US - 14. kapitola

21. června 2010 v 20:12 | Lizz |  Upíří sestry
K tomuhle jenom tolik :D Kapitolu psala Nelíí, je extrémně dlouhá a napsaná jako vždy za rekordně krátkou dobu :D Přiznávám se, že já to ještě nečela *stydí se* Ale napravím to zítra ráno... ;) :D Jinak je to z pohled u Rose, jenom kdyby náhodou :D
Nic já mizím na Hannibala (Zrození) - jeden psycho film denně je málo :D


Po dobu co Viky drhla naší podlahu, jsem se choulila v klubíčku na sedačce a ještě si projížděla v mysli, co se vlastně stalo. Bože tohle by byla už dvojnásobná vražda. Ale když ono to pako ani neumí nakrájet mrkev, bože, proč mi tohle děláš?
Slyšela jsem jak Viky, začala odnášet všechny ty nechutná věci jako je Savo atd. na odstranění nečistot. Prostě hrozný věci co vás štípou v nose. No, co někdo tu špinavou práci dělat musí. Ach jo, proč zase já. Někdy se mi zdá, že jsem zdroj problému téhle rodiny. Zvedla jsem se ze sedačky už jako celkem uklidněnej upír.

" Promiň, moc se omlouvám, vůbec se nedokážu ovládat a…" v tom mi do toho sestřička skočila.
"Ne Rose, tohle nebyla tvoje chyba, zapomněla jsem jak jseš na něj háklivá a ještě jsem mu dala do ruky nůž, to já se omlouvám." Začala jsem se smát. Ale tak nehorázně moc. Tohle dělám, když už to u nás začíná být moc smutný, nebo chci ze sebe udělat jen většího šílence. Viky na mě jenom koukala, tyhle moje stavy už jaksi znala, takže nepotřebovali komentovat.
" Nepůjdeme nakupovat?" navrhla jsem. Ono taky proč ne, že? Neomezené bankovní konto, málo věcí máme tak ono proč ne.
"Jo jasně," odsouhlasila Viky " A cestou si něco dáme k jídlu." Kývla jsem jí na odpověď. Šli jsme obě nahoru a začli se převlíkat a dělat ze sebe "lidi". No mrkla jsem do mojí hodně prázdné skříně a vzala na sebe džíny, černý pásek, černý tílko a mojí krásnou černou mikinku. Jo jsem prostě ujetá na černou, ale to je vedlejší ne? Vlasy jsem pěkně učísla. Jako vždy pěkně rovný a dlouhý a připadá mi, že mi zase hodně narostly. Jo upírům rostou vlasy, nehty dvojnásobnou rychlostí. Je to uchylný ale někdy výhodný. Vzala jsem si svojí tašku přes rameno s penězma, kreditkama, a dokladama. Sešla jsem po schodech dolů a čekala na Viky, za minutu po mě sešla dolů. Měla na sobě modrý tričko se smajlíkem, džíny a šedivou mikinu na zip.
"Můžeme vyrazit," šli jsme pomalým krokem na autobus. A k našemu štěstí hned jak jsme přišli tak ten autobus i přijel, nasedli jsme a jeli do nákupního střediska, které bylo asi 5 kilometrů od nás. Jo ono to není zas tak daleko pro nás upíry, ale my dvě jsme líná stvoření. Koupili jsme si lístky a řidičovi málem vypadli oči z důlků. Ubozí lidé. Sedli jsme si až dozadu.
" Hele máš pro Chrise pak nějakou výmluvu?"
" Já myslela, že je moje výmluva ta hemafobie."
" Ty myslíš, že to stačí? Určitě se tě bude ptát na to trauma, co mu řekneš? Že ti dvakrát za život vyvraždili rodinu?"
" Jo máš pravda, ono se to nějak poddá, určitě, teď by jsme to neměli řešit. Akorát budeme mrzutý u toho nakupování. A taky nebudeme si přece ten den kazit víc ne?" usmála jsem se na ní, na což jsme hned vystupovali.
" Jo máš pravdu. Dneska potřebujeme trochu víc leháro." Kývla jsem na odpověď vzala ji za ruku a šli jsme do obchoďáku, první směr, oblečení! S Viky jsme tam skoro pobíhali jak děti na Vánoce kolem stromečku. Naházeli jsme si věci do kabinky a udělali si menší módní přehlídku. Já si vzala ze srandy tričko s " I ♥ Vampire" samozřejmě v černém a k tomu bílé mini kraťasy, protože ten nápis byl třpitkově bílý a k tomu páskový černý boty na podpatku. Vyšla jsem a koukala na Viky, Měla na sobě rudé tričko s vystřihem až skoro k pupíku k tomu černé mini kraťasy a červené lodičky.
" Ou, ty můj ďáblíku, sekne ti to,"
" I tobě ty můj upírku," obě jsme se začli smát, zalezli jsme nazpátek a zase začaly převlékat, tentokrát jsem si na sebe vzala dlouhý černý rifle, vysoký černý kozačky a černý tílko bez zad a s hezoučkýma dírkami po tričku.
"Wow, tak tohle si rozhodně beru" mrkla jsem na sebe do zrcadla. A opět vyšla.
" Bože byla jsem osvícená vidím Anděla," koukala jsem na Viky, měla na sobě šaty na ramínka, které ji přiléhaly na tělo, měla je někam nad kolena a spodní část byl nařasený. K tomu ty její dlouhé vlasy rozpuštěné no hodně "málo" kluků se zastavilo a koukalo na nás,ale podle mě spíš koukali na Viky.
" A já vidím Satana,"
"Budu to brát jako kompliment," vyplázla jsem na ni jazyk.
"Taky to jako kompliment mělo vyznít." Jenom jsem se na ní uculila.
" Páni, ale vážně ti seknou,"
"Jo asi si je vezmu a tobě tohle taky sekne,"
"Ďáblíkovi sekne všechno" vyzkoušeli jsme ještě pár oblečení a pak už jsme to potřebovali vystřídat, tak jme šli zaplatit a mířili si to někam jinam, každá se dvojka taškami, zatím.
"Hele neříkalo se ve škole něco o tom, že bude ve škole nějaký ples?"
"Fakt?" určitě mi teď zářili oči štěstím, tyhle akcičky miluju.
" Jo, jo něco jsem o tom ve škole slyšela, ale máme ještě čas, kam půjdem teď?
" Ehmm na boty!" takže jsme šli na botičky z čehož si Viky koupila dvoje baleríny jedny lodičky a jedny úžasný boty se zavazováním někam po kolena, takový ty co mají šňůrky a vy to obvazujete kolem nohy ve stříbrné barvě a já? Koupila jsem si jedny páskový boty na podpatky samozřejmě v černém jedny baleríny, taky v černém a k mému údivu jsem sehnala i černé dvacetidírkové steelky. Takže já v sedmém nebi, a začínala jsem být unavená.
"Hej Viky neskočíme si někam sednout a dát si něco k pití?" Podle mě to byl výborném nápad.
"To je skvělej nápad." Jako bych to neříkala. Šli jsme skoro přes celý obchoďák než jsme narazili na kavárnu, ale dost rychle jsem zasekla. Cítila jsem krev, ale ne ledajakou krev. Cítila jsem Chrise.
"Sakra!" Strhla jsem Viky k sobě.
"Co blbneš! Víš jak mě bolí nohy!"
"Pšššt! Kurnik, támhle sedí Chris, co mu mám říct, čau už jsem se z toho dostala díky nakupování? To je úplně běžný!" sakra, sakra, sakra!!!! Nadávala jsem si v hlavě.
"Noo taky možnost." Ježiši, co to je? Má to vůbec mozek?
"Přestaň tu vtipkovat," no tak mysli Rose mysli! Zrovna, když mě trknul nějakej ten nápad se někdo ozval. A co jsem nezmínila, Chris tam seděl s partičkou kluků od nás ze třídy a to ze začátku vypadal tak nespolečensky.
" Hej Viky jsi to ty?" Byl to jeden z dvojčat jestli Matt nebo ten druhý, fakt nevím a bylo mi to teď vážně jedno. Viky se koukla jejich směrem.
"Čau kluci," usmála se na ně, začli na ni volat ať jde k nim, a kde jsem já, no to že jsem tam se nemůžou dozvědět! Zvlášť ne, když je tu Chris s nima.
"Hele jdi tam a vymysli si nějakou výmluvu, proč tu nejsem, nebo nějak podpoř tu teorii z rána, já se někam schovám, tak padej!" bože!
Někdy mi připadá jak blondýna. Schovala jsem se za květináč, který byl hned vedle kavárny, nebyla jsem vidět, ale mohla jsem je slyšet.
"Ahoj kluci ráda vás vidím, čau Chrisi," ať to hlavně nějak dopadne, jestli tohle neuhraje tak už nevím.
"Čau," pozdravili ji skoro jednohlasně.
"Kde si nechala Rose?" zeptali se dvojčata a tohle bylo jednohlasně!
" No, stala se jí menší nehoda, takže zůstala doma," menší nehoda? Nehoda? Kdo tohle vymyslel.
" Jaká?" opět dvojčata. Pak se do toho vložil Chris.
"Když jsem byl u nich doma omylem jsem se říznul a pak jsem se dozvěděl, že má Rose hemofobii, takže má menší trauma," řekl to pěkně, ale stejně strach z krve, muhaha si v ní přímo libuju. Ježiš na co to zase myslim?
"Jo přesně tak, takže je doma, chtěla být sama, takže mě málem sama vyrazila z baráku, tak jsem to sem šla prozkoumat a šla něco koupit jak Rose tak mě." "
Aha, proto tolik těch tašek, už jsem se lekl, že to všechno je pro tebe, by jsi snad nestíhala nosit ne?" myslím, že se tázal Matt, ale ruku do ohně bych za to nedala.

"No přijde na to, já bych to myslím, že nějak zvládla," začala se smát a kluci s ní, jen myslím, že Chris se nesmál.
"Hele neměl bych za ní zajít? Nechci, aby byla doma takhle sama, bůh ví co může udělat." Můžu si tak maximálně udělat sváču!
"No myslím, že by teď byla vážně ráda sama Chrisi," Jo, jo jen pěkně doma samotinká.
" Hmmm fajn, ale stejně se za ní stavím jen na minutku, nechám ji být."
"M-moment nemám ji aspoň zavolat, že za ní jedeš?" Cože?? To jako mi dává náskok nebo co? Vzala jsem tašky a letěla k východu. V tom slyším brnět mobil.
" Jo?"
" Čau Rose, tady Viky, hele Chris se za tebou staví, jestli si v pořádku, by jsi nevěřila, jsem ho potkala v obchoďák."
"Ježiš!! A timhle mi jako dáváš náskok!!! Nebo co? Víš co právě dělám? Letim jak šílená po obchoďák," stačí to jako odpověď?
" Jo dobře vyřídím…" co zase vyřídí? " bude tě čekat.." je mrtvá! Já jí přerazim hned jak bude doma! Akorát mi jede autobus super.
"Vyřízeno, za chvíli prý u tebe bude," sedla jsem si v autobuse a začala už klidněji mluvit.
"Jo fajn, akorát jsem chytla autobus, takže budu doma dřív, zatím a díky segra!" na poslední dvě slova jsem dávala veliký důraz!
" Jo, jo, měj se pa Rose a mám tě pozdravovat od ostatních kluků," tse už nemám náladu se s ní vykecávat.
" Fajn, měj se," a típla jsem to. Určitě bude tak hodná a řekne, že je pozdravuju taky jak ji znám a myslím, že ji znám.
Vyletěla jsem z autobusu jako raketa, to můžu i odpřísáhnout a málem prorazila dveře, ale to se díky bohu nestalo. Okamžitě jsem zapadla do pokoje a naházela všechny ty nový věci do skříně, ale přišlo mi, že jsem s tim třískla trochu moc… sundala si věci co měla teď na sobě a nandala v čem mě viděl Chris naposledy, vlasy stáhla do ohonu a letěla nazpátek dolů na gauč. A tam jsem si vydechla.
"Fůůůůů, tohle bylo vážně o chlup. To až budu vyprávět Viky tak se tu bude válet smíchy po zemi, což není zrovna nejlepší pohled, připadáte si pak víc jak ve cvokhausu. A co neslyším za chvíli? To známe "ťuk ťuk" na dveře. Takže jsem nasadila sklíčený výraz a připravovala si ten překvapený. Otevřela jsem dveře
a woow , kdo tam nebyl Chris.
"Chrisi? Co tady děláš?" nebojte zvládla jsem i ten překvapený výraz.
"Přišel jsem se na tebe kouknout jak se vede, jestli teda nevadí." Vůbec, on chce abych ho vážně vysála, že jo?
"Ne dobrý, pojď dál. Jsem ráda, že si se ještě stavil." Kdyby to byla ještě tak pravda, no i když z poloviny je to pravda to připouštím.
"Vážně? A co ta tvoje hemafobie?" ach jo, tohle bude na dýl.
"Už je to v pohodě. Já prostě, je to taková moje menší slabina," To je v pohodě, sedli jsme si na sedačku a on si mě přitáhl k sobě, bylo to příjemné, i když mě lákala jeho krev, tak tohle se mi líbilo snad i víc, dobře lžu, ale je to krásné.
" To je v pořádku, spíš bych se měl omluvit já, jsem hrozný nemohlo," no to teda!
" Tak to se může stát každému, buď v klidu, kdybys viděl mě kolik nemožností jsem už udělala já? No k tomu se radši ani nebudu vyjadřovat."
" Tomu nevěřím ty jsi pro mě dokonalá," já dokonalá? Já jsem spíš nemehlo to spíš on je pro mě dokonalý, i když trošku nešika a stvrdil to i polibek, který mi pak. Bože já už fakt blázním, líbám se tu s člověkem, ne jinak, jsem zamilovaná do člověka, což já odsuzuji a to hodně, ale co mám dělat? Jsem zamilovaná až po uši.
" Jo? Já dokonalá? Proč se mi tomu nechce věřit." Jo proč? To bude tím, že dokonalá nejsem, co je třeba na mě nedokonalého? Ehm jsem upír, a toužím potom ho zabít? Stačí to jako důvod? Doufám, že ano.
" Jo ty dokonalá a přestaň odmlouvat," Tse by se měl trochu uklidnit, jsem starší než on a je to dost neuctivý tahle mládež. Ani ne po pikosekundě jsem se pro sebe v duchu zasmála jsem sama pro sebe mluvila.
"Přinuť mě," vyplázla jsem na něj jazyk a políbila ho znova. V tom se probudila jeho ehm jak bych to nazvala samčí touha? Jo asi tak. Nějak mě dokázal dostat pod sebe, ale vážně netuším jak. Ani jsem nedokázala pochopit, co právě teď dělám. Pomalu no dobře zase lžu docela surově jsem mu začínala sundávat tričko a on se nebránil, začal mi to oplácet, ale on byl na mě jemnější, pěkně pomalu, ale já už začínala hořela touhou. Kdyby to ovšem někdo nezkazil. "Hola hooou, taťka je doma!" oba dva jsme byli na bodu mrazu, vykoukla jsem ze sedačky na dveře a nedokázala od nich odlepit oči, dokud si ty jeho nevšimly mě.
"Rose? Seš to ty? Wow, i po tolika letech si furt kus! Tak co nestejskalo se ti?" koukala jsem na něj nekecám s otevřenou pusou.
" Co tady sakra děláš Adriane?!" sesunula jsem Chrise ze mě a oblíkla si bleskurychle tričko.
" Ou rose co se tu producíruješ, takhle jsem tě chtěl sice vždycky vidět, ale za úplně jiných okolností…" hned mu zmlklo, když viděl Chrise. ".. jsem netušil, že máš ehm návštěvu," bože!!!!! Proč mi tohle děláš.
" Zeptám se tě ještě jednou! Co tu děláš?!"
"Přivedla mě touha tě zase vidět." Jo jo jo on ví kam si tyhle touhy může strčit.
" Ehm Rose, já radši půjdu," souhlasím.
" Jo, uvidíme se zítra ve škole, pa." Dala jsem mu pusu na rozloučenou v tom mě, ale zase zasek Adrian.
" Hej Rose, co to že se nepochlubíš, že tě někdo dostal do postele dřív než já?" protočila jsem oči a Chris to viděl.
" Fajn, Adriane tohle je můj přítel Chris, Chrisi tohle je Vikiina bratranec Adri," bože jak trapná je tahle situace.
" Ale no tak Rose nekrať mi jméno, všichni to nemáme rádi jako ty,.." napřáhl k Chrisovi ruku "… Adrian Zeck, těší mě." Potřásli si rukama a Chris na mě kouknul tim způsobem " Jsi si jistá, že tě tu můžu nechat?" došla jsem k němu dala mu ještě jednu pusu a řekla;
"Neboj je neškodném, uvidíme se zítra, pa." Rozloučili jsme se on vyšel ze dveří a ve stejnou dobu se sem přiřítila Viky.
" Co to má znamenat? Proč si sem přitáhla toho ožralu a úchyla?"
" Potkala jsem ho…. Teda spíš on mě našel v obochoďáku a odvedl mě domu, že se těšil na tebe," jenom jsem na ní civěla.
" A to jsi mi to nemohla zavolat, abych Chrise poslala pryč? Už tak stačí, že jsem ho málem zabila, jakoby nestačilo, že chodí do domu plných upírů jako by to bylo na denním pořádku." Musela jsem se zhluboka nadechnout.
" Dámy já jsem tady taky," ozval se Aledrian. Já na něj jen vražedně koukla.
" Fajn, co teda chceš Adri?" a dala jsem na to důraz, vím, že nesnáší to zkracování.
" Ale tak znáte to, vypátrají vás lovci a vy musíte o dům dál a tak jsem si vzpomněl na vás dvě a hledal jsem vás." Jak ušlechtilé. Proč musí mít Viky tolik příbuzných a ještě k tomu takovéhle nebo spíše on je Alex jeden snad.
" A to si nemohl jít za žádným tvým alkoholickým kamarádem?" normální upír by to udělal ne? A netáhl by se nakonec světa za námi.
" Ne, chtělo se mi za vámi, teda spíš hlavně za tebou Rose, no tak dlouho už mi vzdorovat nemůžeš," No dobře je hezkej víc než to, byl úchvatném, i když to je každý upír, ale on byl i víc, byl také z královské rodiny jako je Viky, měl zelené oči jako má Viky, ale byl to nehorázný ožrala a úchyl, nebo aspoň ke mně se tak choval, k Viky ne. K té byl vždycky hodný jako ke členu rodiny, ale na mě musel být prostě uchylnej! Tohle mu jen tak nedaruju.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama