PP - 39. kapitola

11. července 2010 v 23:24 | Lizz |  Ples příšer
Zdravím :D Takže nejdřív... Poslušně hlásím, že brigádu jsem přežila víceméně ve zdraví, ale ráda bych uměla NĚMECKY :D Nebo možná radši ne :D Ještě bych mu rozuměla a co pak?:D Nebudu to riskovat, že? :D Každopádně to bylo dílo...xD A ve středu znova...xD No, snad ještě něco stihnu napsat... Ano, ano US stoprocentně... To jsem slíbila...xD :D A to k SČ taky...xD To je taky slíbený :D Ovšem zbytek...xD Uhm, co si budeme povídat... Stojí to za nic, ta moje akčnost...xD :D Ale detail...
Ke kapitole...xD Kdyby je měla nějak pojmenovat, tady by museo být něco s kapustou :D (Ano, prakticky celá krátká kapitola je o kapustě:D) Ale tak... Vítej ak jsem do toho sešitu koukala, když jsem zjistila, že ten pitomej elf je pořád ještě pryč? Já málem infarktovala...xD Můžete mi vysvětlit, co to bylo za vysoce inteligentní nápad ho odeslat a proč já to vlastně dělala? :D No, každopádně už brzo bude zpátky...xD :D Jenom ještě budou brusle...xD Muhahaa...xD Ne, mě neřešte...xD :D Nic...xD Jdu si hezky psáááát... Nebo spát? :D Nevím jistě, jeno z toho určitě :D
fr
-> Copak to asi našli? No, pár teorií bych měla...xD :D Ne dobře... Už jsem s tím otravná jak svítiplyn, já vím, ale když...xD Holt závislost... Mimochodem, FMA online? Pokud možno s českýma titulkama? Nebo ke stažení, ale jinde než TATAMI?:D (Nic proti, ale seká mi to počítač:D)


Vyrazili jsme do jídelny. S tím, že potom se ještě do našeho milovaného ústavu budeme muset vrátit na matiku a hudebku. Cooper a Carlton. He, C a C. Ale tím veškerá jejich podobnost končí.
"Hej! Slyšíš mě?"
"Promiň, co jsi říkal?" omluvně jsem se na Toma podívala. Jenom protočil oči.
"Ale nic," zavrtěl hlavou a vytáhl si tác. Dneska jsme měli štěstí. Fronta nebyla ani nijak zvlášť dlouhá... Na rozdíl od jiných dnů. Chňapla jsem po tácu a příborech.
"Jen povídej. Se ráda něco dozvím." Tááááááák, psí oči nasadit.
"Mělas poslouchat." ušklíbl se na mě. "Polívku ne, kuju." a zmizel ke stolu. Proč mi to nechce říct? Ale svým způsobem má vlastně pravdu. Měla jsem ho vnímat.
"Děkuju." usmála jsem se na kuchařku a zamračila na talíř. Vypadalo to… jedovat. Donesla jsem tác k Lindě s Thomasem, Alex a Peterovi.
"Tak teda dobrou chuť, no." Píchla jsem do tý odporný zelený hmoty vidličkou. O co, že je to kapusta? Vzala jsem si radši polívku. Ta vypadala i relativně poživatelně. Sice to není ta domácí (z pytlíku), ale i tak lepší, než ten zelený humus, co se tváří jako jídlo, ale přitom jenom čeká na vhodnou příležitost, jak vás sežrat.
No, prosím. To moje se na mě dokonce i šklebí. Ehm, neberte mě vážně. To jsem zase jenom jednou, kde nic není, viděla něco. Ale ono to fakt vypadalo jako hodně škodolibý výraz. Podívala jsem se na Tom a musela se zašklebit pro změnu já. No co? To umí i lidi a nejenom kapusta. Nevěříte? Pche.
"Teď lituješ, že sis tu polívku nevzal, co?"
"Ani ne. Tohle je přece zdejší vyhlášená lahůdka - létající zelené cosi." Zarazila jsem se. Řekla létající? Pro jistotu jsem se zeptala.
"Jo."
"Hele… Tohle není rejže. Tímhle když hodíš…" otřásla jsem se při představě, že by se ten hnus měl vyskytovat v mojí blízkosti. Samozřejmě menší, než je talíř. Děkuju, nechci.
***
Kdyby to někoho zajímalo, jakože určitě nezajímá, nakonec kapusta nebo co to vlastně bylo nelítala. Naštěstí.
"Otevřete si učebnici na straně…" bla bla bla… Zase jsem ho ignorovala. Kdo by měl po "obědě" náladu na rovnice? Docela by mě zajímalo, jestli budeme brát do konce roku taky ještě něco jiného. Upřímně… Není mi tak docela jasné, jak jsem tohle mohla
nechápat. No, ale stalo se. Což mě zase přivádí k jedné otázce. Kdy se sakra hodlá ten pitomec vrátit? Sice mám za sebou jenom jednu hodinu s jeho milými adoptivními rodiči… Což není zase tolik. Ale i tak… Měla bych pár otázek a nikdo z nich nevypadá zrovna nadšeně z představy, že by mi měl cokoliv vysvětlovat. Docela by mě totiž zajímalo, proč měl Simon ten zásek. Copak se s ním zrovna dělo? Rozhodně by to nebylo na škodu vědět.
"Davisová. Probuďte jí někdo." Ozvalo se zepředu ne zrovna nadšeně. Ehm, co mi uteklo? Dobrá rada do budoucna. V hodině matiky se věnovat matice, ne elfům. Vlastně vůbec ničemu jinému. Prostě jenom matematice. Alespoň do té doby, co budu mít na výše zmiňovaný předmět Coopera nebo někoho s jeho povahou.
"Tak, když zase vnímáš… Co takhle jít k tabuli a spočítat to, hm?" Záporná odpověď - špatná odpověď. Nebo aspoň pro tuto chvíli rozhodně.
"Jo… Chci říct… Už jdu." Protože přeci jenom… Neříká se jo, ale ano, že? Cooper tohleto zapomněl zdůraznit jen málokdy. Tentokrát mu to ale asi nepřišlo příliš důležité… nebo co. Stoupla jsem si před tabuli, chvíli na tu rovnici čučela a pak se pokusila o jakýsi výpočet. Fakt, že to chápu ještě neznamená, že to umím. Ani zdaleka ne. No, nakonec to kupodivu bylo dobře.
"Fajn, sednout a příště aspoň laskavě předstírej, že dáváš pozor." Jistě… Jen co zjistím, jak se to dělá, zavedu to. Už aby byl konec. Zhruba tak o hodinu déle se zítřejším datumem. Nebo jenom pro jistotu rovnou sobotní ráno. Přece jenom páteční odpoledne bude svým způsobem… vyčerpávající.
Konečně zazvonilo. Tak, ještě hudebku a "hurá" domů.
"Dobrý den, sednout." Cosi v Carltonově výrazu se mi nelíbilo už teď. Podobně vypadal vždycky, když chtěl oznámit něco o čem už dopředu věděl, že budeme protestovat. "Blíží se pololetí… A potřebuju nějaký známky." To mu ty známky za minulé čtvrtletí nestačí? "Takže si každý do příště vyberte dvě písničky a bude se zkoušet." Ne… Jen tohle proboha ne. "Těm, co tu nejsou to vyřiďte. Kdo se nedostaví, tak další hodina je v úterý." Za co mě trestáš? Já nechci… Můžu ho žalovat za týrání mládeže? V tomhle případě asi jen těžko, co? Přece jenom nějak známky dostat musí. Něco mě napadlo a ruka mi automaticky vystřelila do vzduchu. "Adriano?"
"Mám dotaz." Nečekaně. Melu z cesty. "Nešlo by místo toho napsat třeba písemku?" nesnáším zpívání u tabule. Jsem na to vysloveně alergická. Pobaveně se na mě podíval.
"Leda by si chtěla napsat celá třída. A předpokládám, že většina radši odzpívá před tabulí, než se mořit s prověrkou." Eh, sakra. Má pravdu. A i kdyby ne, tak jenom z principu by se našlo pár lidí, kteří budou zaručeně proti. Ať už půjde o cokoliv.
Z čehož plyne jediný možný správný závěr. Mám smůlu a budu muset přežít výstup před tabulí. Amen. Věcná. Jak se dají vyřadit hlasivky na delší dobu? Ne, dobře… Prostě se tomu nevyhnu. No, nevadí. Koneckonců… Vždycky může být ještě hůř… Podstatně hůř.
 


Komentáře

1 Nelíí Nelíí | Web | 12. července 2010 v 11:58 | Reagovat

NOOO prostě dokonalý úžasný prosě čupr super.. :D no jsem ráda za další kapitolu po takový době :D upeeee zbožnuju PP,PT a US 4ever ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama