US -17. kapitola

5. července 2010 v 19:04 | Lizz |  Upíří sestry
Ahoj takže tady zase Nelíí, dohodla jsem se s Lenčou, že další kapitolu napíšu zase já. A je to tady, přináším vám další kapitolu US ^^ ty jo už 17. kapitola, WOW toto letí. no jsem zvědavá kolik dílů to bude mít a jestli to nebudou i serie. no uvidíme časem, zatim s Lenčou nápady překypujeme, takže o nápady neni nouze. Tak jo dost žvástů ode mě ať můžete jít číst. přeju pěkný počtení. Jo a jen informace je to opět z pohledu Rose =) takže pěkný počtení =)




Jak jsme čučeli na film Viky za chvíli klidně oddychovala, znamení, že usnula.
"Jdu si zapálit," oznámil Adrian, hulí jako továrna.
"Ale jdi ven," vím jak Viky nesnáší pach z cigaret, taky jí vadí, když si někdy zapálím na nervy, ale je to vážně jen někdy.
"Jasně kapitáne, jdeš taky?"
"Už nekouřím," což je tak trochu pravda, už dlouho jsem nekouřila, tak padesát let?
"Jo jasně, ještě řekni, že jsi jeptiška," kývnul na mě hlavou a já se pomalu zvedla z Viky a šla s ním ven.
Nabídl mi cigaretu a já ji vzala, poté mi ji zapálil a zapálil i sobě. Chvíli jsme mlčeli a pokuřovali až mě to ticho začalo vadit, sice Adrianovi ne, ten si ho snad i užíval.
"Chtěla, ehm chtěla bych se ti omluvit, že jsem tě chtěla kousnout, nevím co mě to popadlo, vážně se omlouvám." Páni, nic takovýho jsem Adrianovi neřekla. Nějak mě to tu mění a celkem mě to děsí.
"V pohodě, Viky mi to pak všechno řekla, víš o tom, že kdybys okusila jeho krev nemohla by jsi pít nic jiného? Všechno by jsi odmítala?" když jsem nad tím uvažovala měl pravdu, sice ho nemám ráda, ale měl pravdu.¨
"Jo já vím, nemusíš mi to sakra řikat!" znám všechny pravidla pro upíry! Znám je líp než cokoli na světě.
"Promiň, jen ti to připomínám, víš, co si pamatuju tak ty si jedna z těch, co vážně odsuzují vztahy mezi lidmi a upíry a teď? Muchluješ se tu s nějakym klukem, který nemá ani ponětí o tom jaká doopravdy seš!" boože on je snad nějakej filosof, že tu takhle kecá blbosti.
"A ty to snad víš?" odpálila jsem dokouřenou cigaretu na silnici.
"Znám tě líp než si myslíš. A stejně jsme stejný druh, co je on? Člověk? No tak Rose, já ti toho můžu dát víc. Můžu ti dát i svojí krev, když budeš chtít," a odrhnul si košili z krku, viděla jsem to, viděla jsem krev, která mu koluje v žilách, ale ne musím se ovládnout.
"Já vím, ale ne díky Adriane, pro mě je on víc. Dobrou." Otočila jsem se a šla rychlejším krokem do domu. Viděla jsem, že Viky už nebyla na sedačce, takže asi zapadla do pokoje. Skočila jsem na chvilku pod sprchu a šla si lehnout. Zítra zase škola. A uvidím Chrise, takže jak se říká všechno má svoje klady a mínusy.

Budík mi zazvonil přesně v sedm hodin ráno. Sešla jsem dolů a viděla Viky v pyžamu.
"Dobré ráno," zahučela jsem dost potichu, ale ona mě určitě slyšela.
"Dobré, dáš si něco k jídlu?" jenom jsem zakroutila hlavou a šoupla přede mě sklenici s tabletkami.
"Musím se teďko víc starat," prohodila Viky.
"Nebude se to už víc opakovat, budu si dávat pozor." Což je pravda, budu si dávat pozor a nebudu nic riskovat.
"Já ti věřím. Tak šup, jdeme se oblíkat ať zdrhneme Adrianovi," jenom jsem se zasmála, dopila sklenici a šla se obléknout. Hodila jsem na sebe černý tričko s krátkýma rukávama, černou minisukni s páskem, kde jsou ty úžasný kovový pyramidky, děravý punčochy a moje krásný nový steelky.
"Krása," koukla jsem do zrcadla a všimla si svých úžasně rozcuchaných vlasů. Takže jsem vzala hřeben a pěkně rozčesávala vlasy. Na oči jsem hodila linky a řasenku na pusu lesk a letěla za Viky dolů. Měla na sobě bílé tričko a džínové kraťasy, které ji sahaly nad kolena a na nohách měla ty nové bíle baleríny.
"Páni, nechápu jak někdo může říct, že nejsme ségry," začli jsme se přidušeně smát.
"Jo taky to nechápu." Přidala se Viky. Vzali jsme bagly a šli na autobus, který nám přijel akorát.
"Víš, myslím, že jsme na někoho zapomněli." Začala jsem dělat, že přemýšlím.
"Vážně? Já o ničem nevím," zase jsme se začali smát. Za se deset minut jsme byli ve škole. První, co jsem udělala bylo to, že jsem vletěla Chrisovi do náruče.
"Ahoj lásko," dost vášnivě jsem ho tam před ostatníma políbila, ale jemu ani mě to nevadilo, tak co? Viky se k nám mezi tim nějak připloužila.
"Ahoj," pozdravila všechny přítomné Viky. To už jsem se od Chrise odlepila, takže jsem se k jejímu pozdravu přidala.
"Už je ti líp?"Ozval se … Matt? Jo byl to Matt, který se nenápadně přibližoval k mojí sestře. Ten kluk má něco za lubem.
"Jo jasně, byla to jen taková menší viróza. Takže už jsem zdravá jako rybička," usmála jsem se na všechny přítomný. Když
v tom, nepřijde vám to divný? Když v tom, co je to? Je to jak z nějakého hororového příběhu. Ok, když v tom jsem slyšela zaburácet pořádně silnej motor
pochybuju, že je tady nějaký děcko tak rozmazlený, že by mu rodiče koupili porsche.
"To si dělá srandu!" koukla jsem směrem na Viky. Porsche pěkně zaparkovalo kousek od nás. Aspoň, že tu je povolený jezdit sem autem aspoň pro ty co vlastní řidičák. Že já mu ho blbec dělala.
Adrian vystoupil z auta a zraky všech byly nasměrovány na něj. A samozřejmě si to hned mířil k nám.
"Děvčata, děvčata jste na mě ráno snad zapomněli ne?" ježiš, myslím, že pro všechny to vyznělo špatně. Nebo aspoň tak, že to všichni pochopili ve špatným smyslu.
"Ani ne, co ty Rose? My na něco ráno zapomněli?" začala jsem se přidušeně smát.
"Ehmm, ne nevzpomínám si." Teď už jsme se s Viky smály obě dost nahlas.
"Vtipné,…" podotkl Adrian "..Nechtěly by jste mě představit?" smál se pro sebe Adrian.
"Jo jasně proč ne, tady Chrise znáš,.."
"Jo toho znám," obdarovala jsem ho vražedným pohledem.
"Tady to jsou dvojčata Matt a Tim. Kluci tohle je Adrian, Vikiin bratranec." Kluci si potřásli rukama až na Chrise, ten se trošku mračil, tak jsem do něj trošku strčila loktem. Jenom na mě protočil oči.
"Hele Adriane, ty si odkuď?" zeptal se Tim a jeho dvojče nebylo o něco míň zvědavější.
"A proč si přijel do téhle díry?" dodal Matt.
"No přijel jsem z Evropy, byl jsem na návštěvě u příbuzných v České republice a slyšel jsem, že se Viky a Rose sem tak nějak přestěhovali tak jsem si řekl, že za nima na delší čas přijedu, takže jsem se nechal i přeložit na jinou školu a tak dále. Celkem normální příběh." No jo dělat machra před ostatníma mu vždycky šlo.
"Hele kluci, musim sem do kanceláře, nevíte kde je?"
"Jo jasně pojď ukážeme ti to tu, a ukážeme ti toho tady víc, řeknem seznam nejhezčích holek tady, prostě normální věci…" pokračovalo to dál, ale to už byli v budově školy, kde je "ostatní" neslyšeli.
"No asi by jsme měli jít dovnitř, dneska to bude dlouhý den." Navrhla Viky a já sní naprosto souhlasila. Jen co jsem vešla do budovy školy, slyšela jsem jeden z nejhorších hlasů historie!
"Angelsová, jdeš se hlásit k vojákům jako dobrovolná děvka?" poukázala na moje boty a na moje oblečení.
"Sice jsem tu nabídku dostala, ale doporučila jsem tebe, řekla jsem, že tebe si všimne každej." Zrudla a uražená odešla opodál. Viky si jen vzdychla, protože věděla, že ji nemohu ignorovat a Chris mě držel za ruku a koukal na mě jako na dítě, kterému se povedla bábovička. Brrr cítím se dětinsky. Dorazili jsme do třídy, mrkla jsem na rozvrh a zjistila jsem, že máme literaturu a to sedím s Viky, ve předu.. brrrr.
"Hele, zlato teď sedím s Viky, pak máme historii, to sedím s tebou, takže se uvidíme potom jo?" dala jsem mu pusu a on mi ji víc jak rád oplácel.
"Jasný, tak se uvidíme později. Zatím," Dal mi ještě jednu pusu a byli by jsme u sebe ještě dlouho, kdyby nás nevyrušil na mě zasedlý učitel a za ním Adrian, který na mě mrknul. Protočila jsem oči a sedla si k Viky.
"Tak třído, tohle je nový žák, jmenuje se Adrian Zejk, takže se k němu chovejte slušně… Adriane sedni si támhle dozadu k Chrisovi." Naznačil mu učitel a ten ochotně šel. Nevidím v tom dobrej plán dát ty dva do jedný lavice.
"Nechápu, že po něm nechtěl to co po nás, to je nespravedlnost," pípla jsem Viky a bylo mi jasně, že kromě jí to nikdo jiný neslyšel. Jenom mi kývla na odpověď, dala si sluchátka do uší a dělala, že poslouchá a já udělala to samý a celou hodinu, jsme takhle čučely.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama