US - 18. kapitola

12. července 2010 v 11:05 | Lizz |  Upíří sestry
Ano, ano :D Dneska ráno mě chytla chuť psát... A vzniklo z toho US...xD :D Dopředu varuju, na vlastní nebezpečí, jako obvykle...xD :D Každopádně... No, radši se nevykecávám :D Stejně mám ještě dluh...xD A měla bych psát, když ale... Nechce se mi... Je to takový moc depkoidní :D Si to představte... Isabela s Rochelle unesený - vězní je Carter, ostatní se je snaží zachránit ve Věčném tichu, ale jaksi jsou bez schopností :D Smůla, co?:D Ehm, ano... Jsem si vědoma, že Krokouš, Rochelle a Marduk mají být pod drnem, ale jaksi...xD Jaksi jim to nevyšlo :D Nejspíš :D
A vy pravděpodobně nevíte, o čem melu, že? Výjimkou bude Akiko s Nelíí... Ty to vědí až moc dobře...xD Kdo ne -> Trilogie Strážci času (Vyvolený, Temnota, Klíč)... Doporučuji...xD :D Ale ke kapitola :D Psaná mojí máličkostí z pohledu Viky..xD :D


Viky
Sluchátka v uších a hned byla literatura trochu snesitelnější… Jenom jsem nepobrala inteligenci toho učitele. On je opravdu asi z jiné planety… Posadit Adriana vedle Chrise. Ano, slyšela jsem už o dosti pitomostech, ale pro tuhle chvíli je tahle číslo jedna. No co. Budu jen doufat, že má Adrian dost rozumu na to, aby se ovládal. Ne, že bych tím chtěla naznačovat, že Chris ho nemá. Ale je to člověk. Nic proti lidem, samozřejmě. Jenom, někteří jsou prostě vznětlivější než jiní. Obzvláště v určitých situacích. Rozhlédla jsem se po třídě. Opravdu by mě zajímalo, jestli si ten učitel uvědomuje, že si tu povídá sám pro sebe… Dobře, tak dva tři lidi ho poslouchají, ale tak si říkám, jestli to má vůbec cenu. No, ale když ho to baví. Trávit dopoledne a část odpoledne mezi bandou puberťáků… Brát mu to nebudu. Navíc určitě to nedělá jen tak, z dobroty svého srdce. Nejspíš zazvonilo, protože lidi kolem začali ožívat. Opravdu se musím zvedat a jít do jiné třídy jenom kvůli dějinám? Mohla bych je učit. Před námi se objevil Adrian. A chvíli po něm i Chris. A jéje.
"Jdete?" Nějakej moc aktivní, takhle po ránu. Nezdá se vám? A pak, že jsou upíři noční tvorové. Zkuste mu to někdo říct.
"Ne. Zůstaneme tady…" zavrtěla hlavou Rose. "Samozřejmě, že jdeme." Když to máte tak,… Někdo si sedí vzadu s Chrisem a někdo skoro vepředu s… hm, jméno mi vypadlo, ale prostě s nějakou holkou. Nevadí. Jenom děkuju tomu, kdo vymyslel tyhle přehrávače. Geniální. Jenom by mě zajímalo, kam si sedne Adrian. Pokud si dobře pamatuj, víc volných míst tu nebylo. Musela jsem se škodolibě usmát.
"Netvař se takhle, sestřenko. Děsí mě to." ono mu opravdu nic neuteče, co? A sestřenku ať si nechá od cesty. Mám jméno. Nebo spíš zkratku jména. Mám totiž dojem, že jako Viktorii by mě oslovi jenom jednou a hned by byl o hlavu menší. V doslovném slova smyslu… Jenže to by tu pak museli malovat. Na červeno, pravděpodobně. Hele, to se mi líbí…
"Jak takhle?" zeptala jsem se naoko nechápavě. Hodlám se tvářit, jak se mi zrovna bude chtít. "Jenom jsem přemýšlela nad tím, kde budeš sedět…" nahodila jsem nevinný výraz a podívala se na Rose. Nezklamala.
"Pokud vím, tak na stropě bylo místo…" zašklebila se na něj.
"Jo, proměním se v netopýra a pověsím se na lustr…" Ten Chrisův výraz ve chvíli kdy tohle řekl… Nelíbil se mi. Nevím proč, ale přišel mi jako ten typ, kterým vám jeden dává najevo, že jste idiot. Pitomost. Jenom jsem přehnaně paranoidní, opět. Nicméně Adrian se tím bavil. Jenom aby bylo jasno, nemůže se proměnit.Z jednoho prostého důvodu. Opět pověst. A docela šílená. Beztak za to může ten Drákulův plášť alá Batman. Nic proti Drákulovi… Jenže on je svým způsobem celebrita. Uznejte sami, když někde řeknete jeho jméno… Nikdo se vás nezeptá, kdo to je. Možná odpověď nebude zrovna lichotivá, ale to je vedlejší. Nebo možná dalším z důvodů vzniku budou ti krvesaví netopýři. Ovšem někdo a si zapomněl dodat, že vysávají dobytek. No i když…Tak jsem se rozhlédla po chodbě, kde jsme se vlekli. Ne, nebudu hnusná. Nebudu na lidi hnusná. Dorazili jsme do třídy a Rose si to okamžitě zamířila dozadu za Chrisem. To přeju příjemnou zábavu. A já hezky dopředu, zase. Adrian jen tak koukal po třídě a došel k názoru, že jsem si z něj opravdu jenom nedělala srandu. Pak se jenom ušklíbl a zamířil si to hezky za kluky.
"Promiň, ale nemáš náhodou propisku navíc?" ozvalo se vedle mě.
A hele… Ona už je tady? Ani jsem si nevšimla. No, nevadí.
"Jasně… Když jí najdeš." Posunula jsem k ní cosi jako penál. Hm, ani nevím, co tam je. Už pár let jsem ho neotevřela. Dobře, teď kecám. Otevřela jsem ho v minulé škole. Abych tam mohla schovat dopis. Ano, opravdu se ve škole nudím. Ale tak detail.
"Díky." Vytáhla si jakousi pochybnou tužku. No, zkusí to a uvidí.
"Za málo." Do třídy nakráčela učitelka.
"Tak pánové, uklidníme se a vrátíme se na svá místa." Pohledem probodla Adriana. "A ty jsi kdo?" Ale ona neslyšela o novém přírůstku? To je až podezřelé. V tomhle městě určitě.
"Adrian Zejk. Nový student, bohužel bez místa k posazení." Šašek.
"Adrian…? No jistě. Pravda. Ředitel se o tobě zmiňoval." Rozhlédla se po třídě jenom, aby se ujistila, že z ní nedělá blázna a ta volná židle tu opravdu není. Teda ona židle by byla, ale místo ne. "Vezmi si židli zezadu a pojď si sednout…Hm…" Kam s ním, že? Ale nebojte, on je skladný.Vecpe se prakticky všude. Jak ostatně dokazuje už jenom fakt, že je tady. A stejně mi nejde do hlavy, jak nás našel. Jenže… Bavíme se o Adrianovi. Pomalu si začínám zvykat, že u něj slovo nemožné neexistuje. Jenom se děsím toho, co vymyslí příště. Věříte? Ne. No, tak to je ale váš problém. No, nakonec ho posadila dopředu. Tři v jednom. Muhaha… Aby to za chvíli nebylo dva v jednom. Dva lidi v jenom upírovi. Ehm, nebudu brutální, nebudu sadistická, nebudu… Ne. Prostě ne.
Strčila jsem do uší sluchátka, takže jsem učitelku naprosto nevnímala. Navíc ono sedět u okna… Je z něj krásný výhled, víte? Ano, už to dělám zase.sedím a čumákuju z okna. Ačkoliv lepší by bylo sedět na parapetu. Nebo jak se tomu vevnitř nadává. Každopádně nemyslím, že by pro tohle měla učitelka pochopení. Ne, nebudu jí dráždit. Venku se nějak rychle zatáhlo. Že by bouřka? Jé, kéž by. Ale to mě přece nemůžou nutit sedět ve škole. Ne, v takovém dokonalém počasí. Chci ven. Víte, zajímalo by mě, co se stane upírovi po zásahu bleskem. Ne, opravdu to nechci zkoušet, jen prostě… Mám to počasí ráda. Netrvalo to ani deset minut a objevil se blesk. Bwahahaa… Super! Aaa chci veeen. No taaaaak. Přece mě nemůžete nutit tady sedět. To je týrání! Jů a další. Krása. Tak a ten déšť je k- Aha tady. Bezva. Sousedka do mě drbla. Překvapeně jsem otočila hlavu od okna. Nade mnou se tyčila jako bohyně pomsty učitelka a cosi do mě hustila.
Vyndala jsem si sluchátka z uší a mile se na ní usmála. "Říkala jste něco?" Pobavilo to celou třídu. No, aspoň k něčemu to bylo dobré. Dotyčnou už ovšem ne. Tu to naopak vytočilo.
"Jestli si myslíte, že dějepis umíte natolik, abyste si mohla dovolit nedávat pozor!" Moment… Ano, přesně to si myslím. A popravdě, přelétla jsem tu tabuli a musela se ušklíbnout. No jistě. Dějiny píší vítězové. Klasika.
"Omlouvám se." Radši jsem si svoje průpovídky nechala pro sebe. Nesmíme vyčnívat. Což by přesně následovalo po mé upřímné odpovědi.
"A tohle do hodin nepatří. Stavte se na konci dne." Cože?! Šly na mě mrákoty. Až odpoledne? A to jako proč? Hej! To není fér! Budu si stěžovat ministerstvu nadpřirozených bytostí… zažaluju jí za diskriminaci upírů. Ovšem až někdo něco jako ministerstvo nadpřirozených bytostí založí. Hm, že bych to zkusila? Už jenom pro pobavení svého okolí. Zepředu se ozvalo pobavené uchechtnutí. Probodla jsem
dotyčného pohledem. Ano, samozřejmě je řeč o mém milém bratranci. O kom taky jiném? Jen málokdo tady si totiž uvědomuje celou tu situaci tak dokonale, že? Znovu jsem zabodla pohled k oknu a znovu vypnula vnímání. Ano, zvládám to i bez písniček. Jsem zvědavá, co mi učitelka zabaví teď. Mozek? Něco ve stylu Lectera? To je blááááána (pozn. aut.: Ne, nemohla jsem si to odpustit… Ale buďte rádi… Ještě jsem mohla taky začít vyřvávat Reeeeeeeeeepooooooooooooomaaaaaaaan :D). Hm, asi by se divila, když by tam nic nenašla, co? No možná tak hromadu pilin. Ale tak třeba má křečka. By se jí aspoň k něčemu hodily. Ale co bych měla v hlavě pak? No, však já bych si něco sehnala… Jé a mohla bych si hrát na Frankieho - Frankensteina, pro ty nechápavější - vždycky se mi líbila ta jeho jizva na hlavě. Jakže to říkali včera v tom filmu? Že by ze sedmi lidí? Tak s pravdou ven, milý spolužáci. Kdo mě máte tak rád, abyste mi půjčili, ruku, nohu, ucho a třeba… Hm pravej malíček z levého kolena? Nikdo… A transf- Dost! Takhle to se sedmi lidmi určitě nemyslel… Zatracený upíří buňky. Ne, že bych na ně nadávala, ale… Ale znáte to, ne? Hm, tak nejspíš ne. Nevadí.
"Angelsová!" ozvalo se rozčíleně od tabule.
"Zde." To znělo pro změnu zezadu. Musela jsem se pousmát.
"Vás jsem nemyslela." Mávla rukou, jako by milá Rose byla nějakej obtížném hmyz. "Viktorie," Grrr… Asi jí zabiju. "Mohla byste dávat pozor?" Ne asi. Určitě.

"Obávám se, že to za daných podmínek není možné." Mile jsem se na ní usmála a znovu se podívala z okna. Opravdu nádherná podívaná. Ale z venku by to bylo o sto procent lepší.
"A to proč, smím-li to vědět?" Tenhle tón nesnáším. Mluví se mnou jak s malým děckem. Jo, kdyby tak věděla.
"Je bouřka." Odvětila jsem prostě jako by to snad vysvětlovalo všechno. Zmateně na mě koukala. Jaksi jí asi utekla část mozku pro řečové schopnosti, že? Ale přísahám,že já v tom prsty nemám. Ani zuby ne. Čestný upírský.
"Myslím, že nechápu spojitost mezi bouřkou a probíranou látkou." Podívala jsem se na tabuli a u jednoho data se musela pousmát. Tehdy byla taky. A pořádná. Jáj to byla krása. Myslím, že si tehdy i pár zvířat, které normálně nemají křídla, zalétalo. Přesně jako včera ta kráva.
I když ta letěla z trochu jiného důvodu. Nejspíš. Nejsem si jistá. Jaksi jsem u toho usnula. Když ono filmy o upírech… Opravdu slouží vysloveně jen k pobavení. Po většinu času.
"Je to jednoduché. Miluju bouřky, nesnáším dějepis." Opět pár pobavených lidí. Ale co. Je to pravda.
"Seberte si věci a jděte ven." Rozzářili se mi oči. Nejspíš si toho nevšimla.
"Ven? Fakt můžu? Děkuju." Chňapla jsem po tašce. "Kdyby náhodou, tu propisku ti odkazuji."
Otočila jsem se na sousedku.
"Myslela jsem na chodbu." No jo, ale to se musíte naučit vyjadřovat. Zase jsem se zklamaně posadila.
"Tak to nic." Znova jsem se podívala na spolusousedící… "Stejně si tu tužku můžeš nechat." Přece jenom mě je celkem k ničemu. Navíc tam určitě bude nějaká další.
"Myslím, že jsem se vyjádřila jasně, ne? Sbalte si věci a vypadněte." Vypadnout? Z okna? Hm, to není moc vysoko. Nic by se mi nestalo. Nemělo by to ten správný efekt. Co myslíte, jak moc jí ještě můžu vytočit? Já že bych se provokativně došla podívat, jak je to hluboko. Naštěstí pro mě zazvonilo. Znova jsem se na ní usmála.
"S radostí." A vyšla spokojeně ven. Neomluvenou hodinu mi napsat nemůže. Teda může, ale… Byla jsem ve třídě. Až dokonce. Takže jestli něco zkusí, příště se jí na to vykašlu rovnou. Stejně je to ztráta času. Před třídou jsem počkala… Ehm na koho vlastně? Rose půjde s Chrisem a že bych čekala zrovna na Adriana se říct taky nedá. Tak prč tu vlastně stojím?
"Co máš proti dějáku?" ozval se vedle mě Matt. Tfuj to jsem se lekla. Z něj budu mít infarkt. Upír s infarktem. Hm, to se nepovede hned tak někomu, což? Ale koho to zajímá?
"Všechno a nic zároveň." Usmála jsem se.
"Tak to pak jo." A hele ani se netvářil tak mimo. Bod k dobru.
"Schválně jak dlouho tentokrát." Objevil se u nás Tim s tou jeho přísavkou v zádech.
"Co?" vypadlo ze mě nechápavě.
"Proud. Vždycky vypadne. Pokud to bude pokračovat takhle, tak maximálně pět mi- Tak nic." Co se stalo? No, vypadl proud. Super. Nemáte někdo svíčky? Jo, jsem pošuk, ale víte, jak dobře to vypadá? Svíčky ve tmě, když je bouřka? No, dobře, to pak není taková tma, ale… Ehm, dobře, klidním se. Nikoho tady stavy mé šílenosti nezajímají. Ozval se hrom.
"Muhahaaaa." Ne, já si to prostě nemohla odpustit. Jako den stvořený pro to, někoho zakousnout. Většina hororů se přece odehrává při bouřce, ne? Stačí, aby se ve filmu objevil hrom nebo blesk a všichni vědí, že teď se něco stane. Takže do koho se jen zakousnu? Hm, nejblíž je Matt… Koukla jsem mu na krk. Bože, už zase. O jeho zakousnutí uvažuju nějak často, nezdá se vám?
"Tak se přiznejte, kdo je vrah?" Myslíte, že by mohl opustit mojí hlavu? Děkuji.
"Já." Na co s tím dělat zbytečné průtahy. Pár lidí už mám na svědomí, tak o co jde?
"Tak zrovna tobě to nevěřím." Co? A to jako proč?
"Klamu tělem. A jménem taky." Angels. Hm, ať žije ironie. Ale nevadí.
 


Komentáře

1 Akiko Akiko | Web | 12. července 2010 v 15:33 | Reagovat

Jůůů, super! Leni, tvoje nápady jsou vskutku zajímavé =D No a chechtat se půjdu jinam =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama