US - 19. kapitola

18. července 2010 v 21:45 | Lizz |  Upíří sestry
Gomen, mělo to tu být v pátek, ale to bych o nesměla dostat na starost já, že ano? Protože jsem si v poklidu odjela na Valchu a vůbec mi nedošlo, že tam v tom počítači tohle mít nebudu... PRostě debil :D takže se tímto omlouvám...xD Jinak mám další věty na seznam nejhorší věty v historii... "Co to točíte za pivo?" -> Jak já to mám proboha vědět?!
"A to je desítka, jedenáctka nebo dvanáctka?" -> A rozdil v tom je jakej?!
"Je to jablko stoprocentní?" -> Ptá se tak desetiletý dítě a má na mysli limonádu...
"Máte něco za stovku?" -> První den čtrnáctidenníého pobytu...
A naopak jedna moje...
"A vy jste...?" -> Je tam deset lidí i s personálem a já si nejsem schopná zapamatovat, kdo je z který chatky... Ale nevadí :D Když já se to naučím a oni najedou noví...xD To není fér! :) Ale ne...xD To jen můj mozek stávkuje...xD
Ale zpátky ke kapitole :D Psala jí Nelíí a je z pohledu Rose... Nečekané, co? :)


Vyšla jsem ze třídy s Chrisem a za zádama jsme měli Adriana a pár lidí kolem něj, co se vyptávali na všechno možný. Hned jak jsme vyšli ze třídy jsem viděla Viky v obložení Matta a Tima. Slyšela jejich rozhovor.
"Tak se přiznejte, kdo je vrah?" ach jo, to mi připomíná paranoju mojí úžasné setřičky, je teorie v hororech, že pokaždé, když je bouřka tak se něco stane většinou nějaká vražda. Hmm, že bych se přihlásila jako vrah?
"Já." Přihlásila se ochotně Viky, není na tom nic divného pár lidí má na svědomí, a když se nudila o hodině určitě myslela na samý sadistický věci nebo chtěla ven, do tý bouřky, možná vyzkoušet jak funguje blesk na upíry, ale to je fakt zajímavý, že bych Adriana "omylem" dala do rány blesku? No co, nikomu to vadit nebude.
"Tak zrovna tobě to nevěřím." Hahahahaha já bych řekla pravý opak, ale jen detail. Viky má někdy víc vraždící náladu než já a to je co říct, i když morbidní jsme obě.
"Klamu tělem. A jménem taky." Jo viva ironia.(Ať žije ironie) a ten klam těla tak sedí, kdyby jste ji viděla v akci. Takže jsme se tam větřeli teda nejdřív já a Chris.
"Copak? Hledáte vraha?" zeptala jsem se směšně.
"Jo." Řekli jednohlasně dvojčata. To je fakt úžasná schopnost, kterou jsem skoro nikdy nechápala, ale někdy se nám to s Viky taky stane.
"My se s Viky hlásíme dobrovolně." Kluci se začli smát. A Chris se jen tak posmíval.
"Fajn Rose, přiznávám, tebe by jsme klidně dali na nějakého toho vraha…" začal Matt.
"Nebo upíra," přidal se Tim.
"Ale přece jenom Viky je víc anděl než vrah." Začli jsme se obě smát.
"Jo, takže já žiju doma s upírem. Rose? Že mě nekousneš." Začli jsme si tam dělat hroznou srandu z našeho druhu, ale přece jenom nechtěli jsme zkazit srandu.
"Sakra, dneska jsem to plánovala," začala jsem dělat, že se nakláním k jejímu krku. Pak tam, ale přišel někdo, kdo tuhle srandu dost rychle zkazil.
"Si tu hrajte na upíry holky? To je sexy!" Hádejte, kdo to byl.
"Adriane, prosimtě, zalez do třídy nebo pokoušem tady jenom tebe," rýpavě jsem se na něj podívala.
"U tebe bych tomu i věřil Rose," nahodila jsem nevinný obličej a koukala na něj.Jenom si něco zabručel na mojí maličkost a odkráčel si to do třídy.
"Tak fajn vaší vraždu si s Viky promyslíme," akorát začalo zvonit takže jsem se nacůcla k Chrisovi a šli jsme do třídy. Já jsem šla dozadu s Chrisem a jak jsem se tak koukala kolem tak Adrian seděl v prázdné lavici a nikde žádný jiný místo. Soucitně a přitom se zadržovaný smíchem jsem se na sestru koukla a ta se k němu jen zdrceně sesunula na židli. Tak moc jsem jí litovala vážně. Mrkla jsem na rozvrh a zjistila, že máme Matiku. S Chrisem jsme se tam… tak trochu už víc muckali a přestali jsme, nebo spíš já přestala, když jsem viděla Adriana jak na nás kouká.
"Co je?" zeptal se Chris.
"Řekla jsem ti, že můj bratranec rád očumuje jiný lidi?" podíval se "nenápadně" po Adrianovi a propaloval ho pohledem.
"O to se můžu postarat," jo? A přijdeš pak i s vysátou krví?
"To je dobrý někdy je i užitečném, já se o něj postarám," Adrian se na mě zatvářil až moc hezky. A Chris si toho všimnul.
"Štve mě," Jo není jedinej koho štve.
"Nevšímej si ho," políbila jsem ho, pár očí na nás spočinulo, ale ty už si mohli zvyknout jedinej u koho mi to vadilo byl Adrian. Koukla jsem se na něj nevraživě a že si to s Chrisem užívám. A Viky? Ta ležela na lavici se sluchátkama v uších, proč nemůže Adrian otravovat jí? Pak jsem něco zavětřila a nebyla jsem jediná, Viky i Adrian si toho všimli. Jo tři upíři v třídě, co můžou cítit? Kromě toho co kuchařky v jídelně vydávaj za jídlo? Tak jedině už jenom jednu věc.
"Hele, omluvíš mě na chvíli, akorát si skočim na záchod." Chtěla jsem se omluvit učitelce, ale nebyla tam. Viky vstala, když jsem prošla kolem ji. Řekla Adrianovi ať tu počká ten si jen uraženě sedl nazpátek. Šli jsme po chodbě podle vůně a uslyšeli křik. Rozeběhli jsme se tam, ale museli jsme jako lidi, co kdyby, že? Viděli jsme jak ve dveřích na holčičí záchody stojí naše učitelka na matiku a je dost v šoku. Lidi začínali chodit ven ze tříd, takže rychlá akce.
"Viky, vem ji," Viky mě poslechla a odvedla učitelku si někam sednou. Já jsem šla dovnitř a ta vůně byla hodně lákavá, ale pořád míň než tak Chrisova, ježiš zase myslím na jeho krev. Došla jsem k holce, která tam ležela na podlaze v šokem v obličeji a spoustou krve kolem sebe. Pokaždé, když jsem někoho takhle našla, musela jsem se kouknout, takže jsem se ji podívala na krk a viděla dvě ranky, z kterých ještě vytékala krev.
"A Sakra,"
pronesla jsem nahlas a šla k Viky a učitelce.
"Je mrtvá?" zeptala se Viky. Jen jsem kývla hlavou.
Ven se řítili všichni jak studenti, tak učitelé, většina studentů se zhnuseně odvrátila tak rychle jak se tam vřítili. Ani ne za minutu tam přišel ředitel.
"Co se tady u všech svatých děje!" rozkřikl se na celé podlaží. Učitelka na matiku odhodlaně ale stále v šoku vstala a šla k řediteli, začala vysvětlovat co se stalo. Učitel zahnal všechny zpět do třídy. Pak šel za námi.
"A co vy dvě jste tady dělali?" začala jsem mluvit já.
"Šli jsme jen na záchod," podle mě nejsem moc věrohodná v těch střelkách a minisukni.
"Opravdu pane řediteli, pak jsem zaslechli paní učitelku Shefeeldovou a přiběhli jsme se sem," dobrá tedy, ještě si s vámi promluvím. Teď jděte do třídy." Jen jsme kývly na odpověď a šli nazpátek v půlce třídy tam byl Adrian.
"Upír?"
"Jo, a asi mladej." Odpověděla jsem.
"Musíme ho najít." Namítla Viky.
"Já se o to postarám, už dlouho jsem nebyla na lovu." Přihlásila jsem se dobrovolně.
"Půjdu s tebou," přidal se Adrian.
"Ne, ne nebudeš mi kazit srandu!" No co? Jednou za čas si někoho zabít není tak hrozný a ještě k tomu, když ho můžete pomalu spálit na uhel.
"Nejde mi o zábavu při lovu mladého upíra, ale o to že jsem se doslechl, že tu je pár lovců." Lovci? Odkdy? No zatím na nás nepřišli takže mají smůlu.
"Adriane, pár lovců taky zvládnu. Neboj se. Ještě budeš mít čas mě svýma úchylnýma připomínkami popichovat. Vešli jsme nazpátek do třídy a měli jsme akorát za úkol být potichu do konce hodiny, což se nám celkem podařilo, i když si každý šeptal o tom co se stalo, co jsem se tak dozvěděla tak se ta holka jmenovala Kate a byla ve čtvrtém ročníku, na konci roku měla maturovat, jo chudák holka. Nakonec nám ředitel řekl přes ten reprák, že můžeme odejít a že máme tedy volno. Všichni byli tak nějak nadšeni. A ani se nedivím, že nás vyhnal, začalo se to tam hemžit policajty a podobnou havětí. Koukla jsem dozadu a Chris s někym telefonoval, šla jsem k němu a jak mě zahlídnul položil to.
"Něco se stalo?" jo jsem od přírody zvědavá.
"Ne, jen jsem říkal rodičům že přijdu dřív." Pousmál se na mě, úsměv jsem mu oplatila a sedla si mu do klína.
"Viděl jsi to?" kývnul hlavou.
"Nechápu, kdo to mohl udělat," řekla jsem.
"Hmmm nechceš něco večer podniknout?" nabídl mi Chris.
"Promiň, slíbila jsem sestře, že si s ní udělám filmovém večer, takže musím ještě dojít nakoupit popcorn a kolu." No, musím říct, že vy vymejšlení lží jsem fakt dobrá, i když je to jen z půlky lež Adrian a Viky se určitě budou koukat na telku, takže to je jedno.
Rozloučila jsem se sním krásným, teda aspoň pro mě byl krásný, polibkem, vzala jsem tašku přes rameno a mířila jsem si to k Viky.
"Tvůj, přítel s námi nejde?" zeptal se Adrian.
"Ne, ale jestli se ti po něm tak stýská, ráda ti s ním domluvím rande." Páni krásná představa, jen by se viděli už by se vraždili. Ach bych si koupila lístky do první řady.
"Ne díky myslím, že by to asi nepřežil a já bych měl kvůli tobě špatný svědomí." Jo ten by měl tak nějaký svědomí akorát by se nadlábnul a já bych ho za to zabila. Krásná představa.
Nakonec nás Adrian přemluvil, abychom jeli s ním v jeho autě než autobusem. Takže jsme sedli do krásný a nadupaný káry. Nebít to Adrian, tak mu to auto ukradnu. Byli jsme doma ani ne za pět minut, divím se, že nedostal pokutu. Vystoupili jsme a zalezli do baráku a jak to vypadá, tak sluníčko začalo trošku prosvítat skrze ty krásný tmavý mráčky. Hmm mám hlad. Šla jsem rovnou do kuchyně a dala si do vody mojí oblíbenou tabletku, Viky a Adrian udělali to samý.
"V kolik vyrazíš?" zeptala se Viky, byl tam strach cítit, ale jeden upír pro mě nic není.
"Až zapadne to hnusný sluníčko, který vylezlo." Koukla jsem na Viky, jen si tak hrála se sklenicí. "Neboj Viky, jeden upír pro mě nic není. Bude to jako chytit myš, která je v pastičce." Začala si pokyvovat hlavou.
"Jo máš pravdu. Počkám na tebe." Vypila sklenici naráz.
"Přijdu brzo, neboj." Vypila jsem sklenici s tabletkou, vstala od stolu a políbila sestru na čelo, cítila jsem, že si děla starosti, ale nemá důvod, ví čeho jsem schopná a ví jaká jsem. Šla jsem k sobě do pokoje. Kde jsem chvilku byla na netu a mluvila se svými zdroji o těch lovcích ve městě. Pár z nich mi to potvrdilo. Koukla jsem z okna a viděla, že už skoro nesvítí slunce .Stejně ještě budu prohledávat město takže bych už měla vyrazit. Snad se mi to podaří do setmění. Vlasy jsem hodila do ohonu, vzala jsem si dlouhý černý kalhoty, černý tričko a černou mikinu s kapucou. Sundala jsem steelky a vzala si botasky, pro případ že by mi chtěl ten někdo zdrhnout. Tak a je čas. Seběhla jsem dolů a viděla ty dva no spíš jednoho jak koukal na televizi a Viky si četla svojí oblíbenou knížku "Dcera čisté krve" pěkná knížka fakt. Párkrát jsem ji četla.

Koukla jsem na ně a vyšla ven. Rychlejším během jsem byla ve městě tak za 7 min, vzala bych si autobus, ale bohužel už nejezdí. Protloukávala jsem se po městě a snažila se najít nějaký pach, který jsem cítila ve škole. Ani ne za minutu k mému štěstí jsem neucítila pach, ale hluk. Koukla jsem kolem sebe a vyskočila na střechu dome, kde jsem měla výborný pohled do té uličky. Byl to muž, tak dvacetpět let, vyšší postavy, hubený a hodně kontrastní hnědo-zelený oči. Seskočila jsem dolů a mířila si to k němu.
"Pust ji," pohrával si tam s nějakou servírkou z baru.
"Nebo co?" dostala jsem se k němu a odstrčila jsem jeho z ruku z její.
"Jdi pryč," servírka jen tak, tak vstala, ale utíkala dost rychle.
"Myslíš, že tohle mi něco udělá ty upírská couro?" dost vražedně jsem se na něj podívala, druhou rukou jsem ho chytla pod krkem. Pamatujete jak jsem řekla, že ho spálím? Každý upír má možnost ovládat jeden ze čtyř elementů já mám oheň, takže tohle bude krása, upíra zabijete jedině tím, že ho spálíte na uhel nebo ho zastřelíte speciálníma kulkami, které používají lovci. Ruka se mi začala hořet, mě to nebolelo, ale jeho jo. Svíjel se v agonii, když jsem mu propalovala hrdlo, jo tohle mi chybělo. Nemyslím tím vražděním, ale trestání těhle babců, kteří nevědí, kde je jejich místo. Ale jaksi se mi přestal svíjet a rozplynul se v prach. Jo jo tohle je pravdivý zabijete upíra a promění se v prach je to užitečný nemusíte nás pohřbívat jenom náš popel. Nasadila jsem kapucu a koukla na mého nového soupeře. Byl celý v černý a měl nějakou černou kápi, stručně a jasně lovec.
"Takže upíři už zabíjejí sami sebe, jako zvířata." Leze mi na narvi a toho vidím jenom pár sekund.
"Jo taky máte u vás zvířata, ani nevíte koho zabíjíte, nevíte, kdo pro nás co znamená a pak, kdo tu je zvíře. Namířil proti mně pistoli a vystřelil, jen tak, tak jsem se vyhnula, zasáhlo mě to do ruky, pálilo to jako čert. Trošku jsem zavrávorala, ale udržela jsem balanc. Shodila jsem na zem pár popelnic a zapálila je, na chvíli by ho to mě zdržet, takže jsem začala běžet zpátky domů, věděla jsem jistě, že mě nesleduje, cítila bych ho. Asi jsem předtím byla moc zaobraná mým podpalování, toho hajzla.
Když už jsem byla poblíž domu sundala jsem si kapucu a šla pomalým krokem k domu. Otevřela jsem dveře, po ruce mi tekla krev, a myslím že už to oba dva cítili došla jsem do obýváku a Viky na mě zhrozeně koukala a Adrian snad i s chutí na mě koukal, jestli i něco zkusí bude z něj málo propečeném biftek.
 


Komentáře

1 Lorella Iuliano Lorella Iuliano | Web | 19. července 2010 v 10:09 | Reagovat

Si tu hrajete na upíry holky? To je sexy :-D Teda pěkný i kdžy jsem to moc nepochopila protože jsem nečetla nějaký tvůj příběh od začátku :-) pěkné

2 Lorella Iuliano Lorella Iuliano | Web | 19. července 2010 v 11:24 | Reagovat

Tak to jsem ráda že si ráda že si zjístila jak z tahova yt:-)

3 Akiko Akiko | Web | 19. července 2010 v 12:19 | Reagovat

Jůů, jůů, jůů... =D =D Opravdu sranda... =D Z Adriana opravdu nemůžu =D Ty jeho hlášky... =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama