US - 21. kapitola

1. srpna 2010 v 14:28 | Lizz |  Upíří sestry
Ahoj tady Nelíí, bohužel jsem teď víc jak tři dny nezastila naší Lizz tak snad doufám, že ji nebude vadit, když vám sem dám další díleček US. Nebudu k tomu psát bůh ví jakej sloh. To ne. jen připomínám, že je to z pohledu Rose a bylo to psaný, když jsem měla nic moc náladu, takže se omlouvám, když tak bude něco depresivního nebo absolutně nělogického. Přeju hezké počtení

Nelíí



Viky si šla lehnout a já zůstala s Adrianem dole sama. Tohle špatně dopadne, říkejte si, co chcete, ale tohle fakt špatně dopadne. Nastalo takové to chvilkové mlčení. K tomu mě ta ruka bolela, ne svěděla, ne pálila. Ne. Všechno dohromady. Grrrr zabiju toho, kdo to vynalezl.
"Jdu se napít," vstala jsem z pohovky a šla do kuchyně, kde jsem si začala připravovat tabletky, kam sem jich hodila tři. Jo je to větší dávka než normálně, ale tohle není normální situace. Takže si nikdo nemá právo si tu na nic stěžovat, kromě mě, samozřejmě.
Sedla jsem si na židli a čekala než se tabletky rozpustí. Svině malý, dneska jim to nějak trvá. Slyšela jsem kroky a koukla nahoru, viděla jsem jak se ke mně blíží Adrian.
"Pravá krev by byla na tohle lepší, ne?" co nechápe na tom být zticha? To je to tak těžké pochopit?
"Adriane, co nechápeš na tom být zticha, je to úplně jednoduché, mám nervy na háku kvůli nějakému vypatlanci a ještě se mi do toho vměšuješ ty, takže nemám na nic náladu ani na tebe s těma kousavýma poznámkama." Možná, že bych v tom proslovu pokračovala dál, ale něco mě zabrzdilo. Adrian se říznul na ruce. A řinula se z ní krásná a sladká krev, jen co mi vůně doputovala k nosu měla jsem, co dělat, abych se udržela.
"Zešílel si? Vypadni ode mě!" musím zadržet dech, musím zadržet dech, ale jaksi to nejde! Ten blbec jde ještě ke mně blíž. Já ho zabim a bude pokoj.
"Vím, že to potřebuješ a bude ti potom dobře! Tak tu nešil a napij se!"
"Ani za boha! Jdi s tim ode mě pryč nebo tě už vážně zabim!" napadla mě jediná věc nebo spíš to bylo spíš takové instinktivní, hodila jsem po něm můj krásnej a drahocenný hrneček, kterej se válel na lince, jo pak jsem toho litovala. Myslím toho hrníčku. Ozvala se menší rána a slyšela jsem Viky jak na nás volá ať se jdeme prát ven. Já se sním prát rozhodně nebudu. To vážně nemám za potřebí. Takže jsem vzala svojí skleničku s tabletkami a šla do pokoje. Vypila jsem skleničku a lehla si na postel.
Nemohla jsem usnout, myslela jsem na tolik věcí na toho lovce někoho mi připomínal, ale nevím koho. A taky jsem myslela na Adriana, co si ten magor myslel? Že se z něho napiju? Jemu by to bylo tak maximálně příjemné. Mě ne, já po něm netoužím. Ach jo, všechno se na mě sype, hm a co budu mít za výmluvu zítra? Bože, tohle je vždycky ta deprimující část. Ach jo to bude. No, nakonec jsem přeci jen usnula, něco se mi zdálo, ale vůbec nic si nepamatuju, což se mi stává často, ale vím jistě, že to nebyly krevní konzervy, které moje sestra počítá před spaním. Každý má na něco úchylku proč by upíří nemohli mít na krevní konzervy, zvlášť když máte rádi krev, ale to je nepodstatný, že? Jak říkám absolutně nepodstatný. Sakra. Konec. Chci spát. Nakonec jsem usnula, ale fakt, že mi to trvalo ani jsem se radši nekoukla na hodiny, když jsem usnula.
Ráno mě budil ten otravný budík. Stejně mi to přijde ujeté, pokaždé se vám do té postele nechce pokud nejste namol nebo jste nedělali něco namáhavého. Ale prostě nechce se vám tam, a ráno? Nejradši by jste tam byli celý den. No prostě hledám logiku v tom v čem by jste ji hledali stovky let, ale já ty stovky let mám, že? Ehm ne teď musím přestat vymýšlet blbiny a vstát z postele.
No nakonec jsem se z té postele vyštrachala hlava nehlava. No, ale možná jsem to neměla tak přehánět. Zjistila jsem, že mi obvazy protekly krví a moje hlava se motala jako bych celou noc pila jako smrtelník. Jo, jo cože jsem to v noci dělala? Nebojte hlavu mám v pořádku, i když si tím někdy nejsem jistá, no vlastně skoro pořád.
Vyšla jsem z pokoje a slyšela ze zvuky. Že by byla Viky vzhůru? Sešla jsem dolů a viděla, Adriana?
"Co ty tady tak brzo?" inteligentní otázka, ale tak něco jsem musela říct.
"V posteli jsem byl sám, tak jsem se nudil." Typické, alespoň pro něj. Ale fajn už tak jsem unavená nebudu si den dělat ještě horší.
"Aha já myslela, že jsi v posteli sám už…. Pár stovek let?" popravdě, co já vím Adrian měl u sebe snad každý den někoho v posteli, co si pamatuji, když jsme byli chvíli u dvora, ale o tom vám povím vážně někdy jindy. Nebudu vám znechucovat cokoli, co děláte právě teď.
"Vtipné, zvlášť od tebe, kdybys nebyla tak tvrdohlavá byla by jsi moje jediná," a to mu mám věřit? Vždyť on střídá holky jak ponožky. A mám mu věřit, že bych byla jeho jediná? Ne díky.
"Jo jasně, ještě řekni, že jsi princ na bílém koni,"
"No to by se dalo zařídit," jo? Kde vezme koně? I když on si snad sežene cokoli.
"Jo tak na to se těším.." chtěla jsem pokračovat v mém promyšleném sarkastickém proslovu, ale podlomily se mi kolena to doslova. Zatracená kulka, působí na nás skoro jako slunce. Jsme po nich unavení. Máme žízeň a celkem velkou žízeň.
"Rose!" vykřikl Adrian. Tohle muselo Viky vzbudit slyšela jsem totiž kroky.
"Jsem v pohodě," ohnala jsem se rukou, abych ho odstrčila. I když vůbec mi nebylo dobře. A taky se mi nepovedlo ho odstrčit. Cítila jsem, že jsem slabá až moc slabá, příště si sebou beru Adriana a nechám postřelit jeho. Jo geniální plán. He? Co to? Adrian mě vzal do náruče a posadil na pohovku. A hned tam byla Viky.
"Rose! Co se to sakra..!" nedokázala to ani doříct, letěla do kuchyně a za chvíli mi přinesla hrneček teplé krve. Jediná věc co mi teď mohla pomoct.
"Dík." Možná bych ji ještě něco řekla, něco milého, ale měla jsem takovou žízeň. Takže hrneček byl za chvíli pryč. Musela jsem vypadat strašně.
"Neměla by jsi dnes nikam chodit." Namítla sestra, asi sem musela vážně vypadat strašně.
"No tak Viky je mi fajn, vidíš?" vstala jsem z pohovky a rychle se vrátila.
"Vážně? Oči ti černají víc než normálně a vypadáš jakoby tě teď někdo vyhrabal z hrobu. Hmmm hrabat někoho z hrobu? Ehm ne moje nekrofilská stránka bude spát.
"Hele to bude v pohodě, vážně, potřebuju to trochu rozchodit. Budu v pohodě, když tak prospím pár hodin ve škole a to nikomu vadit nebude. Jo a mohla by jsi mi to převázat?" ne ja proste do školy chci jít a chci jít za Chrisem!!
"Fajn, ale až se něco semele vysekáš se z toho sama!" jupíí takže se jde do školy, he to je snad poprvé, co se těším do školy. Viky mezitím co já jsem byla myšlenkami vedle došla pro obvazy.pomalu sundala fáč, vypadalo to hůř než včera. Nemohla jsem se na to ani dívat, ale Viky to kupodivu nevadilo a Adrian? Ten se koukal nepřítomně z okna. To mají snad v rodině.
"Vypadá to špatně. Musíš si dávat ve škole pozor." Jo, jo proslov jako od maminky.
"Ano Mami!" ušklíbla jsem se na ní a ona se pousmála.
"Tak hotovo, jdi se obléct ať nepřijdeme pozdě." Udělala jsem kapitánský souhlas a letěla do pokoje se převléct. Takže dneska něco nenápadného. Skončilo to u džínů, trička a mikiny. Sešla dolů a Viky a Adrian se akorát obouvali, takže jsem si obula jenom nějaké kecky.
"Jdeme?" usmála jsem se na ně, jakoby se nic nedělo, ale jaksi oni mi to nežrali. Nevadí.
"Jo jasně," odpověděl mi Adrian. Nasedli jsme k němu do auta a vyrazili ke škole. Na to, že on jezdí jako pravý šílenec jel dneska tak nějak klidně. Divné. Dorazili jsme do školy, sice krapet později, ale pořád dříve než začala výuka. Takže jsem ještě mohla být chvíli s Chrisem.
Adrian zaparkoval blízko vchodu do školy, kde stál Chris, Matt, Tim a jeho pijavice. Hmm nechápu, že někteří lovci nás právě nazývají pijavicemi. Dobře pijeme krev, ale tak hnusní nejsme! Prostě ne a ne a NE! Konec diskuse.
"Zdárek lidi," houkli na nás dvojčata, když jsme vystupovali z auta.
"Ahoj," pozdravila je Viky já se k ní pak přidala stejně jako náš Adrian.
"Ahojky," přitulila jsem se k Chrisovi i přes tu bolest v ruce jsem se snažila tvářit normálně. Chris se ke mně naklonil a políbil mě. Jaksi si nám nechtělo od sebe odlepit takže jsme tak byli delší čas. Pár lidí nás pozorovalo a zvlášť Adrian. Chris mi pak sjel z ramenou na ruce. Jsem o hlavu menší tak přece jenom. A na té jedné ruce mě to přeci jen bolelo, že? Ano takže jsem maličko zaúpěla a nebyl by to Chris kdyby si toho nevšiml.
"Jsi v pořádku?" no a teď to může začít.Takže teď potřebuji nějakou geniální výmluvu.
"Jasně, jen si můžete s Adrianem podat ruce,.." Adrian na mě koukal stejně jako Viky, no co musím říct nějakou výmluvu. ".. Popálil mě, když něco vařil. Stejně šikovný jako ty."
"Ale já jsem tě nezranil," fajn jedna nula pro něj.
"Hele vážně to nic není koukni."
Ukázala jsem mu popálenou/ postřelenou ruku. Nevěřícně na to koukal. Teď nevím, co si mám myslet a pěkně mě to štve. Hmm ani nemám náladu na nic myslet. Tenhle den bude vážně hrozný.
"D-dobře, asi by jsme už měli jít na hodinu." Adrian na něj podezřívavě koukal, ale ten se kouká tak na všechny, skoro teda.
"Souhlasím," přitakala Viky. Takže jsme vyrazili na první hodinu, což byl zeměpis, který přiznám se, celý jsem prospala a díky Viky, která seděla po mém boku si toho učitel nevšiml, teda aspoň mi ni neřekl. No, z první hodiny jsem tedy nic neměla. Druhá hodina byla angličtina. Díky tomu, že jsem odevzdávala učiteli slohovou na jedničku, tak mě nechal. Usnula jsem na Chrisovi. Také se mě celý den ptal jestli jsem v pořádku a já mu pokaždé řekla, že jsem jen unavená. Na což bohužel nikdy neskočil. Viky se na mě pak starostlivě celý den koukala, asi po třetí hodině za mnou přišla, že vypadám strašně, a že už mi pomalu začínají černat oči. Takže mě nenápadně odtáhla za roh kde mi dala flašku, kde už byli rozpuštěné tabletky.
"Kolik jich tam je?" cítila jsem jich tam víc.
"Dvě," lže, poznám to na ní. Přeci jen po těch pár stech letech.
"Viky, doufám, že si nemyslíš, že mi můžeš lhát."
"Fajn, jsou tam čtyři." Vykuli,a jsem na ni oči, to se mi nikdy nestalo, čtyři tobolky najednou. Ani když, no to je jedno. Ale je pravda, že jsem se potom cítila lépe.
"Měla by jsi jet domů, Adrian by tě tam odvezl," vždycky se tak stará. A já jsem pravý opak, neříkám, že se nestarám jsem jen méně starostlivý člověk. Skvělý příklad na to, ž se protiklady přitahují.
"Jo a dělal by mi přitom průpovídky jak je on dokonalý a ještě jako bonus bych měla milostné návrhy, ne díky. To už, aby mě mučili lovci." Dobře to poslední by bylo asi více nepříjemné, ale tak nevím, co by bylo horší. Každopádně spát můžu kdekoli.
"Fajn, chci jen pro tebe to nejlepší,"
"Já vím, ale moc se staráš." Ušklíbla se na mě a láhev vyhodila. Šli jsme zpět a Adrian tam po očku pokukoval. Prostě Adrian, zvědavý, perverzní a byl to fakt velký cvok. Viky zakroutila hlavou a Adrian si jen povzdechl, takže to byl jeho nápad? Bože! No nic, šla jsem na další hodinu což byla moje hodně oblíbená stejně tak jako Vikiina nebo Adrianova. Což musím přiznat jsem plánovala také prospat, ale jaksi mě učitelka nenechala vzbudila mě asi v půlce hodiny.
"Slečno Angelsová můžete dávat prosím pozor na látku? Nebo ji snad umíte?" mrkla jsem na tabuli první světová, no vlastně i proč ne.
"No popravdě ano, ale samozřejmě vás nebudu vyrušovat ve vaší přednášce," mluvila jsem jednotóně a asi ji to naštvalo. Asi? No vypadala jako rozzuřený býk, kterému máváte rudým praporem před obličejem.
"To by stačilo Angelsová! Ven ze třídy! Hned! Půjdete pak k řediteli." Ach jo Viky z toho není dvakrát nadšená jak jsem jí vydedukovala z obličeje. Takže jsem si sbalila věci, dala pusu Chrisovi a šla ven. Bohužel si už potom nic nepamatuju. Za dveřmi se mi setmělo před očima a tak nějak omdlela.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama