US - jednorázovka 1/2

7. srpna 2010 v 13:56 | Lizz |  Upíří sestry
Jo takže tady zase Nelíí :D jak jsem slibovala tady máte jeden Menší BONUS, je to jednorázovka k US, která je sice rozdělaná na dvě části, ale furt je to jednorázovka. No zahrnuje to takovou menší cestu do minulosti do 7. století. ale tak to se vše dozvíte. Jo psala jsem to já takže je to z pohledu Rose. A to je snad všechno, tak hezký počtení =). Já jdu na koncík papapapapaa...



První den u Dvora

Znáte takové ty chvilkové stavy, kdy se ztratíte ve svém podvědomí?Nevnímáte okolí a jen tak se brouzdáte ve svém mozku. No právě teď jeden mám a díky němu se dozvíte můj první den u dvora.

Psal se rok 623 našeho letopočtu a my, respektive já, Viky a její rodiče, jo to byli ještě naživu. Jmenovali se Elizabeth a Arthur. Byli to milovaní rodiče, nesmírně hodní upíři a zábavní společníci. Jeli jsme na sněm upírů a za královnou . Upíři mají vládnoucího monarchu. Asi si říkáte, že v této době mít královnu, která je nesmrtelná, ale nebojte no teda, ehm teď to nějak inteligentně vysvětlit. Královna je volena každých tisíc let, vím pro smrtelníky to je hrozně dlouho, ale pro nás ne. No zatím to nechtějte chápat, časem vám to dojde nebo to dovysvětlím. No teď zpátky k nám.
Jeli jsme kočárem do Rumunska, nebo spíše jsme už byli kousek za hranicemi Rumunska, takže jsme mohli bez obav jet ve dne. Prostě ideální den v Rumunsku, zataženo a padal sním, byla to nádhera. Viky a její rodiče mi popisovali dvůr, jak se mám chovat až uvidím královnu a taky se mi Viky zmínila o jistém její bratranci Adrianovi. No, co jsem tak slyšela není to takový svatoušek jako Viky.
"Je hodně živý a taky má rád dívky hodně," takže děvkař.
"Chápu, hmm už tam budeme?"
"Za chvíli Rosie, za chvíli," odpověděla mi Elizabeth, říkala mi pořád Rosie a jsem za to i ráda jenom Arthur mi říkal Rosamarie, ale někdy mi přeci jen řekne Rose, Rosie. Viky to měla podobné jenom Arthur ji říkal Victorie, já s Elizabeth jsme ji říkaly Viky. Ale tak o každém bych tady mohla mluvit o přezdívkách, zkráceninách a podobně. Ale měla bych vám tu teď vyprávět o té návštěvě dvora.
Jeli jsme ještě tak hodinu, dojeli jsme k bráně, která byla z oceli a různě byla vyzdobená. U brány jsme upírovi, který nejspíše hlídal bránu spolu s jedním dalším. Měli na sobě, no jak bych to řekla nemohu si pomoci, ale byly to prostě hábity. Arthur nahlásil naše jména a zahřálo mě u srdce, když ohlásil mě jako součást rodiny, prohlásil mě jako Rose Angelsovou. Samozřejmě prohlásil, že jsem více méně novorozená, jsem na světě necelých sto let a až po sto letech jste normálně "žijící" upír. Vím zní to divně, ale tohle jsem prostě my, nemyslete si. Když se mi Elizabeth snažila vysvětlit všechno okolo upírů? No prostě někdy jsem byla úplně tupá jak dřevo. Ale to je tak u všech novorozených. Ááá taky se vám zdá, že tu říkám absolutní kraviny? Dobře tohoto úvodu si skoro nevšímejte. Jen tě nejdůležitějších částí.
Jeli jsme cestou nahoru k vrcholu nějakého kopce. Když jsme tam přijeli musím přiznat, že jsem vážně zírala. Bylo to tak krásné. Stavba byla v Gotickém slohu.
Prostě nádhera. Je pravda, že když jsem tedy žila v královské rodině bydleli jsme v honosných sídlech. Ale toto? Byla to nádhera. Abych vysvětlila ten pojem královská rodina. Jde o to, že rodiny jsou nějak příbuzní buď s upíry vyššího řádu nebo se samotnou královnou, králem. Což Vikiny rodiče byli Arthur byl příbuzný minulým králem a Elizabeth je sestra královny. Takže oba mají vysoké postavení stejně jako Viky. A pokud královna schválí, že mohu zůstat s Angelsovými budu také prohlášená za královskou, přeci jen mi v žilách koluje Elizabethina a Arthurova
krev. Sluhové nám otevřeli dveře a my vystoupili. Rozhlížela jsem se všude i když padal sníh a byla zima bylo to tu nádherné. Možná to vypadá, že si stěžuji na sníh, ale není to tak miluji ho. A také furt je to lepší než slunečný den.
"Je to tu nádherné," prohlásila jsem.
"To tedy ano a počkej až uvidíš vnitřek." Odpověděla mi Viky.
"Páni přijeli k nám Andělé," řekl to jeden kluk, který se k nám blížil. Mohlo mu být tak 20 nebo aspoň tak vypadal. Měl na sobě šaty, které by si mohl dovolit víceméně jen král, ale když jsem se tak rozhlížela byli tu tak oblečeni všichni. My s Viky jsme na sobě měli prostčí šaty. Ona modré já červené, ale zpátky k tomu neznámu. Měl trochu delší hnědé vlasy a modro-zelené oči. A jak upíři bývají byl nádherný. A byl v obklopení dvou dívek.
"A k nám přišel ďábel," řekla to ironicky. Sakra kdo to je!
"Taky tě rád vidím sestřenko,.." políbili se na tvář "… a tebe neznám si nová služebná," mrknul na mě. Adrian. Přesně tak mi Viky popsala a už teď ho nemám ráda.
"Kde pak je to nový člen rodiny," řekla Elizabeth milá.
"Ou tak to se omlouvám," pozvedl mi ruku a políbil mi ji. Eh slizák.
"Omluva se přijímá." A poslušně jsem odcupitala k Viky. Arthur mezi tím Adriana objal a začali si povídat o takzvaných "mužských věcech". K nám dvou přišel sluhu. Většinou to byli upíři z nižších tříd jako třeba přeměnění upíři. Takže něco jako já. Požádal nás, abychom ho následovali, že nám ukáže náš pokoj. Následovali jsme ho a já přitom koukala jak vyjukaná sova po interiéru této stavby. Nemohla jsem se toho nabažit. Dokud k nám nepřišlo něco slizkého.
"Dámy," kývnul na svoje společnice, které někam odešli.
"Tak Viky jak se máš, pořád ta stejná ironická krásná dívka,"
"Ano Adriane, pořád ta samá dívka, která tě moc nemusí." Asi ho fakt nemá moc ráda.
"Nepředstavíš nás?" navrhl Adrian a mrknul na mě, zase grrrr pak se zeptám Viky jestli tu nemají někde mučírnu.
"Samozřejmě, Adriane tohle je Rosamarie moje nová sestra. Rose to je Adrian Zejk můj bratranec," Já chci pryč. Nastavil ruku, abych mu ji tam dala.
"Těší mě krásko,"
políbil mě na ruku už zase.
"Bohužel já nemohu říct to samé pane," Viky se tam začala nehorázně moc smát. A Adrian se jen lstivě zasmál. A sakra.
"Tak myslím, že ji nedostaneš Adriane. Omlouvám se, ale už musíme jít. Jsme unavené po dlouhé cestě a musíme se připravit na večer." Jo konečně. Jinak večer nás čeká něco jako ples. No spíš ples ne něco jako. Prostě ples. Obešli jsme Adriana a následovali našeho průvodce.
Když jsme došli do našeho pokoje svalili jsme se na postel.
"Hmm sem celá ztuhlá,"
"Jo já taky ségra," odpověděla jsem.
"Hmmm tak chvilku by jsme si mohli lehnout a pak by jsme se mohli připravit." Pěkný nápad až na to, že já byla až moc zvědavá na to jaký to tu je.
"Geniální, ale jestli nevadí tak se tu trochu porozhlédnu."
"Dobře, akorát se pak vrať ať nepřijdeme pozdě, potom máš audienci u královny."
"Neboj," mrkla jsem na ni vyšla jsem ze dveří.
Šla jsem chodbou, kde byli nádherné sochy Andělů. Na to, že tohle je jedna z nejfrektovanějších míst pro upíry tak tu nebyl skoro nikdy. Sem tam tudy prošla nějaká ta stráž. Dále jsem šla do místnosti, kde byli portréty králů a královen. Byli tu sice dva, ale když každých tisíc let to měníte. A ještě k tomu všemu ty portréty byly obrovské! Prohlížela jsem si do detailů obraz královny. Byla sympatická mladá. Plavé vlasy ji sahali po pas a co jsem slyšela její živel byla země. Byla velmi krásná. Když jsem se tak rozplývala někdo do mě vrazil.
"Hej!" otočila jsem se na toho drzouna.
"Oh omlouvám se." Byl to kluk no kluk, vypadal na devatenáct. Takže už dospělý člen upírské komunity.
"V pořádku," odpověděla jsem.
"Páni, tebe jsem tu ještě neviděl, kdo jsi?"
"Rose Angelsová," začal přemýšlet.
"Angelsovi mají další dítě? Jsem vážně nevěděl. Oh omluvám se. Mé jméno je Logen, Logen Giller. " zamlouval se mi. Byl vážně milý, měl plavé delší vlasy, a zářivě zelené oči. Vysoký, asi o hlavu vyšší než já.
"Ehm no jak se to vezme, Angelsovi mě přeměnili, když jsem umírala, dneska jdu na audienci ke královně. Tak uvidím jestli mě prohlásí za právoplatného člena rodiny. Počkej řekl jsi Giller? Giller ty jsi nějak příbuzný s královnou? Jsi její bratr?" začal se smát. Nechápu co na tom bylo vtipného, ale to je teď vážně vedlejší.
"Ne, jsem její syn, aha tak proto a čí krev jsi podědila? Na tom celkem závisí, i když oba Angelsovi mají královskou krev."
"S-syn? Ehm.. omlouvám se to jsem nevěděla,…" uklonila jsem se, jsou to prostě způsoby co se musí dodržovat "... zdědila jsem krev po obouch."
"V pořádku nemusíš se klanět, aha, po obouch? To máš dobré. To myslím, že ti to královna schválí. Nechceš se projít?"
"Ráda," usmála jsem se. Ukázal mi celý komplex. Procházeli jsme se zahradou a za stromem jsem slyšela hihňání. Nenápadně jsme se tam s Logenem koukly. Měla jsem to čekat.
Válel se tam Adrian s tou… ne to nebyla žádná z těch dívek z rána, ale nějaká nová polonahá dáma. No myslím že titul dáma si vážně nezaslouží.
"Á Logene, přidáš se." Snad o tom neuvažuje, budu mít o něm jinak úplně jiné mínění. A jestli jsou všichni upíři mužského pohlaví takový, tak teda nevím jako!
"Ne děkuji, myslím, že to vynechám." Už jsem si myslela. Ne radši nic.
"A co ty Rose? Ty se nepřidáš?"
"Ani za boha ne" jenom zakroutil hlavou.
"Jsi stejná jako Viky."
"Neřikej mi, že jsi vlastní sestřenici nabízel sexuální harašení?"
"Ne to ne, ale nevlastní můžu ne?" teď jsem zakroutila hlavou já.
"Půjdem?" nabídl mi Logen.
"S radostí," kývla jsem ještě dodatečně a otočila se k Adrianovi zády.
"Těším se večer .. Rose, Logene! Ne, že ji dostaneš dřív než já." Logen se na něj otočil.
"Co bojíš se, že dostanu nejhezčí holku, co je teď v komplexu? Hmmm bojíš se konkurence?" Ježiš to je debata on asi Logen taky nebude úplný svatoušek.
"Tebe? Takovýho svatouška? Ani omylem," začíná mi lézt na nervy. Myslím Adriana ne Logena.
"Jdeme?" skoro jsem žadonila. Kývnul mi na odpověď a šli jsme.
"Hmm nemám ho ráda a to jsem ho viděla dneska poprvé." Zasmál se. Zase smál nevím proč, ale mě nepřijde, že bych říkala nějaké vtipné věci, ale musím přiznat smích měl fakt krásný.
"Určitě, tak zatím Adriane," Rozloučil se s tím magorem a šli jsme.
"Hele co ty vlastně ovládáš za element?" jo jsem zvědavý tvor.
"Zemi jako matka a co ty?"
"Já .. ehm asi oheň," no nekoukejte na mě jak na cvoka. Jen tu schopnost ještě neovládám.
"Asi?" divil se.
"Ano, jednou jsem omylem zapálila náš dům. Byla to nehoda, ale moc tu schopnost ještě neovládám."
"Jo to znám, kolik ti vlastně je?"
"Myslíš kolik mi bylo, když jsem umřela? Nebo kolik mi je potom co jsem upír?" chvilku dělal, že přemýšlí.
"Obojí,"
"Umřela jsem v sedmnácti a je mi něco kolem sta let. Co ty?"
"No jak se to vezme… my se rodíme upírům. A pak jsme jako lovci spějeme rychle tak do 18 a potom se to zpomaluje a jak kdo je pak starý. Mě je třeba přibližně dvacet. A jinak mi je sedmset-padesát-osm let."
"Pááni, to je úžasný,"
"Ani ne dřív byla doba strašná. Teď je to lepší a doufám, že v budoucnu to bude ještě lepší."
"Jo taky v to doufám. Ježiš, musím letět. Musíme se s Viky připravovat na ten ples, zatím uvidíme se večer." Už jsem se otáčela k odchodu, ale on si mě k sobě přivinul a pomalu mě políbil.
 


Komentáře

1 onlinekniha onlinekniha | E-mail | Web | 8. srpna 2010 v 11:41 | Reagovat

Ahoj vidím, že tě taky baví psát :-)
Já se teď pokouším napsat knihu a chtěla bych znát tvůj názor, protože se mi líbí jak píšeš. Pokud budeš mít čas budu ráda, když navštívíš mou stránku,díky
P.S. Hezký design a tato jednorázovka ! Hned si půjdu přečíst další! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama