US - jednorázovka 2/2

12. srpna 2010 v 2:28 | Lizz |  Upíří sestry
Ahoj tady opět Nelíí, vím jsem otravná, ale jen oznamuji, že jsem akorát dopsala jednorázovku k US, takže jsem vám to sem musela dát. čas dopsaní byl 2:20 ráno, tak kdyby tam bylo něco divnýho tak nemáte právo si stěžovat a basta. prostě máte smůlu. No nic, já jsem unavená, takže dobrou =* a hezký čtení xD



Dobře přiznávám byla jsem překvapená hodně překvapená, vždyť koho líbáte, když ho vidíte poprvé? No neřešila jsem to pak jsem na něj překvapeně koukala.
"A to bylo za?" aspoň to by mi mohl říct. Když už mě tu líbá.
"Za dnešek," bez dalšího komentáře k tomu odešel. Hmmm divný. Dobře shrňme si to. Je hezký, dobře víc než hezký je krásný, je z královské krve a má krásnou vůni. Ale prostě nesedí mi. Teda sedí, ale prostě… sakra jsem zmatená. No, ale letěla jsem do pokoje, kde Viky se zrovna koupala.
"Jsem tady!"
"Máš štěstí, jdeš akorát. Mrkni na šaty, jsou na posteli, jsou to ty na pravo." Šla jsem k posteli, kde spala Viky. Koukla jsem nejdřív na její. Byli modro zelené. Byli nádherné a vystihovaly ji. Byly spíše jednoduchého střihu, ale pro Viky jak dělané. Pak jsem koukla na svoje. Vykulovala jsem na ně oči. Byly bíle. Krásné. Ten střih, ta látka.skoro jak svatební. Tak moment, za nikoho mě provdat nechtějí ne?
"Neboj se. Tu barvu tam bude mít každý druhý." Asi si všimla mého překvapení.
"Trošku jsem si oddychla," Viky se začala smát. Jo jo jí je to možná k smíchu, ale mě ne!!
"Neboj, jestli sis myslela to, co si myslím, tak neboj to by jsme ti nikdy neudělali," Jo teď jsem si opravdu oddychla.
"Dobře skočím se umýt, a pak ti pomůžu," kývla mi na odpověď a skočila jsem do sprchy. Za pár minut jsem vylezla obalená takovým no podobalo se to prostěradlu.
"Hele ty by jsi mohla nosit cokoli a stejně by jsi vypadala jak Anděl!" Já anděl? Někdy se cítím jak malej satanášek, ale tak nebudu ji rozbíjet její představy.
"Ukaž pomůžu ti." Začala jsem ji šněrovat korzet a přitom myslela na Logena. A Viky si toho asi všimla, ale podotýkám jen asi.
"Chceš mě zabít?" řekla zadýchaně.
"Co?" nechápala jsem.
"Korzet." Aha asi jsem ho moc utáhla.
"Jo promiň, byla jsem trošku zamyšlená." Což je pravda.
"Aha a nad čím pak?" Sakra, proč je taky tak zvědavá.
"Znáš Logena Gillera?" zamrzla. Co je?
"Ehm myslíš toho královského lamače srdcí?" Já nevím já ho neznám.
"Asi? Plavovlasý, zelené oči. Je to on?" dělala, že přemýšlí a ještě se u toho šklebila.
"Jo je to ten popis. Víš zlato neměla by jsi sis s ním moc začínat."
"No tak horší jak Adrian nebude ne?" snad.. ne prostě ne, nikdy není horší jak Adrian. Jenom si tak pokývala hlavou a šla ke mně.
"Tak teď jsi na řadě ty," navlékla jsem na sebe šaty, ale skoro jsem je necítila. Byly tak hebké a vypadala jsem v nich jak princezna. Ale tak jsem fakt nerada vypadala. Už v téhle době jsem měla radši tmavší barvy, tak se mi tolik nedivte, ale ty šaty mě okouzlily. Navrh jsem dostala korzet, také bílý se stříbrnými nitěmi. Prostě nádhera. Rychle mi ho zašněrovala a šly jsme si udělat vlasy.
Viky si udělala drdol, z kterého sem tam čouhaly prameny vlasů, ale to bylo úmyslné a konečný efekt byl ohromný. U mě to bylo jaksi složitější. Zaplétala mi do vlasů bílé stuhy a nějaké korálky, no prostě bylo to na dlouho a nakonec jsme byli obě úchvatné. Asi pět sekund poté, co jsme dokončily naši předělávku fasády na nás zaťukal Arthur.
"Páni, žádná otec nemůže být víc pyšnější než já. Takové nádherné dámy." Obě jsme se na sebe koukly a pak došli k "našemu" otci. Samozřejmě byl to můj otec, dal mi svou krev, ale stejně. Pořád si na to ještě nemohu zvyknout.
"Děkujeme," řekly jsme najednou.
Pak se obě zasmáli. Vyšli jsme na chodbu, kde stála Elizabeth.
Měla šaty jako královna, měla je modré, většina lidí, co jsme tak koukala měli podobnou barvu šatů jako jsou jejich elementy. Elizabeth měla modré, ovládala vodní element, Arthur měl oblečení spíše do fialové barvy ovládal vzduch. Tak proč mě nedali něco do rudé barvy? Hmmmm v tom něco bude. Teď jen na to přijít co. No nakonec jsem nad tím přestala dumat, protože se před námi otevřeli obrovské pozlacené dveře, kterými jsme vstoupili do sálu, kde se ples konal. Bylo tam tolik li.. teda upírů. A to, když jsem se tu potulovala, tak jsem nikoho moc neviděla. Vešli jsme dovnitř a komorný ohlásil naše jména. Všichni se podívali a uklonili se. Jo být královská rodina má své výhody, teda já se za ní ještě nevydávám to by mě nenapadlo, ale stejně, mám pocit po dlouhé době, že opět někam patřím. Jediný, kdo se nepoklonil byla královna, samozřejmě naše rodina byla ve společenském žebříčku níže než královská rodina. Jen poklonila hlavou, přeci jen když je Elizabeth její sestra. Vedle královny seděl Logen, jakožto asi princ, a po levoboku seděl její partner. Tady zase máme, že i když je muž s královnou nestává se z něj automaticky král.
Jeden sluha nás doprovodil ke stolu, kde jsme si mohli vždy sednout, hmm tohle bude dlouhá noc. Ne, že by mě tyhle akce nebavily to ne. S Viky jsme si je vždy až moc užívali. Ale prostě něco se mi nezdálo toť vše… asi budu trpět paranoiou jako Viky. Neptejte se. Sedla jsem si k Viky ke stolu a mezi tím Arthur požádal Elizabeth o tanec. Takže jsme koukali jak naši rodiče tančí a byl to nádherný pohled. Asi po dvou písní nás královna zavolala ke svému stolu. Vím, co nás čekalo, krom rodinné sešlosti. Konečně budu patřit do rodiny, tedy snad.
"Veličenstvo," poklonil se Arthur. Královna pokývla.
"Sestro," řekla Elizabeth a políbili se na tváře.
"Veličenstvo" poklonila se Viky.
"Vítám tě zpět Viktorie, dlouho jsem tě neviděla, ale jsi stále krásná, velmi se podobáš matce," Viky se na ni přívětivě usmívala.
"Děkuji veličenstvo," a teď jsem přišla na řadu já, udělala jsem krok dopředu.
"Veličenstvo," hluboce jsem se uklonila a byla jsem velice, ale velice nervózní.
"Vítám tě dítě, ty jsi Rosamarie, že?"
"Ano vaše Veličenstvo," snažila jsem se, aby se mi netřásl hlas, ale moc mi to nešlo.
"Slyšela jsem od Logena, že jsi velmi milé, hodné a chytré děvče, líbíš se mi, mohu se zeptat jaký je tvůj element?" dýchej Rose, Dýchej!!!
"Děkuji za polichocení vaše Veličenstvo. Oheň můj element je oheň, ano," mluvím jako malomocný, jako psychicky postižený člověk a sakra. Královna se na mě usmála.
"Nemusíš být nervózní Rosamarie, jsem velmi ráda, že mezi řadami upírů jsi a jsem ještě raději, že teď už patříš do rodiny Angelsových," vykulila jsem oči.
"Vážně? Vážně?..." zasekla jsem se protože jsem zjistila, že mluvím až moc nahlas a královna mi pokyvovala, "…Děkuji vaše Veličenstvo, jsem velmi šťastná, moc vám děkuji,"
"Nemáš zač, jsem ráda, že tu mohu přivítat novou upírku jako jsi ty, takže Vítej Rosamarie." Byla jsem šťastná byla jsem tak moc šťastná!!!
Všichni jsme se poklonili a odešli ke stolu. S Viky jsme se objali a začali skotačit jako malé děti.
"Jóó jsme sestry!" Adrian šel kolem nás asi "náhodou", ale jak říkám určitě to bude náhode.
"Gratuluji, teď patříš do naší krásné rodiny," Arthur nám rozdal skleničky, bylo v tom víno a krev, co by jste čekali od upírů.
"Na zdraví a naši rodinu a samozřejmě na náš nový oficiální přírůstek do rodiny,"
"Na zdraví," řekli jsme všichni jednohlasně a napili se, bylo to výborné, to si začnu někdy míchat. Pak se přede mě postavil Adrian.
"Smím prosit?" dobře asi sekundu jsem váhala, ale tak proč ne, jeden tanec mě doufám nezabije.
"Jistě proč ne,"
vzal mě za ruku a odvedl doprostřed parketu. To bude. Pak se na něj musím víc vyptat na něj Viky, když mlčí je celkem milý. Hmmm možná kdybych mu tu pusu zašila a dala na zámek tak bych sním dokázala být v jedné místnosti. Myslím, že by se to Viky nelíbilo a kdyby ano, tak by se to nelíbilo rodičům, přeci jenom byl to jejich oblíbený synovec ještě k tomu z Arturovi strany. Takže, když to uzavřu není to dobrý nápad, i když… ne prostě ne!
Začala hrát hudba a Adrian se hluboce poklonil a já udělala pukrle. začali jsme tančit.
"Znamená to, že když jsme teď příbuzní přestaneš po mě vyjíždět?"
"Ale no tak Rose, vždyť nejsme skoro vůbec příbuzní, akorát ti koluje v žilách Arthurova krev, stejně nejsi jejich biologické dítě, takže po tobě stále mohu vyjíždět."
"Bála jsem se toho, že to řekneš, fajn pro dnešek to už nechám, mám jenom jednu otázku, proč se mi zdá, že tu mám jediná bíle šaty. Většina upírů tu má barvu šatů jako je jejich element. Nějak mi to nesedí."
"Ehm asi nejsem ten pravý na vysvětlování, ale budiž, jde o to že nejsi poskvrněna,.." nechápavě jsem na něj koukala což myslím dost jasně naznačovalo to, že nemám absolutní tušení o tom o čem mluví. "… prostě, že jsi nikoho ještě neměla fyzicky." A to má u upírů jaký význam? Prostě mi to furt nesedí. No budu zvědavá i dále.
"Aha.. takže Viky už někoho měla… ehmm dobře děkuji. A jaký to má význam u upírů?" nedivila bych se mu, kdybych mu už lezla na nervy.
"Jak říkám to ať ti vysvětlí Arthur nebo Elizabeth," dobře pak už jsem ztichla a chvíli jsme mlčky tančili.
"Ještě jedna věc.." pokračoval, "… Dávej si pozor na Logena, není takový svatoušek jaký vypadá, věř mi." Moc jsem to nechápala, jestli mu vadí, že jsem s Logenem nebo na něm fakt něco je? Dobře tohle vynechám.
Skončila píseň a opět jsme se uklonili navzájem. Ani ne za sekundu a to vážně nepřeháním, i když možná jenom trošililililinku se tam objevil Logen. Věru zvláštní, hlavně to jak se Adrian tvářil.
"Smím ti přebrat partnerku?" otázka mířila na Adriana, ale koukal na mě. Za normálních okolností bych řekla , že je to celkem dost nezdvořilé. Ale v tomhle případě to s radostí přehlédnu.
"No, už jenom, protože Rose je krásná, jen těžko se s ní budu loučit, ale ano smíš, ale jen vypůjčit. Pak ji chci vrátit v původním stavu," bože Adrian je fakt magor!
"Samozřejmě nemusíš se bát."
"Myslím, že musím.." namítl hned Adrian "…užijte si tanec, Rose, Logene." A odešel podivné, hmm asi bych neměla tolik věřit Logenovi, ale popravdě mi byl pořád milejší než Adrian, ale zase Logena znám jen den, jo ale Adriana taky, ale zase mám Adrianovu krev, tedy aspoň jeho příbuzenstva, jo ale… sakra! Samomluva! Bože tohle je strašný. Začali jsme s Logenem tančit a bylo to jako s Adrianem až na to, že jsme nemluvili. Nebylo to takové to trapné ticho, spíše to krásné a příjemné ticho, kde jsou slova zbytečná. Podle mě jsme tančili jen minutu, protože hudba za chvíli utichla.
"Pojď chci ti něco ukázat." Chytl mě za ruku a "rychlejším" krokem jsme šli někam. Otevřel předemnou dřevěné dveře vyztužené ocelí.
"Řekni věříš v boha?" optal se mě než jsme vešli.
"Moji rodiče byli katolíci, jistě že věřím v Boha." Opět mě vzal za ruku, když jsme vešli pár pochodní se rozplálo, logen to neudělal nemá ohnivý element a já sotva, bude to tím, že ještě svůj element moc neovládám.
"Víš je část upírů, kteří věří, že jejich duše, kterou měli za živa s nimi zůstala nebo jim ji bůh dal když se narodili. Jsem jeden z nich a moc rád jsem chodím, ovšem jsou tu i lidé i upíři co si myslí, že mi upíři již duši nemáme, nejsme součástí přírody. Nejsme tedy nic." Líbí se mi, co říká.
"To je smutné, že si to někdo myslí, podle mě se mílí, proč by nás bůh nechával na povrchu zemském, kdyby nás tu nechtěl."
"Přesně s tím souhlasím….Víš, že ti to v těch šatech strašně moc sluší?"
"Vážně? Ani bych neřekla moc ke mně nesedí, ale tak děkuji." Přiblížil se ke mně. Koukali jsme si navzájem do očí. A bylo to krásné. Naše rty dělili milimetry, ale nakonec se naše rty našli a spojily. Bylo to vážně krásné až potom se to zkazilo. Cítila jsem jak mi povoluje korzet u šatů, to jsem se rychle od trhla, můžu být sebe větší mrcha, ale tohle vážně ne! Vždyť ho znám jen jeden den!
"Logene prosím, já tohle ještě nechci," zřejmě neposlouchal, líbal mě na krku a přitom mi stále rozšněrovával korzet, který nakonec strhl.
"Ne! Logene!" asi je hluchý! Jiný důvod si neumím představit!
"No tak Rose, nebraň se tomu!" To fakt ne, já to tu balím odtrhla jsem ho od sebe a už chtěla vypadnout, ale kvůli něčemu jsem spadla. Měla jsem na nohou kořeny a celkem silný kořeny. A sakra.
"Logene!" vykřikla jsem. Tohle snad nemá cenu, ale přece se tu nenechám znásilnit. Ježiš jsem se měla lépe naučit ovládat svůj element, už bych ho uškvařila. Snažil se trhat látku všude, kde to šlo. Nakonec se rty dostal až ke mně ke krku. Cukala jsem sebou jak jen to šlo, ale on mě tam prostě chytil dalšími kořeny. Sjel mi na krku trochu níže a zabodl tam svoje tesáky. Vysykla jsem bolestí. Jo je pravda, že pro nás je to většinou slast, ale mě to od něj bolelo. Myslela jsem, že to skončí špatně, dokud se neozval ten rachot na dveřích. Logen je pojistil nárůstek kořenů
a dál se "věnoval" mě. Znova mě kousl, tentokrát do ramena, už jsem to nevydržela, vzedmul se ve mně vztek, ale tak velký, že jsem se bála, že se přestanu ovládat, ruce mi začaly hořet a postupovalo to přes celé tělo, to už Logen odskočil, ale stejně jsem ho popálila stejně jako jsem spálila ty jeho kořeny, dveře se otevřeli a vešel tam Adrian a jeho tornádo, to tornádo myslím doslovně. Adrian rychle odfoukl Logena pryč a utíkal ke mně.
"Rose! Musíš přestat nebo to tu podpálíš… Rose prosím, přestaň, už je po všem," věděla jsem, že něco říká, ale moc se mi to poslouchat měla jsem takovou chuť zabíjet!! No Adrian neměl zrovna moc možností co dělat, představte si jak ležím na podlaze a celá hořím! Ale asi je taky hodně tvrdohlavej! Vzal mě do náruče, tiskl si mě k sobě. Cítila jsem jak se mu začla škvařit kůže.
"Vrať se ke mně Rose, prosím," potom, co mi to řekl mě políbil. Rychle jsem ten oheň potlačila. Celá jsem se sesunula.
"Je mi to líto tak moc líto." Rozbrečela jsem se.
"To nic, hlavně, že jsi zpět," koukla jsem na Adriana, byl celý popálený, ale i v tomhle stavu se usmíval, sedla jsem si a odhrnula látku z ramene.
"Napij se," nahnula jsem hlavu, aby měl lepší přístup ke krku.
"Ne to nemůžu!"
"Tohle není diskuse! Prostě se napij hned teď!" trošku zaváhal, ale nakonec zabořil svoje zuby do mého krku. Potichu jsem zasténala. Bylo to příjemnější než s Logenem mnohem. Sice jsem byla slabá a to hodně, používáním našeho elementu se trochu víc vyčerpáváme, přesto jsem mu tu krev chtěla dát. Nemohla jsem ho vidět trpět. Za chvíli se ode mě zvedl a koukal na mě jak smutný pes a musím přiznat, že……. To bylo tak roztomilý.
"Jsi v pohodě?" koukal na mě.
"Myslím, že když se z toho vyspím budu v pohodě." Adrian mě vzal do náruče, asi už byl zase plný síly. A taky se probral Logen.
"Ty jedna děvko! A co ty sem máš co lézt!"
"Je to moje rodina. A jestli ty nechceš mít problémy tak nikdo se o tomhle incidentu nedozví!" tak to je pěkně blbá dohoda já ho chci zabít!
"Fajn," sebral se a odešel. Adrian se mnou namířil ke mně do pokoje.
Posadil mě na postel.
"Měla by jsi se převléknout, zbavím se těch šatů zatím počkám venku."
"Děkuju," když za Adrianem zaklaply dveře sundala jsem ze sebe ty zbytky šatů a převlékla se do noční košile. Potichu jsem na něj pak zavolala, ale bylo mi jasné, že mě slyšel. Přišel a sbalil šaty, které leželi na zemi.
"Adriane počkej," přišel až ke mně.
"Jo?" říkal to jako by se nic nestalo, ale pro mě to byl nejhorší zážitek za tu dobu, co jsem upír.
"Chci ti hrozně moc poděkovat. Nevím a ani nechci vědět, co by stalo, kdybys tam nepřišel, jsem ti hrozně moc vděčná." Koukal na mě trošku vyjukaně. Chudák snad jsem ho nijak nezaskočila.
"Rose to je v po-.." nestačil to říct, protože jsem ho políbila, pardon, ale měla jsem pocit, že aspoň to mu dlužím. Nejdřív byl překvapený, ale potom spolupracoval. Pak se ode mě odtáhl.
"Asi z toho dnes nic nebude, že?" zeptal se sice se svým cynismem v hlase, ale přesto tam byl smutek.
"Asi ne, ale stejně děkuju,"
"Dobře,.." postavil se vzal ty šaty,".. postarám se o ty šaty a ty buď v klidu, Logen už na tebe ani nešáhne. A děkuju." To bylo vše co mi řekl a odešel za dveře.
Pomalu jsem si lehla do postele, všechno mě bolelo, hlavně pár těch kousanců. Do rána by, ale měli zmizet. Zanedlouho jsem upadl do spánku a neměla jsem žádné starosti.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama