US - kapitola 23

14. srpna 2010 v 20:39 | Lizz |  Upíří sestry
Ahojda lidi, takže tady zase Nelíí, já vím už tu jsem nějak moc často, ale nesu vám sem dobrou zorávu dopsala jsem US a Lizz by měla psát v pondělí další kapču, takže nebojte do všeho ji dokopu, no takže akorát dokomentuju že je to šílená a trošku krvavá kapitola takže hezký počtení.. Jo a je to z pohledu Rose =)




Tohle mě jednou vážně zabije. Měla jsem Viky poslouchat, neměla jsem do té školy chodit. A nebo odjet s Adrianem, no i když. Fajn klid musím se zklidnit.
"Sakra!" stiskla jsem si ruku. Bolí to jak čert. Ach jo, tak jsem zase něco pokazila. Musím si pak o tom promluvit s Viky. Nakonec jsem lehla do postele i s oblečením ze školy. Ani ne za pět minut jsem usnula. Díky bohu se mi nic nezdálo a celkem jsem se uklidnila.
Spala jsem asi tři až čtyři hodiny a musím přiznat, že mi to pomohla, sice jsem byla vyhládlá, ale zase jsem nebyla už tolik unavená. Po dlouhém přemlouváním sama sebe, jsem vstala a šla se kouknout z okna, Už se stmívalo, ale sem tam prosvítalo sluníčko.
"Hmmm… He? Veverka?" koukala jsem dolů z okna a veverka tam dělala různý věci jako by byla sjetá. Kdo jí to udělal. Hej ona je černá. Jé bych si jí klidně vzala domů. Černá sjetá veverka. Jo krásnej domácí mazlíček. Ach jo zase přemýšlím nad úplnýma kravina. Hej já se prostě nezměním takže nemáte právo si na nic stěžovat. Prostě nemáte a basta! Hmmm, ale je to celkem zábava myslet chvíli na něco jiného než na krev a to že chcete zabít svého přítele. Ale co. Sešla jsem dolu a všichni už byli doma. Všichni myslím jako Viky a Adriana.
"Á Šípková Růženka se probudila." Jo jak mě při tom spaní chyběli jeho uštěpačné poznámky. Jenom jsem na jeho poznámku zakroutila hlavou.
"Dáš si… krev?" navrhla Viky opatrně.
"A můžu?" udělala jsem psí oči, ale kdybych to měla přiblížit, kdo z vás viděl Anime Ouran High school Host club, tak jsem přesně koukala jak Honey- senpai. Ale to je opět jenom takový vedlejšák.
"Ale jo, jsi zraněná. Takže můžeš." Jéé.
"Páni asi se budu nechávat zranit častěji,"
"Jo nebo se nechat rovnou zabít." Řekl Adrian z křesla. Co to měl v ruce? Whisky? Ježiš a nedá a nedá si pokoj.
"Co máš za problem?!" řekla jsem rázně. Chvilku mlčel, ale pak vstal a nakráčel si to přímo ke mně.
"Jen to, že si mohla být dávno mrtvá!" mrtvá jsem už delší dobu jestli si chlapec nevšiml.
"Jo, ale nejsem." Naklonil se ke mně nebezpečně blízko.
"Mohla jsi být, kdybys nebyla tak tvrdohlavá, mohl jsem jít s tebou a mohlo být i potom lovci." Cítila jsem jeho dech, který i když byl cítit po alkoholu, bylo to příjemné. Ááá ne ne ne. Jsem už snad úplný cvok?
"Tak, kdo si dá tu… krev," Koukla jsem na Viky, která držela hrníček s krví, asi to nebyl nejhezčí nápad vidět mě tak blízko Adriana. Koukla jsem na něj a furt vypadal, že ho to žere. Tak ať. Rychle jsem se otočila a zamířila si to k Viky.
"Díky," usmála jsem se na ní. Pořád to ještě moc nechápala, ale myslím, že na tom skoro není co k chápání.
"Jo, dobře. Ehm pojď si sednout mrknu se ti na tu ruku." Zdálo se mi to nebo byla nervózní.
"Dobře," řekla jsem suše. Sedla jsem si na pohovku. Za chvíli dorazil Adrian se skleničkou v ruce. No dobře teď už s prázdnou skleničkou, kterou si brzo naplnil, kde sebral tu flašku? A za další chvíli přišla Viky s obvazy.
Pomalu mi rozvázala moje už ne tak zakrvácené obvazy a koukala na to. Kdybych vám to měla přiblížit. Ehm vypadalo to jako, když vám proletí kulka rukou. Ne dobře bylo to skoro jak větší řezná rána do ruky a okolo to bylo krapet černý.
" A sakra," řekla jsem. Nebyl na to prostě pěkný pohled.
"Adriane, puč mi tu skleničku," řekla Viky. Vzala si od něj skleničku.
"Hmmm to mě dej rovnou flašku…" vypila jsem půlku flašky a pak koukla na Viky, počkat ona pije? "Hej Viky ty pij….áááááááá," zaúpěla jsem. Mi ti polila tu ruku, abych tam neměla další infekci.
"Si děláš srandu!! Sakra! Sakra!! Hele na co máš ten nůž?" koukala jsem na ní jak malý štěně, který vede na smrt.
"Adriane, drž ji!" Adrian neochotně vstal a zpacifikoval mě na křesle.
"Viky si děláš srandu ne!! A ty, ty mě pust dělej!!"
"Nedělej tu hysterku Rose."
"Fajn smíchej mi tu krev s whisky než mi to začneš řezat." Aby jste si nemysleli, že tam provádíme nějakou amputaci, tak ehm Viky mi chce odřezat část spáleného masa od té kulky, kde byla infekce a pěkně to bolí. Takže abych to tolik necítila. No pamatujete jak jsem říkala, že se upíří neopijí z alkoholu? Ze samotného alkoholu ne, ale když tam dáte krapet krve hned je to lepší a za chvíli jsme v lepší náladě. Takže jsem si pěkně vzala půlku té whisky a nalila do ní ten hrníček krve… a vypila rázem tu druhou půlku flašky. A tak nějak se se mnou všechno začalo točit. Takže by už mohla Viky začít než to přestane působit.
"Rose jsi v pohodě?"
"Vidím Veverky, černý veverky, sjetý černý veverky," začala jsem se tak nějak nehorázně smát. Ani nevím proč, ale je to vtipná představa, moment ráno jsem viděla sjetou veverku. Ahaa, tak už vím odkud je ta představa. Asi to Viky vycítila, tak se začala přibližovat s tím nožem k mojí ruce.
"Adriane, mohl bys?" co? Co by mohl?
"Jo mohl by se, se mnou tak maximálně vyspat."
"A to bych mohl?" mrkla jsem na něj.
"Jasně," doufám, že věděl, že jsem opilá. Něco si zkusí a…. asi by mu to i vyšlo, ale to je teď jedno.
"Adriane!! Drž jí!" Adrian se probral a držel mě na tom proklatým křesle. Ale zrovna v tu chvíli mi to moc nevadilo. No a tak Viky začala ořezávat tu ránu. Nejdřív jsem to ani moc necítili díky Alkoholu a krvi. Ale když už mi do toho dloubala hlouběji tak už to "trošku" bolelo. Takže jsem se začala kroutit. To se, ale jaksi nelíbilo Viky. A Adrian mě víc a víc tiskl do toho křesla. A jak jsem se tak kroutila, samozřejmě ještě pořád to můžu svádět na to, že jsem byla mimo a taky že jsem byla. A přitom mě ještě řízla, sakra, že já nebyla v klidu, ale ono to vážně bolelo. Hele nezdám se vám dneska nějaká celá mimo?
"To bolí!" zařvala jsem na sestru.
"Už to bude!" odbila mě. Ale mě to fakt bolelo.
"Sakra!" bouchala jsem hlavou o křeslo. Pak jsem omylem bouchla Adrianovi o rameno. A ucítila to, zase ta krev? No jo bohužel.
"Hele na jak dlouho to ještě je Viky?"
"Tak sedm minu. Víc ne." Adrian dělal, že přemýšlel. Pak na mě kouknul.
"Jestli ti to pomůže tak klidně," co? To mi jako dovoluje ho kousnout? Tak ono proč ne, že? Ne, ne ne přece jenom, protože jsem opilá a zraněná a je mi úplně na nic se ho nenapiju. Ale když ono je to tak lákavé, ne, ano, ne , ANO, NE!! Pak mi Viky vrazila tu kudlu až bůh ví kam. Takže jsem se neudržela a kousla ho. Ano vážně jsem ho kousla. Adrian lehce zasténal a Viky se na chvíli zastavila.
"Dělej dlouho v klidu nebude," takže teď jsem byla v klidu a pila fakt výbornou krev. Až bude chtít dobrovolně umřít nejdřív mu vezmu všechnu krev a budu si dělat velmi chutné aperitivy. Adriánův stisk na mě trochu oslábl, znak pro mě, že bych radši měla přestat. Takže jsem se už odtahovala, ale on mě natiskl zpátky k němu. Takže jsem už jenom malilililinko sála krev. Nechci, aby nám tu umřel na vysání. Cítila jsem jak mi Viky do kůže něčím píchá, takže jsem se od něj odtáhla i přes protest jeho rukou, přeci jen teď jsem se cítila lépe než on. A jak to tak vypadalo tak se mu to i líbilo. Jo už mě čekají jen stehy, to už byla ta nejmíň nepříjemnější část.
"No a je to hotovo." Oddychla si Viky. Myslím, že pro ní to bylo tolik příjemné stejně jako pro nás. No i když Adrian mě pustil s mírným úsměvem na tváři.
"Měl by sis jít lehnout Adriana," navrhla Viky.
"Je mi dobře," sednul si na svoje křeslo a odněkud vzal zase flašku, tak se i napil a hodil si do toho pár tabletek. Aha tak takhle to dělá.
"Hele a ty Rose, by sis měla jít stoprocentně lehnout," koukla jsem se na ní a malátně vstala.
"Jo, dobrá rada a můžu jít zítra do školy prosím?"
"Ne, nemůžeš, pojď pomůžu ti nahoru,"
"Dobře mami," za chvíli jsem ležela v posteli, dokonce mě převlékla do pyžama.
"Dobrou," Viky mi dala pusu na čelo a odešla.
Ráno jsem se probudila a bolela mě hlava a cítila jsem se dost špatně. Celkem těžce jsem se posadila a sáhla na noční stolek pro mobil. Bylo sedm hodin ráno. Asi jsem toho moc nenaspala, ale myslím, že už neusnu a vedle mobilu bylo ještě něco. Sklenice, voda a krevní tabletky. Hmm takže moje krásné období plné krve končí. Takže jsem sem to do sebe hodila. Jo jo lepší než krev. Co jsem si pamatovala tak dneska zůstávám doma. Vzala jsem si tílko a tepláky. Klasika oblečení na doma. Vlasy jsem si rozčesala a dala do drdolu. Sešla jsem dolů, protože jsem ještě slyšela cinkání tak aspoň se s nimi ještě rozloučím.
"Dobrá ráno."
"A-ahoj Rose, hele kdo sem přišel." Koukla jsem ke stolu a seděl tam Chris.
"A-a-ahoj Chrisi, co ty tady?" míň překvapená jsem být nemohla. Ihned vstal a šel ke mně a opatrně mě objal.
"Hrozně jsem se o tebe bál, celkem jsem se lekl, když jsi omdlela na té chodbě." A nakonec mě políbil. Na což trochu zavrčel Adrian, ale Viky do něj dloubla rukou, takže hned přestal.
"Jo nikam nejdu, není mi ještě úplně dobře, chytla jsem do té rány infekci takže asi se mi z toho udělalo blbě, ale už je to dobrý, byla jsem…. U doktora."
"Nemám se ti na to podívat? Táta je..doktor, takže mám už trochu zkušeností."
"Ne, fakt to je dobrý." Prosebně jsem koukla na Viky. Ta díky bohu už zakročila.
"No měli by jsme už jít. Chceš vzít Chrisi?"
"Jo jasně proč ne," dal mi francouzáka na rozloučenou a odešel s ostatníma ven. No aspoň tohle se zatím vyřešilo.
 


Komentáře

1 Slečna Nikoleta Slečna Nikoleta | Web | 17. srpna 2010 v 16:43 | Reagovat

Jasně chápu to, sice si sama ničím takovým neprocházím, ale mám vzpomínky nabité kamarádkami se stejnými problémy, ano každý by se s tím měl naučit žít a mluvit, stydět se za to co jsi a čeho se bojíš ? Hloupost, ne každý toto téma vitá jako dobré a příjemné a i já se za své menší chybičky styděla, ale co jsou i horší případy a na světě je nás tolik, že by jsme se měli podělit, děkuji ti jak za pochvalu, tak za příjemné zpestření článku, tvým zajímavým komentářem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama