US - 28. kapitola

29. října 2010 v 14:03 | Lizz |  Upíří sestry
Fajn, je to divný a psaný poměrně ve spěchu :D Lépe řečeo jako vždycky na poslední chvíli a tak trochu to podle toho vypadá :D Nicméně doufám, že se to dá přežít - bude muset :D Jinak...xD No, radši nic :D Nechám to být :D Prostě tady je kapitola a omlouvám se za chyby :D

Stáli jsme s Adrianem opření o jeho auto a čekali, až se Rose ukáže. Jestli vůbec. Ne, Viky, tak takhle ani nemysli. Samozřejmě, že přijde. Bohužel nejspíš ne sama. Bože, pokud opravdu existuješ, ať neudělala nějakou kravinu, kterou nejspíš udělala a pokud jí opravdu udělala, tak ať z toho není malý uřvaný problém. Moc prosím. Jistě, sice ještě pořád jsem zastáncem toho, že Rose není malá a ví, co dělá, ale možná by to chtělo upravit. Ví, co dělá, pokud se poblí nezdržuje Chris. Co s tím jen uděláme? Hihi. Ne, nebudu ho zabíjet, ačkoliv… Ne!
Dorazilo auto a vystoupili z něj oba dva. I na tu dálku jsem si neodpustila vrhnout po sestřičce jeden z mých vražedných pohledů. To jenom, aby věděla, že když jí někdo volá, tak má ten telefon sakra zvednou a neignorovat ho, protože někdo na té druhé straně se o vám může třeba bát. Stejně tak aby věděla, že jet s cizím klukem k němu domů opravdu není nejlepší řešení rodinných problémů. Obzvláště pokud jste upír.
Ještě jako by Adrianovi na protest mu dala pusu a vyrazila směrem k nám. Docela by mě zajímalo, co se jí zrovna honí hlavou.
"Eh, ahoj." Nervózně se pousmála, jenže pak se podívala na Adriana. Víte, když chcete Rose vytočit, postavte jí vedle našeho milovaného bratránka a čekejte. Výsledek se zaručeně dostaví. "Nekoukej na mě tímhle pohledem. Neměl jsi žádné právo na to, lízt k mě do pokoje a když už, tak jsi po mě neměl začít vřískat jako nějaká pitomá hysterka!" A sakra…
"Tak promiň, ale jsi si vědoma, co by se mohlo stát, kdyby jste spolu spali?"
"Adriane, nech toho. Myslím, že tohle víme všichni moc dobře a není nutné to rozmazávat na školním parkovišti. Rose, za ten vpád včera se omlouvám, ale byla jsem trochu mimo, trochu víc, když jsem mu oznámila ať si tě jde třeba zkontrolovat, když jinak nedá pokoj. A jenom tak mezi řečí… Zvednout telefon by tě čas od času taky nezabilo." Dokončila jsem svůj krásnej monolog.
"Moment, tos ho tam poslala ty?! Cože?!" Ach jo, příště se budu řídit tím, že se má zatloukat.
"Heh, když ona byla taky zaneprázdněná s mozkem na dovolený.Co to s váma oběma bylo včera?" Zeptal se a skoro uraženě odkráčel pryč. Pitomec.
"He? Co to mele?" Podívala se na mě zmateně.
"Neptej se. Tohle nechceš vědět."
"Ahoj, Viky." Otočila jsem hlavu, jenom abych si všimla Matta, co mířil k nám a v tu chvíli se Rose rozzářil obličej. Došlo jí to. Sakra, tohle mi dělají opravdu schválně, co?
"Jo takhle. A mě budeš vyčítat Chrise? To není fér." Zatvářila se naoko ublíženě, ale vypadalo to, že se celá situace nějak uklidnila. Prozatím. Nechci vidět, co Adrian ztropí za scénu doma. Tady totiž nemůže na celé kolo vyřvávat nic o Asociaci, poloupírech a tak. Za to doma, to bude celé o něčem úplně jiném.
"Nebudu. Jenom… Buď opatrná, ano?" Ani nevím, proč jsem to řekla. V dané chvíli jsem to nemyslela v tom druhém smyslu z dvojsmyslu. Nenarážela jsem na kočárky, jenom prostě… Nevím, najednou jsem měla potřebu to říct. Tečka.
"Jistě, nejsem malá." Pobaveně se na mě ušklíbla. "Ahoj, Matte." Za ten přiblblý úsměv jsem měla sto chutí jí poupravit výraz - pěstí pokud možno. A taky za to, že odcházela pryč. Hej! Zrádkyně. Já s ním nechci být sama! Jistě být s někým ve škole sama nejde zase tak snadno, ale víte, jak jsem to myslela ne?
Nasadila jsem úsměv a otočila se na něj.
"Ahoj." Proč jsem zase najednou tak nechutně nervózní? Co se to se mnou děje? A proč mi pohled co chvíli sjíždí k jeho krční tepně s úmyslem jí prokousnout? V duchu jsem se oklepala, takhle nemůžeš myslet.
"Neměla jsi včera kvůli mně problém, že ne? Chci říct, Adrian vypadal dost nabroušeně a tak vůbec." Rukou jsem si prohrábla vlasy.
"Ne. On Adrian je trochu impulzivnější, ale jinak v pohodě. Jenom prostě…Víš, co? Necháme včerejšek na pokoji, co ty na to? Protože upřímně z řešení věcí minulých mě dneska už pomalu začíná bolet hlava." A celou dobu jsem se usmívala jako idiot. Být člověk, řekla bych, že na mě vlezla tetička puberta a pomíchala mi pár věcí v hlavě. Jenže já nejsem člověk. A tetička puberta… No, řekla bych, že období vzdoru už mám za sebou. Doufám, že napořád, protože kdykoliv si na to vzpomenu mám sto chutí své mladší já navštívit a minimálně profackovat, aby se vzpamatovalo. "Půjdeme?" Kývla jsem směrem ke škole, protože ať se mi to líbilo nebo ne - musela jsem tam.
"Jasně." Spokojeně se usmíval. Sice nechápu proč, ale budiž. Brát mu to nebudu.
Nevím, jak se to stalo, ale ve třídě se zřejmě přes noc změnil zasedací pořádek či co. Rose seděla s Chrisem (nic nového, já vím, ale tak proč to nezmínit, že?) a moje sousedka s odsedla k Timovi. Co z toho plyne? No, snad jen to, že Matt bude sedět vedle mě. Připomeňte mi, že pak chci tu - do téhle doby - milou dívčinu vyděsit a donutit jí sednout si znovu vedle mě. Protože z tohohle neplyne vůbec nic dobrého. Pro nikoho z nás. Ačkoliv Adriánův kyselý výraz byl fajn odměnou. Řekla bych, že pro Rose jednou tolik.
Nějak jsem tu školu přežila, ostatně mi ani nic jiného nezbývalo, že? Víte, možnosti jak můžu umřít jsou totiž značně omezené. Takže asi tak.
"Co děláš po škole?" proč mám proboha dojem, že mě chce někam táhnout? Na druhou stranu by to mohlo být lepší, než být doma přítomná nějaké hysterické scény. Nemám na to náladu. Jenže, když tam nebudu, kdo mi zaručí, že se Rose s Adrianem nezabijí? I když tak trochu pochybuju o tom, že by zrovna Rose nějak chvátala od Chrise.
"Nevím, proč?" Ano, hrát blbou a bude to fajn. Respektive hrát klasickou pubertální nánu. To b mi mohlo jít. Přece jenom to nedělám poprvé, ne? Ale zase… Nikdy za dobu, co takhle kočujeme… Nikde se to takhle nezvrhlo. Všichni pitomci byli odkázáni do patřičných mezí hned na začátku. Ale tady to jakoby nešlo. Proč? Proč je v Darksillu všechno jiné? "Jsi snad zase bezdomovec?" Neodpustila jsem si malé zarytí. Taky by to u nich doma měli nějak domyslet, aby vždycky jeden z bratříčků nemusel trávit čas venku na mrazu. Nebo naopak v přílišném teple. Vidličkou jsem znovu šťouchla do té divné kaše přede mnou. Opravdu, můžete mi někdo vysvětlit co na tomhle lidech chutná? Vždyť je to odporné. Chci krev!
"Mohli bysme někam zajít." Zaprvé je to bychom, ale to je jedno. Tímhle defektem teď trpí většina populace, takže tak. A přitom dřív… Jo, dřív bylo spoustu věcí jinak. Někdy mi přijde, že některé ty časy byly podstatně jednodušší. Rozhodně to nebylo až tolik složité, zamotané a chaosu plné. Neříkám, že bych chaos neměla ráda - to ano, ale jenom za předpokladu, že se nedotýká přímo mojí osoby. Je legrace ho s jistým nadhledem sledovat, ovšem už podstatně menší, být v něm ztracená. A přesně tak si právě teď přijdu. Podívala jsem se na Adriana, co ještě pořád trucoval a za celý den na nikoho z nás čtyř nepromluvil. Zrovna cosi životně důležitého řešil s Timem, nicméně jakmile tohle zaslechl, probodl mě pohledem, který dával víc, než jen najevo, co si myslí.
"Jo, to bude fajn." Souhlasila jsem s tím víceméně na truc Adrianovi. Není mi totiž jasné, co má se mnou za problém. Co má s tímhle vším za problém. Zrovna on, který se taky otočí za každou druhou sukní, co jde okolo. Vezmeme-li v potaz, že každá první z těch dvou bude buďto stará nebo moc mladá.
I když v tom případě by se nemohl otáčet skoro vůbec. Vzhledem k jeho věku by byli i staří lidé považování za znak pedofilie. No, co stane se. Někomu častěji.
Moment, ale tím pádem je i Rose pedofil… A já k tomu mám taky slušně naběhnuto. Super! Vždycky jsem si přála mít nějakou úchylku. Teď kecám, ale tak přece se nezhroutím kvůli tomu, že jsem zjistila, že jsem pedofiln- Co to sakra zase kecám za kraviny?! Měla bych to nechat.
Radši jsem se zvedla a odnesla tác s bramborovým humusem. Před jídelnou jsem se posadila na řetězy, které měly nejspíš zabránit tomu, aby kdokoliv šlapal po trávě nebo skákal do růží. Jako by potom mohl snad někdo normální toužit. Ačkoliv nějakej pošahanej masochista se najde vždycky, to je pravda. Na druhou stranu, toho by ty řetězy zase nezastavily, spíš možná ještě naopak k něčemu inspirovaly. Snad si to radši ani nechci představovat. I když… Přijde na to. Skoro téměř po mě vyšla ven i Rose, kupodivu bez doprovodu.
"Nebudu se omlouvat za včerejšek, protože nehledě na to, jak hnusně to teď bude znít toho nelituju. Jasný? Ano, byla jsem s Chrisem, ano spala jsem s ním. A tím tahle debata končí. Jenom ke mně prosím příště toho idiota neposílej. Nemusel by to přežít." He, tak tohle bylo výstižné. A myslím, že bych se obešla bez toho sdělení, že s ním spala. Tak nějak mi to bylo jasné. Jenže něco si myslet a vědět to jsou taky dvě zcela odlišné věci, co si budeme povídat.
"Fajn. Jak jsem už řekla několikrát, až je to pomalu pitomý říkat znova. Jsi dost stará na to, abys věděla, co dělat." Pokrčila jsem rameny. Víte, nemá cenu jí vysvětlovat, že je to špatné a měla by toho nechat. Nepochopí to. Na to se musí napřed sama spálit. A rozhodně by to v dané chvíli sedělo ode mě, když za chvíli budu blbnout v podobném stylu. Nemyslím tím, že bych se hodlala do Matta zamilovávat nebo tak něco, to je kravina. Už jenom proto, že on je člověk a já ne. On žije, já ne. Já jsem parazit, on ne. To by přece nikdy nemohlo dopadnout dobře, ne? A kdo se teď ozve s tím, že láska všechno přemůže, protože je to ta nejmocnější čarodějka, dostane do držky. A myslím to smrtelně vážně. Už jsme zažila pár případů, kdy se někdo z našeho rodu zamiloval do obyčejných smrtelníků. Nebylo to nic pěkného, to mi věřte. Tedy ze začátku ano, ale později… Zkrátka jak jsem už zmiňovala, tohle nemůže fungovat. Nemohlo a ani nikdy nebude moct. Už jenom z toho důvodu, že je zde přesně vyměřeno, kdo je lovec a kdo oběť. A uznejte, že vztah mezi obětí a lovcem může být láskyplný jen hodně těžko. Spíš vůbec. Tvářit se tak z vypočítavosti nebo ze snahy přežit to ano, ale tím by to tak celé mělo hasnout.
"Díky." Překvapeně jsem zamrkala Roseiným směrem. Ona mi děkuje, Ale za co, proboha? Vždyť jsem naprosto nic neudělala. Tedy kromě toho, že jsem za ní poslala Adriana a to není zrovna věc, za kterou by mi měla děkovat, hádám.
"Není za co a myslím to doslovně."
"Že se nezlobíš." Jo takhle. No, teď už ne. Ale myslím, že mě včera viděla, co jsem vyváděla nebo ne? To byl víc, než jenom důrazný důkaz toho, že jsem byla maximálně vytočená a vzteklá. Nicméně je fakt ,že přes večer jsem vychladla.
"Mám dojem, že tohle Adrian zvládne za nás za všechny." Pousmála jsem se.
"Ten ať si trhne!" pronesla trochu hlasitěji a uraženě odešla. Až když jsem se trochu otočila, všimla jsem si, že nebyl zase tak daleko. Musel to slyšet. Sakra! Pěkně to tu vedeme, jen co je pravda. Pomalu si začínám říkat, jestli se ním ten někdo nahoře nerozhodl pomstít za všechny ty vysáté červy. Tím samozřejmě myslím lidi, kdyby to někomu nedošlo.
Sklonila jsem hlavu dolů a jen pro uklidnění se začala houpat. Co se to tu ke všem čertům děje? A proč zrovna nám? Věřte nebo ne, doopravdy by mě to zajímalo. Už jenom proto, že mi to nedává smysl. Jestli má mít všechno nějaký důvod, tak proč? Jasný, je asi hloupý ptát se teď, ale stejně to chci vědět.
"Všechno v pohodě?" ozval se nade mnou Mattův hlas. Tak trochu mě to uklidnilo. Proč? (Zase… Ta otázka mi začíná lézt na nervy. Možná by se měla zakázat.) Netuším. A vlastně je mi to jedno.
"Jasně." Zvedla jsem hlavu a usmála jsem se na něj. Mám ten úsměv tak nacvičený, že občas mám pocit, že bych dokázala říct, že se nic neděje a všechno je v pořádku i ve chvíli kdy bych v sobě měla pár proti upířích kulek. Když už nic, tak proto, že usmívat se jako idiot je mé druhé povolání. Co je tím prvním si s dovolením nechám pro sebe.
"Půjdeme?"
"Jasně." Asi začínám trpět syndromem gramofonové desky. Nicméně jsem se zvedla, došla si do školy pro zbytek věcí a mohlo se jít. Ne, že bych třeba věděla kam, ale v danou chvíli mi to bylo upřímně jedno.
Byla jsem jen ráda, že ještě nemusím domů. Navíc mi s Mattem bylo z nějakého prapodivného důvodu opravdu dobře. Dalo se s ním diskutovat skoro o všem - fajn, teď přeháním. S lidmi nemůžete debatovat o všem. Mají omezený život a tím pádem i přísun informací. Pokud nejsou geniální nemají šanci toho tolik vstřebat. A pokud jsou… Svým způsobem je mi těch lidí líto. Už jenom proto, že je většina jejich populace nemá šanci pochopit. Ale tak takové výjimky se najdou vždycky a všude. Nebudeme to raději rozmazávat. Co vy na to?
 


Komentáře

1 Akiko Akiko | Web | 29. října 2010 v 15:26 | Reagovat

Mě se to lííííbíííííííí, mě se to hrooooozně mooooc lííííííbíííííí.. =D Nevím, co k tomu mám ještě dodat... Snad jen: kdy bude pokráčko, veverky?? :-D  :-D

2 Akiko Akiko | Web | 31. října 2010 v 14:50 | Reagovat

Jo, těch hlášek je nějak málo... Asi nám utekly =D :-D  :-D  :-D

3 miselka miselka | Web | 31. října 2010 v 16:32 | Reagovat

[1]: vo všetkom súhlasím kedy bude pokračovanie ? :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama