US - 27 kapitola

13. října 2010 v 9:23 | Lizz |  Upíří sestry
Čus tady Nelíí :D Ani přišla jsem zase otravovat a přináším vám další kapču US... měla být o víkendu, ale nedostala jsem se na net. No tak si to užijte xD je tam jedno překvápko, tak zatím...





Potom, co Viky zuřila jako tornádo za sebou zabouchla dveře tak nahlas až jsem trošku nadskočila a divila jsem se, že je nevyrvala z pantů. Adrian stál
kousek od dveří a koukal na mě tím svým nevraživým pohledem. A já se spíš cítila nějak provinile, ale jen vůči Viky.
"Cos to udělal! Proč mi to děláš! Nikdy jsem ti nic neudělala!" vyjela jsem na něj.
"Hele dávám na tebe pozor, když se neumíš chovat!.... Fakt nikdy? To si teda nemyslím!"
"Já to měla pod kontrolou a ty si tam prostě napochoduješ a začneš tam na Chrise řvát! Fakt a co jsem ti udělala!? Tak řikej jsem na to sama zvědavá!" Co si vlastně myslí? Napochoduje mi do pokoje a začne tam řvát? To teda ne. To hošánek pěkně přehnal!
"Jo jasně pod kontrolou, to jsem viděl!... he spíš cos nikdy neudělala.." co jsem nikdy neudělala? Nedala mu pořádně do držky? Ne? Protože by to celkem hodně potřeboval.
"Co? Co jsem nikdy neudělala?" Já toho neudělala víc.
"Nikdy jsi mi nedala šanci." Jenom jsem na něj koukala. To snad nemyslí vážně! Nakráčela jsem k němu a pořádně se nadechla.
"A nikdy ti jí nedám! Za tohle teda rozhodně ne! A proč bych ti ji měla dávat? Vím o stovkách holek, co si měl a s mnoha ses mi vychloubal. Takže bych ti měla dát šanci, i když si takovej děvkař? To asi těžko, vsadím se, že to tvoje "byla by jsi pro mě jediná" jsi řekl každý!" moc jsem se s tim nezahazovala a odběhla jsem do pokoje. Převlíkla se do džínů, černýho trika a kožený černý bundy. Dala vlasy do culíku a vzala mobil. Sešla dolů a viděla jak si Adrian dává vodu s tabletkami. Vzala jsem si jich pár z kuchyně a mířila si to ke dveřím.
"Kam si myslíš, že jdeš?"
"Tobě do toho nic není!" Bleskově se ke mně přemístil a chytl mě za ruku. No tak to si chlapeček podělal… neslíbila jsem, že z něj udělám pořádně propečeném biftek? Tak teď se to asi splní.
"Myslim, že jo. Jsme stejnej druh jsme skoro rodina."
"Jo rodina, kterou chceš vojet a nic víc!"
"Ty víš, že to takhle není."
"Ne, je to přesně takhle. A teď mě pust!"
"Ne, nepůjdeš za ním! On stejně zemře za pár desítek let a ty s tim nic neuděláš nic!"
"Pust mě!"
"Ne," tak tohle si hošánek posral. Vyrvala jsem mu svojí ruku a dala mu pořádně pěstí až odletěl a málem sebou strhl Vikiinu knihovnu, která byla na druhý straně pokoje.
"Nikdy nebudu tvoje! Nikdy!" otevřela jsem dveře a vyšla ven. Šla jsem rychlejším krokem. Po následujících pár minutách jsem zjistila, že jsem u školy. Sakra a co teď. Domu se nevrátím. Adrian mi akorát všechno vyčítá a od Viky pak dostanu pěknou přednášku. Jediná možnost? Chris. Tak nějak jsem nad tím moc nepřemýšlela, prostě jsem vzala mobil a
vytáčela jeho číslo.
"Jo tady Chris." Ozvalo se v telefonu.
"Čau Chrisi tady Rose. Já, nemám kam jít, doma jsem se pohádala se sestrou a Adrian tomu nijak nepomohl. Nemohla.. nemohla bych zůstat dnes u tebe?" skoro jsem se do toho telefonu rozbrečela. Nevím proč, ale bylo mi teď hodně špatně. Myslím hlavně kvůli Viky, cítím jako bych ji nějak zklamala.
"Jo jasně. Kde jsi? Dojedu pro tebe."
"Jsem u školy. Budu tu čekat." Zaklapla jsem telefon a vytáhla krabičku cigaret. Zapálila si a čekala než Chris přijede. Představovala jsem si tu chvíli až Viky zjistí, že jsem zdrhla. Myslím, že bude zklamaná jako nikdy v životě. Co se to sakra s námy stalo. Minulé století by jsme proti sobě vůbec nezvýšili hlas kvůli nečemu tak primitivnímu. Byla jsem zklamaná i sama ze sebe. Odhodila jsem vajgl a skoro v tu samou chvíli přijel i Chris. Zaparkoval u chodníku svůj černý chevrolet, fakt krásný auto. Přišel ke mně a koukal na mě jak na hromádku neštěstí.
"Ahoj," koukla jsem na něj. Jenom se na mě koukal a našpulil rty.
"Já myslel, že jsme domluvený na sobotu."
"Jo, bohužel je to dřív. Nepůjdeme se někam napít?" navrhla jsem protože jsem to fakt potřebovala.
Vzal mě za ruku a posadil do auta. Pak sám nasedl. A jeli jsme. Doufám, že do nějakého klubu mám fakt žízeň.
"Ty kouříš, Rose?"
"Jo občasně, je to dobrý nervy," no, ale fakt ono se u toho zklidníte, začnete klidně přemýšlet nad něčím jiném, kdybych byla člověk asi bych přemýšlela zda umřu rychleji kdybych kouřila neustále a nebo mě dříve přejede autobus. Jo škoda tuto otázku nemohu řešit ani v jednom případě. Autobus by mě trochu pochroumal možná nějaká ta řezná rána, ale myslím, že ten autobus by dopadl hůř, protože bych byla hooodně naštvaná, že ten autobus najel do mě! Chápete to! Do mě! Ehm … já sedim v autě s Chrisem a řeším tohle fakt pěkný. Příště mě prosím někdo zarazte. Díky.
"Aha. Ehm chceš někam zajet nebo chceš jet ke mně?"
"A máš tam něco k pití?" to je totži hrozně moc důležitá otázka!
"Promiň nemám, tak někam zajedeme," Jeli jsme do jednoho baru poblíž. No baru vypadalo to tam jako by se tam rozjíždělo pořádný mejdlo. Ale zrovna mě to v tu chvíli moc nezajímalo. Došli jsem k baru a já si objednala jako první.
"Dvojitou vodku s ledem." Ten cápek, co byl za barem mi hned nalil a ještě mě očumoval. Rychle jsem to do sebe naklopila a řekla si o další. Asi po chvíli, co mě to nic nedělalo a Chris nepil moc protože řídil, mě to tam přestalo bavit.
"Pojedem?" navrhla jsem mu.
"Tvé přání je mi rozkazem," škoda, že kecá. Šli jsme zpět k autu a Chris mě chytl za ruku.
"Hele nestalo se to všechno kvůli mně? U vás?" asi ho to trápilo, no nedivím se, když tam na něj řval Adrian, že je to idiot a tak. A jak ho Viky celkem slušně vykopla.
"Ne, ono… jde o to, že mají strach. U nás je to prostě složité a nemyslím si, že by tě to mělo trápit."
"Aha… takže dneska večer máš volno?" bože, chtěla bych mít jeho marnotratné starosti života. Odkývla jsem mu hlavou.
"Jsem celá tvoje."
"Tak, co kdybychom přesunuli sobotu na dnešek, pro uvolnění.?" On se mě na to ani nemusel ptát. Co bych dala za to, abych byla myšlenkami jinde.
"Geniální nápad." Natiskl mě na auto a začal mě líbat.
"Nepojedem ke mně?" chvilku jsem se zasekla. Tak dlouho se mi čekat nechce. Takže jsem se šibalsky usmála.
"Já myslím, že tady,.."poukázala jsem na auto "..to vystačí." Natiskl se na mě ještě víc a mnohem víc vášnivě mě líbal. Cítila jsem jeho teplo, jeho srdce jeho krev. Dobře neříkám, že ta krev není lákavá, ale prostě právě teď jsem měla spíš chuť na něj jako celek! Chris otevřel
dveře a já tam v klouzla, samo sebou tam byl Chris hnedka taky. Dal mi pod hlavu svojí bundu. Což popravdě, jo bylo to příjemný. Sundal mi triko a přitom jsem mu sundala já to jeho. A pak šlo všechno jako po másle ani nevím, kdy jsme si všechno to oblečení sundali. Musím přiznat, že jsem ehm.. už s klukem už pár desítek let nebyla, ehm chápete, že? Ale je to jako na kole, jednou se to naučíte a už to nezapomenete a na tohle fakt nezapomenu. I když rád přebíral, jak bych to řekla, nadvládu v tom, co se právě dělo, tak jsem mu ji já ráda tu moc přebírala nazpátek.
Bylo to hodně živočišný a hodně vášnivý…
Ležela jsem na něm a těžce oddychovala stejně jako Chris.
"Páni," řekl trochu udýchaně.
"Jo páni," souhlasila jsem a políbila ho na hruď.
Po chvíli jsme se oba oblékli a vyrazili k němu domu. Měla jsem menší strach jestli tam nejsou jeho rodiče, ale prý mají oba noční, takže doma nejsou. Aspoň něco. Nechtěla bych potkat Chrisovi rodiče, je to jen další kámen na srdci až odtud budeme muset vypadnout.
Hned jak jsme k němu dorazili na mě celkem dolehla únava. Ukázal mi byt, kterej tak nějak odpovídal trojčlený rodině. Skočila jsem pod sprchu a chvilku zabloudila do svých myšlenek, které se stahovaly jen k jediné osobě a to k Viky. Rychle jsem vylezla a vzala si věci, co mi Chris půjčil. Vylezla jsem z koupelny a mířila si to ke kuchyni. Chris tam postával a pil něco, co vonělo jako kafe.
"Skočim se umejt a půjdem si asi lehnout, ne?" jé já ho fakt miluju.
"Jasně," usmála jsem se na něj a on mě letmo políbil, když okolo mě procházel. Hned jak zapadnul do koupelny jsem jak zběsilá hledala skleničku. Za chvíli jsem ji našla, natočila vodu a hodila tam pár tabletek. Zdá se mi to nebo se rozpouštěj pomaleji než normálně?! Sakra, sakra, sakra. Slyšela jsem jak přestala téct voda. Takže jsem to do sebe rychle kopla. Vyšel ven a měl na sobě jen khaki kalhoty, voda mu stékala z vlasů po tváři a pak po těle. No prostě měla jsem na to chuť znova. A díky bohu, že jsem do sebe už kopla ty tabletky. Jinak bych po něm skočila, ale v tom jinym významu. Ani
kapička krve by z něj nezbyla.
"Nebejt unavená hned po tobě skočim," což je pravda.
"He, nápodobně. Unavila jsi mě tak jako nikdy v životě! Pojď půjdem se vyspat." Šli jsme k němu do pokoje, kde měl jednu postel a i když byla jednolůžková byla dost velká pro nás oba. Ani ne za dlouho jsem slyšela Chrise pravidelně oddechovat, znak toho, že už spinká. A já ho zanedlouho následovala.
Ráno Mě probudil polibek a já ho mileráda opětovala. Nakonec jsme z tý postele vstali, i když se ani jednomu z nás nechtělo. Pak už nás čekala cesta do školy. Byla jsem nervózní, protože jsem dobře věděla, co mě čeká. A věděla jsem to moc dobře. Když jsem vjeli na parkoviště už jsem viděla Adriana a Viky jak jsou opřený o Adrianový Porsche. Vystoupili jsme a oba dva na mě trošku nevraživě koukali. Koukla jsem na Chrise, který kupodivu koukal na Adriana a dost hnusně. Fakt divný v jeho případě.
"Bude to v pohodě?" zeptal se chladně.
"Jo neboj, tohle ještě zvládnu. Neboj," Dala jsem mu pusu a šla vstříc svému osudu.
 


Komentáře

1 Neviditelný spisovatel Neviditelný spisovatel | Web | 13. října 2010 v 23:05 | Reagovat

děkuju za komentář, konečně vím, co se děje :-) to je hrůza, všichni jsou marodi a na mě taky leze všechno možný, zabít :D

2 AnnElfwind AnnElfwind | Web | 14. října 2010 v 21:40 | Reagovat

Ano, to je pravda, že je lehčí yaoi číst, než ho psát. Případně o něm fantazírovat, ale tak, jak to jednou zkusíš, tak už to tak něják jde samo. Já už to svoje první napsala. Nicméně, teď mi povídka stojí na mrtvým bodě a já s tím nemůžu pohnout. :D No, počkám si, až to nebudu mít ve škole tak hektický a pak se na to vrhnu.

3 Neviditelný spisovatel Neviditelný spisovatel | Web | 15. října 2010 v 22:01 | Reagovat

avšak i to je nemoc :D slyšíme to denně od našich vyučujících :D

4 miselka miselka | Web | 17. října 2010 v 12:02 | Reagovat

nejak som zaostala :D  ale nemám moc času :-(  preitala som si posledné kapitoly a začnem aj tu druhú kapitolovku ;-) len ten čas :D  inak dobré kapči ;-)

5 Shinsuke Shinsuke | Web | 17. října 2010 v 13:53 | Reagovat

Máš u mě diplom za bleskovku :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama