A tak jednou po roce...

5. listopadu 2010 v 14:55 | Lizz |  Jednorázovky
... v Kamenici se opět slaví Vánoce :D Abych byla přesná... Naážím na tu minulou vánoční povídku o tej chuděře, co se tak trochu podobala Malej prodavačce zápalek... xD Ale to je detail :D A jelikož i letos kameničtí důchodci potřebují čtivo... xD Byla jsem opět zaúkolována... xD :D
Ano, teď přesně si budu stěžovat na svojí blbost, což jsem už tak trochu zmínila v US, ale přece jenom.. Tady to bude aktuální... Víte, když vám teta řekne ti měsíce dopředu, že by do konce října ráda povídku, má tím nejspíš na mysli, že jí máte napsat co nejdřív a ne jako já už tradičně opravdu posledního října.. xD Nehledě na to, že jsem u toho jak Popelka (hahaha :D) seděla skoro do dvanácti :D Lépe řečeno dopsala jsem to za pět dvanáct - ve všech možných významech :D Ano, bylo to těsně před koncem října a ano, hodiny skutečně ukazovali 23:55 :D Tak trochu sranda... xD :D Holt, jak by řekl Neji: "Jednou blbeček, navždy blbeček."
A teď k věci, je to víceméně další plod mých sabotérských snah... xD Už jenom proto, že v čemsi jako zadání mi bylo řečeno, že by nebylo od věci, kdyby to bylo vánoční, s oříškama a něco na styl Popelka :D
Co z toho mám já? Cosi divného, rozhodně ne vánočního s oříškama co ani nejsou oříšky a Popelka je víla, která nakonec... Ne, řekni ne spoilerům... Ale myslím, že když se bavíme o mě, tak je jasné, jak chuděra nakonec dopadne, ne? :D
Prostě je to takový divný... xD
Nicméně Andy se to líbilo :D Querida? Díky za pomoc :-*
Fajn, radši to přestanu okecávat... Víte, co je zvláštní? Mám z toho hodně podobnej pocit, jako tehdy s tý pitomý jednorázkovky o tý sjetý holce :D (Fajn, nebyla sjetá... Spala a lítala, ale já se stejně přikláním k verzi, že nespala... xD Ale mě neřešte :D) Z toho důvodu tam jistě budou chyby... Omlouvám se za ně, ale prostě nemám sílu to po sobě číst znova... Opupínkovala bych se jako Bak-chan a švihlo by to se mnou :D Což mi doufám nikdo nepřejete... xD Ale i kdyby jo, tak vás ujišťuji, že vám takovou radost rozhodně neudělám :P Smiřte se s tím :D
Eeeeeh, radši mlčím sic bude nakonec výkec sám o sobě delší, než povídka :D Ale víte, co je zvláštní? Tenhle sloh píšu... No ani ne deset minut... U tý kraviny pod tím jse mvčera seděla... No, dost dlouho... xD Fajn, ty pauzy mezitím vynechme ano? :D (Ale já se musela bránit! Eh, neptejte se... xD Věřte mi, že tohle nechcete vědět... xD :D)
Ups, už opravdu končím :D
P.S.: Jo, vím, že jsem říkala, že končím, ale ještě jsem si vzpomněla... xD Btw. Tenhle článek je přednastavenej, jasný? :D Píšu to prakticky ihned po zveřejnění US... xD Jenže by bylo sakra blbý cpát tam dvě povídky za sebou a pak zase miliony let nic... xD No dobře, miliony ne, protože na devátýho je tam další... xD Což mi připomíná, že tam musím cosi poopravit... xD Hm, ale to je jedno :D Prostě se mějte...
P.P.S.: Ano jsem otravná a vím to, ale... xD Nehradím vám žádné výlohy, které vzniknou v důsledku přečtení tohohle, jasný? Sanitku, pohřebáka, cvokhaus... Prostě nic... Vše si platíte sami.. xD No a teď už je to snad doopravdy všechno... Doufám :D
P.P.P.S.: Za beta-readera díky Akiko s Jíťou... xD I když jsem kvůli nim byla chvíli bezdomovcem pohvizdujícím si na celý intr věci jako Come and help me, Obiwan! :D A podobný...xD Nechala jsem toho, až když šílená (A nejhodnější :D) spolubydlící - otec zkonstatovala, že to slyšet trochu víc... xD Takže pak jsem si zalezla do sprch...xD Ale to je jedno :D Prostě děkuju, že to přečetli a opravili..xD A přežili to... ;)



Daleko za hranicí vašeho vnímání existuje cosi, co by se dalo nazvat Říše snů. Není to sice přesný název, ale váš jazyk zatím nevymyslel nic, co by tento pojem vystihovalo lépe. V Říši snů roste obrovský ořešák, co ve skutečnosti ořešákem vůbec není. Svým způsobem je to kolébka pro sny.
Všichni lidé sní, ať už si to pamatují nebo ne. Večer co večer máte každý několik snů. A všechny pochází odtud. Některé vydrží déle, jiné prakticky hned vyblednou a zmizí. To vše záleží jen a jen na vás lidech. Pokud si sen pamatuje, je schopný přežít i několik desítek let. Pokud ho zaspíme, rozplyne se. Ale není to ovšem jeho úplný konec. Může se vrátit… A tentokrát zůstat. Nikdo neví, kam zapomenuté sny odchází. Nikdo z nás po tom ani nepátral. To není naše věc. Náš úkol. Ne. Naším úkolem je zcela něco jiného. Ptáte se, co to tedy je? Dalo by se říct, že sklízíme sny a roznášíme je, aby každý člověk dostal svůj sen. Občas samozřejmě narostou i nějaké zmetky. Vy byste spíš řekli noční můra. Nicméně, ačkoliv se to tak na první pohled nemusí zdát i ty jsou užitečné.
Všechny sny jsou takové. Pomáhají lidem odpočinout si a zpracovat informace, které se přes den dostali do jejich mozku. Někteří prý ve snech nacházíte řešení na vaše problémy. Zvláštní.
Možná bych také mohla říct, kdo vlastně jsem. Je to jednoduché. Víla. Překvapeni? Ale proč? Vždyť existují víly stromů, řek, zoubkové víly, tak proč by nemohla i ta spánková. Je to vlastně logické.
Tak trochu ironií je, že ačkoliv jsem tím, čím jsem tak nespím. Víte, musíme ořešák hlídat dnem i nocí, vždycky se najde někdo, kdo spí a čeká na sen. Cože? Jestli nejsem unavená? Ne, proč bych měla? Zrovna tuhle potřebu opravdu nemám. A nikterak mi to nechybí.
Během mého rozjímání dozrála další várka oříšků-snů. Nastavila jsem košík a čekala, až popadají. Nebála jsem se, že by nějaký padl vedle. To se nestávalo.
A i když, tak většinou nic nepadlo daleko. Většinou.
Zvedla jsem hlavu a pozorovala, jak se oříšky snáší do košíku. Víte, kdo tohle neviděl, nepochopí. Nicméně je to naprosto dokonalá podívaná.
Sny přesně padaly na jejich určená místa. Vše probíhalo přesně tak, jak mělo.
Když všechno bylo na svém místě vydala jsem se k mlhovině skrz kterou se sny odesílají do vašeho světa. Nevím, jak je to zařízené, že se vždy dostanou k těm správným osobám. Nicméně to funguje. Víc, než jen dokonale.
Pozorovat tohle je ještě větší zážitek, než padání snů. Víte, když se propadají do víru mlhy a padají v podobě jemného prášku na lidské hlavy.
Pozorovala jsem, co se komu zdá. Lidé mají opravdu zajímavé představy. Od toho, že po nich řve šéf, protože neudělali něco, co měli udělat… Přes fakt, že je honil obří gumový bonbon po jakési kreslené šílenosti. Opravdu zvláštní. Přála bych si taky umět snít. Jenže to nemůžu. Ve chvíli, kdy bych usnula a dozrál byť jen jediný oříšek a já bych ho neodnesla na místo znamenalo by to jistou katastrofu. Jak pro náš svět tak pro ten váš. Víte, lidé beze snů jsou druhý den… Jak to jen říci? Negativně naladěni a šíří tuto náladu dál, což se následovně jenom odrazí na další úrodě… Přibude zmetků, ze kterých lidé také nejsou přespříliš nadšení, protože si neuvědomují, že je to pro jejich dobro a znovu šíří špatnou náladu, která vede… Ale to bych mohla pokračovat do nekonečna.
Nicméně naštěstí to podobně působí i s normálními sny a dobrou náladou.
Podle pověsti, až jednou budou na ořešáku samé noční můry, náš svět zanikne. A spolu s tím začne propadat zkáze i ten váš. Jsou prostě dokonale propojeny. Co se stane v jednom, ovlivní i ten druhý a naopak. Všechno je propojené se vším, i když se to tak na první pohled nezdá.
Všechny sny byly na svém místě a já se pomalu a trochu oklikou vracela zpátky k ořešáku. Čekat spolu s dalšími vílami a víláky na další várku snů, kterou by bylo potřeba odnést.
Padaly další, tentokrát ale ne ke mně. Jenom jsem si prohlížela barvy a tvar. Ono totiž celou dobu tu sny přirovnávám k ořechům, ale to není přesné. Jenom to byl nejpřesnější význam, který u vás máte. Jenže vaše ořechy jsou hnědé. Sny jsou duhové. Podle nálady a toho, co se v nich odehrává. Zrovna jsem pozorovala jeden krásně modrý. To vypadá na někoho obzvláště šťastného. Nejspíš dítě. Takový jsem tu už dlouho neviděla. Vzhledem k tomu, co se tam dole poslední dobou odehrává. Ale to myslím nemusím vůbec vysvětlovat, však to sami víte až moc dobře. Ostatně, vy v tom žijete. Ne já. A abych byla upřímná jsem za to i docela ráda. Kolikrát, když vidím, co se děje… Nedovedu si ani představit jaké to musí být. Ironií je, že lidé s opravdovými problémy mívají i relativně dobré sny. I když, jde jen těžko určit co je opravdový problém a co jen prkotina. Záleží nejspíš na tom, jak to který z vás prožívá, co v danou dobu cítí. Popravdě, nevím. Nikdy jsem na tyhle záležitosti nebyla odborník a nikdy ani nebudu.
Kdybych byla pracovala bych jinde. Například ve vědeckém oddělení, kde takové sny zpracovávají a snaží se přijít na jejich skutečný význam či něco takového. Nevím, opravdu do toho nevidím. Byla jsem poslána sem a jsem za to ráda. Jsem tu šťastná, nehledě na to, jak moc divné se to může zdát. Jenže vy jste nikdy nebyli v přítomnosti padajícího snu. Ten pocit… Neumím to popsat, ale v tu chvíli mi připadá jako bych mohla zvládnout úplně všechno, co si jen usmyslím.
Co? Jestli bych byla někdy ochotná vyměnit si místo s někým z vás, abyste si to mohli vyzkoušet? Ne. Nemyslím si, že by to šlo a i kdyby, tak stejně zastávám názor, že by to nebyl nejlepší nápad. Co když zrovna ve vás je ukrytý třeba takový analytik? Sběračům by pak jeden chyběl a to by bylo špatné. Teď sice zrovna není moc co dělat, protože u vás je den, ale večer… Po večerech máme co dělat, abychom stíhali.
A tak to tu plyne. Minuta, hodina, den, týden, měsíc a nakonec rok. Pořád beze změny, ale nikomu z nás to nevadí.
Jak tak čas plyne, nutí mě to zamýšlet se nad tím, co bude po smrti? A stále si na to nedokážu odpovědět. Vím, že mi nezbývá už příliš času, přece jenom jsem zde už přesně tři sta šedesát pět dní. Což už je úctyhodná doba. Nebo alespoň pro nás ano. Však si to zkuste, sbírat sny rok bez nároku na jakýkoliv odpočinek. Ne, nestěžuji si, pokud to tak vyznělo. To bych si nedovolila. Bylo to tu krásné. Nicméně vím, že můj čas se krátí a přijde mi, jako by mě někdo někde volal. Sice cizím jménem, ale stejně vím, že je to na mě. Zvláštní, nemyslíte? Podle mě rozhodně ano. Nechápu, proč by na mě měl někdo volat jménem někoho jiného. Ale přesto si nemohu pomoct a musím jít blíž.
Kam? Směrem k mlhovině pochopitelně. Najednou mi to všechno dává smysl a přijde dokonale jasné, i když v podstatě nic nevím.
Znovu se ozve volání z druhé strany a já se kdoví proč musím usmát. Ostatně je to poslední věc, co na tomhle světě udělám. Z nějakého nepochopitelného důvodu se vrhnu do víru a vydávám se vstříc něčemu novému. Kupodivu si nemyslím, že je to konec. Ale naopak. Vypadá to na slibný začátek něčeho nového. Jenom tak vědět čeho…
Najednou si uvědomuji, že se rozpadám. Zmateně si prohlédnu svojí ruku. Co to…? A pak mi to dojde. Měním se v sen.
Když se nad tím teď zamýšlím, dává to smysl. Celý život jsem pomáhala lidem a teď v tom jenom pokračuji. Dívám se na barvu prášku. Bílá. Dokonale a čistě. Aby bylo jasno, bílá je jednou z nejvzácnějších barev tady. Jsou to jenom opravdu dobré sny, kdy po probuzení má člověk tolik energie a dobré nálady, že i kdyby nechtěl, musí se usmívat. A nejlepší na tom všem je, že on chce. Připadá si alespoň nějaký čas dobře a přenese tuto náladu, ačkoliv v menší míře i na lidi s nimiž přijde do kontaktu. Tím lépe pro nás.
Jsem ráda, že takhle naposledy mohu udělat něco opravdu dobrého. Kdoví proč zavírám oči a vzápětí už nic nevnímám.
 


Komentáře

1 Andie Andie | Web | 5. listopadu 2010 v 18:30 | Reagovat

Kdo ví, kdo ví... *angel face* nemáš zač :) a je logické, že to Akiko s Jíťou prežili :D áno, páči sa mi to! :)

2 miselka miselka | Web | 7. listopadu 2010 v 15:21 | Reagovat

:-)  :-)  som rada že si niečo pridala

3 Akiko Akiko | Web | 7. listopadu 2010 v 16:25 | Reagovat

Zlato, opět po roce se slaví Vánoce všude, nejenom v Kame, takže sorry, že ti beru iluze, ale nejste jediní... :-D  :-D  :-D Za opravení chyb nemáš zač... xDDD :-D  :-D  :-D
Povídka je úžasná, přemýšlím, kterou část ti z toho budu citovat, jako minule: "Vypadala jsi jako strašidlo, taková celá modrá, víš?" :-D  :-D  :-D Gomen, už neprovokuju, stejně trvám na svém názoru, že ta povídka je nádherná xDDD :-D  :-D  :-D
Joo a díky za koment... Proč mám pocit, že všichni kolem mě zase depčí? Asi fakt zítra přijdu do školy a zvednu ti náladu... Doufám, že se mi nerozbije kosmická loď, to bych tam asi nedorazila... xDDD :-D  :-D  :-D

4 eSmy eSmy | Web | 16. března 2011 v 11:48 | Reagovat

zaujímavé, veľmi zaujímavé... dobrý nápad, a skvele spracované... táto poviedka sa mi veľmi páčila:) .... mňa by niečo také v živote nenapadlo:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama