Proč oheň pálí? xD

10. listopadu 2010 v 14:43 | Lizz |  Jednorázovky
Víte co? opravdu začínám mít averzi k jednorázovkám :D Už jenom z toho důvodu, že tohle je za poslední týden druhá :D Ano, od neděle do neděle je to opravdu týden...xD Nevěřte datumu zveřejnění :D Dneska je neděle! :D A kdo mi to nevěří, tak má smůlu :P :D
Klidně se zeptejte Zuz- Eh, chci říct Blind Fly a Andy, kdy tohle četly? Hm? Vidíte? V neděli! Já vám to říkala! :D
Každopádně je to slohovka mýho bratra, jasný? :D A je to divný :D Byly dvě témata - "Proč jsou labutě bílé?" a "Proč oheň pálí?". Jelikož internetová verze labutí neprošla, je tady tohleto :D :D
Varování: Psáno mou - to snad mluví za vše, ne? :D
Nebudu radši nic dodávat snad jen, že za schválení díky právě Andy s Blind Fly :D Pošlu vám čokoládu :D Oběma :D Pamatujte si to, ano? :D
Nic, musím jít balit, jsou tři, já nemám ponožky, zabaleno, sedím tu ještě v pyžamu, ale no stress..xD Vždyť odcházím z domu až za 15 minut... To je ještě času, nemyslíte? :D
Fajn takže tady je "povídka"... A já jdu balit - mějte se ;)



Bylo nebylo. Ačkoliv se základní logika většiny přiklání spíše k první možnosti - my víme své. A důkazu se nám dostává dnes a denně. Kdykoliv vidíte hořet oheň, v očích vás štípe jeho kouř a on sám vás zahřívá. I když se to dnes zdá jako samozřejmost, nebylo tomu tak vždycky.
V dobách, kdy svět byl ještě mladý, magie si dělala co chtěla bylo vše jiné. Na světě existoval jenom jeden jazyk, takže nebyl problém, aby se kdokoliv domluvil s kýmkoliv. Nehledě na rasu nebo živočišný druh. Labutě byly duhové, ne bílé. A na konci duhy byl doopravdy schovaný hrnec zlata. To všechno jsou ale jiné příběhy, ke kterým se možná dostaneme časem. A možná už nebude kdy. Těžko říct. Všechno se mění tak strašně rychle.
Ale to jsem poněkud odbočil. Jak už jsem zmiňoval, kdysi dávno bylo všechno jiné - i oheň. Hořel, svítil, jeho kouř stále nepříjemně štípal, ale nepálil. Jako vše, i toho mělo své zápory a klady. Nebylo si jak ohřát jídlo, ale neexistovaly popáleniny. Byla zima, ale požáry neničily. Nebo alespoň ne v takové míře, jako dnes.
Tehdy se o ohně staraly ohnivci. Bytosti, které jím v podstatě byly tvořené. Udržovali ho při teplotě, která nemohla nikomu ublížit a zároveň zajišťovali, aby se oheň nedostal mimo místo, kam patřil. Ve své podstatě to byly hodné a mírumilovné bytosti, které by nikdy nikomu neublížily. A stejné to bylo s ohněm. Byly spolu spoutáni až příliš úzce. Ale především byly jiní. A jak už to tak bývá, vždycky se najde někdo, kdo se jiných bojí a chce je - jenom pro jistotu zničit.
Ani tentokrát to, bohužel, nebylo jinak. Země se začala ochlazovat a mráz vyhnal lidi z hor do údolí - k ohňům, které sice nehřály, ale dokázaly uklidnit a prozářit temné noci. Možná by vše dopadlo jinak, kdyby z jednoho z nich nevyskočil ohnivec. Slyšel hlasy a chtěl se s lidmi spřátelit. Ti se ho ovšem lekli a bez přemýšlení na něj vychrstli trochu vody, co měli v hrnku. Nezáleží už na tom, kdo to udělal. S postupem času se jména stejně ztrácí a zapadají hluboko do prachu zapomnění. Podstatné bylo, že tenhle ohnivec měl nedaleko bratra - dvojče, který když viděl, co se stalo rozzuřil se. I přes veškeré povahové rysy ohnivců do té doby si přál ničit, vraždit a ubližovat všemu a všem, co se mu postaví do cesty. Samozřejmě se to vztahovalo pouze a jenom na divné tvory sedící kolem vyhaslého ohniště.
Lidé seděli a nechápali. Proč oheň zhasl? A kam zmizelo to divné cosi, co vypadalo, jako by je chtělo sníst? Stejně jako nerozuměli tomu, když se za jejich zádi objevilo další divné stvoření, do posledního plamínku stejné, jako to první. Jenom vypadalo nebezpečněji. Mnohem.
Ze začátku nepostřehli změnu. Ne. To až když přišel blíž. Lidé pocítili teplo, což bylo jistě v tomhle počasí zvláštní, které se ale brzy přeměnilo na spalující žár. Snažili se dostat z jeho dosahu, ale nedařilo se jim to. Už jenom z toho důvodu, že ohnivec kudy šel, tudy šířil zkázu. Všechno, čeho se dotkl chytilo a shořelo na prach. Lidé prchali, ale nevypadalo to, že by měli příliš šancí na úspěch. Víte, ironií je, že když ohnivec truchlí nemůže brečet. Slzy by ho uhasily. A tak jenom šel a rozséval zkázu a zmatek. Ani ho nenapadlo, že tím ublíží spoustě nevinným, které mine cestou. To mu v danou chvíli bylo jedno. Když už to pro lidi vypadalo opravdu beznadějně, zarazil se, padl k zemi a otřásal se vzlyky bez slz. Ptal se proč to udělali, ale nikdo z lidí mu nebyl schopen odpovědět.
A tehdy poprvé ohnivec plakal. Rozbrečel se nad ztrátou bratra a sám sebe tím uhasil. Lidé si sice oddychly, ale když se později vrátili k ohništi zjistili podivnou věc. Vlastně dvě věci. Oheň, který prve nechtěně uhasili znovu hořel… a pálil. Od té doby, až doteď.
 


Komentáře

1 Akiko Akiko | Web | 10. listopadu 2010 v 15:54 | Reagovat

Kňáááááááá! To je krásný!!!! :-D  :-D  :-D

2 Akemi Akemi | Web | 12. listopadu 2010 v 9:17 | Reagovat

To je hrozně smutné T.T
Ale rozhodně příjemná fantazijní změna x))

3 miselka miselka | Web | 13. listopadu 2010 v 18:19 | Reagovat

to bolo krásne :-)

4 Akiko Akiko | Web | 14. listopadu 2010 v 10:28 | Reagovat

Díky za koment... :-D Uh, nikdy bych nečekala, že si to tvoje hlava bude pamatovat, ale máš pravdu, tohle je přepracovaná verze toho s těma číslovanejma jménama, šikulka ;-)  :-D  :-D :-D  :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama