US - 29. kapitola

1. listopadu 2010 v 14:41 | Lizz |  Upíří sestry
Poslušně se hlásím z intru s tím, že Nelíí napsala další kapitolu :D A už dopředu se omlouvám, že budu nejspíš zase brzdit...xD Rozhodně odmítám dávat nějakej termín (a pak u toho jak to tele sedět... No to je jedno, o tom vám povím jindy :D) Prostě další kapitoly by Nelíí z pohledu Rose... ;)
Jo a jen tak mezi řečí... xD Na světě je další seznam hlášek... Pokud vás zajímá, co dělám ve škole za voloviny, tak prosím pokračujte tudy.

Byla jsem ráda, že ten rozhovor byl klidný, nebo spíš proběhl tak nějak klidně. Viky neměla hysterický záchvat. Když jsem od ní odcházela všimla jsem si Adriana. Na zlomek vteřiny jsem se zasekla, ale řekla jsem si, že jemu nedlužím nic. Mířila jsem si to rovnou k Chrisovy, který byl opřený o zábradlí před školou.
"Tak jak zní verdikt?" řekl s posměšným tónem.

"Nevinná, můžu jít domů a moje sestra je v klidu…
jen Adrian, možná bude trucovat, ale to už jsem zažila tolikrát, že počítat to nemá cenu"začal si pokyvovat hlavou.
"A zůstaneš u mě zase dneska? Mohli by jsme si zopáknout ten včerejšek," jenom se šibalsky usmál. Pak pohledem sjel někam za mě.
"Co tam.." neměla jsem ani možnost to doříct, protože mě políbil. Jo nejdřív, jsem byla překvapená, ale nevadilo mi to. Ale nebyla bych Rose, kdybych nebyla zvědavá, takže jsem to stopla já. A kdo tam nebyl? Adrian. Jo Chris, taky nebude svatoušek. Pěkně zákeřnej je. Jenom jsem se nad tím pousmála.
"To mu musíš dělat takový naschvály, vy dva jste v tomhle ohledu jak malý. Až na to, že podle mě je Adrian víc zákeřnější." Podle mě je to pravda. Neviděla jsem nikoho víc zákeřnějšího než jeho. A taky jeho staletý zkušenosti, no prostě Adrian. Škoda jen, že pro něj je všechno hra.
"Chceš se o tom přesvědčit?" řekl to vážně hodně vážně, až jsem měla husí kůži. Hmm nikdy jsem nepochopila proč husí.. husa má peří ne? Nebo protože pak dole, pod tim má ty pupínky? Ehm dobrým nebudu vám tu řikat moje teorie, protože bych vás
s tim hodně unudila.
"Ne to je dobrý, ale dík za nabídku, hmm… promiň, ale už půjdu domů," vyrazila jsem z areálu školy a za chvíli viděla jak jede Chris opačným směrem než-li já. Šla jsem celkem pomalým krokem a pořád jsem si v hlavě přehrávala, co se to vlastně stalo. Najednou jsem, ale uslyšela jak na mě někdo volá.Víte ono to je docela nepříjemné, byla jsem u té příjemné části.
"Hej Rose! Rosemaria Angelsová!" otočila jsem se a tam byl …. Chvilka napětí… Adrian v celé své kráse. Nečekané já vím.
"Co chceš?" pěkně rázně na něj!
"Vlez si do auta… prosím," cože, že? On někde upadl ne? Nebo ho Viky přetáhla přes hlavu. Prosím ať je to ta druhá možnost!
"Ne díky, myslim, že se projdu." Ještě furt jsem na něj naštvaná.
"Nedělej fóry a sedni si." Jenom jsem si namíchnutá k němu sedla a nic neříkala.
"Hele já vim, že si naštvaná. To já jsem taky, ale Chris.. on prostě.." a je to tu zase ta samá písnička.
"Nemáš ho rád jen protože jsem s nim, a že jsem s nim spala. Nic víc v tom není." Vždyť je to pravda. Kdyby v tom bylo něco víc, tak bych si toho všimla. Nebo ne?
"Máš z půlky pravdu. Jen, nemám z něj dobrej pocit." Jenom jsem se na něj lhostejně koukla.
" Nemáš z žádného kluka dobrej pocit pokud s nim chodím já," proč mi prostě nedá pokoj. Já vím, že jednou umře, já vím, že za pár let by jsme odsud stejně vypadli. Já jsem s tím smířená, ale on jaksi ne. Podle mě při po rodu spadl a pořádně si natloukl hlavu.
"Jde o to, že jsem si ho nechal prověřit. A moc jsem toho nezjistil skoro jakoby…"
"Cože? Ty sis ho nechával prověřit? To si děláš srandu? Já se o sebe umím postarat!" to sis snad ze mě už dělá legraci? Já si taky neprověřuju jeho holky! A díky bohu za to. Další knihovnu nepotřebuju. Jestli někdy něco nepochopim, tak určitě Adriana.
"Jo bůh ví jestli nejsi v tom!"
"Nestarej se to není tvoje věc!"
"Počkej ty seš v tom?" Já ho zabim! Zabiju ho. Ledaže by. Muhahha udělám z něj strejdu? Ne to by bylo i na mě trochu hnusný ne? I když bůh ví jestli Adrian nemá nějaký mimino. Po tom kolik holek už přefik.
"Jo, jsem v tom. Budeš strejda Chrise II. Bože Adriane si fakt na hlavu? To si o mě myslíš, že jsem taková děvka? Koukni se na sebe?! Kdo ví jestli nemáš už nějaký dítě ututlaný! Hej.. kde je Viky." To je fakt. Od té doby, co jsme spolu mluvily ve škole jsem ji neviděla. Neviditelná neumí bejt. Proměňovat se v netopýra taky ne. A upír je. Tak sakra! Kde je?
"Tak hele žádný dítě s nikym nemám. Aby bylo jasný. Spim s těma holkama, ale děti s nima nemám. Je s tim… jak se jmenuje. S tim klukem.. ehmm…Mattem?" Hmmm s Mattem. Tak fajn. No blbá jako já není. Takže s nim snad po chvíli nehupsne do postele. I když kdo ví. Doře svoje uchylný představi vám tu nebudu vnucovat.
Adrian zajel před barák a vystoupili jsme. Hmm škoda, že je takovej jak bych to řekla. Prostě je hroznej, kdyby takovej nebyl možná bych ho měla i ráda.
"Jo tak dobrý no. Takže s holkama, žádný děti? Škoda, teď abych scháněla někoho jiného jako otce svých dětí."
"Co? by si se mnou chtěla pár dětiček? Ale to se dá zařídit,"
"Ale no tak Adriane, pro tebe je všechno hra. Já jsem pro tebe hra, život je pro tebe hra. Jenom se bavíš. Nikoho nemiluješ."
"Láska není hra. Je to boj. Je to boj na život s na smrt," a to si přečetl kde? Nebo spíš, kde na to jeho ožralej a zhulenej mozek přišel?
"V tom případě si už prohrál," jen jsem se na něj uculila u dvěří.
"Moment, jakto?" zasekl se. A tady se nám projevuje to, když někdo hulí. Zabíjí to mozkový buňky.
"Zlato, ty už jsi po smrti!" jenom jsem se začala smát a on tam stál a koukal se na mě jako na vraha.
"Já ti ukážu, kdo je po smrti!" rozeběhl se a začal mě honit po celym baráku.
"Adriane!! Přestaň! Přestaň!" smála jsem se na celej barák. A nebyl by to Adrian, kdyby neudělal nějakej podraz. Něco "neviditelného" mi podrazilo nohy, že by vzduch? Ok, když on takhle, tak já taky tak. Zvedla jsem se a zastavila se nad schodama. Dala jsem ruce za záda a nechala je pomalu hořet.
"Adriane, řekni mi jak máš rád biftek? Středně nebo hodně propečenej?"
"Nejradši krvavej to ty víš!" začaly mi lítat vlasy vzduchem. Znak toho, že už Adrian potřebuje lekci. Z rukou mi začli šlehat plameny až Adrian musel skočit ze schodů. Slyšela jsem jak něco prasklo. Že by ten krásnej stolek? Koukla jsem a vualá byl to ten stolek. Viky mě zabije. Seskočila jsem ze shora dolů a koukala na něj jak tam leží v třískách.
"A nedá a nedá si říct. Vždycky skončíš na lopatkách." Pomalu se zvedl a stál hodně blízko mě.
"Často jsou holky po de mnou na lopatkách," jenom jsem zakroutila hlavou.
"Jo? Škoda. Já bych u tebe na lopatkách nebyla, tam bys byl ty. Hmm jdu si udělat popcorn, chceš taky?" Hmm jakej si dám? Sladkej? Nebo slanej? Ach to je dilema. Jů a co si k tomu pustil za film? Tak třeba…. Nějakou komedie? Tak třeba… Addamsovu rodinu?
"Jo, jasně. Děláš sladkej? Hej jak si to myslela s tim, kdo by byl na lopatkách?" jen jsem pokrčila rameny a začala jsem se smát. Snad si nemyslí, že bych s nim něco měla? Neřikám, je hezkej chytrej a každá po něm touží, kromě mě. Já
nevím, mám ho ráda, ale asi ne tak jak by chtěl.
Hodila jsem popcorn do mikrovlnky a nalila si do skleničky vodu a hodila tam tabletku. Asi po minutě jsem měla v sobě jak tabletky tak popcorn v misce. Adrian už seděl na sedačce a čekal až přinesu popcorn. Koukal na tu misku jak na nějakou krevní banku. Je fakt, že nám upírům lidské jídlo moc nechutná, ale u Sladkého popcornu to aspoň já vidím jinak. Strašně moc mi to chutná hlavně, když je čokoládovej.
"Popros pejsku," jenom jsem se usmála na Adriana a sedla si vedle něj.
"Prosím prosím, mamí byl jsem hodnej," já mu dám hodnej.
"Rozbil si Viky stolek? Tak, že jsi hodnej?" jen jsem s posměškem zakroutila hlavou a natáhla ruku s miskou. Nabral si plnou hrst a dával si po kouskách do pusy. Zapla jsem film a čučela na Addamsovu rodinu dvě. Tenhle díl mám nejradši. Líbí se mi ta scéna z tábora, kde se mají navzájem zachraňovat ve vodě a Wenzdy řekne, že neumí plavat a bloncka už je nějakou dobu pod vodou.
"Došel popcorn," ohlásil jak poslušném pejsek Adrian.
"Jo tak jdi udělat další já pustim další film, co to bude?" aby to pro něj nebyla taky nuda.
"Tak třeba Mrtvou nevěstu? Od Tima Burtona?"
"Ok, jen to musím najít." Začla jsem se přehrabovat v naší malé zásobě dvdeček a Adrian mezi tím přinesl další várku popcornu.
"Hele skočim se umejt. Tak tu počkej! A nesežer ten popcorn celej!"
"Jak si přeješ princezno," vlezla jsem do koupelny a zjistila, že vypadám strašně, aspoň po tý bitce s nim. Měla jsem malej škrábanec na tváři. Tse. Za to dostane pěstí. Svlékla jsem se a vlezla do sprchy. Vzala pyžamo, které se skládalo z šedivých slabých tepláků a černýho tílka. Učesala si vlasy, dala je do culíku, vyčistila zuby a šla dolů.
"O co jsem přišla? Hej! Viky snad zakázala nám oboum kouření v baráku ne?" sedla jsem se zase vedle něj a vzala mu misku s popcornem.
"O moc ne, už je akorát v podzemí u mrtvejch…. Jo, ale teď tady není, dáš si?" nekonečnym přemlouvání samy sebe jsem si vzala a zapálila.
"Sakra já snad na tom začínám být závislá. Chybí mi to čím dál víc," hmm měla bych to omezit. Sice mě to zabít nemůže, ale stejně.
"Jo vítej v mém světe." Tak nějak jsme potom potichu koukali na film. Zrovna se tam rozhodl vzít tu mrtvou nevěstu a dál? Sice to je konec, ale už jsem to neviděla, protože jsem usnula.
Ráno jsem se probudila a Adrian ležel na zemi. Ao-o. Ani nevim, že jsem usnula. šla jsem rozespalá do kuchyně dát si snídani v tabletové podobě. Koukla jsem do ledničky, kde nic moc nebylo, když jsem ji zavřela všimla jsem si tam něčeho, co tam nebylo. Byla to fotka, kde spim na Adrianovi, teda oba spíme, má kolem mě ruku a já mám ruku na něm a prostě mi bylo jasný, kdo to udělal. Já jí zabim!
"VIKY!!!!"
řvala jsem na celej barák!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama