US - 32. kapitola

4. ledna 2011 v 16:10 | Lizz |  Upíří sestry
Fajn... Opožděně vše nej do Nového i nového roku, doufám, že jste Silva přežili a tak dále a tak dále. Však jste to jistě četli někde jinde. Pokud ne, tak se omlouvám, ale... Ta moje lenost je prostě proslulá.
Nicméně od Nového roku se s tím hodlá něco dělat. Není to přímo předsevzetí, ale tak něco na ten způsob. Prostě pokus o to výt akčenější, omezit pití (Hehe... To chci vidět xD), omezit černou (neeee! xD), údajně se smířit s řasenkou (nikdy! xD mám svoje oči totiž relativně ráda, ale...xD) Jo a v žádném případě nebýt normální... ;) (Promiň, teto, ale to prostě neklapne :D Magor jsem, byla jsem a taky jím zůstanu... Je mi tak fajn... ;) xD)
Jinak... xD Z pohledu Viky od mojí maličkosti... xDD Snad se to dá přežít. Nějak... xD Je to divný... xD Obzvláště tohle pro mě bylo divný psát. Důvody si nechám pro sebe...xD Hehe... xD Radši. Ale prostě... Kol,em začíná být nějak moc úchylno.. xDD Hehe z testu úchylnosti mám -44 bodů :D Z dvaceti otázek...xDD Vedu.. xDD (Mínus bylo k úchylnosti plus k "normálnu" :D) Ale bylo i hůř... Jednu chvíli to bylo i u stovky, ale tak detaail :D
Fajn, končím... Tady je kapitola a snad se to dá nějak prodejchat.



Den začal fajn a pak už se to jenom kazilo. Začalo to tím, když jsme potkali Hope. No, dobře, uznávám, že Hope sama o sobě by nebyla tak špatná. Katastrofa totiž stála vedle ní. Brian. Její bratr. Víte, kdybych řekla, že ho nemám ráda bylo by to hodně nadnesené a podceněné. Vlastně ho bytostně nesnáším. A to už je co říct. Já taková snášenlivá osoba. Haha, to jistě. Než jsem však ale mohla začít byť jenom protestovat skočila mi do řeči Rose.
Neříkala ať ho bere s sebou? No, to má doopravdy kliku. Sestra nesestra, tohle by totiž bylo to poslední, co by v jejím jinak docela dlouhém životě udělala. Ačkoliv, je pravda, že ona ho také zrovna nemusí. Takže je jenom samozřejmé, že ho Hope pozvala sama. Jako by jedna osina v zadku nestačila. Ne, oni musí být rovnou dvě. Opravdu geniální.
Jenom jsem cosi zamručela a ve výsledku byla vlastně ještě míň komunikativní, než Brian. Ale co. To nikomu nevadilo. Hope tohle vždycky zvládá dokonale. Horší než rádio. To se aspoň dá chvílemi poslouchat. Doopravdy by mě zajímalo, kdo proboha tomuhle mohl dát jméno Naděje. Opravdu tak trochu ironický smysl pro humor. Možná až sarkastický. Protože pokud tohle je naděje… Chci snad radši umřít. A dobrovolně.
Jenom pro jistotu jsem si doma hrála na vzornou hostitelku, nechala Rose nalít nám vodu s tabletami, vypila to, debilně se usmívala a přikyvovala a vzápětí se nenápadně vypařila nahoru s tím, že si musím něco zařídit. Cokoliv jenom pryč od toho šíleného bzukotu Hope a toho idiotského pohledu Briana. Takhle pitomě se umí koukat doopravdy jenom on. Deprimuje mě to. Nebo možná už i deptá. Těžko říct, každopádně je to něco šíleného. Ale tak pokud jste to nezažili, nevíte o čem mluvím. Kdyby se aspoň nesnažil být tak nenápadný, jenže to ne. Panebože. Minimálně za trest to musí být. Ale pokud vím, tak jsem nic neprovedla. Aspoň si toho nejsem vědoma. No, možná se něco vybírá dopředu. Ale klidně to mohlo tejden počkat. Vůbec bych se nezlobila. A kdyby to počkalo nějaké to století… Byla bych nadšená. Dobře, dobře. Uznávám, že samotnou Hope bych možná prodejchala, ale… Když já toho Briana doopravdy nemám ráda. A ne a ne a ne. A tečka. Radši.
O něco později jsem jim šla dolů nenápadně připomenout ten večírek. Ne, že bych se tam netěšila nebo tak něco. Vlastně možná spíš naopak. Najednou se mi tam i chtělo. Víte, nenajdete lepší způsob na zbavení se těhle dvou, než večírek. Hope bude nadšená a bude se kamarádit se všema. Brian bude otrávenej, ale to je jeho problém a ne moje starost. Ten ať si jde pro mě za mě třeba čuchat ze spodu k ředkvičkám.* Vůbec by mi to nevadilo. Aspoň by byl klid. Jenom teda možná chudáci ředkvičky.
Vzápětí jsem ovšem i tohle začínala proklínat. Víte, jak je zlý muset sedět s těmi dvěmi vzadu a ještě k tomu vedle toho úchyla, co se od Adriana liší snad jenom tím, že nemluví? Ble. V duchu jsem se otřásla a ve skutečnosti se mile pousmála. Jo, já a moje divadelní sklony. Opravdu zábavné. Tedy údajně. Rose s Adrianem vypadali, že se skvěle baví. No, aspoň někdo. Parchanti.
"A co ty? Zmizela jsi tak rychle… Ani jsi nám neřekla, cos dělala celou tu dobu, co jsme se neviděli…" snažila se Hope okamžitě nějak přerušit ticho. A to mi ještě ani nezačalo vadit. Vrhla jsem mučednický pohled na Adriana. Pochopil to a zapnul rádio. Ještě předtím si ale neodpustil nechutný úšklebek. Parchant.
"Ale tak znáš to. Někde chvíli pobýt, počkat, než to bude kritický, přestěhovat se a začít na novo. Občas si u toho užít i nějakou tu legraci a tak… Nic zajímavého." Zabodla jsem pohled kamsi z okna a naprosto začala ignorovat okolí. Miluju tuhle svojí schopnost. Opravdu zbožňuju. Ale tentokrát mi nevydržela tak dlouho. Ten hajzl má totiž divnej pohled. Takovej moc vlezlej. Zmetek. Věnovala jsem mu jeden ze svých ještě-chvíli-a-zabiju-tě pohledů a on to stejně nechápal. Nemožné. Opravdu. To se mi snad jenom musí zdát. A nebo to dělá schválně. Hm, co je jenom pravděpodobnější? Pitomá otázka. Samozřejmě, že ta druhá varianta.
"Tak jsme tady, vážení, račte vystupovat." Prohlásil teatrálně Adrian, ale to už já byla dávno venku. Nehodlala jsem tam s nimi totiž strávit víc času, než bylo nezbytně nutné. Taky by to mohlo být totiž to poslední, co bych udělala. A věřte nebo ne, mám svojí existenci vcelku ráda.
"Ahoj," pozdravily jsme současně a tak nějak nechaly naší milou návštěvu na krku Adrianovi. Milé, že? Ale on s nimi zase takový problém nemá. Hope je holka a Brian… Je idiot.
A pak se šlo pít.
Co se dělo potom si pamatuju jenom mlhavě. Víte, během chvilky jsem do sebe totiž nalila spoooustu pití se spoooustou tabletek a bylo mi opravdu dokonale.
Všechno bylo tak strašně vtipný.
Vzpomínám si, že jsem krásně zaryla do Briana. Něco ohledně očí tuším. Adriana jsem asi taky dvakrát nepotěšila, ale to je jedno.
Všechno bylo super, všechno bylo dokonalé.
"Dáš si ještě?" podíval se na mě Matt, když zjistil, že mi jaksi vyschla studna. Hm, nevadí. Stejně už teď se to všechno tak krásně houpe a ten strop… **Nádhera. Jen se na mě usmívá. Hehe, ale támhle ten flek opravdu vypadá jako smajlík. To je úchylný. A já nalitá. Zajímavá kombinace, že? Přinejmenším rozhodně vtipná. Usmívala jsem se jako měsíček na hnoji. Nemohla jsem si pomoct a i když jsem se snažila, tak se mi ta pusa prostě samovolně rozjížděla. Zrádkyně jedna hnusná.
"Ó děkuji ti. Zachránils mi život." A bezva. Už je to tady. Sklony přehánět a teatrálně se uklánět. Vlastně vůbec sklony k divadelnímu chování. Prostě katastrofa.
A co bylo pak? Netuším. Pak se to roztočilo ještě víc.

Ráno jsem se probrala a děkovala všem svatým i prokletým za svůj metabolismus. Trochu dezorientovaná, ale jinak mi bylo fajn. Teda aspoň do doby, než na mě přistála čísi ruka. Zmateně jsem se podívala vedle a pak se mi udělalo doopravdy zle. Matt. Ehm, sakra. Začal se mi vybavovat včerejšek a já si jenom víc a víc nadávala do pitmejch idiotů. Hlavně, že Rose dělám přednášky, že? Kurva.
"Kruci!" zamumlala jsem a začala shánět věci.
Výborně, Viky, tohle se ti opravdu povedlo. Můžeš na sebe být hrdá. Člověk. A ještě k tomu Matt. Blbko.
"Viky?" ozvalo se z postele. No, super. A ani se mi nepovede nenápadnej útěk. Proč to těm ve filmu vždycky vyjde? Hele, to není fér.
"Musím domů, promiň." Zamumlala jsem, doobouvala botu a vypadla ven.
Už jsem někdy zmiňovala, jak jsem strašně blbá? A víte, co je na tom nejhorší? Já si to užívala. Nechápu, co to se mnou bylo. Takhle se přece normálně nechovám. Ta nezodpovědná je tu Rose, většinou. Sakra, sakra, sakra. Nakoukla jsem do vedlejšího pokoje, jestli tam třeba není Rose, Adrian nebo tak někdo. A měla jsem smůlu. Nebo štěstí? Těžko říct. Vyspával tam Chris. Ale bez Rose. Podezřelé. Nicméně má plus za to, že se vedle něj veválela žádná jiná polonahá cuchta.
"Chrisi…" drbla jsem do něj, za což jsem si vysloužila řádně hnusný pohled. "Kde je Rose?" A kde je sakra Adrian? Tohle zavání průšvihem.
"Mhmmhhmm…" No super. Tak z toho nic nedostanu. Radši jsem ho nechala spát a zamířila domů. Co mi taky jiného zbývalo, že? Buďto tam budou nebo ne. Upřímně doufám, že ano. -Mám z toho všeho tady takovej nejasnej, ale zaručeně špatnej pocit, poněkud.
Domu jsem dorazila poněkud brzo a…Vypadalo to katastroficky. Briana s Hope nebylo vidět, fajn to byla ta světlejší stránka věci.
Adriana taky ne. Nebo tedy ne hned. Chvíli mu trvalo, než se vykopal z koupelny. A Rose na sedačce… Vypadala jako by viděla ducha.
Ok, něco je tady špatně. Hodně špatně. A já mám pocit, že tentokrát to bude mít co dočinění se mnou. Ale tak přece… Až tak zlý by to být nemělo, ne? Aspoň co si pamatuju bylo pro to nějaký pravidla a tak. A…
"Ahoj, Viky. Sedni si." Adrian byl vážný. Víte, jak poznáte, že věci jdou do háje? Ne? No, Adrian se začne chovat normálně.
"Hele, jestli jde o to s Mattem… Sice nevím, jak to víte, ale omlouvám se. Fakt. Byla jsem na šrot a…" pohled Rose mě umlčel dokonale. Bylo v něm něco děsivého, ale ne v tom strašidelném slova smyslu. Prostě to bylo zmožené a ztrápené. Ten pohled u ní nesnáším.
"Byl úplněk…" skoro to zašeptala, ale já jí stejně slyšela.
Fajn, pokud se mi předtím udělalo zle, teď jsem musela vypadat hodně špatně. Nebo jsem si tak aspoň připadala. Nevím, kolik toho bylo vidět navenek. Mám čas od času tendence nasazovat kamennou masku. Ne, že by mi tady k něčemu byla. Oba mě znají až moc dobře.
Úplněk. Úplněk… Do háje! Jenom jsem si rukou poněkud bezradně projela vlasy. Tak to se moc nepovedlo. Beze slova jsem zamířila k lednici, vytáhla z ní tu flašku trochu si odlila vedle, hodila do toho tabletku a spokojeně to do sebe otočila. Ačkoliv spokojeně. No, účel to splnilo. Alespoň trochu.
Úplněk… Kurva! Došla jsem k věšáku a vzala si z něj zase bundu. Tohle ne.
"Jdu ven." Oznámila jsem jenom dutě a vyšla ven.
Tohle ne. Tohle neklapne. Tohle je…
"Viky? Kam jdeš? Počkej, pojď zpátky. Pche, takhle se nám včera ztratit…" Pánaboha za co? Jenom jsem se na Hope podívala. Připadala jsem si docela dost blbě. Jenom hovado se ožere a následně vyspí s klukem bez toho, aby si zjistilo, jestli náhodou není úplněk.
"Za chvilku přijdu." Oznámila jsem a pokračovala v chůzi. Myslím, že samotná Hope m chtěla ještě něco říct, něco by jistě dodala, ale projednou odpustím Brianovi titul pitomce, co ho naprosto nesnáším. Vzal ji kolem ramen dovnitř, abych měla klid. Má jedno malé a bezvýznamné plus. Může si ho třeba zarámovat, když bude chtít. A že by toho byl doopravdy schopný. Ta představa mě proti mé vůli rozesmála. Byl to sice hysterický smích, ale smích. Jenomže to samozřejmě neskončilo jinak, než že jsem brečela na zemi. Jsem opravdu blbá. Hodně. Zabte mě někdo. Jenže… Jenže.
"Viky… Pojď dovnitř." Rose. Moje milionová sestřička. Sice dělá problémy, ale… Ale. Celé je to jedno velké ale. Jsem prostě pitomá.
"Jo… Jenom… Dej mi chvilku, ano?" Tohle ne. Jak se tohle kruci mohlo stát? No dobře. Na to je odpověď vcelku jasná, ale i tak…
"Třeba to nic nebude. Třeba to bude dobrý." A o tom přesvědčuješ koho? Mě nebo tebe? Moc přesvědčeně totiž nezníš, víš? Ale nebudu hnusná a nechám si to pro sebe.
"Jo, třeba jo." Pousmála jsem se - nebo se o to aspoň pokusila - utřela oči a pomalu vykročila směrem k baráku.
Opravdu super. Dokonalý. Jen co je pravda.

***

* Ne, nemáte tam být kytičky… xD Opravdu jde o ředkvičky… xD Decentní narážka na pohádku "Sedm jednou ranou" co jí dávali předevčírem… xD A já se u ní smála jako… no jako já… xD
**Tuhle mojí fascinaci stropem…. Je to možná částečně i jistá forma soukromého humoru… xD Nebo spíš automatická reakce, kterou ovšem většina z vás beztak nezná, protože… No to je jedno :D
 


Komentáře

1 Nelíí Nelíí | Web | 5. ledna 2011 v 9:27 | Reagovat

čus Lizz jsi zlatáá ty muj uchyle!! Ještě to sice nemám přečtený, ale 100% to bude super... Jinak nevim kdy napisu dalsi ponevadz mám toho ve skole hodne.. musim přečíst par knizek, napsat seminárky a interpretaci na knizky a napsat píseň a bla bla bla a učit se učit se a učit se!! je to strašný!!!!!!!!!!!!!!! tk jo zatim papapa

2 Tomssi Tomssi | Web | 5. ledna 2011 v 16:26 | Reagovat

Dokonalost!! 8-O  ;-)  :-D

3 Akiko Akiko | Web | 6. ledna 2011 v 11:43 | Reagovat

Hope jsem pojmenovala já... :-D  :-D  :-D

4 Akiko Akiko | Web | 8. ledna 2011 v 19:23 | Reagovat

Hele, zlato, přestaň mi spoilerovat na blogu, Andy totiž ještě oficíálně nehořel... Pořád bloudí =D :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama