US - 33. kapitola

10. ledna 2011 v 9:33 | Lizz |  Upíří sestry
Takže mám tu pro vás další kapitolu.. psala jsem ji včera ještě se seminární prací na psychologie a s úkolem na práva.. takže nemáte právo si stěžovat na žádný chyby protože jsem to psala po dvanácté hodině a je to vidět... prostě to je nehorázná uchylárna! přemýšlím, že to ještě trochu přepíšu dopíšu atd, ale nemám čas a vím, že by mě Lizz a Akiko celej tejden mordovali, že chtějí US!! Ha a to Marťa neví o tom vi-- ehmm mlčíííííím o tom vím jen já a Lizz xPP... vy možná časem.. takže opět z pohledu Rose.. tak si to užijte =)




Sama si jen něco nalhávám, není možný, aby se nic nedělo, když byl pěkně měsíček a ona se vychrápala s Mattem! Do prdele! Přes průsery tu sem já ne ona. Ona je tady ta zodpovědná, ta co mi dává kázání ta co mě vždycky tak štve, že na chvíli uteču z baráku. Co mám dělat teď? Pomalu jsem šla do domu, kde Adrian seděl v obýváku s Hope a Brian čuměl z okna. Zřejmě na Viky. Prostě Magor, nedivím se, že ho Viky tak nesnáší, nemám ho v oblibě ani já, ale na mě tak úchylně nečumí. Díky bohu! Viky jenom tak ležela v trávě a brečela. Nevím, co jí mám na to říct. Tohle se nikdy nemělo stát. A když už tak ne jí!
"Jak je jí?" zeptal se Adrian hned jak mě uviděl ve dveřích. Hmm jak by jí asi mohlo bejt. Je v tom s člověkem a ještě k tomu teď po nás půjdou lovci! Budu jí muset časem odsud dostat. Možná pár týdnů tu ještě budeme dokud… dokud to na ní nezačne být vidět a pak zmizíme někam jinak, kde nás nikdo nezná, třeba do Anglie, Transylvánie, Norska, klidně i za Adriánovou rodinou do česka… jo tam to bude asi pro Viky nejlepší. Potom co jsme ztratili rodiče už nikoho moc nemáme… a hlavně se dá spolehnout jen na pár lidí. Ne všichni královští nás mají rádi.
"Co myslíš?" odsekla jsem. Hope střídala pohled na mě a na Adrianovi a asi neměla potuchu o tom co se tu děje. Díky bohu aspoň něco, ještě aby tu byla hysterická Hope.
"Jenom se ptám, pojď se mnou ven, Rose." Vypadal vážně. Hodně vážně. Normálně je Adrian morbidní idiot, pěknej idiot, ale stejně idiot. Jenom jsem protočila oči a šla směrem ven.
"Vy dva tu seďte!" řekla jsem přísným hlasem a Hope koukala jako
by ji někdo profackoval.
"Tak, co budete dělat? Přemýšlela jsi nad tím ne?" Jasně že jo, nejsem tupá!
"Jo, ještě chvíli tu budeme. Žádní lovci tu nejsou, takže ještě máme čas a taky by nás tu pár lidí asi hledalo. Chvilku tu zůstaneme a dáme všechno do pořádku. Pak pošleme Hope a toho magore domů a pak by jsme jeli za vašima do Česka. Bože! Tohle se nemělo stát." Adrian vytáhl krabičku s cigaretami a hned mi jednu nabídnul. S velikou radostí jsme hned jednu přijala, teď mi tu už jen chybí flašky whisky nebo tequily.
"Jo to z ní jako dobrej plán… je to odsud dost daleko. Jestli nebude vadit, rád vás k našim doprovodim." No jestli po nás půjdou lovci radši nechám sejmout Adriana než sebe.
"Jo jasně to bude super." Prostě jsme tam jen stály a kouřili. Bože tohle nesnáším! Jsem v depresi!
"Mám lepší nápad, pošleme ty dva domu už dneska a my dva se pořádně ožerem!"
"Máš můj plný souhlas!" Jen jsem s úsměvem zakroutila hlavou
a odpinkla vajgl. Adrian si mezi tím vychutnával každý šluk, takže jsem na něj musela čekat.
"Tak jo, jdem vyhodit ty otravy!" uculila jsem se a vyrazila ke dveřím. Ale hned jak jsem otevřela dveře se ke mně vrhla světle hnědá hlava.
"Rose, Rose, Rose! Co se tu děje?!" Proč jí prostě nemůžu rozbít hlavu nebo ještě líp upálit za živa.
"Hele Hope. Vyskytly se menší komplikace, takže ty a … ehm Brian by jste měli hned vypadnout. Teď si nedělám srandu. Nemůžu ti říct o co jde, ale jeďte okamžitě na letiště a jeďte na domů!" Znělo to věrohodně?
"Počkej co se děje!" Neřikala jsem, že jí to nemůžu říct? Copak je fakt tak natvrdlá? Bože! Dej mi znamení, že s Viky nejsme jediný normální!
"To ti nemůžu říct, prostě jděte rychle." Hope si vzala svojí tašku a vyrazila ven, kde měli vypůjčené auto. Když šel kolem Brian tak jen řekl.
"Pozdravuj Viky," protočila jsem oči a otevřela jsem mu dveře.
"No jo ty úchyle, nazdar!" zabouchla jsem dveře a hlasitě povzdechla. "Tak jo přines flašku." Mrkla jsem na Adriana a šla si lehnout na gauč. Tohle je jako blbej sen, jako blbá noční můra! Když Adrian šel nahoru hledat flašku, objevila se ve dveřích Viky. Byla celé ubrečená, je vidět, že je na dně. Neměla bych jí ani sobě nic nalhávat jsme v tom prostě až po uši.
"Zlato, já…. Nějak to vyřešíme." Objala jsem jí a cítila jak mě i jí tečou slzy.
"Jo.. to chci vidět. Jdu si lehnout. Pak si promluvíme, co bude dál," já přesně vím, co bude dál
pár týdnů a stěhujeme se, ale nechci ji teď moc stresovat.
"Jo dobře, ehm chceš jít zejtra do školy?"
"Jo, by bylo asi divný tam nejít ne?" slyším kroky, Adrian. Tak jo jestli mě uvidí Viky zas nasávat tak mě asi zabije.
"Jo dobře, víš co. Běž si lehnout a zítra po škole to všechno vyřešíme jo?" kývla hlavou a šla nahoru do svého pokoje.
"Všechno v cajku?" objevil se za rohem… ehm moment, kdy? Ajajaj asi stárnu.
"Jo.. dobrý, máš ty flašky?"
"Dvě tequily a jednu whisky? Bude to stačit?"
"Uvidíme, ale já mám dost tabletek." Dala jsem asi 15 tabletek do jedný flašky. Vzala jsem si tequilu a šup tam s tim. Adrian udělal to samý s whisky.
"Řekni, myslíš, že to někdy skončí? To pronásledování, to umírání… proč nemůžeme žít společně.. jsme skoro stejná rasa. Tohle vyvražďování. Nemá to cenu."
"Máš můj plnej souhlas Rose, ale víš stejně dobře jako já, že to jen tak neskončí… To by se musel vyhlásit mír. A to díky tomu magorovy řediteli asociace to jen tak nevyjde! No tak Rose, tohle je jen idea. Teď je hlavní dostat odsud pryč Viky, hlavně nenápadně a efektivně." Je to magor, haha magor a mě už z toho alkoholu taky pěkně přeskakuje. Jo už to cejtim motá se mi hlava a klidně bych si s Adrianem něco začala… neee zas tak špatně na tom přeci nejsem, i když… ne, prostě ne.
Dobře tohle mám vyjasněný. Prostě tu chlastáme z žalu a blbosti mojí starší sestřičky.
"Jo prostě to je všechno v prdeli. Stejně by mě zajímalo jak to celý dopadne, protože jestli se budeme dál vyvražďovat tak přeci jeden druh přece bude muset vymřít, ne?"
"Ne pokud se budeme pářit s lidma. To celkem zabíjí jak vidíš… teď po nás půjde asi kupa lovců, ale jakmile se dostaneme k nám tak to bude v klidu." To má pravdu. Asi se jen tak míru nedočkáme. Jak jsem se tak zamyslela nějak "nenápadně" se přesunul ke mně na sedačku. He jak to ten parchant udělal? "Víš, přeci, že to jen tak neskončí.. a máš mě… ty víš, co k tobě cítím a přitom mi jen ubližuješ," Já že mu ubližuji? Ubližuje jen sám sobě. On mě nechápe, neakceptoval by mě takovou jaká jsem a to jsem někdy fakt číslo. Pohladila jsem ho po obličeji… asi si to nějak debilně vyložil, jako obvykle… Protože se na mě koukal jak na madonu ( pozn.- myšleno jako socha Pany Marie) A jak tak na mě koukal tak se pomalu přibližoval až byl nakonec jen pár milimetrů, ode mě. A nakonec, kdo by to nečekal mě políbil. Je to fakt úchyl. Ale co, byla jsem opilá.. spíš furt jsem.. sakra… nejdřív jsem trošku nechápala až nakonec jsem mu začala polibky opětovat. Jen se zasmál a šel na to trochu horlivěji, začal mi sundávat tričko a já se přitom vůbec nebránila. Ba naopak já to snad i chtěla… takže i jeho tričko bylo za chvíli na zemi. Myslím, že to nějak emotivně nezvládal, takže mě čapnul a vzal do jeho pokoje, kde jsme skončily v jeho posteli a pokračovali ve svlíkaní a celý se to nějak rozjelo.


Probudila jsem s totální dezorientací a příšernou kocovinou… moment.. takže co vlastně včera stalo? Chlastali jsme s Adrianem a pak? Kurva ne! Jenom jsem se bála otočit… protože jsem se modlila, že se mi to jenom zdálo a spím u Chrise. Jo bohužel se tak nestalo. Když jsem otočila byla za mnou černovlasá hlava, která měla spokojenej výraz na tváři. Zmetek! Ten zmetek! Takhle mě využít. Já ho zabiju! A myslím to teď smrtelně vážně! Tak jo a teď nenápadně…. Nenápadně.. jo jsem venku z postele.. tak jo oblečení a šup ven… Jo! Jsem dobrá!
"Rose?" znáte ten pocit, že máte úplnej zásek a přitom vás mrazí v zádech? Pomalu jsem se otočila a viděla Viky jak vychází z koupelny... a do.. (píp píp píp… pro lepší morálku mladistvých tu je cenzura! J) "To si děláš srandu... Ty a Adrian…. To si děláš…. Ne .. zbláznila ses! Máme tu jeden velkej problém nepotřebujeme dva!" Tak jo nádech, výdech.. dobře tohle je v pohodě.
"Promiň Viky, já byla opilá a vůbec jsem nevěděla co dělám, byla jsem zoufalá a on tu prostě byl…nic víc." Dobře přiznávám sama sobě, že tohle bylo hodně nezodpovědný a hloupý, ale trošku porozumění by se šiklo.
"Víš, že pro něj to nebylo nic! Chce tě už od první chvíle! A ty to víš! A co Chris? Myslela jsi na Chrise!"
"Jasně, že ne! Byla jsem mimo! Nic to neznamená fakt! Nic… já Chrise miluju ať se stane cokoli… Vážně. Ale sama musíš uznat, že tohle je dost problematická věc. A trochu pochopení by nebylo na škodu." Jen zakroutila hlavou.
"Jsem zvědavá jak teď spolu vydržíte v jedný místnosti…. Jdu ho zbudit…ať můžem jít do školy."
"Ne ne ne ne ne ne počkej! Skočim se oblíct a vezmu si auto pak ho vzbuď, dobře?"
"Tse.. těhotnou necháš jít pěšky? Že se nestydíš!"
"Fajn.. tak mě nech se aspoň oblíct," jenom zakroutila hlavou.
"Fajn, ale hejbni!" jenom se usmála a já upíří rychlostí vlítla do pokoje a vzala na sebe první, co mě napadlo. Dopadlo to tričkem, mikinou a džínama. Jestli chcete vědět barvu je mi to fuk, ale ve skříni nenajdete jinou než černou nebo červenou. Učesala si vlasy, vzala bágl, tablety a letěla dolů, kde si Viky snídala.
"Tak jo dík ségra máš to u mě." Dala jsem jí pusu na tvář a utíkala ze dveří směrem ke škole.
 


Komentáře

1 Kat'uša Kat'uša | 17. ledna 2011 v 13:55 | Reagovat

dáálšíí :-D  :-D sem blázen..vím to dlouho...a navíc se mi o tom zddaaaa takže pointa:dalží xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama