Prokletí II. - 20. kapitola

22. února 2011 v 12:55 | Lizz |  Prokletí II.
Pěkné pondělní odpoledne přeji. xD
Tak, protože bych nerada opakovala minulou lhůtu a dneska, jak jsem doma a tak celkově mě chytila psací, máte tady Prokletý. xD Doufám, že to aspoň někomu udělá radost... xD Přinejmenším Akiko s Kate by mohlo xD Pochybuju ostatně, že je tu někdo natolik šílenej, aby to četl i po mé půlroční pauze... xD Mimochodem, holky, to měla být poklona, jasné? xD Lichotka pro vaší šílenost... xD
(P.S.: Psáno včera... xD :P Vím, že je úterý a tak xD)
Ale nevykecávám se a tady máte kapitolu. xD



Ray:
Některé věci prostě nerozdýchám. Nenávidím, když věci jsou tak, jak jsme očekával nebo jak jsem předpovídal. Nesnáším, když musím mít pravdu ve většině věcech a přesto to tak je.
Držel jsem telefon u ucha a jenom poslouchal. Takhle by to dál nešlo.
"Hm. A já s tím co?" pořád jsem to tak nějak nechápal. To, že jsou oba idioti, co mě neposlouchají naprosto není můj problém.
"Myslel jsem…"
"Podívej, Danieli… Zaprvé - nemyslel jsi. Ani ty, ani Kate. Za druhé, že je James svině, víme všichni a já to Kate připomínal. Za třetí, se mnou to nemá vůbec nic společného, takže nechápu o co ti jde." Měl jsem sto chutí zavěsit, ale tohle si přece jenom možná poslechnu rád.
"Máš pravdu, promiň… Já jenom, že- No, to je jedno. Zapomeň na to. Jo a pozdravuje tě Clark."
"Bezva. Díky. Pozdravuj je všechny."
"Ty Rayi? Nechtěl bys přijet? Lidi by tě rádi viděli a tak…"
"Musím končit." Zavěsil jsem.
To by se mu tak hodilo. Došlo mu, co si to motal kolem krku a já bych se tam měl vracet? Ne. S nimi jsem skončil. Během chvíle začal zvonit jinej telefon. Můj. Maminko, co jsem komu udělal? Připadám si tu jak na telefonický ústředně.
"No?" zvedl jsem to otráveně a nechal v hlase jasně zaznít, jak moc mě to otravuje.
"Ahoj, Rayi."
"Co chceš? A nezmiňuj slova jako Luke, Dan, Kate nebo James." Varoval jsem ho dopředu. Pokud mě hodlají všichni informovat o tom samém. Ne, ti doopravdy není nutné. "A kdes sakra vzal moje číslo?"
"A hele… Nějak ses rozkecal, co nejsi u nás."
"Hm."
"Takže jsi s Danielem už mluvil. Výborně. Hádám ale, že ti neřekl, že se tohle město muselo zbláznit. No, to je jedno. Jak se máš? Sehnat na tebe číslo byl teda záhul, to povím. Naštěstí máme spoustu ukecaných kamarádů a kamarádek, co milerádi poví cokoliv. Jenom aby měli klid. Opruz. Ostatně jako všechno tady. Víš, tak trochu ti závidím, žes z týhle díry vypadl. Tady jde všechno do hajzlu. Ale to je jedno. Co ty?"
"Jestli si chceš povídat, pláčeš na špatném hrobě." Zavěsil jsem a následně preventivně i vypnul telefon.
"Dík, mami." Donesl jsem jí vrátit ten její a vrátil se ke své ignoraci okolí. Jaká to bohulibá činnost. Ačkoliv mnozí by se mnou jistě nesouhlasili, ale to je jen a jen jejich problém. Nezajímá mě, co si myslí. Nechci to vědět. Pro mě za mě, ať se třeba pozabíjejí. A podle toho, co povídal Dan k tomu nemají daleko. A i to, co říkal Clark tak znělo. Ale stejně je to vtipná shoda náhod. Začíná to tam připomínat telenovelu. Že když jsou dva sourozenci, tak jeden přebere drahou polovičku tomu druhému, to je běžné. Ale že se drahé polovičky dají dohromady. Pánové, padám. Ačkoliv… Dají dohromady. Tak se to říct nedá. Ne, pokud se Luke zapojil do party. Mohl bych vyprávět, jak to tam chodí. Ale nechce se mi. Tohle bych raději nechal na věky spát. Nejsem na tuhle etapu svého života zrovna pyšný. Věčně v lihu, věčně v tahu…
Dneska bych si za to dal nejraději do zubů. Ale co už. Nedá se svítit. Stalo se.
Přesto je zvláštní, že u Daniela mi vadí všechno. Byť jen samotná existence. Tedy už ne tolik, co předtím, ale to je jedno. Clarka jsem zvládl pustit z hlavy až příliš rychle. Nebylo to nic složitého. Stačilo se probrat. Ale to mi nějakej pátek taky trvalo. Výsledek? Stěhovali jsme se a já dostal šanci začít znova.
Snažím se. Je pravda, že co jsem tady chovám se nějak slušně. Pití jsem se ještě nedotkl, nikoho jsem nezabil, školu ještě nevynechal. Zajímavé. Ani já jsem nečekal, že to vydržím takovou dobu. Opravdu zvláštní. Ale co už. To se vsákne.


Dick:


Tak a je to všechno venku. A ani to tolik nebolelo, že? Večer a on si opět nedá pokoj. Ačkoli je pravda, že některé rozhovory jsou příjemné.

Ne. A ačkoliv je to divné, cítím se poněkud líp.

Bodejť by ne. Ale stejně je škoda, že jste na to přišli takhle. Tři generace před váma to byla větší legrace. Takovej krásnej masakr. Ale to už se asi opakovat nebude, co? Cvok. Doufám, že nečeká, že s ním půjdu při měsíčku vybít polovinu města. To ani v nejmenším.

Ne. To máš pravdu.

A stejně to není fér! Au! Nemusel by tolik výt. Bolí z toho hlava. Jenom by mě zajímalo, co se mu nelíbí tentokrát.

Co zase?

Ten, který z nás má být nejmírnější se mohl jít bavit a my ne! Pche…

Takže je to pravda… Ray opravdu někoho zabil? Ale… Jak to víš?

A je to tady zase. Výslech ohledně nás. Poslyš, proč to vlastně chceš všechno vědět?

Vím já? Prostě mě to zajímá. Když už mám s někým žít, tak aspoň o něm něco vědět, ne?

Na tom něco bude, máš plus, kluku. Grrr, zase mi tak říká. To tu dlouho nebylo. Naposledy vlastně… Nojo, kdy to bylo naposledy? Nějak si to nemůžu vybavit.
Před sedmi lety.

Vypadni mi z hlavy.

Haha. Vtipálku. Nevíš, jak bych to asi měl udělat? Ačkoliv přiznávám, že bych něco takového jenom uvítal. Neber si to špatně. Proti tobě nebo tvé hlavě vůbec nic nemám, většinou. Ale už je to nějaký čas, co jsem naposledy svobodně roztáhl křídla bez toho, aby mi do všeho někdo kecal. Trochu se mi po těch časech stýská. Čert aby vzal toho parchanta, co nás sem zavřel.

Hm? Zavřel? To myslíš jak? Tohle mě zaujalo. Poněkud se to lišilo od verze, co nám vyprávěli.

Ale… Jednou jsme se trošičku přestali hlídat a zmasakrovali vesnici. Nádherná podívaná. Můžu ti ukázat obrázky, jestli budeš chtít.

Díky, ale ne.

Pche, nevíš o co přicházíš. Ale to je jedno. Prostě jsme jaksi vyvraždili vesnici a toho starýho páprdu to strašně nakrklo. Pokusil se nás zničit, jenže se mu to jaksi nepovedlo a tohle je výsledek. Ta kravina, co vám cpou do hlavy zní sice možná hezky, ale pravda je na tom jen to s tím vzhledem a fakt, že po sobě ty rody šly jak psi. Smůla byla, že ten dědek - doufám, že ho země pořádně tíží a škvaří se někde v plamenech pekelných na věčnost - to zpackal. Kdyby se mu to povedlo, nebyli bychom zde. Kdyby se mu to nepovedlo úplně, létal bych si pořád volně jako pták a sem tam někoho zakousl. Jenže on nezvládl ani to, ani ono. Opravdu byl k ničemu, když ani zkopat tak jednoduchý úkol nedokáže. Tedy zkopat pořádně. Zmršil to. A v důsledku toho jsem u tebe v hlavě. Máš radost, že?

Strašnou. Odvětil jsem jen tak jako by mimochodem. Dal mi zase spoustu věcí k přemýšlení. Proč nám do hlavy hustili tu kravinu, když realita leží jinde? To se na to časem pozapomnělo? Ten přidal kousek tady, ten támhle a tohle byl výsledek?

Mimochodem, mohlo by tě zajímat, že jelikož to zkopal tak dokonale a vy nad náma máte jakous takous moc, můžete nás potlačit, zničit a nebo prostě nechat letět. A ne, nejsem tak pitomej, abych v to poslední doufal. Jenom jsem myslel, že by tě to mohlo zajímat. Přemýšlej o tom.

A pak bylo ticho.

Ano, rozhodně mám o čem přemýšlet. Zničit, potlačit, pustit… První a poslední varianta se mi nelíbí. Zničit… Mám za to, že zbavit se ho teď bylo by to, jako kdyby mi najednou amputovali ruku a nohu. Pustit ho? Nikdy. Potlačit? Jo, to zní fajn. Moc fajn. Jenže jak? Navíc, mě zase až tolik nevadí. Spíš je otravná ta změna vzhledu a tak. Přece jenom, takhle těžko můžu vyjít mezi lidi. I kdybych měl sebevíc mírumilovnou náladu. Nepochopili by to.


Becky:

Co proti němu máš? Není zas tak špatný…

Ještě ty začínej. Vždyť je to něco strašnýho, sebestřednýho, nekomunikativního a totálně pitomýho.
Tvůj názor. Neznáš ho. Náhodou mě se ten mladík zamlouvá. A ten, který je v něm také.
Prosím tě. Tobě by se zamlouval i tak. I kdyby to bylo mimino. Už jenom proto, že má v sobě jednoho
z vás. A zkus říct, že ne.

Ne.

Lžeš.

Náhodou ne. Jednoho z těch spratků jsem nemohla vystát. Příšerné panovačné děcko, co si myslelo, že mu svět spadne k nohám. A my s ním.

No, to muselo být opravdu strašné. Neodpustím si sarkastickou poznámku.

Ani nevíš jak. Ale uklidňuje mě, že na mě nesjpíš ani po smrti nezapomene. Strašně ráda jsem mu povídala pohádky, zpívala a působila migrény. Nádhera. Tedy do doby, než… Zarazila se, jako by řekla něco, co neměla.

Než?

Ale nic. Je to už dávno.

No, jak myslíš. Stejně se to s mojí smůlou dozvím.

To doufám. Opravdu v to doufám.

Skoro jsem mohla vidět její úsměv. Jenže jak můžete vidět úsměv něčeho, co máte jenom v hlavě? Tak trochu psycho. Mám dojem, že jsem se nejspíš musela zbláznit. No, ten mám vlastně už delší dobu, takže je to jedno. Ale stejně je divné vidět hlas ve vaší hlavě se usmívat. A ještě divnější je, že je vám z toho úsměvu tak nějak smutno. Skoro jako byste ji litovali. Opravdu zvláštní pocit.

Co to děláš? Zeptala jsem se pro jistotu. Byla jsem z toho tak nějak nesvá.

Já? Vůbec nic. Proč?

Směješ se… Smutně. Ehm a nebo mi hráblo. Podrbala jsem se na hlavě. Jo, to spíš. Přece jenom hlasy se nemohou smát ne? Od hlasů nemůžete vidět ani oči nebo pusu. Tak co se to stalo?

Tys to viděla?

Neměla bych?

Mělas bys jít spát a spoustu krvavých snů, nechat si zdát.

Jsi pitomá! Nemůžeš nechat těch kravin o krvi? Kdo to má pořád poslouchat? Je to otravné a nejhorší je, že potom většinou se mi o tom i doopravdy zdá. Nechápu, co se vám na tom tak líbí. Jistě, červená barva je fajn, ale všeho moc škodí.

Nerozčiluj se a zalehni. Zítra budeš potřebovat být odpočatá. Prohlásila to tak jistě až mě napadlo, jak
to může vědět a co se bude dít. Ale už jsem věděla, že není dobré se na tohle psát, takže jsem mlčela a jenom poslušně zalehla do postele.

Zatracený křídla! Tak blbě se s nima leze do postele. Jeden by se u toho skoro přizabil.

Ale nepřizabil. To se nikomu ještě nepovedlo.

No, tak budu první. Všechno je jednou poprvé. Odvětila jsem otráveně. Opravdu chci tak moc pokud se jí chci zbavit? Opravdu je to tak hodně, chtít být jako většina mých vrstevníků? Moc jít v noci ven pozorovat hvězdy, jít se projít. Přespat u kamarádek? Opravdu toho chci tolik? Nepřijde mi a přesto se to zdá jako velice vzdálený a nereálný sen.
Sakra!

Copak?

Ale nic. Dej mi svátek

No ty máš dneska zase náladu.

Máš s tím problém?

Už spíš?

 


Komentáře

1 Akiko Akiko | Web | 22. února 2011 v 17:11 | Reagovat

:-D  :-D  :-D To je neskutečný!! Lizz se polepšila a přidává úžasný kapitoly tak blízko po sobě... To není možný, nemůžu tomu uvěřit... Neunesli tě náhodou mimozemšťani a nevyměnili ti mozek?? :-D  :-D  :-D Dobře, mlčím a chovám se kultivovaně, tahle hodní Lizz se mi líbí, takže jen tak dál... :-D  :-D
Já se musím smát, ty to dokážeš napsat tak vtipně.... :-D  :-D  :-D

2 Katharine Colt Katharine Colt | Web | 22. února 2011 v 17:39 | Reagovat

Hey! Okamžitě mi dej kurz rychlopsaní! Neeeeeee! *když ona byla minulý týden doma stejně nic nenapsala a ty.. Ty.. Ty!* Grr! To není fééér :-D Ale když- Já našla taaaak pěknou povídku :-D Ne- Dobře neplácám tady kraviny :-D
Jediné co můžu říct je, že se mi to líbí :-D Och! Miluji Prokleté :-D Jak mi chyběli :-) :-D Ty jejich kecy mě vždycky zabíjí :-D Štěstí, že dnes nikdo nespí :-D Teda- Kromě otce ale ten je nepodstatný :-D
Hele- Já přestávám mlít kraviny :-D Jdu psát :-D Nazdar.. Btw. Jestli se dnes ta povídka neobjeví, tak mi něco udělej ano? Díky! :-D

3 Katharine Colt Katharine Colt | Web | 22. února 2011 v 18:35 | Reagovat

Jee xD Super :-D Tak už mě pochválili dva lidé *když počítá i sebe* :-D
Počkej- Co vymýšlíš? To mě zajímá :-D *strašně zvědavý člověk- Znáš ji* :-D
Jo- HP :-D Už přišel Hagrid! :-D Dobře. Tak už se možná nehodí ale- Když já vůbec nemám čas na to, abych to četla :-D
Píšu.. Píšu.. Ti komentář! :-D No kruci! *vrací se zpět k wordu* :-D Ale já to stiiihnuuu! *věří si* :-D

4 The VelííQ The VelííQ | Web | 17. března 2011 v 19:51 | Reagovat

Dočetla jsem to! :) Uhá.. teda, ještě ne... :D  tohle ještě není poslední kapitola, že? Ale jako skvělé... :) Přečetla jsem to jedním dechem... :) Plánuješ pokračovat? :) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama