US - 37. kapitola

19. února 2011 v 17:38 | Lizz |  Upíří sestry
Taaak a jelikož Nelíí sepsala další kapitolu, dávám ji sem. xD
Je to z pohledu Rose a tak dále a tak dále...
Já se jdu dívat na Kuro... xD Mějte se xD




Jak jsem tak balila věci všechno to na mě dolehlo. Tohle nezvládneme, ne pokud tu mám na krku dva královský. I kdybych to přežila jenom já, tak mě na dvoru už nikdy nepřijmou tak jako dřív. Když už jsem si sbalovala ty nepotřebnější krámy, našla jsem svojí katanu a pistol. Katanu jsem si pořídila od jednoho upíra v Japonsku, měla by obsahovat magii, která zabíjí upíry a pistol. Noo.. ehm.. tu jsem ukradla jednomu lovci, kterého jsem zabila. Nebudu se k tomu dál vyjadřovat byly to prostě krušné časy.
"Sbalená." Oznámila Viky a šla pomalu dolu.
"Ještě chvilku…" oznámila jsem a schovali si zbraň za kalhoty.
"Fajn, tak ale přidej, zlato. Máme společnost." Jsou tady. Nebo spíš se blíží slyším tak pět srdcí, které se sem blíží. Seběhla jsem dolů a koukala na ty dva.
"Tak dělej Rose, musíme vypadnout!" říkal Adrian s malym hysterickym podtónem.
"Nemáme dost času, chytí nás… Jděte, já se tady o to postarám."
"To je největší hovadina, kterou jsem od tebe kdy slyšela. Době zvládneš tři lovce, ale pět šest? To už je trochu moc, nemyslíš?!" začala Viky a postupně zvyšovala hlas, ještě mi k tomu začala kázání. Vyndala jsem přitom pistol a rychle ji nabyla.
"Viky jsi těhotná už tak máme dost problému a jestli vy nepřežijete padne to na moji hlavu, miluju tě jako mojí pravou sestru a chci abys přežila! Musíš přežít, tak se semnou nehádej a jděte do toho auta! Oba. Tohle je hračka. Najdu vás potom, dobře?" Věděla, že to myslím vážně. Jen se na mě koukala a pomalu ji začaly stékat slzy. Šla ke mně a objala mě jako nikdy v životě.
"Jsi moje nejdražší sestřička! Tak neudělej žádnou vylomeninu a brzo se vrať." Kývla jsem jí hlavou a dala ji pusu na čelo.
"Vrátím se, děláš jako by jsi mě neznala. Mě se prostě nezbavíš." Ironicky jsem se usmála a koukala jak mizí s věcma za dveřmi. Jediný, kdo v pokoji zůstal byl Adrian a já. "Nechci od tebe slyšet žádný věci typu, nedělej to, strašně tě miluju a tohle nedovolím, já už se rozhodla!"
"Já vím, nebudu ti to rozmlouvat, ale to miluju tě, ti musím říct. Miluju tě Rose a ať už se stane cokoli budu tě milovat." Pomalu šel ke mně a políbil mě. Nechala jsem ho, možná to je naposled, co mě vidí.
"Ty víš, že to možná nepřežiju, takže ať se stane cokoli, postarej se o Viky." Vzal můj obličej do rukou a ještě naposled mě políbil. Pak se otočil a odešel. Tak jo, nejtěžší věc je za mnou. Tak… mám přibližně deset patnáct minut. Hmm co budu mezi tim dělat. Moment… myslím, že jsme tu nechali pár balíčků krve. Kde pak jsou.
"He?!" Ty balíčky jsou pod dřezem?!!! A ja myslela, že má Viky větší fantazii, i když je fakt že tam se jen tak nekoukám. Tak fajn a teď najít nějakou skleničku a…. jde se na piknik. Sedla jsem si ke stolu se sklenicí krve a prostě ji pomalu upíjela. Přemítala jsem si celý svůj posavadní život, od začátku až do konce. Třeba se konečně uvidím se svojí rodinou v nebi, je mi jedno jestli to boudou Angelsovi nebo moje pravá rodina. Aspoň nebudu sama.
Zanedlouho jsem slyšela klapání bot a za ještě menší chvíli někdo rozrazil dveře. A je to tady, smrt nebo život, ale dost času na to, aby ty dva zdrhli. Teda doufám, že oba zdrhli. Jestli se jeden z nich vrátí zabiju ho vlastníma rukama! Do kuchyně jako první dorazili dva, jedna ženská a nějakej mladej kluk. Na nic jsem nečekala, vzala jsem pistoli a oba střelila do hlavy dřív než něco stačili udělat. Tohle bude můj novej rekord.
Mezi dveřmi jsem udělala ohnivou zeď, pokaždé, když někdo vystřelil tak to kulku roztavilo dřív než se ke mně vůbec dostala.
Dopila jsem skleničku, vzala si do ruky katanu a pistol. Uvolnila jsem bariéru a začalo to. Všude lítaly kulky rány, nakonec jich kolem mě zůstalo pět. přišlo jich víc než jsem čekala, ale pět jsem jich dostala sama. Prostě novej rekord. Vrhli se na mě dva chlapi. Jednoho jsem sejmula katanou a hned šel k zemi. Ten druhý mě trochu zaměstnal, uměl se dobře pohybovat. Už už jsem ho měla, když v tom BUM. Otočila jsem se a stála za mnou nějaká malá mrcha, která proti mně mířila zbraní, s kterou už tak či tak vystřelila. Dala jsem ruku na břicho a tekla mi tam ta krásná červená krev. Padla jsem na kolena a jen už čekala na ortel smrti, jenom doufám, že y dva jsou už hodně daleko.
"Hej! Říkal jsem, že ji nemáte zabít! A kde jsou ti dva!" Ten hlas znám, kdo je to? Ta vůně. Chris?
"Nikdo kromě jí tu nebyl, začala na nás útočit, zabila pět našich lidí."
"Hej asi je těhotná." To si Viky nebyla jistá, když to dělala s Mattem při měsíčku. Bože. Proč mi to stěžuje, i když tu není.
"Cože?" podivil se Chris.
"Jo je tu pozitivní těhotenský test." Koukala jsem se stála do země, ta rána do břicha dost bolí, jen tak tak se tu držím při vědomí. Chris ke mně přišel zvednul mi hlavu a čuměl na mě jak na ducha.
"Ty jsi těhotná?"
"Naser si."
"Tak jsi nebo ne?"
"Teď už asi těžko," poukázala jsem na prostřelený břicho.
"Do prdele," vzal mě do náruče a kamsi mě nesl.
"Prohledejte to tady, snažte se zjistit kam mohli odjet. Pak zničte všechny důkazy. Ty pojď se mnou." Poukázal na nějakou holku, co tam stála opodál a šla poslušně za náma.
Položil mě do zadu do auta a nařídil té holce ať je se mnou. Na chvíli odešel, ale ne na dlouho. Auto se rozjelo a já tam jen tak ležela. Chvílema jsem nevěděla jestli jsem při vědomí nebo ne.
Asi po hodině auto zabrzdilo. Slyšela jsem jak prší, kapky co dopadaly na auto vyvolávaly , aspoň na mě až moc hlasitý zvuk. Všichni vylezli z auta. Já se svojí ztrátou krve nemohla vůbec hnout.
Otevřeli se dveře a Chris mě pomalu vytáhnul ven. Slyšela jsem jeho tlukot srdce a bylo to hodně uklidňující. Nikdy jsem nebývala hysterickém typ, pokud to nebylo úmyslné, jo i takový věci se stávali. Jednou na apríla jsem si udělala z Viky srandu, že
hoří. Bylo to v tu dobu, kdy jsem se učila ovládání svého elementu. Jo bylo to fakt pěkný, a tak jsem hrála hysterickou a ona se pak snažila svým elementem to uhasit, ale nějak jí to nešlo. Díky tomu, že je tak geniální na to přišla a začala mě honit po pokoji. Jo jo to byly časy.
Chris mě nesl nějakou velkou budovou a všichni na nás zírali. Tse debilní lovci. Kéž by všichni pochcípali!
Položil mě na nějakou chladnou desku.
"Upírka? A žije? Co se s tebou stalo Chrisi, většinou nosíš jen ty na pokraji smrti." A jak mu asi připadám?! Mrtvá?
No ve své podstatě já jsem mrtvá, ale zase na druhé straně… No bezva řeším to jestli jsem mrtvá nebo živá.. za chvilku budu mrtvá Nemrtvá.
"Potřebujeme z ní vytáhnout informace, jeden od nás ji postřelil. A mi ji potřebujeme živou, zatím. Hele můžeš mi zjistit jednu věc?"
"Jasně, co potřebuješ?"
"Zjisti mi jestli byla těhotná. Za chvíli se tu pro ní stavím, dík Roberte." Ať nikam nejde! Já nebudu s nikým, kdo mě klidně zabije, jakoby nic!
"Tak se na tebe koukneme. Kolik pak ti je?"
"Dost," řekla jsem chabým hlasem. Pomalu si vyndával různý věci. Rozstřihl mi tričko a koukal na tu ránu.
"Hmm je to čistý průstřel." Jo to vim taky. Nalil mi tam nějakou dezinfekci, podle mě to byla dezinfekce, protože to fakt hnusně smrdělo.
Na to, že jsem se předtím nemohla skoro hnout jsem se prohýbala celým tělem, když mi to nalil na tu ránu. Když už jsem se jakž takž uklidnila, tak mi tu ránu zašil a zalepil. Nevím jak dlouho jsem tam byla, ale zdálo se mi to celkem jako věčnost. Potom mě tam ten doktor nechal chvilku ležet a něco si tam brblal.
"Tak jak seš na tom?" objevil se vedle mě Chris.
"Jsem hotov, průstřel byl čistý, měla by, ale dostat nějakou krev, aby byla zítra schopná výslechu."
"Jasně… a zjistil si jestli byla."
"Nevím, upíří tělo je ještě pro nás záhada, ale jestli byla, tak o to dítě už určitě přišla," jen pokrčil rameny pokračoval v rozboru mojí krve. Hajlz.
"Dobrý díky." Znovu mě vzal a někam nesl. Šli jsme dlouhou chodbou až jsme došli k ocelovým dveřím. Jo se umí pojistit. Položil mě tam na nějakou postel a chvilku se na mě koukal.
"Přinesu ti za chvíli nějakou krev a oblečení." Nevím co čekal, jestli nějaké děkuju nebo blh ví co, ale já jen od něj odvrátila hlavu.
Chvilku tam ještě stál, ale pak se na to vybodl a šel pryč.
 


Komentáře

1 anchadelfoto anchadelfoto | E-mail | Web | 19. února 2011 v 18:22 | Reagovat

Ahojt máte moc hezky udělané stránky tak mě napadlo zda senechcete zapojit do mojí fotosoutěže na:

http://anchadel.blogspot.com/p/foto-soutez-na-tema-nastrahy-velkomesta.html

Hezký den přeji a těším se na vaši návštěvu Anchadel

Ps.: zajímáte se o focení nebo o vše co se ho týká?
Pojďte spolupracovat.

2 hang-on hang-on | Web | 19. února 2011 v 18:43 | Reagovat

Páni...vypadá to pěkně... :)
Zatím se zdržím hodnocení a jdu se vrhnout na předchozí díly :)

3 sparry sparry | 19. února 2011 v 18:46 | Reagovat

fajn kapitola, sa teším na ďalšiu, dufam že to nebude dlho ;-) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama