US- 39. kapitola

8. března 2011 v 11:03 | Lizz |  Upíří sestry
Čau děcka, po dlouhé době vám přináším US, ano omlouvám se, sice to je normál Lizz komu to dlouho trvá, ale já odjela na hory a od rána do večera jsem na prkně nebo tu někde blbnu. No prostě je to šílený!! Ale co užijte si US. je to z Pohledu Rose a to je asi tak všechno. přeju hezký prázdniny těm, co je mají ;)



Po chvíli, co Chris odešel jsem tak nějak na chvíli usnula. Byla jsem unavená z toho všeho a nechtělo se mi na nic myslet. Bohužel mi můj osobní klid někdo narušil.
"Hej upírko," znělo to jako nějakej kluk, mohlo mu bejt tak patnáct, šestnáct, stál u mé postele a měl v ruce balíček s krví.
"Co chceš?" řekla jsem otráveně.
"Tady máš," opatrně mi to podal, bylo na něm vidět, že má strach. Tak mladý a tak blízko smrti. Krásná to pointa.
"Dík, řekni mi.. kolik ti je?"
"Nemám se bavit s upírama,"
"A já se jen tak nebavím s lovcem, takže?" No tak z tak malýho kluka přece musim něco vyloudit, kde jsem a nějakou tu cestičku ven.
"Brzo budeš mluvit. A ráda." Ještě po mě hodil nějaký oblečení a zamknul pancéřované dveře. Jo no pancéř, z toho se asi hned tak nedostanu, tak to si tady chvilku pobydu.
"Uvidíme, třeba si nakonec promluvíme my dva." Jenom se na mě hnusně podíval. Tak jo, jdu se převléct. Když už jsem se chystala se převléct tak mi tělem projela obrovská bolest, dobře párkrát jsem už byla postřelená, ale nikdy ne přímo do břicha ty zmrdi! Nakonec jsem to přemohla. Svlíkla jsem se a oblíkla co mi dal, což bylo nějaký bílí tílko a černý tříštvrťáky, aspoň do barvy kalhot se trefili. Opět jsem si sedla na postel a zádama jsem se opřela o zeď, vzala jsem si balíček krve a pomalu ji pila. Cítila jsem jak se mi hrnula krev k té ráně a pomalu se zacelovala. Super aspoň něco.
Asi za hodinu jsem slyšela kroky. Rozrazili se dveře a dovnitř vešli nějaký dva chlapy. Dobře dáme trojku proč ne. Když se jim to tak líbí, aspoň je pokoušu, pak rychle zdrhnu. No problema.
"Pojď s náma." Řekl jeden dost chladným hlasem. Jen jsem na ně chvíli koukala s nazdviženým obočím.
"Und warum sollte ich?" (A proč bych jako měla?) Doufám, že ani jeden z nich neumí německy, to bych asi byla mrtvá.
"Co to blábolí?" druhý pokrčil rameny.
"Prostě jí vem a jdeme," kývnul hlavou a šel ke mě. Vím, že jsem na tom špatně, takže se ani nemůžu moc bránit.
Ten chlápek mě vzal víceméně do náruče. Hmm čerstvá krev. Nesli mě dlouhýma chodbami, skoro to vypadalo jako nějaký labyrint. Hmm Viky měla vždy orientační smysl ne? Já su všude ztratím. Takže plán útěku- zapamatování chodeb, neuspěl. Ale něco z toho mám, vypadá to, že jsme v podzemí. Víceméně.
Donesli mě do nějakého betonového pokoje vystuženého pancířem a různými sarapatičkami k mučení. To bude dlouhý den. Položili mě na betonovou desku, kde mi připoutali nohry, ruce, krku a přes břicho mě připoutali. S tou deskou mohli i hýbat takže ji přetočili jako bych stála.
Přistoupil ke mně nějaký starší poloupír, vypadal skoro jako nějaký doktor.
"Tak koho pak to tady máme?" koukl na mě a něco si mumlal. Díky ne díky mému dobrému sluchu jsem absolutně všechno slyšela. "Dobrá postava, dobře se stravuje…" a různé kecy v tomto směru.
"Tak kolik pak ti je?"
"Víc než vám." Řekla jsem s menším sarkasmem.
"A přibližně?" toho asi jen tak neodbudu.
"Patnácet, šestnácet let, a co vám?"
"Pouhé dvě stovky let. Tak a co kdybychom si promluvili víc o tobě?"
"A co jste vy? Můj nový psycholog?"
"Víceméně, až na to, že pokud mi nebudeš odpovídat, tak tě budu mučit."
"Dobře, zahrajem si hru." Jen jsem se usmála. "Kdo první promluví, prohrává." Jenom se vítězoslavně usmál, jakoby už měl vítězství v kapse.
"Odkus jsi?" jenom jsem zarytě mlčela a s mým krásným sarkastickým úsměvem jsem na něj koukala. "Odnikud? Dobře?" vzal nějaký nůž. No nějaký, spíš to je nůž na porcování upírů. Udělal mi dlouhou čáru přes břicho. Držela jsem to v sobě jak to šlo, ale byla na mě vidět bolest.
"Fajn tak zkusíme něco jiného… Jsi královská?" Proč ho to asi zajímá, že by prošel ten jejich návrh lovit jen královské? To snad ne!.
"Hmm uvidíme jak dlouho tě to bude bavit." Ptal se mě na různé věci nějaké jsem z toho ani nevěděla. Pak ho přestali bavit všechny ty obecné informace a začal se ptát přímo na mě. Jako například s kým jsem příbuzná, kde je hlavní sídlo upírů, a skončilo to u mého elementu. Opětovně a zarytě jsem mlčela. "Dobrá, tak to vyzkoušíme." Jde o to, že když upír přijde do styku s nějakým elementem tak s ním nějak reaguje, například ten element ho obklopí, nebo okolo něj začne poletovat.
Začal vodou, vychrstl na mě kýbl vody. Super vypadám jak mokrá krysa. Pak na mě něco foukal, dával ke mně kytky a ono nic. Nakonec ke mně dal hořící zapalovač, kdybych chtěla, tak to nějak zakreju, ale pořezaná loveckym nožem a zmlácená lovcem? Jsem neměla šanci něco ovládat. Oheň mi přistal na ruce a rozšířil se po celém těle. No výhodu to má, aspoň jsem uschla.
"Impozantní taková síla." Stála jsem jen zarytě mlčela. "Zastav ten oheň." Naser si… aspoň mám chvíli klid.
"Dobře, dáme si chvíli pauzu… Hej zavolejte ho!" volal směrem ke dveřím, ze dveří vylezli opět ti dva, co mě sem vedli. "On z ní dostane víc než já." Sundal si zástěru, která byla potřísněná krví, mou krví. Všichni vypadli jen tak jsem tam ležela a můj oheň pomalu vyhasínal. Ztratila jsem moc krve a moje psychika taky dostala zabrat. Nakonec jsem ten oheň uhasila a na chvíli zavřela oči. Bohužel mi to nevydrželo dlouho. Za chvíli přišla dovnitř moje noční můra. Chris.
Jen jsem na něj nenávistně koukala. Nemohla jsem ze sebe vydat ani hlásku a řekla bych, že v této situaci to není na škodu.
"Takže ty jsi nepromluvila ani jedno slovo? Vážně? To je… to je úžasný. Nikdo to nevydržel až do konce. Víš on je tady druhý nejlepší v mučení. Takže pro mě je to vážně skvělý."
"Vypadni." Řekla jsem chladně.
"Ale Rose, užili jsme si spolu i hezký věci ne?" Jo to teda strašně krásný věci, jenom mi zapomněl říct, že je lovec.
"Ty nejsi normální lovec, že?" na chvilku se zasek a koukal na mě.
"Správně. Ale víš, přeci jen bych si radši promluvil o tobě." Vzal si židli a sednul si přede mě. "Tak, co mi o sobě povíš krásko."
"Tobě? Si měl špatnou krevní skupinu ne?" Zase se na mě divně koukal. Asi věděl, že mi to došlo. Proto mi přišel tak známý. "Jsi z větší části upír než člověk. Více méně nejsi vůbec člověk. Jsi synem asociace, tvoje matka byla upírka, kterou tvůj otec potom zabil. Tak proto, ta chuť tvojí krve. Je similární naší rase."
"Drž už sakra hubu!" odhodil židli na druhý konec místnosti a mě dal pěstí. "Já jsem ještě člověk! Ne jako vy!" Zuří, fajn.. zuřící lidi se málo ovládají, nebo on je na to až moc geniální a dělá to naschvál, abych si myslela, že mám nějakou tu šanci útéct. Bože jak já ho nanáším. Zlatej Adrian! Tak fajn uvidíme, co v něm všechno je. Začala jsem se smát jako totální šílenec.
"No tak, jsi zrůda jako my. Jako já. Ty patříš k nám."
"Já k vám nepatřím! Nejsem monstrum jako ty!" zase si vzal židli a posadil se předemě. "Víš, když jsem říkal, že tady Jared je druhý nejlepší, tak já tu jsem ten nejlepší.
"A prej, kdo tu je monstrum." Jen jsem protočila oči a koukala na něj. Je pořád stejně krásnej, i když se chová jak šílenec, furt ho miluju a to se jen tak nezmění.
"Může to být tou bezbolestnou stránkou, můžeš mi prostě odpovědět na otázky a nikdo ti nic neudělá, nebo můžeš mlčet a bude tě to hodně mrzet." Viděla jsem mu v očích sílu a přitom i bolest. Je jiný než všichni tady ostatní.
"Sobald Sie zu töten, keine Sorge." (Jednou tě zabiju neboj!) Jenom jsem na něj koukala svýma černýma očima. Černýma, protože jsem jaksi dlouho nedostala krev nic. Jo jo jako v paláci.
"Beru to jako souhlas."Jenom se usmál a stoupl si těsně přede mě. "Tak začneme. Nemáme na to celý den, ne? Zas tak flákat se nemůžem." Nechápu, co si o sobě myslí, že přijde sem on a všechno mu vyklopím? To upad ne?
"Tak jo Rose, jsi královská?"
"Co je tobě do toho." Jen se nadechl a došel si pro normální nůž. No oni to byli tři nože nakonec. Jeden z nich na mě hodil a zapíchnul se do nohy. I když jsem nechtěla dát nic najevo vyšel mi z pusy stén bolesti.
"Tak ještě jednou Rose, jsi královská?"
"Ne…" vítězoslavně se usmál. Jo tamten stál za houby."
"Znáš někoho z královských?"
"Naser si!" hodil po mě další nůž, tentokrát do druhý nohy. Jen tak tak jsem to v sobě udržela.
"Znáš někoho z královských?" Jen jsem zarytě mlčela, na téhle otázce jsem uvízli. Hodil pak po mě asi dva nože. Stříkal mi vzduch do žil, pak mě řezal magickýma nožema. Bylo to plno bolesti, ale nezaprodám ty, který mě vzali mezi sebe a dali mi novou rodinu. Už jsem to nevydržela, chtěl házet další nůž. Nechala jsem rozprostřít po sobě oheň, nůž se mě ani nedotkl. Oheň měl na to moc vysokou teplotu. Chris se jen usmál a šel pomalu ke mně. Chce se spálit? Dobře, aspoň ho budu mít z krku. Šel ke mně a vůbec nezastavoval. Nakonec prošel plameny. Jen jsem vykulila oči a byla jak přimražená.
"Tohle na mě neplatí… mělas pravdu, jsem zrůda jako ty." Do háje jak se odsud dostanu!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama