US - 40. kapitola

19. března 2011 v 11:57 | Lizz |  Upíří sestry
Mám hlad. xD :D Já vím, naprosto nedodstatné sdělení, ale nějak se mi nechtělo začínat pozdravem. xD Ale za to může Anton. xD On taky nezdraví. xD Sice jenom... Ale to vás nezajímá. xD Já vím. xD Navíc spoilerovat se nemá. xD
Vidíte to počasí venku? Nádhera, že? A myslím to vážně. xD Včera ten sníh a vůbec... Kňáááá! xD Ale nebojte, v pondělí se to má zase pokazit. xD :D Sakra škoda. xD
Jinak... Včera jsem oblézala DAčko a blogy a zjistila, že některé věci jsou už i dva nebo tři roky zpátky! xD
Neuvěřitelné, kdo mi ten čas sežral? xD Nechcete mi přece tvrdit, že Reducto vzniklo před třema rokama, že ne? xD Že Yone a její komix Děti času je tak pomalu dva roky starý? xD
Víte co? Tohle není vtipný! xD A ještě teď ta písnička v rádiu: "Čas pááádí, čas letíííí... Těžko ta léta vrátiš zpět."
Jděte se bodnout. xD Tyhle náhody. xD Ale vždycky pobaví xD Nebo aspoň mě, ale co už. xD Ne, nebojte, nehodlám se tu vyplkávat nad tím, jak ten čas letí a ze mě bude brzo stará rašple. xD To si nechám na jindy.xD Teď jenom poslušně hlásím, že tady je US a já si jdu dál hrááát! xD
Tak ne, půjdu se psem a pak si dělat ostudu. xD No, to je jedno :D Mějte se xD :D


Seděla jsem u Trishy a snažila se být v klidu. Jenže to jaksi nešlo. Zatracenej Adrian! Taky mě mohl vzít s sebou. A vůbec, co mu tak trvá, než se vrátí?! Vždyť na tom přece nic není. Dojet k nám, naložit Rose a zase se vrátit zpátky. Tak proč mu to tak trvá?!
Podívala jsem se na hodiny. Znovu. Za posledních pět minut už popatnácté a ony pořád odmítaly utíkat rychleji. Svině jedny kulaté. Proč tu nikdo neumí popohánět čas? Hned by se mi žilo líp.
"Viky, uklidni se. Ta cesta taky nějakou dobu trvá. Bude to v pořádku. Počkej, donesu ti něco na pití." Trisha se zvedla a za chvíli byla zpátky i s hrnky plnými krve. Vonělo to úžasně, to byla pravda.
"Díky." Vděčně jsem se pousmála a se zavřenýma očima vdechla tu vůni. Nádhera. Doopravdy nádhera. Trochu jsem upila, ale stejně si připadala provinile kvůli Rose s Adrianem. Není fér, že já si tu takhle sedím v bezpečí a v klidu opojím krev, zatímco oni… Zakroutila jsem hlavou. Tímhle jim nepomůžu. A sobě taky ne.
"A co se vlastně stalo? Adrian totiž jenom volal, že je to zlé a že přijedete." Hope. Zvědavá? Možná. Nicméně mohla bych si zkusit popovídat. Třeba bych tím aspoň zabila toho odporně se plíživého času. Šestnáctý pohled na hodiny za šest minut. Tak trochu zralá na blázinec.
"No, chodily jsme s Rose normálně do školy a…" a spustila jsem. Sem tam jsem něco upravila nebo vypustila, aby měla dušička klid a oni taky nemusí vědět všechno. A ano, vynechala jsme i fakt, že nejspíš budu mamina. Což je jenom další problém. Ale stejně…
Když jsem domluvila bylo chvíli ticho.
"Lovit jenom královské?" zeptal se Brian konečně.
"Údajně se to šíří no." Pokrčila jsem rameny. Co já vím, co je na tom pravdy? A vlastně by mi to mohlo být úplně jedno… pokud bych nebyla jendou z nich. Další z důvodů, proč mě Rose nejspíš odeslala pryč. Na druhou stranu, jak by to Lovci asi poznali? Pokud vím, tak nemám na čele vytetováno: "Královská". No, ale to už je jejich boj.
"A to jste to na něm fakt nepoznali?" zeptala se Hope. Schválně jestli další otázku položí Trisha.
"Ne… Tohle… Jak to chceš poznat? Jsou to víc lidé, než upíři. Jediné, co by se dalo považovat za podezřelé byla vůně jeho krve, ale i tak byla tak nějak běžná." Jistě, voněl sice dobře, ale… Nic zvlášť. Dobře, je sice fakt, že jsem párkrát měla záchvat paranoie a proběhlo mi to hlavou, ale že by to tak doopravdy bylo, to rozhodně ne.
"A ta další věc, co tě trápí je co?" Fajn, zeptala se.A jak kruci ví, že jsem jí neřekla všechno? Tahle její vlastnost mě doopravdy děsí.
"Mě trápí ještě něco?" Když nevíš jak dál, dělej blbou. Rozhodně to pomůže.
"Nedělej blbou, Victorie Angelsová a kápni božskou." A nebo taky ne. No, co už ale. Stane se. A snaha se cení.
"Nechci se o tom bavit. S tímhle to nijak nesouvisí. Je to naprosto něco… jiného." Opravdu? Je to doopravdy něco jiného? Nebo si to jenom snažím namluvit?
Navíc jim to říct ani nemůžu. Ačkoliv bych byla ráda, kdyby Brianovi rupla cévka v mozku, Trishy a Hope se zbavit nechci. Rozhodně ne hned. A pak… Čím míň upírů o tom bude vědět, tím lépe. Tohle nikdy není dobré rozhlašovat. Byla jsem u pár takových případů a i když se postoj k t hulím a dětem mezi našinci změnil, pořád to ještě tak nějak není ono. A vždycky se najde někdo, kdo ctí staré tradice. Každopádně z toho nikdo není nadšený a já nijak nestojím o jakkoliv zvýšenou pozornost zaměřenou na mojí osobu.
Vlastně bych úplně nejraději byla neviditelná. Jo, to by bylo něco. Umět zmizet kdykoliv se mi zachce. Takhle můžu maximálně někoho zlít natolik, že se bude muset jít převléct a já budu mít klid. Nevěříte? Ale proč ne? Vždyť já takový nevinný tvor, co by ani mouše neublížil… Ne, mouše ne, ale Brianovi s radostí. A s jakou. Ale na to si teď asi budu muset nechat zajít chuť. Rozhodně bych si tím nijak nepomohla. No, ale třeba bych mu jenom mohla vypíchnout oči, aby přestal tak blbě čumět. Stejně, na co mu jsou? Ještě pořád bude mít další čtyři smysly. To mu stačí a bohatě. Ačkoliv, možná by mu stačili jen tři. Jazyk bych si taky vzala, aby nemohl mluvit. Nebo ho aspoň nějak omezit. Tak, aby nemohl čumět a mluvit na mě.
"Možná právě proto bys nám to mohla povyprávět. Přivedeš se na jiné myšlenky a tak."
"Trisho, oceňuji tvoji snahu a díky ti za ní, ale tohle opravdu není nic podstatného." Dokud o tom nic nevíte. Když se do toho namočíte, mění se tím vše.
"Jak myslíš," A debata byla ukončena. Díky Bohu za to, i když na něj nijak zvlášť nevěřím. Viděla jsem co ty chodící konzervy kvůli němu vyvádí a přijde mi to přinejmenším pošahané. Zabíjet se kvůli tomu být blíž k někomu, o kom ani nevědí, jestli existuje. Blázni.

***

Byla už hodinu tma. Docela dlouhá doba a ten parchant Adrian nikde. To zavání průserem. A pořádným. Kde sakra je s tou Rose?! I kdyby se po cestě někde zdrželi… Nemělo by to být tak dlouho.
Začala jsem zkoušet telefon. Ani jeden mi to nezvedali. Super,f akt super! Na tohle mít nervy nebudu. Nejlepší by to bylo zaspat, ale kdykoliv si lehnu- Prostě to nejde. Mám až moc věcí k přemýšlení.
Kde jsou? Proč se nevrací? No tak, Adriane. Tohle je pěkně pitomá sranda legrace a víme to oba. Počkej, jen co se tady postav- Nemohla jsem ani dokončit myšlenku, protože dole zastavovalo auto.
Vyběhla jsem ven rychlostí blesku. Adrian. Přijel. Jenže…
Něco tam bylo špatně.
Hodně špatně.
Kde má sakra Rose?!
Kde…?!
"Adriane?" zeptala jsem se opatrně, když vystoupil. Jenom výraz se mi ani trochu nelíbil. Unavený, zničený, zoufalý. Do toho otravného Adriana to mělo opravdu daleko. Nebyl si podobný.
"Nebyla tam." Nebyla? Jak jako nebyla? Kde teda je? Bude vám to znít nejspíš divně, ale upíř se fakticky nevypařují. Sublimovat nás ještě nikdo nenaučil.
"Byla tam pořádná spoušť, krev, ale Rose prostě…" jenom pokrčil rameny. Došla jsem k němu a objala ho. Dovedu si představit, co všechno objel a udělal…Muselo to být strašné. A já…Sakra! Kdybych nedělala kraviny mohla jsem tam zůstat s ní a celé by to možná mohlo dopadnout úplně jinak.
Zatraceně, Rose. Kde jsi?!
 


Komentáře

1 Nelíí Nelíí | Web | 19. března 2011 v 18:14 | Reagovat

pěknej dílek Lizz ^^

2 Akiko Akiko | Web | 19. března 2011 v 19:17 | Reagovat

Supéééééééééér.. *hodně nadšená veverka*
To se mi líííbíí! Moc se mi to líbí!!! Takže dál a koukejte Rose najít... :)

3 VelííQ VelííQ | Web | 23. března 2011 v 13:05 | Reagovat

Už jsem to dočetla! :) Parádní... prostě je to parádní a moc se těším na pokračování! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama