45. kapitola

20. dubna 2011 v 20:36 | Lizz |  Ples příšer
NESNÁŠÍM opravdu bytostně NENÁVIDÍM svoje malý písmo. Málem mě omylo. xD Připomeňte mi, že chci psát větším. xD Ano, ano.. Vím, že jsem měla psát něco jiného, ale u tohohle nemusím přemýšet... So... I´m sorry :D
Ale přejděme k věci. Nechce se mi to okecávat. xD Už nechci nic psát. A už nikdy nechci vidět SVOJE písmo. Minimálně měsíc ne. xD :D


Seděla jsem ve třídě debilně se usmívala a přikyvovala. Aneb jak vypadá klasický rozhovor s Lindou, když jsem mimo. Nic nového pod sluncem.
"Ty mě neposloucháš." Obvinila mě docela právem. Nemám nejmenší tušení o čem doteď mluvila.
"Poslouchám," lhát se nemá, ale to se právě teď neřeší.
"Fakt? A co jsem říkala?" Uhm… Kromě toho, že jí neposlouchám?
"Promiň. Máš pravdu. Jsem mimo. Cos říkala?" A tentokrát se doopravdy pokusím poslouchat co říká. Nezaručuji ovšem výsledek. Ale co… I snaha se cení, ne?
"Děje se něco?" okázale ignorovala můj pokus o nápravu. Tak zase nic. Zkrátka smůla.
"Nic. Co by se mělo dít?" Já nic. Já… eh, poloelfka s pyrokinetickými schopnostmi a sestrou, co by mohla jít kandidovat na smrtku, pokud už jí ovšem není.
"Jo, to jistě. Snad má oči, ne? Takže?" Jo, oči bohužel má. Nebo to tak aspoň vypadá. Ale že by se mi to nějak zvlášť zamlouvalo se říct nedá. Hm ,co s tím? A! Už to mám. Zahrajeme si okouna. Bwahahaha!
"Takže nic." Stejně to ze mě nakonec vypadne, jako obvykle.* A nebo to vypadne z Liliany. Ať tak nebo tak, Linda se to dozví a mám za to, že ta první možnost by byla lepší, jenže… Jenže co? Hm? Sklapni! Možná už jsem zmiňovala, že jsme jedna osoba? Ne - Moment! Zase si tu vedu samomluvu. No, tak to teda ne. Už takhle jsem vyšinutá dost. Nepotřebuji k tomu všemu být ještě i schizofrenní. Ačkoliv, blázni prý jsou šťastní. Že bych se ucvikla, nechala se zavřít a měla klid? Ne, to by bylo až moc jednoduché. A ne zrovna fér vůči ostatním. Co z toho plyne? Pro mě rozhodně nic veselého nebo příjemného ne. A pro ty chudáky, co to se mnou budou muset vydržet taky tak. Holt nás nic pozitivního nečeká. Uhm? Co to melu? Takový pesimistický kecy. Zase. A to jsem včera cosi prohlašovala o roku a dnu. Leda houby. Ani ten den jsem to nezvládla. Přesně, jak jsem si prorokovala.
"Hej, Adri!" mávala mi rukou před obličejem.
"Hm?"
"Nedělej blbou… Co je?" Ok, dělám kolem toho zbytečné průtahy. Měla jsem jí to říct hned, jak se ptala prve. Ale jinak bych to asi ani nebyla já nebo… já nevím. Jsem mimo. A to pořádně. Jenom doufám, že je Juliet pořád u nás. "Zatraceně, Adriano!" Asi už mě má plné zuby. Nebo spíš toho mého mlčení. Osobně se jí nedivím. Samy bych si jednu třískla už dávno. "Můžeš mě přestat ignorovat?" Teď by to nejspíš chtělo něco říct. Předpokládám. Dřív, než vypění a jedna mi přiletí.
"Opravdu o nic nejde. Jenom…" Jako to říct, aby? A dost! Je možné lézt sama sobě na nervy? A jestli někdo řekne, že ne… No, čeká dotyčného zlý konec.
"Jenom?" Ach jo. Zase se zamotávám do svých myšlenek a zapomínám odpovídat. Ale to není správné. A… Dělám to zase, že?
"Jak jsem řekla. Nic v tom není. Jenom se vrátil Bill. Nicméně tomu nedávám dlouhého trvání."
"Lindo, vrať se laskavě na své místo." Heh, Black taky nevypadá, že by měl zrovna dvakrát dobrou náladu. No výborně. "Kdo chybí?" Dobrá otázka. Podívala jsem se na prázdné místo vedle sebe.
"Eliot a Stevenson." Ozvala se jakási dobrá suše z předních lavic. Beztak Alex. Vždycky byla taková aktivnější. Což jí bylo, ale jenom k dobru.
"Děkuji, takže…" zvedla jsem ruku. Podíval se po mě značně otráveným pohledem. "Co je?" Pondělí.
"Chtěla jsem se jen omluvit, že tady dneska nemám zeměpis." A nejradši bych vypustila i tu hodinu a myslím, že nadšená bych nebyla jenom já.
"Jak to?" Normálně by to přešel bezeslova, jenže na někom si tu jeho náladu musí vylít, že ano.
"Zapomněla jsem ho doma." Což je vlastně pravda.
"Fajn," na chvíli se odmlčel a pak nás nechal vytáhnout si papíry. Měla jsem takovou chuť zakroutit mu krkem jako už dlouho ne. Vzhledem k tomu, že jsem zeměpis neviděla, jak byl víkend dlouhý, písemka tomu odpovídala. Takže jsem si s klidem napsala datum, úhledně prvňáčkovsky se podepsala, napsala skupinu, položila propisku a zabodla pohled kamsi pryč. Kvůli jedný kouli se svět nezboří. A rozhodně ne, pokud bude ze zemáku.
"Už to máš?" vytrhl mě ze zamyšlení Blafl. Taky mě nemůže nechat na pokoji? Pokud vím, tak jemu jsem ještě nic neudělala. Zatím. Taky by mě mohl nechat být.
"Hm. Ccete to donést?" Chci domů. Musím jít domů a vidět, že je vše v pohodě. Buď to a nebo něco, co mě zaměstná natolik, abych neměla čas přemýšlet nad cepovinama.
"Můžeš." Vstala jsem a odnesla mu prázdný list - škoda papíru - ke katedře.
"Pomůcky nemáš, nic neumíš a nevypadáš, že by ti to nějak vadilo."
"Nevadí. Nij-" Eh, to jsem nechtěla říct nahlas. Tohle opravdu ne. Ale pozdě. Kruci, taky občas nevím, kdy tu hubu zavřít.
"A navíc drzá. Jdi ven. Zápis si doplníš od někoho." Bomba. Pondělí první hodina a já už budu venku ze třídy. Jo, takhle to dopadá, když má někdo moc prořízlou pusu a zpomalenej mozek.
"Fajn." Když už jsem byla titulována drzou, tak si to můžu dovolit, ne?
"Už jsi pryč?" Tak je slepej? Jenom by mě zajímalo, co se stalo, že je příjemnej jak virus eboly.
"Ne, ale už mizím." A radši jsem vypadla ze třídy. Opravdu jsem začala připomínat… No, to je jedno. Prostě bych se měla zklidnit. Jsem horší, než hysterka, ale lepší to už nebude. Nejspíš.
"A dost," zašeptala jsem sama k sobě. To nám ten den ale pěkně zač- Tralalalaa… Já tu nejsem. Já jsem neviditelná. Vůbec nikdo mě tu nevidíte.
"Adriano?" Ok, tak to neklaplo. "Co ty tu?"
"Dobrý den." Doufejme, že Williamsová je na tom náladově líp, než já a Black. "Vyhozena ze třídy za drzé chování." V překladu: Ani jeden z nás se nevyspal zrovna nejlépe.
"Teď? Vždyť zvonilo před necelou čtvrt hodinou." Překvapená? No, já ani ne.
"Hm." Odmítám to víc komentovat. Stejně se to dozví. Ostatně Liliana ne perfektní hlásná trouba.
"Jak moc drzá?" Pche! Náhodou letos jsem relativně hodná. I když jestli ono to nebude i tím, že jsme spíš od začátku roku tak nějak neměla čas ještě nic pořádně vyvést?
"Odevzdala jsem prázdný papír, neměla pomůcky a neodpustila si asi tak dvě nebo možná tři chytré odpovědi." Nějak jsem neřešila, že je to třídní a já bych se k ní nejspíš měla chovat jinak. Za těch devět let jsme si už zvykly obě dvě. Na co? No, na fakt, že prostě slušné chování nezvládám a pusa mi očas jede rychleji, než mozek a pak to dopadá, jak to dopadá.
"Adriano, bylo to-" začala mi připomínat mamku, takže jsem jí skočila do řeči.
"Prostě jsme se ani jeden nevyspal dobře, hádala bych." Až už by mohla zase jít, ne? Přece jenom… Ne, raději nic.
"Jistě. Ale to je jedno. Musím jít." He? Mé přání se splnilo. Díkybohu, nebo tomu, kdo to zapřčinil.
"Nashledanou." Opřela jsem si hlavu o zeď a přemýšlela, čím bych mohla zabít čas. Kdybych si aspon vzala sešit mohla jsem psát, ale takhle?! Umřu nudou! Nebo na nadbytek přemýšlení. Taková těžká práce…
Když po milionech a milionech světelných let konečně zazvonilo, tak jsem už napůl spala. Ani dáchnout si mě v klidu nenechají. Zažalovat za týrání. I když to má vlastně škola v popisu práce.
"Adriano?" On mi nemůže dát pokoj? Však už je po hodině, ne?
"Hm?" zvedla jsem k němu oči. Stejně měl příšerný boty. Nic na co bych se měla chuť dívat se delší dobu.
"Pojď se mnou." Ach bože, za co? Já už opravdu budu hodná. Teda možná. Ale nenuťte mě lézt do kabinetu zeměpisu.
***
"Co ti chtěl?" přihnala se okamžitě Linda, sotva jsem se vrátila zpátky.
"Ale… Jestli je všechno v pohodě a takový ty kecy." Naprosto nemožný. Jako bych měla potřebu svěřovat se zrovna jemu. To uhodl. Ani v nejtemnější noční můře.
"Jo, zrovna od něj to sedí. Sám byl dneska příjemnej asi jako pásovej opar…" Co to zase mele? Jako pásovej opar? No, dobře. Uznávám, že to asi nebude zrovna nic, po čem byste dvakrát toužili a byli strašně uražení kdyby se vám to vyhlo, ale i tak.
"Jo, všimla jsem si. Půjčíš mi sešit, že jo?"
"Už ho máš na stole." Někdo zae šmíroval v budoucnosti, že? Tedy, nemyslím si, že by Linda byla něčeho takového schopna, ale víte, jak to myslím. Ne? Vaše smůla.
"Díky ti, dobrá duše." Eh? A já to melu co? Asi se na mě začíná projevovat ta středa. Ale v tom případě má teda docela slušné zpoždění. Nebo existuje ještě jiná, pravděpodobnější, varianta? Hm? Co povíš, Mio? Obvykle plno keců a teď mlčíš. Opravdu už začínám magořit. A to solidně. Ale co. Ono to nakonec bude jedno. Stejně mi ukažte osobu, která je v dnešní době normální. A já jí nebo jeho rychle vyléčím. Bwahahahaha! Normální občané tohoto města třeste se! Magor přichází!
"Nemáš zač. Jen tak mimochodem, než přišel… To cos povídala jsi nemyslela vážně, že ne?" Musela o tom zase začít? Já se tady snažím normálně fungovat bez depresí. Protože pochybuju, že ty by někoho zajímaly.
"Bohužel. Ten magor je fakt zpátky." Stejně si myslím, že mu to (ať už je to to cokoliv) nevydrží moc dlouho. A čím dřív zase vypadne, tím líp. Pro nás všechny. Ale to už jsem tady v poslední době několikrát zmiňovala. No, nevadí. Stane se.
"Ale… Zbláznil se?" Jo, taky možnost. Vidíte, to mě ani nenapadlo. Sakriš, kde se stala chyba? Že by někde uprostřed centra debilitynebo cože to mám v hlavě místo tý divný věci. Jak to jenom Phillip říkal…? Nějak od M to začínalo. Ma-me-mou Mozol? Ne… To není ono… Mozek! Tfuj, takový odporný slovo. Mělo by se zakázat, protože zaprvé ještě pořád si nejsem stoprocentně jistá, co to znamená a za druhý mě uráží.
"Jo, nejpíš jo. Nebo jak by řekla Alice - Totalus magorus." Vzpomněla jsem si na ty naše pokusy o bůhví jakej jazyk na bruslích.
"Alice?" Ups. Já měla být zticha. Na tom, že mlčeti zlato nejspíš doopravdy něco bude. A u mě dvojnásobně. Alespoň, co se Hopkinsových týče. Možná bych si z toho mohla udělat tabu téma nebo tak něco. Hlavně, když mi to pomůže včas sklapnout. Hm, nemáte takhle někdo náhodou sešívačku? Ta by to vyřešila raz dva. Nebo spíš cvak, cvak. Jenže to by taky mohlo celkem bolet.
"No, Hopkinsová. Takovej ten strašně hyperaktivní člověk, co má neustálou potřebu něco dělat nebo mlít. Zaručeně už jsi o ní slyšela." Nečekaně. Jako by to šlo nějak jinak.
"Jo, to jo. Mám dojem, že jsem o ní už slyšela. A jak se má? Co její bratr?" Ha, ha. Strašně nenápadná. Má o něj nějakou starost, ne? Že bych je seznámila? Nebo radši ne. Kdo ví, co by mu ještě nakecala za bludy.
"Ale jo. Co jsem je viděla naposledy vypadali oba živě a zdravě." Víc to komentovat nehodlám. I když je jasné, že ona to ze mě nakonec stejně všechno vytáhne. Jako obvykle. Ta sešívačka doopravdy spěchá. Nebo aspoň jehla a nit. Cokoliv… Hlavně ne izolepu. Ta nepomáhá. Ano, už jsem to zkoušela. Nebo spíš… No, to je jedno radši. Taky nemusíte vědět všechno.
"A to bylo kdy? Víš ono zdraví se mění celkem rychle." Tak ne asi. Ale zase tak rychle taky ne. A i kdyby…
"Dneska ráno?" Ok. Špatná odpověď. Hodně špatná odpověď. I když tady kámoška z ní má očividnou radost. Příště budu opravdu raději držet hubu - v rámci národní bezpečnosti, samozřejmě.
"Ale ale… Copak mi uniklo?" Měla podobný výraz jako Tom, když se mi snažil namluvit, že mám něco s Rafaelem. Což mě přivádí k… Myslíte, že se elf vrátí do Vánoc? Já jenom jestli se mám namáhat kupovat dárek nebo se na to můžu vybodnout. Jen mezi námi… Víc se mi líbí ta druhá možnost. Navíc, dárek můžu vždycky darovat dodatečně, ne? Hlavně, že nějakej bude. A komu se to nelíbí. No, jeho smůla.
"Nic. Jenom mamka s Juliet jsou u nás." Aspoň doufám, že to ještě pořád platí. "A nestály o společnost svých milovaných ratolestí, takže nás odsunuli k Hopkinsovým." Takže v podstatě nic důležitého. Linda měla evidentně jiný názor. Hodně jiný, podle všeho. Ale to je její problém. Můj už dávno ne.
"Tss a prej, že nic. Ono to nocuje u Hopkinsových, ale nepřijde jí to podstatné." Jo, teď to řekla úplně přesně. Nevidím jediný důvod, proč by to mělo být jinak. No, Mia by jich možná pár našla, ale ta naštěstí zůstala někde s Erikem. Hned je klid.
"Ne. Proč? Mělo by?" Hrát blbou je občas nejlepší. Obzvláště, když má Linda speciálně tenhle výraz.
"No, mělo by." A už mi konečně oznámí proč? Nebo to z ní budu muset nějakým brutálním způsobem dostat?
"A smím se ptát na důvod?" Nebo raději ne. Ještě se zase něco dozvím. "Kam vlastně zmizel Tom?" To bude bezpečnější. Informovat se na něj. Protože co kdyby se náhodou Mia nebo Erik vrátili a vykecali něco, co y si radši měli nechat pro sebe? Například nějaké nevhodné poznámky týkající se Phillipa. Nic zajímavého, kdyby jste se náhodou chtěli zeptat, jakože určitě ne, že? Já si to hned myslela.
"Tom?" Zná jich snad víc nebo co, že se tak blbě ptá? "Musí si vyřídit něco vedle s Jakem." Hm? S tím pošukem? Ale je mi jasné, že zrovna já mám co říkat. Ale i tak…Tohle je moc. Ten se snad jako pošuk už nar- Jo, je mi to jasný. Mám mlčet a rozhodně o nikom nevykládat, že je pošuk. "Nekoukej tak. Není zas tak divnej." Ne, vůbec ne. "Ale neptej se mě, o co jde, protože to sama netuším. Ostatně jsem jim rozuměla asi tak každé desáté slovo." Aha, takže z toho plyne, že se zase nic nedozvím. Škoda. Nebo bych mohla zkusit vyzpovídat Toma. Jenže pokud to nepochopila Linda, tak já osobně mám jen minimální šanci na úspěch.
"Co je vlastně s Rafaelem?" Jo, to bych taky moc ráda věděla, ale bohužel netuším, jak to zjistit. Což může v jednadvacátém století znít dost pitomě. Jenže je to tak. Pochybuji, že elfové znají něco jako elektřinu. Nebo baterky. Nebo další takové věci.
"Nemám nejmenší tušení." Koneckonců poslední oficiální zpráva byla ta SMSka s tím, že je u bratra nebo co to vlastně psal.
"Jak to? Nechceš mi tvrdit, že se ti neozval." Jo, přesně to jsem chtěla říct.
"Mhm. Přesně tak." Vypadala překvapeně. To je holt tak, když někdo nemá ucelené informace no.
"Divný. A tys mu psala?" Ne. Nebudu plýtvat kredit, když moc dobře vím, že mi stejně neodepíše. To je přece pitomost. Ale uznávám, že jí to může připadat trochu uhozený.
"Ne."
"Něco jste si udělali?" Zrovna mě nic nenapadá. Pokud vím, tak jsme zrovna byli v klidu. Ta věc s vykáním a extrémně divným chováním se vyřešila, takže…
"Ne." Vypadala ještě překvapeněji. Možná bych se tomu neměla tak divit. Jenže… Ne, nic. Mlčím, radši.
"A to ti nepřijde divný? Chci říct… Nejdřív jste se nesnesli, pak jste byli málem jak siamský dvojčata a teď…? Ani se jeden druhému neozvete?" Jo, celkem výstižný shrnutí. "Nechápu vás. Ani jednoho." Jak nečekaný. Proč si neustále pohrávám s myšlenkou, že bych jí to všechno řekla? Proč mi ta představa připadá lákavá? Upřímně, nejradši bych to vyslepičila úplně všem. Každému, koho bych potkala. Jenže copak to jde? V dnešní pitomé době? Ani omylem. Ono by to vlastně nešlo ani v žádné jiné. Pár století zpátky a hořela bych. Tomu se říká ironie. ** Pyrokinetička, co kvůli svým schopnostem shořela. Naštěstí v dnešní době už by tohle hrozit nemělo. Což ale v podstatě nic neznamená. Nějaký psychopat se vždycky najde. A netvrďte mi, že to není pravda. Vždyť si stačí pustit zprávy. Každopádně mě to může být jedno. Tedy pokud nejsou nějací takoví magoři i mezi elfy. Jakože beztak jo. Ale to se neřeší. Není to tak aktuální, zatím.
"Možná trochu, ale být tebou - neřešila bych to." Radši. Teď už se nedívala překvapeně, ale nevěřícně. No co? To to opravdu zní tak neskutečně? No, možná, že i jo. Ale že by mě to nějak zvlášť trápilo se taky říct nedá. Prostě jenom konstatuju skutečnost, no. A pro ni bude opravud lepší to neřešit. Takže o co jde? O nic. Tak proč to tu zase řeším? Protože jsem magor. Ale hlavně, že to vím. Horší by bylo, kdybych si to neuvědomovala. Eh? Co to zase melu?
"Jak - neřeš to?"
"Normálně. Prostě Rafael je pryč a až se vrátí, tak se vrátí. Tečka." Pokud se tedy vrátí, ale říkal přece… Že sám pořádně neví, co se děje. Hm,tak to jsem se moc neuklidnila, ale nevadí.
"Co mi uniká?" Tak mám dojem, že je nejvyšší čas, aby zazvonilo nebo se tom vrátil zpátky. Já bych totiž řekla, že tenhle rozhovor se táhne už moc dlouho, ale tak co také od velké přestávky čekat, že?
"Nic zvlášť." Thomasi, jestli do pěti minut nenaklušeš do třídy budu mít opravdu obrovský problém. Takže pohn, začíná to totiž být doopravdy vážné. Ne, dobře, teď to přeháním, ale víte jak, ne?
"Takže něco přece." Tralalá. Já tu nejsem… Vůbec mě nevidíte. To se vám jenom zdá.
"Ani ne." Rozhodně nic, co by potřebovala vědět. Prozatím.
"Adri…" Proč mám takový dojem, že mě začíná mít plné zuby? Pitomej elf. I když za tohle pravděpodobně nemůže. To jen, že… No nic. Radši. I když, co by ze mě asi tak mohlo ještě vypadnout o čem nic nevím? Hm? Dokud si to jenom myslím je to stejně jedno, ale i tak. "Proč to prostě neřekneš? Hm?" Pár důvodů bych měla.
"Nemůžu." To je ten základní. "Nesmím."
"Proč ne?" Opravdu to nemůže nechat být? Zdá se mi to nebo jsou poslední dobou tyhle rozhovory mezi Lindou a mnou až příliš časté?
"Protože prostě nemůžu." Promiň, ale líp to vysvětlit neumím. A můžeš se třeba stavět na hlavu. Probodla mě pohledem.
"Ale copak? Vypadáte naštvaně." Připlachtila Liliana. No, tak ta mi tu chyběla. "Děje se něco?" ignorovala jsem ji a podívala se na Lindu.
"Mám halušky nebo taky slyšíš nějaké bzučení?" Ta se jen pousmála. Že bych začala mít Lilianu ráda?
"Jo. Nejspíš ze světel." Doplnila mě a obě jsme se koukli ke stropu.
"Se světly nic není. Zase máš halušky." Jako by to někoho zajímalo.
"Ne, to nebude zářivkami. Ty by bzučely pořád. Tohle je chvilkový." Začala Linda zase.
"Takže to nejspíš bude moucha. Ale moucha v zimě? Co ještě bzučí?" Jestli mě to bavilo? Ano a strašně. Klidně bych ji mohla provokovat častěji.
"Taky fakt. Jenom by m-"
"Tady nic nebzučí!" Ono jí to nedošlo? Tak je blbá? Tohle přece není možný.
"Hele, teď to bzučelo zase a celkem nahlas!" Jenom jsem přikývla. Liliana to konečně vzdala a odplula. Volejte sláva a tři dni se radujte.
"To jí to jako fakt nedošlo?" otočila se na mě pobavená Linda. Asi bych měla Lilianě koupit čokoládu nebo tak něco. Nebo radši ne. Mohl by se mi do toho připlést botulin, arzen, kyanid, bolehlav, rulík, vraní oko nebo třeba obyčejný jed na krysy. To by bylo až moc velké pokušení. A navíc - ušetřím. Taková čokoláda v dnešní době není vůbec levná věc. A utrácet kvůli lochnesce? Copak jsem se zbláznila? Možná. Jsou Vánoce? Ne, ale budou. Má narozeniny nebo svátek? Nemám nejmenší tušení. Nějaký jiný důvod? Ne. Výborně. Takže se na to můžu zvysoka vybodnout. Super.
"No, hned rozhodně ne."
***
"Adri? Musím pryč. Jídlo máte v lednici - jenom to ohřeješ."
"Jo, jasně. Droite, le général.***" Hodila po mě vražedný pohled. Naprosto nechápu proč.
"Hlavně nic nevyveďte." Jako bychom někdy něco vyvedli. No dobře, pár nehod bylo, ale i tak to nebylo nic zvlášť vážnýho. Eh, většinou.
"Samozřejmě." Andělský výraz, usmívat se a kývat.
"Myslím to vážně." He? Ehm, jjsem asi nějak mimo, ale…
"Jasný. Mimochodem, kam jdeš?" Nebojte, opravdu tu nehodlám vyslýchat vlastní mamku kam jde, s kým jde, proč tam jde, jak dlouho tam bude a kdy se vrátí. To ani omylem. Jenom…Prostě jsem zvědavá no. A netvrďte, že vy ne. Na něco takového vám dneska už nikdo neskočí. Ani na Apríla.
"Bill chce něco vyřešit." Eh? A můžete mi vysvětlit, co? Po těch xy letech? Odkud spadl? No, nejspíš hodně zvysoka. Jinak to nechápu. Asi to pro jeho pravděpodobně dutou lebku musel být pořádnej otřes. Protože pokd ne, opravdu to nechápu.
"Ok, tak si to užij." Náležitě jsem se zaksichtila.
"Jo. Rozhodně to bude zajímavý. Musím letět. I když trocha čekání ho taky nezabije. Měj se." A už byla venku. Hm… Trocha čekání? bude nervní už deset minut před tím, než tam sám dorazí. Nesnáší čekání. Ale to je jeho problém. Ne můj.
***
V podobném stylu ubíhali i následující dni. Pohoda a klid. Tedy většinou. Ve škole to za moc nestálo. Ostatně jako by mohlo. S Lilianou, která mi neustále dýchala na krk a nenechala si ujít jedinou příležitostm haj si do ě zarýt. I když… Je fakt, že já na ní taky nebyla zrovna milá. Štěkali jsme po sobě jak dva vzteklí psi. Prostě katastrofa. Dokonce jse za těch plus mínus čtrnáct dní zvládla i pohovor u Williamsový.
Za jediné zadostiučinění by se dalo považovat, že Liliana tam byla taky.
Čas ubíhal a elf nikde. Linda s Tomem se na něj párkrát ptali a já si musela vymyslet nějakou historku, aby to nebylo příliš podezřelé. Také Liliana mi ho párkrát ne zrovna mile vmetla do obličeje. Ale Lochneska se neřeší. Už dlouho.
Docela b y mě zajímalo, kdy se jakože vlastně hodlá vrátit. Jestli vůbec. Ozval se opět ten mepříjemný a vtíravý hlásek v mojí hlavě. Další osoba do party? Že by? Těžko. Ale ne. Vrátí se. Musí. Přece to… Ne, neslíbil vůbec nic. Hm. Bezva. Ale proč já tu nad tím zase přemýšlím? Co mi je do toho jestli se vrátí nebo ne? Vlastně by mi to mohlo být úplně ukradené, že? Tak proč potom není? Netvrďte mi, že jsem si na něj za tu krátkou dobu zvykla až tak moc. Vždyť je to elf, proboha! Špičatý uši, blbý zdvořilý kecy, nadpřirozený schopnosti a tak. Měla bych být ráda, že zmizel a já mám v tomhle ohledu klid. Tak proč nejsem? Bože! Něco mi opravdu muselo vlézt na mozek. Takovýhle kecy ze mě padají. Tohle mi někdo oznámit v minulých letech… No, adresu blázince jistě někde mám.
Nečekaně jsem letos dárky měla všechny. Neptejte se mě, jak je to možné. Sama si tím nejsem jistá. Každopádně to tak bylo. A jak se blížily Vánoce, začínala jsem být nervózní. Dvacátého druhého a čtyřiadvacátého prosince a čtrnáctého ledna. Pěkně blbý datumy - nemyslíte? Asi ani ne, řekla bych. Ale jednu výhodu ten Štědrý den stejně má. Je to středa. A z toho plyne, že se vyhnu další hodině u Stevensů. Takže budu mít jeden týden klid. Ne sice od nadpřirozených bytostí. Cosi mi říká, že tu radost mi Stín neudělá. Ale od… No, to je jedno. Prostě bude klid, možná.
*Pěkně blbej vtip. Opravdu. xD Ta povídka je psycho. xD Nebo aspoň z mého úhlu pohledu. xD
** A víte, čemu se ještě říká ironie? Když píšete tohleto a ze sluchátek se ozve: "Watch me buuurn!" xD
*** Provedu, generále. :) Google povídal. xD
 


Komentáře

1 VelííQ VelííQ | Web | 20. dubna 2011 v 20:58 | Reagovat

Jééé! :) Kapitola! :-D Skvělá skvělá skvělá! :) Ale elfík by už mohl dorazit... :D :D Těším se na pokračování... :P :)

Jo no... Jídla by za to bylo hodněě... :D Taky máš ráda papání? :D :-D

2 Shinsuke Shinsuke | Web | 22. dubna 2011 v 13:03 | Reagovat

Mhuehhehehe :D (promin nemám čas si to číst :D ,ale musel jsem se ozvat xDDD)

3 Nelíí Nelíí | Web | 22. dubna 2011 v 20:05 | Reagovat

tvl nějaký dlouhý ne? :D ale skvělá kapča :D takže se tesim na dalsi, ale vis na co se taky tesim, že ano??!!! :D jinak ja nic nenapisu xP

4 Místní patriot Místní patriot | Web | 23. dubna 2011 v 17:53 | Reagovat

Ahoj konečně trochu jiný a zajímavější blog. Chválím a pokračuj. ;-)

5 Cherry Cherry | Web | 24. dubna 2011 v 18:03 | Reagovat

úžasný design

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama