US - 41. kapitola

3. dubna 2011 v 10:45 | Lizz |  Upíří sestry
Zdravíčko. xD
Tak se podívejme, kdo lemplu Lizz zase jednou zachránil krk. xD Nelíí! xD Slibovala jsem, že něco napíšu, jenže jsme to (nečekané, že?) nezvládla. xD Takže já se budu dneska večer snažit a třeba něco vypadne. xD Ale nic nezaručuju... Už teď se mi nechce a to ten word ani nemám otevřenej. xD :D No, ale to je fuk. xD




Jenom jsem nevěřícně koukala, byl blíž a blíž.. instinktivně jsou oheň vztahovala zpátky do sebe. Přeci jen jsem k němu pořád něco cítila. Sice jsem si to moc nepřipouštěla, ale je to tak.
Určitě zaregistroval, že se můj tep zrychlil. Je to pravda, pořád ho miluju, ale chápu co musím udělat, pro naši rasu, pro moji rodinu. Nesmím se nechat vyprovokovat.
"Co by se stalo, kdybych tě odpoutal, Rose?" koukla jsem mu přímo do očí, aby věděl, že to myslím vážně.
"Hned bych ti zlomila vaz." Začal se smát. Normálnímu člověku by se přitom smíchu asi zježily všechny chloupky na těle, ale přiznejme si to, kde je v téhle místnosti normální, a tím myslím dle lidských měřítek normální.
"Tak dobře, dám ti šanci se o to pokusit, ale myslím, že když už jsi ztratila tolik krve nebudeš moc skoro stát. Je to ne tobě." Vzal jeden z těch nožů, kterým se porcujou upíří. Byl až natěsno u mě. Naše těla se dotýkala, břichama a nohama. Pomalu mi odvázal a odemknul všechny zábrany, co mi nedovolovali se hýbat. Padla jsem přímo na něj. Díky ztrátě krve jsem se nemohla skoro hýbat. Padla jsem mu hlavou na ramana, a když jsem tak přemýšela nad svým údělem. Tak mě napadlo ho prostě hryznout, vysát ho, zotavit se a tralalá utéct! Přemáhala jsem se.. a to hodně… i když ta žízeň byla přímo vražedná, doufala jsem, že zůstanu v absolutním klidu. "Rose, musím ti něco říct, pokud nám řekneš všechny informace co víš, zajistím, aby ses dostala v pořádku pryč." Cože? To si vážně myslí, že jsem tak blbá? Sice to je hodně dobrý úplatek, ale ne. Nepřijmu to.
"Já nemůžu… nemůžu zradit mojí rasu mojí rodinu. Co by si dělal v mojí situaci ty?" vypadal, že se nad tím trochu zamyslel.
"Radši bych umřel."
"Tak i já." Nemusela jsem ani odpovídat. Bylo to dost jasné z toho jak jsem se tvářila.
"Jestli chceš můžeš se ze mě napít. Chápu tvůj stav, přeci jen jsem z větší části upír."
"Ne díky," viděla jsem jak zakrutil očima a vzal nůž, trošku jsem se lekla, ale nakonec se řízl do krku, odku se začala řinout překrásná červená, teplá tekutina, kterou jsem už nutně potřebovala. Krev.
Nechtěla jsem, nechtěla jsem aby mě to ovládlo, ale moje upíří instinkty si prostě nedali říct.
Pomalu jsem se Chrisovi zakousla do krku a začala pít jeho krev. Vždycky jsem si představovala jak chutná. A teď? Jsem na vrcholu blaha. Cítila jsem jak se mi do těla řine nová krev a tělo se pomalu regeneruje.
Chrisovi ruce se mezitím přesunuli na moje záda a kreslil tam různé cestičky při tom pomalu sténal… to co jsme zažívali oba dva, bylo něco jako parádní sex, ale bez sexu. Divné já vím, ale jsme jací jsme. Jsme spíše požitkáři pokud jde o krev. Buď tomu druhé přinášíme při pití neuvěřitelnou bolest a nebo obrovskou rozkoš.
Po chvíli jsem se od něj odtáhla. Koukal se potom na mě. Asi jsem i vypadala líp, protože jsem cítila jak se mi nějaké rány už skoro zahojili, tak jsem mohla aspoň už sama stát. Pomalu mě Chris přejižděl očima. Jako by mě neviděl stovky let a po dlouhé době se vidíme, dostával taky pomalu na něco chuť. A to nejspíš na mě.
Pohladil mě rukou po tváři, rukou, které po té putovala dolu po krku až skončila u ramínka od tílka. Ramínko pomalu stáhl a pomalu svým obličejem mířil ke mně ke krku. Byla jsem trochu mimo. Spíš jsem nebyla v realitě, která se tu nyní děla.
Zabořil svoje tesáky do mého krku. Už už jsem se připravovala na bolest, kterou to ve mně vyvolá a ono spíš naopak. Nahlas jsem zastánela a rukama jsem mu vjela do vlasů. V okamžiku, kdy se napil jen trochy mé krve mě vyzvedl a já mu omotala nohy kolem trupu. Hned se ode mě odlepil a drsně mě políbil. Hned našel najaké místo, kde mě posadil a přitom mi sundával tričko. Přičemž já zápasila s jeho kalhoty. Nakonec všechny, co jsme potřebovali bylo dole. Bylo to jiné než, když jsem s ním spala poprvé… ehm neberte to doslova. Přiznávám před Chrisem sem už s někym spala, ale to je teď vedlejší.
Teď mi to přišlo víc živočišnější. Ukazovali se naše instinkty naše zvířecí podstaty.
***
Potom co jsme skončili, jsme byli stále natisknutí k sobě.
"Miluju tě," řekl po chvíli Chris. Trošku mi to zarazilo dech. Ehm zarazilo dech? Bože jsem mrtvá! Jak se mi může zarazit dech, no prostě jsem z toho byla Paf!
"Neměl bys." Řekla bych, že jsem tím zkazila celou atmosféru.
"Já vím.. přísahám Rose, že tě odsud nějak dostanu, možná to chvilku potrvá, ale neboj nějak to zařídím. Políbil mě jemně na rty a sršel z něj přitom takový optimismus až se mi tomu nechtělo věřit.
"Ale jak mě chceš odsud dostat?"
"Nevím vymyslím plán, ale musíš chvíli počkat. Ať se stane cokoli musíš vydržet. Slíbíš mi to?" kývla jsem hlavou a usmála se na něj. Pomalu jsem ho políbila a pak si šla sebírat svoje oblečení a on zase svoje.
"Měla bych se asi vrátit do cely. Jsme tu už docela dlouho." Konstatovala jsem.
"Jo, máš pravdu… pojď odnesu tě. Ať to vypadá, že jsi celá zničená z toho mučení."
"Jo, jsem napůl mrtvá a docela tak i vypadám," koukla jsem se na svoje zakrvácené oblečení.
"Něco ti seženu neboj." Pokývla jsem hlavou a skočila mu do náruče. Pak jsem dělala, že jsem mimo, když mě pronášel chodbami. Spousta lidí, no lidí spousta lovců co jsme potkali, očividně rádi zdravili Nicka. Sakra, jakto že o tomhle místě nic nevíme, když tu je tolik lovců. Musíme být někde pod zemí, ale my máme i termokamery a všechno to okolo. Je to zvláštní. Pomalu jsme došli do mého pokoje a položil mě na postel. Ještě jednou mě políbila mířil si to ke dveřím.
"Pošlu za tebou Toma, ať ti přinese čisté oblečení a nějakou krev, dobře?"
"Jo jasně díky." Pokynul hlavou a zamknul za sebou masivní dveře. Natáhla jsem se na postel a nemohla jsem uvěřit, že se už brzo odsud dostanu pryč a bude se moc vrátit k Viky a i když to nerad přiznávám těšim se i na Adriana.
Asi za patnáct minut jsem slyšela jak se dveře otevírají. Stál v nich ten malej drzej kluk z rána.v rukou měl nějaký oblečení a balíček krve.
"Tady máš." Prohodil Tom a položil věci na židli.
"Díky… si milý." Jenom si odfrkl a otočil se směrem ke dveřím.
"Nebudu tady plácat svůj čas na upírku, když je dneska úplněk." C-o? On je úplněk!!! To si snad ze mě dělá srandu! A jsem v háji.. Rodina Angelsových se asi brzo rozroste od dva love upírů. No nazdar!
 


Komentáře

1 sparry sparry | 3. dubna 2011 v 11:31 | Reagovat

:-D no tak budou mimina :-D

2 VelííQ VelííQ | Web | 3. dubna 2011 v 17:33 | Reagovat

:D :D To udělal naschvál? :D áá... :D Super... :D Skvělá kapitola...! :)

3 Kat'uša Kat'uša | 9. dubna 2011 v 8:00 | Reagovat

není Chris něco jako upír?takže to jejich děcko nemusí být nutně lovec ne? ale mlčím :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama