Hasiči II.

30. května 2011 v 11:15 | Lizz |  Jednorázovky
Zdravím :D
Název není, protože si ho nepamatuju. Byl dlouhej a... :D No moje krycí názvy se sem nehodí. xD
Takže jako loni i letos se konala Požární ochrana očima dětí a tohle je výsledek no. xD
Mimochodem, jenom pro jistotu: Postavy jsou smyšlené. Jakákoliv podoba se skutečnými osobami se vám jenom zdá.
Takže ne mami, ten kamioňák není Ji. xD A opravdu jsem nenechala přežít jenom sebe. xD To jenom pro pořádek. xD
A teď k věci... :D
Mimochodem, vy šmíráci z DAčka. xD Tohle je přesně ta holka, co o ní byl jeden z těch řetězáků. :D Jenom kdyby to někoho náhodou zajímalo. xD
Ha! A koukám, že jsem prošvihla TTčko... Kruci. xD No, aspoň tu nebudu katastrofovat. xD Pohádky.. To zní hezky. :)



Měl za sebou už většinu cesty. Ale přesto ještě nebyl ani zdaleka doma. Ještě takové tři, ne-li čtyři hodiny. I po dálnici. Zastavil na benzínce, aby si dal kafe. Potřeboval se probrat. Spal sice dost, ale pořád se cítil tak nějak unavený. Zaparkoval a vyšel ven. Protáhl se. Čerstvý vzduch. Přesně tohle potřeboval.
Došel k automatu, hodil do něj pár drobných a dle pokynů čekal. Jenom doufal, že mu bude přát štěstí a dostane doopravdy kafe. Ne nějakou špinavou vodu, jak se čas od času stávalo. Automat konečně vydal ten spásný zvuk. Vyndal kelímek a usmál se. Kafe.
Připadal si trochu víc vzhůru. Udělal dobře, že zastavil. Teď ale musel pokračovat, pokud chtěl domů dojet včas. Znovu usedl za volant a vyrazil na cestu. Pustil si i rádio, aby nějak zaměstnal svou mysl.
Začala ho znovu přepadat únava, ale domů už to měl opravdu jenom kousek. Přišlo mu zbytečné zastavovat.

***

Vracela se s dětmi domů. Protože bydleli na vesnici, vozila je občas ze školy. Zrovna jako dnes. Cestou se ještě zastavila v Kauflandu nakoupit pár věcí, které jim doma chyběly.
"Au! Nech mě! Mami! Ať mě nechá na pokoji!"
"Nic ti nedělám! Ona kecá!"
Děti na zadním sedadle vřískaly. Začínala z toho být nervózní.
"Nechte toho! Oba dva!" okřikla je a nespustila pohled ze silnice.
"Ale on mě- Au! Ty jseš blbej!"
"Mamí!"
Nevydržela to a otočila se dozadu.
"Řekla jsem nechte toho! Sedněte si pořádně a mlčte!" vyhrkla rychle a otočila se zpátky.
Akorát, aby si stihla všimnou kamionu, který se na ně řítil.

***

Ozvala se strašná rána, jak se kamion srazil s autem. S řidičem nákladního vozu to hodilo. A ne zrovna málo. Hlavou se udeřil o palubní desku a ztratil vědomí. Druhé auto vypadalo podstatně hůř. Ničím už nepřipomínalo ten vůz předtím. Teď to spíš vypadalo, jako by neopatrné dítě duplo ve vzteku na, ne zrovna kvalitní, hračku. Projíždějící auta začala zastavovat. To, které jelo za osobním to zvládlo jenom těsně. Stačil tak metr navíc a mohlo dopadnout jinak. Lidé vystoupili a okamžitě se kolem vytvořil chumel zvědavců. Někdo volal sanitku, jiný hasiče. Rodiče uklidňovali plačící děti a zakrývali jim oči. Tohle vidět nemusí. Někdo se pokusil dostat k řidiči kamionu a přivést ho k vědomí, což se jim, než dorazila sanita i podařilo.
Záchranáři přijeli během deseti minut. O řidiče kamionu se postarali prakticky ihned. Vyvázl z toho pouze s otřesem mozku a rozraženým čelem. Až se to zahojí, bude mít poměrně velkou jizvu.
S osobním autem to bylo horší. Dveře byly promáčklé a celé auto natolik zdeformované, že se nemohli dostat dovnitř. A ani nikoho ven. Museli počkat na hasiče. Jinak neměli šanci se k nim dostat.

***

V budově se rozlehl zvuk poplachu. Několik hasičů, kteří měli právě službu, zanechali své dosavadní práce.
O něco později dorazili na místo a museli uznat, že je to opravdu ošklivá havárie. Jenom doufali, že přijeli včas. Ačkoliv moc šancím lidem uvnitř auta také nedávali. Přece jenom nebyla to první takováto bouračka, ke které byli přivoláni. A pokud měli být realisty. Pouze minimum lidí něco takového přežilo.
Ale teď nebyl čas na jejich úvahy. Nezáleželo na tom, jestli si mysleli, že lidé nemají nebo mají šanci žít. Museli se je aspoň pokusit zachránit.
Nejdříve, ale museli zjistit, jestli nehrozí výbuch. Bylo by nerozumné obětovat příliš mnoho lidí.
Pak ovšem přišla ta horší část. Museli lidi z auta doslova vystříhat. Snažili se pracovat rychle, ale i tak to celé trvalo minimálně deset minut.
Podívaná uvnitř auta byla děsivá. Všude byla spousta střepů a krve.
Hasiči uvolnili místo zdravotníkům. Teď už nemohli dělat nic a přesto by se tato akce bez nich neobešla.

***

Ještě téhož dne se tato havárie objevila ve večerních zprávách.
"…se stala autonehoda. Srazilo se zde osobní a nákladní auto. Řidič kamionu vyvázl s třesem mozku a tržnou ranou na hlavě. Lidé v osobním voze takové štěstí neměli. Žena, dvacet osm let, byla na místě mrtvá stejně jako její pětiletý syn. Dcera byla převezena do nemocnice, kde stále bojuje o život. Lékaři jí ale nedávají příliš šancí na přežití." Prohlásila moderátorka a vzápětí začala vykládat cosi o politice.
Muž se zavrtěním hlavy vypnul televizi. Byl jedním z hasičů, jež se té akce účastnili. Díval se, protože ho zajímalo, jak to s nimi dopadlo. Popravdě, moc šancí jim nedával už když viděl samotné sešrotované auto, ale přesto pořád doufal. Ale takový už život je. Ne vždycky se dají zachránit všichni. A on, navzdory tomu, co tvrdili lékaři, věřil, že se dívenka vzpamatuje. Nebude to mít sice jednoduché, ale bude aspoň naživu.
"Děje se něco?" objala ho zezadu jeho přítelkyně.
"Nic." Zavrtěl hlavou, otočil se na ní a mile se usmál. Nechtěl jí přidělávat zbytečné starosti. "O nic nejde."
 


Komentáře

1 VelííQ VelííQ | Web | 4. června 2011 v 20:15 | Reagovat

Je to smutný... Bohužel, takhle to už bývá. Ale moc hezky napsaný... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama