US- 43. kapitola

1. května 2011 v 20:00 | Lizz |  Upíří sestry
Ahoj, tady Nelíí. =) Dokopala jsem se k tomu, abych napsala další kapitolu, která no nemá cenu ji posuzovat píšu ji po čarodkách a říkám, že ty moje byli celkem divoký, takže se předem omlouvám za chyby =) Jinak je to z pohledu Rose a přeju hezké počtení =)
P.S pod kapitolou máte překvápko :D jedno nové video co jsem udělala =)




Blbost! Nemůžu bejt těhotná! Vždyť to není zas tak dlouho co otěhotněla Viky! To je taková blbost! Určitě to na mě jen hrajou! Dobře nemám zas takovej přehled o čase od té doby, co tu jsem. Taky je pravda, že sem tam při mučení jsem ztratila vědomí, ale to bych musela být v bezvědomí tak týden a k tomu několikrát za sebou. To není možný! Ne!
To by Chris neudělal tohle ne! Přece mě nepotřebujou k tomu, aby tu měli dalšího poloupíra. Moment, Chris je z větší části upír. Ne jako ostatní. On je kousek na hranicí lovce a upíra. Může to uvnitř mě být upír? Normální upír? Bez žádné mutace, ničeho? Bože! Proč? Tohle snad není možné. Nemůže! Udělal mi to naschvál! Ten hajzl! Za tohle zaplatí. Jestli si myslí, že u mě prolomil ledy, tak to se plete, akorát je víc zamrazil. Teprve teď bude sranda. Musím to dítě… zabít.
Jo super zabiju vlastní dítě jen kvůli satisfakci vůči Chrisovi. Ale jak? Není tu nic čím bych se mohla zranit natož přizabít se. Krev. Jasně krev. Musím se vzdát krve, alespoň do té doby, než to dítě nezahyne. Sice mě to přivede na pokraj šílenství, ale tohle je válka. A ve válce jsou oběti. Bože mluvím jak upíří generál. Ale i tak. Tohle musím nějak překazit. Vypadá to, že mě tu drží jen kvůli tomu dítěti. Třeba to byl už od začátku plán.
Koukla jsem se na balíček krve vedle sebe. Je to tak lákavé. Tohle bude hodně těžké. Sáček jsem roztrhla a obsah vylila do záchodu. Té krve mi bylo až moc líto, se nedivím, že jsem nad tim neslintala… moment slintala. Hmm tohle nevydržím dlouho. Doufám, že aspoň do té doby, než najdu cestu pryč.
Pomalu jsem si lehla na postel a sama jsem byla překvapená jak rychle jsem usnula.
Druhý den mě probudilo silné bouchaní na dveře.
"Vstávej ty malá upírská čubko!" aha, ten hlas poznávám jedna z goril, ze včerejška. Rázně otevřel dveře a jako obvykle nebyl sám. Vstala jsem z postele a koukala na ně. Jeden se na mě koukal jako by roky neměl holku, ale co? Třeba to tak je.
"Tak jdeme, dneska budeš mít pernej den." Blížili se ke mně pomalu. Nehodlala jsem klást odpor to vážně ne. K čemu by to bylo, zabila bych je utekla z místnosti a zabili by mě hned u dveří. Krásná představa smrti.
Vedli mě tou samou cestou jako včera, už jsem si pomalu začínala zapamatovávat, různé detaily cesty. Jo tak přece jenom mám nějaký orientační smysl. Odvedli mě do té samé místnosti jako včera, kde mě mučili a já blbá se pak vyspala s Chrisem. Připoutali mě opět k té desce a chvíli tam čekali.
"Takže dneska mě bude mučit vy? Bože to bude nuda." Řekla jsem to s hodně výsměšným tónem. Jeden z nich zůstal v klidu, ale ten druhý má nejspíš dost vysoké ego.
"Jo chceš mučit? He?! Se mnou by si poznala, co je to bolest!" a dal mi k tomu pěstí, asi aby se neřeklo, že je to jenom moje eskorta.
"Hej Miku, uklidni se… jenom si s tebou hraje." Chytrej kluk. Chvilku jsem se bavila tím, jak se mezi sebou hašteřili, dokud se neotevřeli dveře a v nich nebyl Chris, jeho tatík a Jared, můj úžasnej mučitel, kterej ze mě nevytáhl vůbec nic. Chudáček, měl by ještě trénovat. Všichni se seskupili kolem mě. Čekala jsem, kdo bude mluvit dřív, abych si připravila moje uštěpačný poznámky.
"Tak Rose, dost jsem o tobě slyšel. Chris mi o tobě vyprávěl."
"Vážně? Zvláštní, o vás se ani jednou nezmínil."
"To je dobře, měl to v popisu práce." Jo je vidět, že pro chlapy je vždycky víc rodina než jejich holka.
"Vážně i včerejšek byl v popisu práce?" No co, kdo se mi může divit, že ho chci shodit před jeho fotříkem a pár podřízenýma.
Jediné, co mě překvapilo byl ten jeho arogantní úsměv.
"Samozřejmě." Přišel ke mně blíž. "No tak zabíjím upíry od svých třinácti myslíš, že bych dobrovolně s nějakýma spal? Nebuď tak blbá Rose. Ale máš štěstí, teď se tě nikdo nedotkne.. teda pokud nebudeš chtít." Jenom se usmál a pohladil mi břicho. "Přece našemu dítěti nechceš ublížit, ne?" On to věděl, on to udělal naschvál! Nechtěla jsem se tvářit ublíženě, to ukazuje slabost. Tak jsem se sarkasticky usmála a dřív než ze mě něco vypadalo se rozhoukal alarm. Jestli to jsou ty dva debilové, tak je zabim hned, co mi přijdou pod ruku!
"Běž se tam podívat Chrisi!" nařídil mu tatík. A Chris skoro jak robot opustil místnost.
Jo prostě je vidět, kdo je tady šéf. Slyšela jsem boj.Výkřiky vítězství, ale i porážky.
Za chvíli se rozrazili dveře a v nich trochu udýchaný Chris.
"Jsou tu upíří, ne moc, ale furt dost na to, aby měli výhodu! Myslím, že tu jsou pro ni." V Chrisově i jeho otcově obličeji byla vidět zloba! A pořádná.
"Do hajzlu!" Jeho otec mě udeřil, do hlavy, a tak silně, že se mi zamžilo před očima. Tak a teď jsem vážně mimo a to jsem jen pár dnů bez krve!
Za chvíli do místnosti vrazili ještě další lidi… no lidi, poznala jsem, že to jsou upíří
"Odvaž jí, postarám se o ně." Adrian? Co ten tady dělá? Něco jsem mu snad řekla ne? Má se postarat o Viky! A Ně tady dělat kraviny a hrát si na hrozného hrdinu, kterej z něj stejně nikdy nebude!
"Viky…" řekla jsem to spíš jako polomrtvý upír. Chtěla jsem se usmát, ale moc mi to nešlo.
"Už je to dobré, Rose." Začala mě pomalu odvazovat a díky tomu, že jsem byla slabá a omráčená, tak jsem padla dopředu, díky bohu mě Viky za chytila a podepřela mě.
"Adriane! Jdeme!" křikla Viky na rozzuřeného Adriana! Věřte mi nebyl to moc hezký pohled. Po dramatické chvilce, koukání z očí do očí mezi ním a Viky se nakonec usnesl vstát a podepřel mě z druhé strany. Pak už jen vím, že mě táhly ven a svolávali i další upíry. Nakonec byla předemnou jen tma.


Probudila jsem se až v známem domě. Ležela jsem v ložnici u Trishy a vůbec jsem nevěděla jak jsem se sem dostala. No ale přece jen jsem tušení měla. Zkusila jsem vstát z postele, ale hned mě vrátila neuvěřitelná bolest zpátky. Bolelo mě celé tělo snad i místa, o kterých jsem v životě nevěděla! A že mám za sebou už pěknou řádku let!
Nakonec jsem se překonala a vstala, díky tomu, že jsem cestou zavadila o zrcadlo, tak jsem div nevyjekla strachem. Bože vypadám strašně, pod očima kruhy jako bych měsíc nespala, všude modřiny a šrámy od mého krásného mučení. Jo klidně bych si to zopákla.
Pomalu jsem šla dolu, kde seděla Viky na sedačce a spala… hmmm to nemá cenu ji budit. Šla jsem do kuchyně, kde jsem prohledala snad všechny poličky, protože jsem měla měla hlad… nakonec jsem našla tabletky.. no co, furt lepší něco než nic. A pak jsem ještě našla krabičku cigaret, když jsem si k nim přičichla ucítila jsem Adrianův pach. Otočila jsem se a on se tam opíral o rám dveří.
"Vypadáš hrozně.." podotkl hned poté, co si mě sjel od hlavy k patě.
"Jo taky nevypadáš nejlíp." Usmál se tím svým úsměvem, který říkal jenom jedno- jsem prostě nejlepší. Pomalu šel ke mně. Ani jsem se nehnula. Nevěděla jsem co čekat, chvilku se na mě koukal, věděla jsem přesně co viděl, holku s rudýma očima, kruhama pod očima, mastnýma vlasama a zakrvácený oblečený. Jen si povzdechl a rychle mě objal.
"Promiň, že jsem nepřišel dřív, tak moc mě to mrzí." Hlavu mi opřel o rameno, cítila jsem jak mu tečou slzy a jeho objetí zesílilo.
"Ty za to nemůžeš.. musel si se postarat o Viky, a já o vás. Neodpustila bych si, kdyby se jednomu z vás něco stalo." Pomalu zvedl hlavu, díval se na mě těma hnědýma ubulenýma očima. Začal se ke mně pomalu sklánět. Dostala jsem… strach potom všem.. jen jsem se od něj odtáhla.
"Promiň.. já nemůžu. Potom všem a hlavně já.."Do háje já na to zapomněla, já jsem těhotná. "Nechceš si jít ven zakouřit?" vzal mi Adrian krabičku z ruky a šel k zadnímu východu. Koukla jsem se na linku, kde ležel nůž, vzala jsem ho do ruku a jen tak chvíli přemítala, zda to mám nebo nemám udělat. Nakonec jsem se rozhodla, nemůžu mít dítě, které stejně budu nenávidět po zbytek mého života. Už jsem se napřahovala s rukou, že se bodnu do břicha, ale Adrian to všechno zpozoroval. A během pikosekundy byl u mě držel mi ruku.
"Co to sakra vyvádíš! Zbláznila ses?!" To už začal mluvit dost nahlas, takže se tu za nedlouho objevila Viky, Trisha a Brian… všichni na nás koukali jak s překvapením tak se zděšením.
"Rose, c-co se děje?" Ptala se mě velice opatrně, skoro jak malého dítěte, bála se jako bych měla mít nějakej hysterický záchvat.
"Čekám jeho dítě! Ten hajzl mě zneužil a teď s nim čekám dítě!" Všichni se teď tvářili zděšeně. Adrian mi pustil ruku a já se svezla na kolena a z očí mi lily potoky slz. Viky ke mně okamžitě přišla a padla na kolena a objala mě.
"To bude dobré Rose, my to zvládneme!"
"Máš pravdu bude to dobré." Vzala jsem nůž a propíchla jsem si břicho skrz na skrz.


Není to bůh ví jak dobrý video, ale patří více méně k pár předchozím kapitolám, tak doufám, že se líbí =)
 


Komentáře

1 VelííQ VelííQ | Web | 1. května 2011 v 22:45 | Reagovat

Blbééc... :( Já už doufala že bude hodnej... :/ No a teď se Rose propíchne... :D :D Suepr kapitola... :) Video zkouknu někdy jindy, teď není čas... :)

2 VelííQ VelííQ | Web | 2. května 2011 v 13:08 | Reagovat

To video je skvělé... :) Nechápu, kde bereš ty dobré scény, které tam pak dáš... :D :) Ještě, samozřejmě to, že se Rose propíchne není vtipné, jenom... :D No nic..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama