47. kapitola

5. června 2011 v 10:18 | Lizz |  Upíří sestry
Zdravím, Nelíí napsala další kapitolu, tak jí tu máte. Další bude až a jesti se vrátím ze sporťáku... Bla bla bla bla a tak dále...



Táhla jsem Adriana směrem do pokoje, kde jsem se probudila v jeho náruči. Zatáhla jsem ho dovnitř a zavřela za námi dveře. Chvilku jsem na něj jen tak koukala, připravovala jsem si můj žasný projev, který stejně v nějaký části nehorázně zkazím, ale tak aspoň, aby ten začátek nějak vypadal.
"Budeme se na sebe jen koukat? Nebo mi chceš říct něco důležitého?" No důležitého, jak se to vezme.
"Víš Adriana, to jak jsem se zachovala vůči, tobě… nebylo to správné a chci se ti za to omluvit."
"Jenom to? To si mi klidně mohla říct i dole," může mě nechat ten debil třeba domluvit? Nebo jak si to představuje?
"Ne, mám na tebe prosbu…. To dítě bude upír.."
"Ale to je blbost, když je to Chrisovo, ne?" No neřikej, kdo by to byl řekl?
"Necháš mě sakra domluvit? Díky, jo je to Chrisovo, ale on byl spíš více upír, a to dítě bude čistokrevný upír, žádné lidské vlastnosti nic. Chci aby ses o to dítě staral jako otec. Kdyby se mi něco stalo, chci, aby si ho vzal na královský dvůr, tam je bezpečno, nikdo tě nebude podezírat. Prosím…. I když nenávidím všechno, co mi Chris udělal, tak to dítě konec konců za nic nemůže…. Adriane prosím." Ucítila jsem jak mi z oka padá kapka a při tom jsem klesla na kolena. Ty jo, ale dopadlo to líp než jsem myslela, a to ten proslov takhle opravdu, ale opravdu neměl vypadat. Takže nakonec to byla jen čistá improvizace a smíchání různých pocitů.
"Rose,.." došel ke mně a objal mě. "pro tebe bych udělal cokoli na tomto světě." Objala jsem ho a vyhledala jeho rty, ke kterým jsem pak přitiskla mé, nejdřív byl trochu překvapený, ale nakonec chlapec spolupracoval. Malá nevinná pusa dopadla tak, že jsme ze sebe začali strhávat oblečení a Adrian mě odnesl do postele už polonahou.

***

Když jsme pak došli dolů ruku v ruce, spočinulo na nás pár pohledů, ale nikdo to nijak nekomentoval. Myslím, že teď máme víc věcí na práci. Než náš vztah s Adrianem.
Všichni seděli v obýváku, popíjeli krev, a čuměli na televizi. Hm, trošku paradox jen tak tu sedět, když po nás jde banda lovců, ale tak proč ne.
"Takže? Kam razíme tentokrát?" říkala jsem to směrem k Viky, nechci riskovat ničí jinou odpověď.
"Zítra ráno vyrážíme k Adriánovým rodičům. Vzala jsem ti nějaký věci, snad s tím budeš spokojená." Usmála se na mě a dál koukala na telku. Naznačila jsem Adrianovi hlavou ať jde do kuchyně. Ne, že by mi to nahoře nestačilo a že bych chtěla sex v kuchyni, sice ano je to lákavé, ale ne teď.
"Na chvilku zmizíme pojď," koukla jsem do obýváku, kde na mě s přimhouřenýma očima koukala Viky , nasadila jsem štěněčí pohled a nakonec jen protočila oči. Vzala jsem ještě cigarety se zapalovačem. Jen se rošťácky usmál a šel za mnou. Zastavili jsme se tam dole u vody, kde se nám Viky tak hezky zlila. Zapálili jsme si a já se uvelebila v Adrianově náruči.
"Víš, že by si s tim měla brzo přestat?" No ne, nějakej starostlivej,
"To víš, že přestanu… časem."
"Nebo hned." Vzal mi už skoro dokouřenou cigaretu a zlomil jí.
"Hej, co si myslíš, že děláš?" Nechala jsem mu hodně rozhořet cigaretu, co měl v puse, která mu trošku přismahla tvář, která se stejně během pár sekund zacelila. Ale cigaretu už v puse taky neměl. Povalil mě na zem a tím pádem byl nademnou.
"Už znova ne, na to zapomeň." Bouchla jsem ho a on se svalil vedle mě. Hned jsem si na něj obkročmo sedle a ruce mu dala nad hlavu.
"Seš ráda nahoře, co?"
"To víš, mám ráda, když je chlap pode mnou, aspoň jen tak nezdrhne." Nakonec z toho nic nebylo, jen jsme tam leželi a koukali na hvězdy. Usnuli jsme.
Když už jsme usnuli venku, tak jsem čekala, že se vzbudím sama a ne za něčí pomoci, Viky nade mnou stála a nad rukou se jí vznášela vodní koule.
"Opo-" nestihla jsem reagovat ani doříct slovo. A hned v tu samou chvíli jsme s Adrianem byli mokří.
"Já tě zabim Viky!!" Snažila jsem se z ruky dostat oheň, ale šla mi z ruky jen pára. Blbá voda.
"To si zkus.. hele pohni, jděte se umejt a vyrážíme." Hmm sprcha, není špatný nápad, okamžitě jsem se zvedla a letěla do koupelny.
"Ha, budu tam první." Křikla jsem na Adriana, který se teprve líně posazoval ze země. Zamknula jsem za sebou dveře, oblečení jsem ze sebe prostě nechala spadnout a vlezla si pod horkou sprchu, ani netušíte jaký dělá horká voda divy. Umyla jsem si vlasy, tělo, a koukala při tom na všechny ty jizvy, co jsem teď získala. Nic moc no. Vyfoukala jsem si vlasy, které mi sahaly asi po zadek, musim je už trošku ostříhat. Napatlala na sebe trochu make-up, sice jsem ho nikdy nepotřebovala, ale pokud nechci vypadat jak obživlá mrtvola mezi lidmi, pořád jsem měla kruhy pod očima a malý moncly. V ručníku zabalená, jsem přeběhla chodbu, kde jen tak náhodou šel Brian, čuměl jakoby viděl nahou Viky, takže, kdo se bude divit, že šel Brian náhodou kolem schodů, a náhodou upadl dolů a má trochu přižehlý obočí.
"Úchyle." Pokrčila jsem rameny a šla dál. V pokoji jsem našla můj baťoh s počítačem a pár věcmi, na posteli bylo nějaký oblečení, jak jinak než v černé barvě, černé triko, rifle a černý svetr a moje botičky. Hmm. Krása. Jen co jsem se oblíkla, přišel do pokoje polonahý Adrian, tím myslím čerstvě vysprchovaný a jen v kalhotách, voda mu stékala po nahé hrudi a já jsem skoro slintala blahem.
"Tak co kočičko? Jdeme na to?" Málem jsem z něj nespustila oči, ale pak jsem viděla jak tam proběhla Viky, tak jsem po něm hodila košili a nechala ho tam v klidu stát. Vzala svoje věci a šla dolů. Kde už čekala zabalená Viky.
"Měli by jste se nějak rozdělit a setkat se až ve vlaku bude to snazší utajit to před lovcem, větší skupinka upírů už je moc nápadná." Navrhla Trisha a všichni jsme s tím souhlasili. Brian se na mě sice trošku vražedně koukal, ale mě už moc nezajímal. "dobře dva pojedou se mnou, jeden může jet na motorce a dva pojedou autem a potom se rozdělí.
"Beru si motorku," zašvitořila jsem hned než někdo stačil říct.Kouklo na mě pár pohledů, ale nikdo nic nenamítal, ha! Motorka je moje.
"Dobře sejdeme se ve vlaku co míří do Washingtonu, kde potom sednem letadlem do Evropy, vemte si věci děti, show začíná."Všichni si vzali věci, nostalgicky se všichni objali, já dala Adrianovi pusu, pro případ a jelo se.
Na motorce jsem si nandala bágl, helmu a jelo se. Jela jsem přiměřenou rychlostí pro případ, že by se něco zvrtlo, abychom od sebe nebyli moc daleko. Dojela jsem na nádraží, nezastavovala jsem se a prostě si šla koupit jízdenku, ještě jsem si skočila na záchod, kde jsem si dala pár tobolek a zapila to vodou z kohoutku. V tu chvíli se v jedné z kabinek objevil Chris. Málem jsem vyletěla z kůže jak jsem se lekla.
"Už vypadáš líp." Konstatoval.
"Jo, ale ne díky tobě." Vyšel z kabinky a přitiskl se až ke mně, z opasku si vytáhnul pistoli, kterou mi mířil právě na hlavu, na spánek.
"Proč bych tě neměl právě teď zabít? Podrazila si mě, a tvůj nový přítel mě málem zabil." Jo škoda, že to neudělal.
"Chceš vědět proč?" řekla jsem to skoro šeptem. Rychle jsem mu vzala ruku s pistolí a namířila jsem jí na břicho. "kvůli tomuhle, kvůli tvému dítěti,, jestli jsi vážně tak bezcitný tak teda střílej… nebo snad váháš" je pravda, že na chvíli zaváhal, ale nakonec se z toho dostal.
"Můžu tě zase jen zajmout, nemusím tě zabíjet. Na to jsi nepomyslela, že?"
"Jo, ale to by si mě musel nejdřív chytit."Odstrčila jsem ho tak prudce proti zdi, že se roztříštili kachličky na stěnách a já pelášila pryč jak jen to lidské zákony dovolovali. Cestou jsem zpozorovala pár dalších lovců, ale jsou tak tupí, že si mě skoro nevšimli. Až na jednoho, můj bývalý bodyguard. Bylo tam hodně lidí, tak nevytáhl pistoli, ale hned se za mnou vrhl, Běžela jsem jak to jen bylo možné k vlaku, Viděla jsem jak Viky kouká z okna a vyhlíží mě. Jak mě viděla hned pochopila nechala vystříknout nějaké trubice s přívodem vody a lovci na dlaždičkách hned uklouzly. Vlak už pískal na odjezd a já jsem jen tak tak nastoupila. Když už se vlak rozjížděl na jednu sekundu jsem viděla Chrise jak se usmívá. Toho se prostě jen tak nezbavíme.
 


Komentáře

1 VelííQ VelííQ | Web | 6. června 2011 v 16:27 | Reagovat

Stejně nemám Adriana ráda... :D :D Skvělá kapitola, moc se těším na dalšíí... :P :D :)

2 Vít Kilián Vít Kilián | Web | 8. června 2011 v 20:42 | Reagovat

Je to nádherně zpracovaný příběh, moc se mi líbí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama