KRNAP aneb...

11. června 2011 v 0:55 | Lizz |  Výplody jednoho chorého mozku
... Krkonoše na posrání. Jak prohlásila vhodně Ta, Co Jí Své Vlasy během nějakého toho funění do kopce. xD

Když se na to dívám takhle zpětně z postele, vymáčená ve vaně teplé vody, nakrmená a sama nepřipadá mi to tak strašné. A ono ani nebylo, abych byla upřímná. Jenom občas toho bylo prostě moc. xD Ale abych to vzala popořadě. Máte-li zájem o smysluplný článek - Akiko je zde. xD

Takže

Den první

Vstávat v pět je zabijácký. Nutit mě v pět táhnout se na busák ještě víc. Už jenom proto, že takhle ráno prostě nic nesním. Ale tak nemám si na co stěžovat, že ano. Jsou lidé, co vstávali dřív než já.
Na busáku jsem si kecla na naprosto mokrou lavičku, ale bylo mi to upřímně naprosto šumák. Stát, asi bych padla a usnula. Takhle jsem usínala v sedě.
Po nekonečné cestě vlakem s nekonečným množstvím přestupů jsme dorazili. Nutno říct, že jsem cestu dokonale prospala. Víte, zabíjí mě i dvacetiminutová cesta autem. Natož šest hodin vlakem. xD Takže jsme dospala ten ranní kolaps. No, vystoupili jsme a věci jely napřed. Jashinu dík. Asi bych chcípla muset táhnout ještě věci. Ne, že bych jich měla nějak extra moc, to zase ne… Jenom prostě bych nadávala ještě jednou tolik. Ano, to doopravdy jde.
Nikdy, opakuji nikdy, nejezděte na sporťák s tělocvikářem co učí bižuli má dva metry. Udělá totiž krok a vy, i když jste jen o trochu menší musíte udělat dvě a div přitom nechcípnete.
Ale na tom nesejde. Nasadila se sluchátka a tahlo se. Vzhůru do nekonečna a ještě dál. Mimochodem, všude kolem nás bylo Polsko. Cítím v tom nějakou zradu.
Po nehorázném trpění žízní, protože jsem si inteligentně vzala jenom dvoulitrovku, jsme se doplazili i na chatu.
Osm lidí na jednom pokoji. Maličko se mi z té představy dělalo nevolno. Na druhou stranu, když se mnou byly na pokoji Andreas, Skoro Rovný Vlas; Bach Utíkej Slon; Hrozně Sexy Ucho; Ta, Co Jí Své Vlasy; Ta, Co Sedí Na Té, Co Jí Své Vlasy; Ta, Co Honí Slona a Ta, Co Nám Snědla Poslední Zbytky Nutely, Které Nakonec Nesnědla… Není to zas tak hrozné.

Den druhý - Úterý

Úterý a Sněžka. Nebo spíše Hora Osudu v Mordoru. Nebo vlastně rovnou Mordor. Cesta tam byla… Vlastně možná ještě je moje noční můra. Nebylo to tak strašné, krajina všechno hezký, to ne, že ne. Ale ty zku*vený schody byly vážně všude. Aby nám cesta tak nějak utíkala a my u toho tolik neumíraly hrály jsme si s Akiko na Daniela a Andyho, na Saurona a Froda, kolem nás chodila Morgan a démoni z Roryho, volaly jsme Nata a on stejně nešel. Cestovali přes velkou louži a v krizi nejvyšší zpívali nejprve "Bednu od whisky", potom "Slavíky z Madridu" a na závěr koledy. Asi bych ještě mohla zmínit, že mi do uší hrála ta škodolibá mrcha Tarja. xD Konec třeba takového UMLB byl fakt skvělej. xD
Nicméně dovolte abych konstatovala, že cesta nahoru byla pořád milionkrát lepší, než ta dolů. Ale to bych předbíhala. Za celou cestu na Sněžku mi přišlo asi milion šest SMSek s textem: "Vítejte v Polsku." Ale ani jedna, co by mě uvítala v Česku. Zvláštní.
Nicméně nahoře jsme si nakoupili pohl- Sakra! Já jsem takovej! Jashine ty to vidíš! *došlo jí, že pohledy má pořád v batohu* Debil! Debil! Debil! *headwall*
No nic, jdeme dál.
Nahoře jsme se nasvačili, napsali kus povídky, početli si, pokochali se krásným výhledem… A začalo se řešit, jak dolů. První návrh padla lanovka.
Ehm, možná by to bylo lepší. Ale pro mě ne. Už jsem zmiňovala, že mám acrofobii? Takže jsem začala vehementně protestovat. Lanovka zavržena. Zbývali dvě cesty. Krásná, skoro rovná, nenásilná vrstevníce. A pěkně šešouplá s kamenama a místo zábradlí mající jen dva řetězy spádnice. Co myslíte, kudy jsme šli? Ano, správně.
Z cesty dolů si pamatuju asi jen to, jak jsem se hystericky držela řetězu, zpívala Apocalypticu a nesnášela Felixe, co si za mnou pískal. Jo a ještě jsem prosila malý děti, co šli v protisměru, jestli by nepřešly, že se bojím a toho řetězu nepustím. Hm, pustila jsem se. xD
Další co si uvědomuju je až to, že sedím dole na zemi a žvejkám rohlík na uklidněnou. Vtipné je, že se opět vidím zvrchu. No na tom nesejde. Moje vyšinuté vzpomínání nebudeme řešit.
Šlo se dolů. Dolů. Dolů. Už jsem zmiňovala, že to byly docela slušné halušky, když jsem se podívala nahoru a ta skála se zatočila? xD Ne, ale výhled to byl opravdu úchvatnej. xD V tu chvíli jsem svou vejškofobii proklínala. Neviděla jsem to úplně zvrchu. A to muselo být teprve dokonalé.
No ale popojedem. Po Sněžkou jsme si všichni namazali spálené části těla, obvázali kotníky, zalepili, co se dalo a šlo se dál.
Dole tekla voda! Zmiňovala, jsem, že miluju vodu? Takže mi to nedalo, zula boty a zajela do té řeky, potoka nebo co to vlastně Úpa v tom bodě je. Jo, bylo to ledový. Bylo to ku*va ledový. Ale nemělo to chybu.
A pak hurá do Pece. Ti odvážnější si zkusili bobovou dráhu, která sice vypadala dobře, ale zároveň děsivě a já měla svojí dávku adrenalinu vybranou. Takže jsem si dala zmrzlinu a plácla sebou na nejbližší lavičku. A čekala než se zavelí další odchod. Mimochodem, ty lavičky byly super. xD Takový nohatý. Sranda. xD
A šlo se dál.
Nicméně z tohohle výletu jsou opravdu kuriózní zranění. Nikdy bych nevěřila, že se dá mít puchýř na uchu. Hrozně Sexy Ucho a Ta, Co Nám Snědla Poslední Zbytky Nutely, Které Nakonec Nesnědla to zvládli. Plus ještě Ta Strašně Hyperaktivní Vepředu měla puchýře na zádech. Tam bych to chápala o něco víc, ale… Uši? Ne, to bylo fakt moc.
Abych nezapomněla. Film, jehož jméno se nesmí vyslovovat byl promítnut. (Zkrocená hora) A já si na konci připadala možná maličko blbě, ačkoliv ve výsledku mi to bylo jedno. Jenže, když vás u toho počítače sedí šest a pět za vámi brečí. Jo, jsem psychopat. Neříkám, že by to nebylo smutný nebo tak. Taky to mohlo třeba dopadnout jinak, jenže pak by to nebylo ono, že ano. xD Ach jo. Holt Brokeback no. xD A ovce!

Den třetí - Středa

Říká se, že třetí den je kritický. Možná to někdo měl říct Felixovi. Nikam se mi nechtělo - už od rána. Nemluvě o tom, že sednout si nebo nedej Jashin si zase stoupnout byla moje smrt. Chuděry moje kyčle. Nicméně protože jsme byli daleko od civilizace, byla nám zrušena i demokracie a přesto, že většina lidí byla naprosto znechucená představou dalšího pochodu do Maršova a pak lítání po Jánkách. Jelo se.
Prohlídka po škole byla super. Strýc Té, Co Nám Snědla Nutelu, Kte- A víte co? Už mě to nebaví. xD Prostě její strejda tam dělá a provedl nás tam. Popravdě, vypadalo to skvěle. A Felix s Tou Druhou Aktivistkou si dávali závody na kolečkových křeslech. xD
Pak se šlo na oběd. Tak obrovskej talíř jsem už dlouho neviděla. Dobrý to měli. xD Je sice pravda, že oběd s Felixem je nezapomenutelnej zážitek a jednomu hrozí udušení květákem, hranolku, kroketou nebo sýrem, ale co už. Obzvláště když Felix nemá jídlo a začne počítat Bacha Utíkej Slon a Hrozně Sexy Uchu která má kolik kroket a která vede. K nezaplacení.
A pak ten obrovském pohár s Akiko. Dobře, sice měl trochu ujetej název, ale stejně byl dokonalej. (Horká láska, kdyby to někoho zajímalo. xD) Nejlepší věc celého dne, tedy pokud nepočítám večer.
Byla jsem trochu přichlíplá s lehčí ponorkou, takže jsem zalehla, že půjdu spát. Jo, jenže to bych nesměla být na pokoji s Akiko, které se to nelíbilo. Zabavila mi spacák a následně i ten její. Lehla si pod stůl a simulovala nemocniční přístroje. A odmítala vylézt a ten spacák mi vrátit. Někdy během toho se ponorka vytratila a my lítali po pokoji se spacáky na hlavě tvrdíc, že jsme mozkomoři, pak jsme zase byli dva po- Eh, Andy a Daniel, pozorovali jsme hvězdy a Andy zhasínal měsíce. Jo, krása.
Skoro Rovnej Vlas z nás málem měla psotník, stejně jako všichni co to viděli. A to prosím bylo jenom trochu nutely.
A pozor! Událost roku Hrozně Sexy Ucho řekla, že jenom OBČAS nechápe o čem se my dvě vlastně bavíme. Chápete to? Jenom občas. Historický okamžik. xD Většinou to lidi totiž nepobírají vůbec. xD
Mimochodem, ano, to byl ten den, kdy holky získaly své přezdívky a kdy se z Brokebacku stal skoro Voldemort.
Popojděme dál…

Čtvrtý den - Čtvrtek

Stachlberg. Má to vůbec cenu komentovat? Popravdě, já ani moc nemůžu. Ale budiž. Je to bunkr z druhé světové. Vede šedesát metrů pod zem a já viděla jenom první patro, protože ty schody se mi nelíbily a dělalo se mi z nich decentně šoufl. Pořád je pro mě docela záhadou, jak to tam mohli přežít klaustrofobici. Prej na ty schody se dva vejdou. Ha ha ha. Já se tam zarazit tak neprojde nikdo ani tam ani tam, byly totiž trochu užší. A ty hlody toho chlapa, co nás prováděl. "Když mě neuvidíte, tak jste se buď ztratili, nebo vypadl proud." Vysoce optimistické. Co jsem si ovšem už ujít nenechala byla… Jak se tomu nadává? No, to je fuk. Prostě taková další část vyslověně vybavená jenom dva kulomety, periskopy a jednou ventilací. Jak se tam narvalo pět lidí fakticky netuším.
Akiko cestou zpátky sbírala čtyřlístky, šutry a šneky. Teda ulity. Ale vysvětlete mi, jak za pochodu může vidět čtyřlístek? Že ona bude mít oči jako Superhrdinka? Jashin se mnou. XD
Pak vaření polívek z pytlíku. Docela sranda sledovat a ty debaty o tom, jestli to bude nebo nebude k jídlu. xD Načež jsme se já, Akiko a Ta, Na Kterou Jsme Zapomněli zdechly vedle do pokoje. 127 hodin. Bwahahahaa! Popravdě, to jak si tu ruku lámal bylo super. Jak jí pižlala tou kudlou taky. A jenom to dokazuje, že morbidní hovada nevymřeli. Vyfotil si jí. A to jeho Ups! xD To mě fakt dostalo. Naprosto dokonalé. A ty jeho halušky. Lidi… Stálo to za to. xD
A pak se zpívalo. Nijak dlouho, jen něco do dvanácti. Na to, jak původně měla spousta lidí velké oči… Jenže ve čtvrtek večer už pomalu všichni umírali a představa ranního balení… se mě naštěstí netýkala. Nerada totiž vybaluji a tak jsem měla věci pořád v tašce. Jediné, co jsem musela udělat bylo zapnout ji. Strááášně těžké.

Poslední den - Pátek

Vzhledem k tomu, že jsem spala na zemi, tak jsem asi trochu zavázela těm, co chtěli ráno balit. Smůla. Bylo mi zle z představy toho, že vstávám o šesti. Natož pak o půl. Tůdle. No pak zase hurá pěšky do Maršova. Trhali jsme prý rekordy. Ještě tak tejden dva a bylo by to jako cesta do školy. Až na to, že já bych stejně bloudila. Ale to je šumák.
A z Maršova zase ta nekonečná cesta vlakem i busem, kterou jsem opět celou prochrápala. Ano, jsem velice zábavný společník na cesty. Té ironie si nevšímejte.
Dojeli jsme do Jihlavy, jenže tím to pro mě nekončilo. xD Nasedla jsem na MHDčko, dojela si k Sokolu, došla na busák a čekala. Nějaká ženská se mi tam snažila prodat místenku do Prahy. Smůla. Jela jsem až tím busem potom.
Málem jsem zaspala Pelhřimov. Zase. Tam je to nedomyšlený prostě. Normálně se budím už u nemocnice, ale teď až u Kiku. xD Hm, nevadí. Kame jsem málem zaspala taky, s tím rozdílem, že ta je konečná. Ale stejně je rozdíl jestli jdete z busáku nebo od školy.

Ať už ten článek zní jakkoliv, že si stěžuju nebo nadávám. Není to tak. Líbilo se mi tam a dokonce zjišťuju, že jsem na tom vlastně ještě dobře. Puchejře žádné, nastydnutí taky nulové (téměř xD), spálená záda a to je vše. xD Na chození se dá zvyknout a já jenom doufám, že z toho nebudu nějak moc akční.
Dobrou noc. xD
 


Komentáře

1 Shinsuke Shinsuke | Web | 11. června 2011 v 15:04 | Reagovat

Pěkné ,ale přiznám se .. celé jsem to nepřečetl páč jdu ven xD a tohle by bylo na dlouho ,ale četl jsem jen část a některé věci mě fakt dostali xDD Ta, Co Sedí Na Té, Co Jí Své Vlasy .. to už jsem fakt nerozdýchal xDD

2 Neriah Neriah | Web | 11. června 2011 v 15:39 | Reagovat

Vtipné přezdívky :D
Náhodou, já ti docela závidím... Jenom my naštěstí nemáme žádného dvoumetrového profesora :D
Se svými 158 cm bych ho asi jenom tak nedoběhla :D

Osm na pokoji? Ale tak když byly fajn... Nás ale ani tolik není ve třídě, takže jsem vklidu :D

Jo, fobie jsou zlý... a nehorázně komplikujou život.
Ačkoliv výšky mě teda zrovna rozhodit nedokážou.

3 Akiko Akiko | Web | 11. června 2011 v 17:14 | Reagovat

Píp, píp, píííp... Hele, za to fakt mohla ta nutela, aneb s Akiko na jednom pokoji se nevyspíš... :-D Jo a při počítání osob na pokoji tam máš těch jmen víc, ale už netuším kdo je kdo. Jenom: Ta, Co Nám Snědla Poslední Zbytky Nutely, Které Nakonec Nesnědla je ve skutečnosti zároveň Ta, Která Sedí Na Klíně Té, Co Jí Svoje Vlasy... Kterej blb ty přezdívky vymýšlel?? *píská si a drbe se na hlavě* :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama