UD - 6. kapitola

30. července 2011 v 14:53 | Lizz |  Upíří děti
Zdravíčko. xD Nelíí rychlopsavkyně napsala další kapitolu. Enjoy it. :)
ZAČÁTEK HLÁŠENÍ:
Mezi řečí, další bude až se mi ubde chtít a až po PP. xD
KONEC HLÁŠENÍ.




"Viky?" Trošku-víc nadskočila, když jsem se za ní objevila.

"Tohle mi nedělej."

"Jasný jasný.. promiň.. he? Další knížka? Nepřečetla si tu za těch dvacet let celou knihovnu?" nadzvedla jsem jedno obočí a měla sarkastický výraz, který vypovídal o všem. Ne, že bych nějak čtení odsuzovala, taky ráda čtu. Někdy až moc… ale věřte mi. Ona je maniak.

"Jo mám to celý přečtený, ale tuhle jsem vyhrabala a zjistila jsem, že jsem jí nečetla…" nemohla jsem si odpustit poznámku.

"To je k nevíře."

"Můžeš mě nechat domluvit.." kývla jsem hlavou, stejně mi to řekne je tvrdohlavá, mluvila by i kdyby tu byl metalovej koncert. "byla zahrabaná někde nahoře, no a já jsem tam nedošáhla, tak se tam objevil, pamatuješ na Samuela?" Dobře přiznávám koukala jsem s otevřenou pusou. Samuel, největší slušňák v upíří komunitě, je z královský rodiny. Pochází přímo z Rumunska, nevím jestli tihle dva spolu něco měli a snad to teď ani nechci vědět, bůh ví co bych se dozvěděla.

"Eh… jo, kdo by si ho nepamatoval. Je pěknej.." Touto poznámkou jsem si vysloužila trochu zpražující pohled. Jo sourozenci jsou fajn lidi, láskou by vás sežrali. Hodila jsem rezignovaně ruce nahoru a dala je pak za hlavu. "No co. Jen konstatuji. Takže si spolu někam vyrazíte?" Teď se zasekla ona a trošku vytřeštila oči. Jo mistr překvapení, to jsem já. Sice s jizvami, ale nevadí. Jo, abych se zmínila, když vás někdo řeže nožem, který je přímo na zabíjení upírů, tak vám zůstanou jizvy. Nevadí, od čeho jsou chirurgové, kteří se snadno podplatí nebo je pak můžete klidně zabít. Ne to zase přeháním.

"Ne jen jsme se pozdravili.. kam jdeš ty?"

"Já? Jdu mrknout na Katarinu a Zacharyho, mají hodinu bojovýho umění se zbraněmi. Půjčila jsem jí svojí katanu, tak jsem zvědavá." Zazubila jsem se, ale prosila jsem pána Boha, aby se nic nezvrtlo. Nebo, aby mi tu katanu nezničila, je vyrobená ještě starým způsobem a je už tak starší a je vzácná, ale co bych pro svojí holčičku neudělala. Ne nebojte, nemám z ní rozmazleného fracka.

"To je dneska?" No Viky to je dneska, si na to nějak zapomněla díky Samíkovi, co?

"Jo? Jdeš taky?" Chvilku nad tím uvažovala, svoje dítě nebo knížka. Chvilku to vypadalo, že si vybere knížku. Už jsem si o ní chtěla začít myslet jak hrozná to je matka, ale všimla si mého pohledu a zasmála se.

"Jasně, že jdu." Táhly jsme se chodbami až dozadu za hlavní budovu, kde byli obrovské zahrady, na jedné části se provozovali aktivity jako: bojové umění, lukostřelba a různé bojové aktivity. Ne, nebudeme to teď rozebírat. Šli jsme do části zahrady, kde se měli odehrávat zápasy. Bylo jich tam šest. Moc upírů se teď nějak nerodí no. Každej si asi myslí, že má na to bůh ví kolik času. Strašný prostě.

Přišla jsme akorát, když se rozdělovali do dvojic. Katarina dostala nějakou černovlasou holku. He? Adrianova sestra? Dobře nic neříkám. No vypadalo to, že si spolu rozumí. Zachary se tam bavil s nějakým klukem. Vypadalo to i, že jsou kamarádi. Je hezké vědět, že i když je dhampír tak to neznamená, že bude stranou celé společnosti nebo si bude někdo dobírat. Ale určitě se někdo takový najde.
Katarina tam jen tak stála. Vlasy měla spletené do úhledného copu, na sobě měla jen takový kratší tílko, a kalhoty co jsou dole rozšířené. Všechno v černé. No já nemám co řikat, když se tak kouknu na sebe. Černá košile, černé kalhoty. Dobře mlčim. Radši.

Zachary měl na sobě, ale podobné barvy až na tričko. To měl bílé tílko. Rasisti.
Všichni si nastoupili do dvou řad naproti sobě, jejich učitel čekal, až budou všichni na svém místě, aby zahájil jejich souboj.

Katarina mě zpozorovala a usmála se na mě. Mrkla jsem na ní. A pohodlně se usadila na lavičku. Stejně tak jako Viky. I když ta pořád prsty přejížděla po knize, kterou ještě nečetla. Vy to nechápete. Pro ní je to dilema, že existuje ještě pár knih, které nečetla.
Boj započal a já koukala na Katarinu jak se vrhla na svého protivníka. Pro připomenutí na Andy. Moje švagrová.

I když Katarina nejdřív začala výpad s mečem, což byla trošku chyba, protože ji Andy hnad na to udeřila kolenem do obličeje. Ale tak chyby se stávají a na člověka by to určitě zabralo. Ale hned se oklepala, a tentokrát na to šla ze zdola, chtěla ji podkopnout nohy, na což naletěla a Andy hned vyskočila nahoru. S čím nejspíš Katarina počítala, protože se hned vymrštila nahoru a opět udeřila katanou. Na to Andy vytáhla svůj meč. No meč připomínalo to šavli. Jestli má perské předky vážně netuším, ale meč byl dělám do velkých detailů, rukojeť, tepání a pak vyryté znaky na meči. Sice jsem to nerozluštila, ale na to se budu moc zeptat potom. Docela jsem váhala o tom, kdo vyhraje. Andy je sice starší, ale Katarina je vychytralá a boj z blízka ji jde velmi dobře. Ještě se učila střílet ze zbraní, ale to je teď vedlejší.
Obě se odrazili a přistáli zpátky na zemi. Pak to začalo, různé odrazy, výpady na druhého. Aby se neřeklo, taky každá druhou zasáhla. Nejdřív jí Katarina škrábla na ruku, která se během pár minut zcela zahojila. Pak Andy zasáhla Katarinu do boku. Trošku vyjekla, ale hned jí odrazila. Přiznávám trošku jsem se lekla. A Zachary se taky trošku přestal soustředit, když to slyšel. Dobře dostal pěstí, ale to bylo tak všechno, hnedka to protivníkovi vrátil. Takže teď moje pozornost patřila Zacharymu. Zachary kupodivu dával přednost střelným zbraním, takže tady bojoval beze zbraně a šlo mu to výborně, taky ho to učili nejlepší upíři. Pohyboval se jako kočka, která si hraje s myší a už už přichází smrtící úder. No asi po pár minutách se vrítila má pozornost opět ke Katarině. Pár pramenů ji už vlálo kolem tváře. Andy na ní udělala výpad, zareagovala tím, že udělala přemet dozadu. Jo no, ráda se předvádí. Chvilku jen tak seděla a nechala Andy trošku se k ní přiblížit. Pak udělala další přemet dopředu, čímž se Andy dostala za záda, okamžitě jí dala katanu kolem krku a měla na tváři vítězný úsměv.
Andy svůj meč hodila na zem a rezignovaně ukázala své prázdné ruce. Jejich zápas skončil jako první. Pak to dokončil Zachary a nakonec dobojovala i poslední dvojice.
Jejich učitel je pochválil a nakonec propustil. Katarina hned jak viděla Zacharyho, tak ho čapla za ruku a šli k nám.

"Šlo vám to dobře." Pochválila jsem je oba a optrně si převzala katanu. Můj milášek krásnej no jo.. ehmm ne nemám chuť se s tou katanou mazlit. Od toho mám Adriana.
"Díky." Řekli skoro jednohlasně.

"Co budeme dělat dneska večer?" zeptala se Katarina. Jo je trošku hyperaktivní, ale já jí to nevyčítám.

"Dneska je maškarní. Zapomněla jsi?" odpověděla Viky. Jo, je z toho stejně nadšená jako já. Ale pro děti to bylo asi hodně zajímavé, pořádá se jen jednou za padesát let. Aby se to konalo každý rok? Tse, kdo si na to má dělat čas, protože pro královské je to povinná událost.

"Doufám, že to bude zábava, Zachary zatancuješ si se mnou?" mrkla po něm. Tak moment, je to jen takový to rodinný mrknutí, že jo?
"Jasně," rozzářil se Zachary. Pak si chvíli povídal s Viky o jeho boji, chválila ho a výtkala mu pár věcí, co udělal špatně, což já jsem vyčetla Katarině hned tu první. Trošku ji to zklamalo, ale za zbytek jsem ji pochválila. Jo bude mít ego jako tatínek. Teď myslim oba. Protože oba dva ho mají přehnaně velký. Dobře to jsem neřešila. Šli jsme se potom "najíst" no dali jsme si všichni hrnek krve a jen tak jsme si povídali jako rodina. Bez tatínků. Ehm tohle nemá cenu komentovat.

Nakonec šla Katarina i Zachary do koupelny, každej do svojí! Zase nemyslete na nic uchylnýho prosím.
Nakonec se oba natáhla na postel u Katariny v pokoji a koukali na nějakou komedii. Ten smích byl slyšet až k nám. My zatím byli vybrat šaty a tak. Prostě strašná práce. Nakonec, jsme se šli s Viky obě umýt a koukali jsme se zase my na nějakej film. No koukali Viky se už začetla do té knihy. Ani jsme si nevšimla názvu, ale je do toho hodně zažraná. Nevnímala ani moje poznámky k filmu. Což je co říct, protože jsem jich měla hodně. Jako vždy. Proto už nechodíme do kina. Jednou jsem zaječela na celý kino, jaká to je kravina. No nevím, co z toho usuzujete, ale byl to nějaký film o "upírech". Tak mě prosím chápejte. To se prostě nedela udržet. Viky se tam pak smála jak tele a ano, nakonec nás vyhodili. Kupodivu. Tse taky jsem tam já udělala pěknou scénu. Ale pořád lepší než Katariini vyhrůžky učitelce, že jí tatínek vysaje až do poslední kapky. Nebo že to tam maminka spálí na hromádku prachu. Nebo, že teta jí vyplaví celý barák. No Byli jsme pár lidských škol, úplný blázni. Ale na to jsme si zvykli a Katarině museli nějak opatrně vysvětlit, aby si naše upíří sklony a schopnosti pro sebe. Museli jsme ji dávat příklad ze Zacharyho, ten velkou většinu času mlčel.

Pokoušela se svoje výhružky uplatnit i tady, když chodila do školy. Ale měla je zrovna učitelku, kterou jsem měla dřív i já. No a… mám do dneška z ní trošku hrůzu.

Nakonec jsme se usnesli s Viky, že už je správný čas na to, abychom se začali připravovat na maškarní ples. No usnesnesli. Hlavně díky tomu, že přišel Adrian a ptal se nás, jestli chceme zase přijít někam pozdě.

Nakonec jsem došla pro Katarinu a šli se převlékat a česat a malovat. No jéjé. To je zas proces.
 


Komentáře

1 Akiko Akiko | Web | 31. července 2011 v 16:47 | Reagovat

No, aspoň, že v týhle povídce nemizí žádný děti... Tak schválně, co se stane na tom maškarním... =D

2 VelííQ VelííQ | Web | 31. července 2011 v 22:53 | Reagovat

Těším se na pokračování... :P :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama