PP - 49. kapitola

11. srpna 2011 v 18:19 | Lizz |  Ples příšer
Zdravím ve spolek! xD
Víte, co je na téhle celé povídce nejlepší? To, že bude brzo konec! Ještě tak dvě, maximálně tři - podle toho jestli počítám Morgan zvlášť nebo ne - a bude konec. xD Teda polokonec, ale to je fuk. xD Už mě prostě nebude trápit mé nanicovaté písmo v plesnivém sešitu. Hallellujah. xD



Květen… Opravdu to uteklo strašně rychle. Ani nevím jak. A je celkem zajímavé, co všechno se za tu dobu stihlo změnit. Jak se blížil konec roku a vlastně našeho působení v tomhle ústavu, začali být všichni tak nějak komunikativnější. Ale stejně mě nejvíc dostala Liliana. Ta, která na mě prakticky za devět let nebyla schopna normálně promluvit, měla najednou sklony se vykecávat a upouštět od pitomých narážek. Přiznejte se, kdo jste jí praštil po hlavě? Nebo za to možná mohl i fakt, že u nás byla po dlouhé době fakt nuda. Bill byl pořád u nás, nikdo se nehroutil. Prostě taková idylka. Tedy skoro, ale tak to se neřeší. Radši.

"Ahoj," zaparkovala tu lochneska. Zase. Já se z ní zblázním! Kdo to má poslouchat? Výjimečně není odpověď já, ale Rafael. Aby bylo jasno - upustila od narážek a urážek, ale nijak zvlášť se se mnou ani nadále nebavila. Ne, že by to některé z nás vadilo.

"Čau," houkla jsem v odpověď a jen doufala, že to neznělo tak otráveně, jak jsem si přišla. No co? Jenom proto, že mě už netituluje veřejně na psychoušku opravdu nezačnu skákat metr dvacet radostí, kdykoliv jí uvidím. Ale stejně by mě zajímalo, co jí tak najednou ruplo v bedně. A vlastně nejenom jí. Celá třída jako by se zbláznila. A mě se zase nic neřeklo, ale tak nevadí.

"Kde máš souseda?" Taky mě mohlo napadnout, že nepřišla za mnou. To by dřív padly Himaláje.*

"Nevím, ale měl by dorazit." Nebo aspoň podle toho, co povídal včera. A že to ho zase namlel. Jenom to, co by mě zajímalo vypustil. Klasika.

"Ok. A cože ty tu tak brzo?" Když chce čekat na elfa nemůže to udělat potichu a bez mluvení? Asi ne, co? Škoda. A navíc… Jakýpak brzo? Pche… Nevím, odkdy je deset minut před zvoněním brzo.**

"Nějak se mi už nechtělo spát." To víte, když si večer zapomenete zatáhnout žaluzir a ráno vám sluníčko svítí přímo do ksichtu, chuť válet se v posteli vás přejde poměrně brzy. A to jsem ještě vynechala ty uřvaný ptáky, co se podle všeho uhnízdili až nechutně blízko mému oknu. "Přiroda je totiž hlučná," zašklebila jsem se. No co? Pokus o normální konverzaci s Lochneskou. Asi jsem se zbláznila. Nebo ty Himálaje už spadly? Nevím. Ještě se o tom ke mně nic nedoneslo. Uvidíme. Se musím večer kouknout na zprávy. Kdyby náhodou…***

"Jestli máš na mysli ty uvřískaný ptáky…"

"No, na mysli je nemám." Zatvářila se nechápavě. "Já totiž nemyslím." Musela jsem jí to vysvětlit. Hele, sledujete to taky? Já se tu bavím s Lilianou a nemám chuť jí zakroutit krkem. A ano, mám na mysli tu samou blonďatou Lilianu Weberovou, jako vy. Že by nás navštívili mimozemšťani a přeprogramovali nám mozky? Jinak mi to totiž přestává dávat smysl.

"Aspoň, že si to přiznáš," ozvala se tím jejím typicky lochneskovským hlasem. Konečně je trochu otravná. Už jsem se o ní málem začínala bát.

"A proč by ne? Stejně o všichni vědí."

"Zdravím, děvčata. Co tu rozebíráte?" zastavila se u nás Linda a ani už se neobtěžovala s vyjeveně zvědavým pohledem, jako když to bylo prve.

"Můj neexistující mozek," pokrčila jsem rameny a víc to nerozváděla. Pro jistotu.

"Ahoj, holky." A Rafael. Výborně. Liliana může být spokojená. A taky že jo. Linda nad tím jen protočila oči, odtáhla mě stranou a spustila cosi o Thomasovi. Opravdu jsem se jí snažila vnímat a docela se mi to i dařilo, ale popravdě… Místy jsem byla prostě mimo.

"­…takže prostě průser. Jenže kdo měl vědět, že se tam objeví zrovna tenhle?!" Rozčilovala se kvůli onomu svému starému známému… Ehm "známému". Víte jak, ne? Stihla ho ještě jmenovat extrémním idiotem a totálním kreténem. S tím, že prohlásila, že je jí naprostou záhadou, jak se jí takové individuum mohlo kdy líbit. Pak zazvonilo. "Zvoní, sakra. No nic, dořešíme to potom." oznámila mi a zaplula do svojí lavice, kde teď seděl už i Tom. Stejně jsou spolu už nějak podezřele dlouho - vzhledem k jejich povahám. Tedy ne, že bych jim to nepřála nebo tak něco. Jenom říkám, že je to zvláštní. Docela dost. Zvláštní, ale jejich věc. Prozatím.

"Mánen cáralyë sírë?" otočil se na mě elfík jako už tradičně s touhle otázkou.

"Valina," zamumlala jsem jako obvykle.

"Únes mára,"**** Hm, jako bych to nevěděla. Samozřejmě to nebylo dobré, ale zkrátka si pamatuju jen infinitový výraz.

"Já vím, promiň." nezatvářil se nadšeně, když jsem se automaticky vrátila ke svojí mateřštině. Ale to je jeho problém. Dokud můžu, ráda bych mluvila tak, jak mi zobák narostl. "A nekoukej se na mě tak!" Deptají mě tyhle jeho pohled. Ani nevím proč. Každopádně by toho mohl nechat. Jeho pitomý výrazy mi opravdu lezou krkem.

"Manen?" A ještě se bude tak blbě ptát. Prej jak. Jak oni poví - jako bys spolkl žížalu? Teda ne, že bych věděl, jak se někdo tváří, když jí spolkne, ale určitě to bude podobně stupidní výraz.

"Divně. Jinak to popsat nejde." Nebo aspoň mě v tuhle chvíli, ale vůbec nic nenapadá. To je smůla, že? No, jak pro koho. Mě to nevadí a on to vědět nepotřebuje. Myslím.

"Divně…?" Dneska je den idiotských otázek nebo co?

"Jo…A neptej se, jestli to myslím vážně." Ta byla totiž další na seznamu extrapitomin, na které se mohl zeptat. Neudělal to. Naštěstí pro něj.

"Mapa sina nin." prohlásil a strčil mi do ruky nějaký knížky a sešity. Co se děje? Vypadal, že něco hledá a nenachází. Že by už i elfík trpět sklerózou? Nevím. Možná jo.

"Tancavë," přikývla jsem. Saka, taky nemůžou mít kratší pojem pro souhlas? Vždyť tohle je až nepřirozeně dlouhé.

"Hanta." Vzal si ty věci zase zpátky. Bezva. "To mi připomíná… Pozdravuje tě Nathaly." Jo, jen tak mimochodem, že? To jistě.

"Jak je jí?" Nemohla jsem si tu otázku odpustit. Víte, jak jsem kdysi řešila, jestli mohou elfové být nemocní? No, tak teď už to vím. Můžou. Sice ne často, ale když už, tak to stojí za to. Vlastně mi ani neřekli, co Nathaly je. Jenom vím, že to rozhodně není dobrý. Tohle jim nikdo přece nezakázal, ne? Možná tak marod osobně. Netuším.

"Dneska to bylo po ránu lepší. Ale to se stává častěji. Uvidíme večer." To nezní zrovna dobře, nepřijde vám?

"Ti je dobře. Tak jí i Simona pozdravuj." Zamračila jsem se na lavici. Tak nevím, proč se tohle - ať je to cokoliv - muselo stát jim. Já vím, že… Ale to je šumák. Radši. "Můžu přijít?" Od doby, co Nathaly zalehla jsem u nich nebyla a veškerá se přesunula k nám domů. Takže mám pak po večerech skvělou zábavu v poslouchání narážek o svatbě. Ale nevadí. Stane se, že?

"Nemyslím, že je to dobrý nápad."

"Proč?" Chtěla jsem vědět okamžitě. Pokud je jí líp, tak přece…

"Možná příští týden." Hurá, konečně nějaké časové upřesnění.

"Vestalyë?" Nemohla jsem si pomoct. Tohle mi vlezlo na jazyk samo. Ale tak schválně, co odpoví. Ačkoliv říká se sliby, chyby. No, uvidíme. Za týden.

"Nevím. Dneska je jí líp, ale nikdy nevíš. Uvidíme za týden, ano?" Tak jestli mě tohle mělo uklidnit, tak se to nepovedlo. Ani trochu ne.

"Dobře," kývla jsem nijak nadšeně. Ale tak proč by ne, že ano?

"Hele t-"

"Tak ukončete debaty…" A hurá! Chemie může začít. To bude zase keců o ničem. Sice dávají smysl, logicky si je zdůvodním, ale stejně jsou to kecy, co mi nikdy k ničemu nebudou. To by nás stejně tak dobře mohli učit druhy elfů. Rozhodně bych pro to časem našla větší využití. Ale vysvětlete to někdo Cooperovi… Nemožné. Maximálně vám dá navštívenku blázince a nechá opakovat ročník. Strašně milej, starej pán. No dobře. Tím první si nejsem zas tolik jistá, ale o tom druhém nemám pochyb. Ten snad zažil i dinosaury. Popravdě, ani bych se tomu nedivila. Zrovna tomuhle opravdu ne. Ale ptát se ho na to radši nebudu. Jsem totiž vcelku ráda naživu.

***



"Takže čím začneme dneska?" seděla jsem na zemi a čekala, cože se bude dít. Rafael vypadal jako by nad tím snad i přemýšlel či co. Cvok. Takových možností přece taky není, ne? Teda pokud neplánuje vyrukovat s něčím úplně novým. Ale nemusel by, třeba. Snad.

"Zamkla jsi?" Ne, nechala jsem dokořán a vrhala do chodby ohnivý koule. Má to ale pitomé otázky. Samozřejmě, že jsem zamkla. To je přece samozřejmost, ne? Teda od určité doby.

"Jo." Radši jsem to nijak víc nekomentovala. Sice se říká, že na blbou otázku, blbá odpověď, ale nějak si nejsem jistá, jestli by mu to došlo.

"Fajn. Tak začni." Jo, jenže to se snáz řekne než udělá a můj pokoj navíc není nehořlavý, jak už jsem měla šanci několikrát zjistit. Naštěstí to zatím nikdy nebylo až tak kritický. Jenže co není, může být. A já opravdu nechci zpopelnit si pokojík a následně i celý dům. Heh, ohýnek. Ne to by opravdu nebylo dobré.

"Dej mi moment." Musím zahnat tyhle hořící myšlenky jinak by to mělo opravdu katastrofický výsledek. Fajn. Nádech, výdech, klid. Tak a hezky pomalu. Opatrně a nic nepodpálit. Hezky jenom iluzi ohýnku a nic nezapálit. Stejně nechápu k čemu mi to je. Proč vytvářet jen iluzi, když by bylo mnohem jednodušší přivolat obyčejný oheň? A navíc. Plamenná stěna se představuje sakra blbě. Ale i tak jsem se o to pokusila. Koukala jsem na elfa a snažil se před něj nacpat ohnivou hradbu.

"Dávej pozor." Hm? Už to zase topí, co? Pokusila jsem se to nějak spravit. "Fajn, to by šlo. Takže teď kruh." Tohle mi šlo, z jednoho prostého důvodu. Ehm, ale teď zrovna si ho nevybavím. Nevadí. Ještě chvíli jsme takhle různě blbli s iluzemi… Dokonce jsem měla na lustru šimpanze! Připomeňte mi, že si ho chci do budoucna pořídit. Díky.

"Adri?" ozvala se mamka. Tak schválně, co se děje tentokrát? Jídlo a pití už máme a další nám doufám cpát nechce. No, uvidíme.

"Promiň," prohodila jsme Rafaelovým směrem a vyšla ven. "Co je?" zvědavě jsem nakoukla do obýváku a tak triodu se zděsila. Tak si myslím, že dnešní "hodina" právě skončila. "Ahoj, Phillipe…" No, tohle bude ještě zajímavý. Co ten tedy dělá?! "…Juliet, co vy tady?!" nemohla jsem si odpustit otázku. Takhle mě děsit.

"Ale… Náhodou jsme měli cestu kolem. Znáš to, ne?" Přikývla jsem. "Phillipe, něž s Adri nahoru. Potřebuju s Norou něco vyřídit." Tak ta si ze mě dělá srandu, ne? Ale budiž. Jenom cosi zabručel a odešel z pokoje. Vydala jsem se za ním. Jenom doufám, že elfík zatím nic nevyvedl. Nerada bych zrovna Phillipovi vysvětlovala tuhle nadpřirozenou ehm… záležitost. Fajn, mám provést léčbu šokem a poslat prvního Phillipa nebo vlézt dovnitř prvně já a zuřivě začít naznačovat, aby byl ticho a mluvil normální řečí? Těžko říct. Ono se to nějak vymyslí samo u dveří, možná. Uvidíme.

Vlezli jsme dovnitř a chvíli bylo takový to pitomý ticho. Každopádně elfíkovi nutno přičíst k dobru, že nás neuvítalo nic magického. Díky bohu.

"Ehm…" začala jsem, aby se neřeklo. Navíc, někdo je představit musí, ne? Ale proč zrovna já? Tohle bych klidně přenechala někomu jinému. "Phillipe, Rafael. Rafaeli, Phillip." Víc jsem to nekomentovala. I když by to jistě vyznělo vtipně. Phillipe, tohle je Rafael Stevenson. Ale to příjmení není důležitý, protože je vymyšlený. Je to totiž dvě stě let starej elf, co si hraje na mýho bodyguarda a vcelku se mu to i daří. Rafaeli, tohle je Phillip Hopkins. Jeho příjmení je náhodou pravé. Dalo by se říct, že ho znám doslova od plínek. Jen tak mimochodem, právě díky tady Phillipovi jsem se ještě docela nezbláznila. No, myslím, že ten první způsob je lepší, ne?

"Těší mě," natáhl k němu elf ruku, Phillip zabručel cosi tomu podobného a já si přála být minimálně pět metrů pod zemí a neviditelná k tomu.

"Mimochodem…To je ten, co…?" otočil se na mě Phillip a dřív než měl vlastně šanci říct víc jsem mu skočila do řeči.

"Jo, to je on." Rafael vypadal teď trochu mimo. No což, stane se.

"Dobrý vědět," zašklebil se Phillip. Jo, to každopádně. Vždycky se hodí něco o tom druhém vědět, ne?

"Takže ty ses přistěhoval teď? Že se ti chtělo na jeden rok…" Lá lá lá. Já jsem neviditelná. Proč mi to přijde celý takový divný? Asi magořím, ale nemůžu si pomoct. Zkrátka pošuk, no.

"Nechtělo." Ano a naše herečka nastupuje. To jsem zvědavá, co za komedii předvede tentokrát. "Ono je to složitější." A hele… On i řekl pravdu. A tak, že to vyznělo normálně. Každopádně pořád trvám na tom, že jako herečka by byl bezkonkurenční. "Radši neřešit." Škoda, že tohle je poslední rok na základce. Jinak bych ho - pokud by tu ještě byl - přihlásila do dramaťáku.

"Promiň. Nic mi do toho není. A kam jdeš po základce?" A tohle je příšerná otázka. Vraždila bych po každé, když ji slyším. Ale je to zajímavý dotaz. Kam po základce? Že by zpátky k elfům a tentokrát na trvalo? To zní strašně. Nebo ne?

"Adri? Pojď sem!" ozvalo se doslova spásné zavolání z obýváku.

"Pardon," zamumlala jsem a s úlevným povzdechem zamířila k mamce s Juliet. By mě zajímalo, co mi můžou chtít? Poslední dobou jsem byla relativně hodná, takže bych žádný průser mít neměla - čistě teoreticky. Samozřejmě teorie a praxe jsou dvě zcela odlišné věci. Já vím. Už jsem měla šanci to zjistit. Párkrát. Ne zrovna hezkým způsobem, ale to už je detail.

"A…Tady je." Ozvala se Juliet sotva jsem vlezla do dveří.

"Co se děje?" zeptala jsem se zvědavě. Jenom doufám, že až přijdu nahoru budou všichni živí a relativně zdraví. Asi jsem paranoidní, ale nemám z toho dobrý pocit.

"Zkus si to." Podávala mi Juliet igelitku s nějakým oblečením. Bůh se mnou a ty příšerný lesklý šílenosti pryč. Opravdu nechápu, proč to sem ještě nosí, stejně si to na sebe pak víckrát nevezmu. Teda uznávám, že sem tam se něco použitelného najde, ale většinou… škoda mluvit.



O půl hodiny později jsem byla propuštěna. Konečně. Ještě pět minut a někdo by přišel k úhoně. Jenom ještě nevím kdo, ale tak to už je jen malý a nepodstatný detail. Navíc, vždycky se někdo najde.

"Jsem tu. Pardon, že to tak trvalo, ale Alice podle všeho trochu vyrostla." Vlezla jsem dovnitř. Zdá se mi to nebo je tu najednou nějak dýchatelněji? Nevím. Každopádně má touha hrát si na krtka se podstatně zmenšila. Možná to přece jenom nebude taková kafastrofa, jak se to zprvu tvářilo.

"Alice?" Ups. On Rafael vlastně neví o koho jde, co? Nevadí… Mě.

"Ségra. Hádám, že ti mám donesla spoustu oblečení, co?"otočil se na mě. Jenom jsem přikývla a onu igelitku hodila do skříně. Kde taky nejspíš hodně dlouhou dobu zůstane. Chuděra opuštěná.

"Jo, že jí vzkazuju, aby toho příště neposílala tolik, jinak jí podpálím šatník." Jeden káravý pohled od elfa a pobavený od Phillipa. Holt na to má každý jiný úhel pohledu. Řekla bych, že ten Phillipův se mi zamlouvá podstatně víc.

"Když si ho napřed vystěhuje ven… Nerad bych byl bezdomovec, díky."

"Tos uhod. Se s tím tak budu tahat. To se spíš naučím ten oheň kontrolovat." usmála jsem se a raději ani nekoukala na Rafaelovu reakci. Dovedla jsem si to živě představit. Aneb kdyby pohled vraždil je po mě. A ani závěť jsem nestihla! To je zlý. Možná bych jí měla napsat. Jen pro jistotu. Jeden nikdy neví.

"Tak vyhodit to z okna není zas takový problém, ne?" Podívala jsem se na něj pohledem, který mluvil za vše. "Fajn, byl by to problém. Je mi to úplně jasný, ty pyromane." Mám dojem, že až Phillip odejde, čeká mě přednáška.

"Já? Pyroman? Nikdy!" Aspoň nějak to musím zakecat, aby se neřeklo. A technicky vzato nejsem pyroman. Jen pyrokinetik.

"To ti tak někdo věří, viď?" otočil se na elfa. Jak tohleto dopadne…

"Tak nějak…" Zrádce! To je nechutný podraz… Tse.

"To si budu pamatovat." utrousila jsem elfovým směrem.

"Mám se bát?" A nedá si říct a nedá. No, nevadí.

"Bát? Ne." Nasadila jsem jeden z těch psycho výrazů, co ve výsledku ale vypadají děsně vtipně. "Měl bys být k smrti vyděšený." Taaak ještě ďábelský úsměv a je to dokonalé.

"Teď bych se tě normálně i bál." ozval se Phillip opatrně. Co mu hrabe? Bát se? Mě? A to jako proč? Fajn, uznávám, že možná budu decentně nebezpečná, ale to se to poddá. Možná.

"Jo, až moc podobná Morgan." Probodla jsem Rafaela pohledem. Takový poznámky pitomý. Podobná Morgan! A do hlavy ho praštil kdo a čím?

"To je ta, jak s ní chodíš." Najednou bylo dusno a ticho zpátky. Kruci. Já to zmiňovala i před ním? Nebo měl jen někdo moc prořízlou pusu a nevěděl, kdy sklapnout?

"Prosím?" zeptal se tak trochu víc překvapeně jeden elf, co právě asi prodělal šok. Možná jsem ho měla varovat, že jsem do oběhu vypustila pár drbů, ale když tu nebyl… A já na to pak nějak zapomněla… A teď se mi to vymstilo. Tak trochu.

"No, Adri něco takovýho zmiňovala, ne?" Oba se otočili na mě. Ehm… Noc a to říct? Snad jen… A osada. Hodně velký sakra. Hih…

"Jo, promiň. Já vím, že jsem to neměla říkat, ale…Nějak jsem musela pádně odůvodnit doma, že my dva spolu opravdu nic nemáme, dřív než mamka objedná svatební šaty." Jo, tyhle tendence dávat nás dva dohromady jsem opravdu nikdy nepochopila. Je to něco tak… tak… tak… Ehm… Tak pitomého. Jak je to vůbec může napadnout? Kdyby to tak bylo, Rafael by právě seděl ve skříni. Ať žijou telenovely! "Promiň. Nezlobíš se, že ne?" Nahodila jsem andělský výraz. Hlavně klid. A teď bych byla Phillipovi ráda, aby odešel až po Rafaelovi. Jinak tohle bude hodně špatný. To je na něm vidět už teď.

"Moment…Cože?!" Chudák vypadal opravdu mimo. Těžko říct nakolik to hrál a nakolik to myslel vážně. Pomalu se totiž přestávám orientovat v tom, co myslí doopravdy a naopak. Ne, že bych to snad někdy věděla přesně. "To my dva spolu jsi doufám nemyslela jako…?" Jenom jsem přikývla. "A na tohle proboha přišli jak?" Jo, zajímavá otázka. Jenom odpověď mi jaksi uniká.

"Tak to bych taky ráda věděla. Možná pro nedostatek informací?" zkusila jsem nadhodit.

"No, podle toho, co jsem slyšel… Dává vás dohromady víc lidí, než jen Nora." Hm, super. A co já jako s tím? Pro mě za mě si mě můžou spojovat třeba s devítinohým králíkem. Možná by byl i přijatelnější.

"No… Mám dojem, že je na čase řešit něco jiného nebo se dozvím ještě něco, co opravdu vědět nepotřebuju." oznámila jsem, protože jsem si vzpomněla na pár poznámek od Lindy.

"Moment… To je tenhle Phillip?" Fajn. Máte někdo lopatu? Krumpáč? Rakev? Motyku? Bagr? Vesmírnou loď? Ne? Škoda. Docela by se hodili. Docela dost.

"Jo, jen tak mimochodem, jste zapomněli na Jacka. S tím totiž údajně taky něco mám. Ostatně jako se skoro každým klukem, co se objeví poblíž a Linda se to dozví." zašklebila jsem se. Jedna verze pitomější než druhá. Jen co je pravda. Těžko říct, která vede. Ale asi ta s elfem.

"A ve skutečnosti je to jak?" Nějakej zvědavej, ne? Nechápu po kom to má.

"Nijak." ujistila jsem je oba, aby z toho náhodou neměli trauma. "A nějak mi to ani nevadí." Komu by to taky vadilo, že? Stačí slyšet od Lindy a jsem z toho dokonale vyléčená. Nebo spíš poslouchat Lindu a pozorovat Billa. Vražedná kombinace. A to doslova.

"Říkáš teď, počkej časem." To slýchám moc často poslední dobou, ale i tak jsem jiného názoru.

"Časem odletím z týhle pitomý planety někam daleko a najdu si mimozemšťana." vyplázla jsem jazyk. Tohle je oba evidentně pobavilo. Dobře, je to trochu nereálné, ale co už. Stejně tak nakonec dopadnu. Vsadíme se?

"Možná by nebylo od věci přečíst si něco normálního dřív, než ti začnou špičatět uši." poznamenal Phillip. Hele, nestane se to, že ne? Chci říct… Jsem tak trochu špičatouchá, ale pořád v rámcích normy. Odmítám se změnit v špičatouchého magora úplně!

"Na to už je pozdě. Beztak." přidal se Rafael. No jistě, proč by ne, že jo? To mám za ten šatník, že?

Jen by mě zajímalo, jestli tohle bylo opravdu jenom rýpnutí, ale pro jeho vlastní dobro bych mu to doporučovala. Jinak bude smaženej elf. Bwahahahaa! To bude spousta masa… a velká spotřeba tatarky s kečupem. Připomeňte mi, že chci vydat kuchařku "Elf na 100 způsobů".***** A na někom to musím samozřejmě vyzkoušet… Muchachááá! Nakrájím ho do polívky a bude to. Tečka. Konec. Jeho osud je zpečetěn.

"Nekoukej na něj tak hladově. On není k jídlu!" šťouchl do mě Phillip. Hele, kdo že tu má být ten telepat? Mám dojem, že to byl elf a ne Phillip. Takže kde se stala chyba? No, myslím, že to bez odpovědi přežiju. Nebo pro tuhle chvíli určitě ano.

"Co ty víš? Dáme ho do hrnce, tak tři nebo radši čtyři dny povaříme a uvidíme, jestli bude k jídlu nebo ne." I když vsadím se, že se z toho nějak vykroutí. Přece jenom je mu dvě stě. Asi se mu nebude chtít hned tak umírat.

"Cvoku," konstatoval Phillip pobaveně.

"Díky." Předvedla jsem dokonalou divadelní úklonu. Půjdeme na herce všichni. A bude to. Teda kromě Rafaela. Ten bude herečka. Muhaha Jenom doufám, že mi do hlavy zrovna nevidí. Sice říkal, že by neměl, ale lidi toho namelou. A elfové beztak taky. Všichni lžou a kdo ne, tak jen neříká celou pravdu. Říkejte tomu, jak chcete. Pořád to má jeden a ten samý význam. V tomhle měl Exupéry pravdu.

"Máš za co." zašklebil se provokativně.

"Tse." Prej mám za co. Za cvoka se zvládám označit sama i bez jeho přičinění.

"Phillipe!" ozvalo se zespodu. Mám dojem, že jeho krátká návštěva skončila. Škoda a výborně zároveň. Měla bych si to v palici opravdu srovnat. Aspoň trochu.

"No nic. Tak já mizím. Mějte se. Těšilo mě." Kývnul na Rafaela, zazubil se na mě a byl pryč. Tak to by bylo a teď…

"Ve tvém vlastním zájmu doufám, že to s těma ušima jsi myslel jen jako narážku a ne jako fakt.L podívala jsem se nejspíš moc pěkně na elfa. Tohle jak se všechno dozvídám až když je to nutné nebo se někdo podřekne… Už mě to doopravdy přestává bavit. Podíval se na mě docela zajímavým způsobem. Dělá si ze mě srandu, že jo?že to tak je i ve skutečnosti jsem vzápětí pochopila z jeho polopobaveného výrazu. Pitomej elf.

"Neboj, to ti opravdu nehrozí." Vysloveně se bavil. Hmátla jsem po polštáři a hodila ho po něm. Bohužel ho chytil. No jo, elf…Co bych taky čekala, že?

"Máš to ale blbý fóry, elfisko praštěný." Prohodila jsem jeho směrem.

"O tom, kdo je tady praštěnej by se dalo debatovat, že?" zašklebil se provokativně. Opravdu by mě zajímalo, jak on může mezi elfy přežít, aniž by ho veřejně ukamenovali za ty jeho průpovídky. Nebo má možná něco jako pud sebezáchovy a ví, kdy je lepší mlčet. Kdo ví.



*Ne, Akiko, nemůže je Nathaniel zbořit.

**Já bych pár nápadů měla. O:)

*** Ne, ani náhodou ne. Ať je Nat nechá stát. Díky.

****Ano, moje gramatika co se elfštiny týče je na pěst. Ale časem se to snad zlepší. - Ne, to není překlad. To je jen konstatování.

*****A že se nesmí dostat k Akiko s Evžou.
 


Komentáře

1 makkakonka makkakonka | Web | 11. srpna 2011 v 18:22 | Reagovat

pěkná

2 hudgens-twitter hudgens-twitter | Web | 11. srpna 2011 v 18:23 | Reagovat

Ahoj,máš super dessign,navštívila by si prosím môj blog?Uobila by si mi tým radosť,ďakujem

3 *Nessa *Nessa | Web | 11. srpna 2011 v 18:30 | Reagovat

máš moc hezů blog,byla bych moc ráda kdyby si se podívala ke mně a okomentovala jako já tobě,dík

4 Isa Isa | Web | 11. srpna 2011 v 18:38 | Reagovat

"Phillipe, tohle je Rafael Stevenson. Ale to příjmení není důležitý, protože je vymyšlený. Je to totiž dvě stě let starej elf, co si hraje na mýho bodyguarda a vcelku se mu to i daří. Rafaeli, tohle je Phillip Hopkins. Jeho příjmení je náhodou pravé. Dalo by se říct, že ho znám doslova od plínek. Jen tak mimochodem, právě díky tady Phillipovi jsem se ještě docela nezbláznila."
:D:D:D:D:D:D:D Ty mě chceš hodně zabít, že? :D Dokonalé :) Nemám taky zase něco napsat? :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama