UD- 10. kapitola

8. října 2011 v 16:08 | Lizz |  Upíří děti
Trošku se bojím vůbec něco říct.. UD se zasekli u mě, takže Lizz je v tom nevinně, ale dneska jsem se k tomu dokopala, a je to docela nuda :D Tak nic. přeju hezký počtení :)

Nelíí



Viky odešla. A já jsem se tam málem válela smíchy. Koukala jsem na Katarinu, které jen bezděky koukala, co se děje.
"Tady teta Viky, si včera zatancovala s tím ňoumou Brianem a moc jim to spolu šlušelo." Řekla ironicky.
"Mami. Co se děje? Co se stalo? Kdo to tady byl?" řekla s utrpným prosebným obličejem.
"Problém." Řekla jsem jednoduše. "Problém, který musíme vydržet.. a teď si jdi sbalit." Usmála jsem se na ní a sesunula jsem se na postel.
"Já vím, že je to vážné… a myslím, že už jsem dost stará na to, abys mi to řekla."
"To teda nejsi… A teď si padej sbalit věci.." Trošku uraženě odešla, ale co. Nebudu jí tu vyprávět, co je její otec zač. Vyndala jsem ze skříně svůj baťoh…. "Jo s tebou kamaráde jsem toho zažila hodně.." pousmála jsem se a naházela do něj oblečení, počítač a věci, které budu potřebovat… Nakonec jsem počítač vyndala a začala falšovat nové doklady pro všechny.. nad čímž jsem strávila hodně času.. V jednu chvíli jsem si ani nevšimla, že dorazil Adrian, až když mi položil ruce na ramena, tak jsem trošku nadskočila.
"Klid." Políbil mě na krk. "Měla by jsi jít už spát. Zítra budeme mít perný den." Povzdechla jsem si a pak zjistila, že mám úplně ztuhlý krk.. ne posmrtně ztuhlý, ale ztuhlý, dobrý chápeme všichni, že? Trošku jsem zahýbala z krkem a zaklapla počítač.
"Jo máš pravdu." Usmála se a vstala ze židle a koukla na něj.."Je mi líto, že jsem tě do toho všeho tak zatáhla." Jen zakroutil hlavou a pobaveně se usmál.
"Rose, miluju tě… Takže mi pár neshod s lovci, kvůli tvé maličkosti nevadí." Usmála jsem se a políbila ho.

"Taky tě miluju." Polibek mi horoucně oplácel, až se dostalo na sundavání částí oblečení a pokračování toho to, je pro děti starší osmnácti let nebo po desáté večer.

Ráno jsem se probudila a Adrian mě držel v náruči.. řeknu vám, bylo těžký se dostat ven aniž bych ho vzbudila. Nakonec se mi to povedlo a já skočila pod sprchu, umyla se, pak se zabalila do ručníku, vyfoukala vlasy a vešle zpátky do pokoje.. Adrian, seděl na posteli a pořád byl rozespalý..
"To už si umytá?" Kývla jsem hlavou.."Sakra, já tam chtěl za tebou skočit." Ušklíbla jsem se na něj.

"Pozdě.." vstal z postele a zalez do koupelny. Oblíkla jsem se do svého tradičního oblečení. Kupodivu všechno černý- triko, svetr, kalhoty, kozačky. Dala jsem si vlasy do drdolu a šla se mrknou na Viky. Otevřela jsem dveře a Viky si akorát dávala oblečení do větší tašky..
"Pochybuji, že tam budeme tak dlouho.."
"Jo to já taky.." došla jsem k ní a objala jí.."Kdyby něco, tak všechny vezmeš a zdrhnete a tentokrát žádný vracení… radši se zabiju než, aby mě tam zase dotáhli… pro případ… " Začala jsem se zasekávat a to bylo špatný… dobře změníme téma. "Tady mám pro tebe doklady..jestli chceš změnit jméno úplně, klidně si řekni. Jen neprotestuj.." Snažila jsem, se ale marně..
"Víš, že budu protestovat.."

"Tak si vem sebou Samuela.. ať si máš komu stěžovat.Protože já tě poslouchat nebudu.." usmála jsem se na ní.."A pohni.. za chvíli vyrážíme."

Ušklíbla jsem se na ní a odešla ze dveří… v mém pokoji už byla Katarina i Adrian… a když jsem otevřela dveře, tak trochu nadskočila…
"Vyzvídat za zády své matky.. krása.." Jenom protočila oči a Adrian ji chytil za ramena.
"Měla by vědět pravdu.." řekl stroze. Pokývla jsem si hlavou..

"A dozví se jí.." Vzala jsem věci a pomalu šla ven.."Katarino skoč pro Zacharyho a tetičku, vyrážíme do toho pekla.." povzdechla jsem si a šla si odnést věci k autu a čekala než se všichni doplahočí.. dokonce se s námi přišla rozloučit i královna.. jak dojemné.

Nakonec jsme přeci jen odjeli… a máme sebou dokonce i další přírustek..Samuel. No, tohle bude zajímavé… Projeli jsme kolem ostrahy v areálu a vyrazili na letiště a použili královnino soukromé letadlo.. jo kde jsou ty pravidla ve smyslu- upíří musí zůstat utajení a nepoutat na sebe pozornost. Přistáli jsme ve Washingtonu a museli jet vlakem.. No museli.. jediná Viky z toho byla nadšená, když jsem nastoupili tak jsem všem dala nové průkazy a tak dále. Jediné, co mi nahánělo hrůze, je to že možná potkáme staré lidi, myslím, ty lidi s kterými jsme chodili do školy jako třeba Matt a Tim, Sam a samozřejmě favoritka Sára. Nakonec jsme do Darksillu dojeli. A nikdo se netvářil zrovna šťastně. Než jsme odjeli, tak ještě Viky stihla zařídit bydlení za což jsme jí byli všichni dosti vděční. A opět se musím vrátit k pravidlu, že upíři mají být nenápadní. No.. ten dům nebyl zrovna nenápadný.. Byl to snad největší dům ve městě.
"Budeme strašně nenápadní.." Podotkla jsem k Viky, když jsem před dům dorazili.
"Stejně vědí, že už jsme tady." Oplatila mi můj výraz v obličeji.
"Jo lovci jsou bezva, jenom nehlásí dopředu návštěvy." Řekl sarkastický Adrian.
"Tak jo děcka, jděte si vybalit a zítra se jde do školy.." usměju se na všechny a vejdeme do domu, kde si každej zabral pokoj.. No, abych vám to nějak popsala.. Byl tam děcký pokoj, který zbyl na Zacharyho a Katarinu.. já si vzala s Adrianem ložnici a Viky se Samulem si vzali pokoje pro hosty. No.. fuj, to je komplikovaný…No, ale nakonec jsme se všichni nějak zabydleli a já si konečně dala skleničku s tabletkami.

"Hmm a zas tu máme moje oblíbená časy školních večírků" řekl Adrian když vešel do obýváku.
"Zlato.. žádný večírky, dokud se to tady nevyřeší.." Adrian jen protočil oči a vytáhl si flašku whisky, sedl si vedle mě a čuměli jsme na nějakou telekravinu v televizi.
"No to mi dáváte pěkný příklad do budoucnosti." Řekla Katarina a měla ruce v bok, a stále za sedačkou. Oba jsme na ní pohlédli a usmáli se na ní.
"Prosím dceruško.. děláš jakoby jsi nikdy nebumbala.. pamatuješ, jak jsi přišla opilá a Zachary tě skoro musel přitáhnout?" usmála jsem se na ní a ona jen protočila oči..
"Fajn už nic neříkám.. spokojený?"
"Převelice.. a co tam vy dva provádíte?" ptal se jí Adrian.
"Zachary se šel umejt a teta je v pokoji u Samuela…" usměje se pro sebe- něco ve smyslu- a hádejte co tam tak můžou dělat.. No Viky se nezdá, ale bránit jí v tom nebudu..
"Aha..chceš koukat s náma?" nabídla jsem jí..
"Koukat s rodičem na televizi a přitom chlastat whisku? Jo jasný o tom jsem vždycky snila." Protočí očima a míří ke schodům.
"Jdu radši spát.." usměje se a vyběhne schody.
"Těm dětem, se dneska nezavděčíš.." protočil Adrian očima a zakroutil hlavou..
"Mě to povídej.."zasmála jsem se a opřela se mu o rameno… a tak nějak i potom usnula. Co se dělo pak? Netuším, jediné, co pak vím, je že jsem se vzbudila v noci u nás v posteli.. Byla ještě noc, ale zdála se mi noční můra.. hádejte o kom..Ano nepřítel číslo jedna Chris. Nemohla jsem to vydržet a musela jsem si dojít dolů, kde jsem ukradla Adrianovi cigaretu a šla ven, aby to nikdo necítil.. No nakonec jsem se trošku uklidnila a mohla jít zase nazpátek, až na to, že jsem věděla, že tam někdo je.. no někdo, bylo mi jasné, že nás pozoruje pár lovců.. což mi vážně nedalo a nemohla jsem spát. Nakonec se mi to podařilo..

Nijak zvlášť se mi ráno z postele nechtělo..Musel mě Adrian z ní přímo vyndat a donutit jít do koupelny. Tam jsem to už zvládla sama a vykopla jsem ho z tý koupelny…"Vypadám hrozně.." řekla jsem si pro sebe do zrcadla. Nakonec mi stačilo se učesat a trošku si přepatlat obličej, abych vypadala k světu.
Doplahočila jsem se do pokoje, kde jsem si vzala džíny, tílko, mikinu a kozačky. Kupodivu bylo všechno v černém. Kupodivu. Došla jsem dolů do kuchyně, kde byla Viky a připadala mi jako matka celé téhle rodiny.. připravila tam skleničky a tabletky. Všichni jsme se "najedli/napili" a mohli jsme jet do školy.
 


Komentáře

1 Akiko Akiko | Web | 8. října 2011 v 22:16 | Reagovat

Super, už jsou zpátky! Těším se na pokračování!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama