UD - 13. kapitola

27. listopadu 2011 v 18:45 | Ethan |  Upíří děti
Vím, že obvykle mi všechno trvá, ale včera jsem měl spoustu času přemýšlet a pak se nudil doma, takže jsme to nějak zužitkoval a napsal. :D Toť celé. :D Ne, nestává se ze mě rychlopsavec jako je Nelíí nebo tak něco, jen jsem měla potřebu něco dělat. To je celé.




Jeli jsme autem domů. Výlet to byl hezký, až na ten závěr. Kdyby se tam nepřimotal Chris s tou jeho bandou idiotů a nesnažili se do nás rýt… Jo, to by bylo fajn.

"Mami?" Ale ne. Teď ne.

"Hm?" A nebo možná teď jo. Pořád bude lepší tohle než kdyby se někde potkali a… Ok, i kdyby se potkali nic by se nejspíš nestalo, ale známe mé štěstí.

"Ten Matt, co o něm mluvil-"

"Ten Matt, co o něm ten hajzl mluvil je tvůj otec. Ne, neví to a nemám v plánu mu ani cokoliv říkat a stejně tak ty."

"Ale-"

"Žádné ale. Zvládli jsme to bez něj do teď a… Je to jenom člověk. Lidem nevysvětlíš jak to, že vypadám stejně jak před dvaceti lety. Navíc jsi to slyšel, má manželku a čekají dítě. Určitě má svých starostí dost a nepotřebuje další." Lidské dítě, jak řekl Chris. V tu chvíli jsem měla strašnou chuť skočit mu po krku. Ale neuvěřitelnou. Jako by snad bylo na ostatních dětech něco horšího jen proto, že nejsou chodící konzervy na nožičkách. Kretén jeden.

"To ale znamená, že budu mít sourozence, ne?" Ach, Bože, Satane nebo kterej nás máš na svědomí. To mi nemůžeš dát chvíli klidu? Vážně díky, že se ten imbecil nezapomněl zmínit o Mattovi. Nejenom, že si hned připadám, ale do toho ještě tenhle výslech.

"Ne. Tedy technicky vzato ano, ale nebudeš."

"Bezva."

Radši jsem otočila hlavu k okýnku a nechala je ať si dělají co chtějí. Tak je to správně, Viky. Odpoj tělo a nech mozek pracovat. Třeba něco vymyslí. A když ne, co na tom sejde?

Manželku a dítě. Teprve jedno? Nějak to fláká chlapec. Ačkoliv je pravda, že dneska je jiná doba. Už jen kvůli němu doufám, že se nepotkáme. Bylo by to trapný. Tak nevyslovitelně trapný. Kdyby nic, tak jenom proto, že náš minulý odchod odsud byl… ve spěchu. A vrátit se po dvaceti letech s jeho dítětem. Páni, fakt by mě miloval, začít se mu teď plést do života. Ale to nemám v plánu. Mě bohatě stačí tady starej známej Chris. To hovado nám nadělá víc problémů než bychom vůbec chtěli. Ještě chvíli jsem se v tom nimrala ze všech stran a nevedlo to nikam. Nečekané, co?

"Teto?" Něčí ruka na mém rameni. To už jsme zase tady? "Pokud tu nechceš přespat, měla bys jít ven."

"Jasně, díky." Zazubil jsem se na Katarinu, vylezla, zašla do baráku a rovnou zabrala sprchu, i přes protesty některých. Ty mě ale naprosto nezajímaly. Jsem vodní tvor a vodu prostě potřebuje. Je to to samé, jako by pro Adriana bylo mučení, kdyby musel být někde bez vzduchu. Jasně, k životu ho nepotřebujeme, ale on ano. Zbláznil by se.

Takže jsem na sebe nechala padat vodu o teplotě lávy z Hory Osudu. Když budu mít štěstí, třeba se rozpustím. Ačkoliv to já jen těžko. Ublížit mi pomocí vody nejde tak snadno. Neříkám, že to není možné. Jen je to, komplikovanější.

Po dobré půlhodině jsem vylezla ven v županu, s ručníkem na hlavě a náladou o sto procent lepší. Jen škoda, že tu nejsou žádní lidé. Docela ráda bych někoho vyděsila. Jako dřív. Jen tak se prostě vyhrabat z hřbitovní hlíny a udělat: Baf! Ty výrazy a jekot stojí za to. Tehdy to byla o to větší legrace, že se něco takového dost často pojilo s lovem. Co si budeme povídat. Nikdy jsem nebyla svatá. A kdo jo?

***

Ráno jsem vypadla z postele s obrovskou nechutí. Být člověk řekla bych něco jako: Mami? Je mi strašně zle. Myslím, že radši zůstanu doma.

Jenže člověk nejsem a do té školy prostě musím. Někdo tam všem těm učitelům přece musí znepříjemnit den, no ne?

Takže jsem si sedla do školy a čekala na dějepisáře. To bude zase otrava. Nenávidím ten předmět. Jediné, co mě uklidňuje, že ho nebude učit ten samý. Minule už byl nad hrobem a takové exempláře si tu přece nenechávají, ne? Leda, že by na něm chtěli vyučovat nejméně vzdálenou historii.

Něco jako: Tak děti a tenhle pan učitel učil vaše rodiče a jejich rodiče. Zasloužil se o to, že spousta z nich prošla, ačkoliv ne všichni. Byl oblíbený zejména bla bla bla a tak dále.

Ani jsem se nesnažila dávat pozor a rovnou ze začátku usnula. Probrala mě až spolusedící, co se mi snažila do ruky vykutat díru, podle všeho.

"Ale, ale… Tady má někdo nejspíš dojem, že to všechno umí a tím pádem může klidně spát. Co takhle přidat něco k tématu?" Trhla jsem s sebou a snad poprvé ve své osobní historii čuměla jako největší kretén, co nerozumí ani jedinému slovu. V hodině dějepisu. Nicméně zorientovala jsem se rychle.

"Fajn. Dlouhou nebo krátkou verzi?" zeptala jsem se trochu mimo. On vážně učí? Jasně, asi mi mělo dojít, že když říkal, sejdeme se ve škole, těžko tu může sedět zase jako študent. Tohle normálně lidem neprochází. Obzvláště, když se tu snaží žít.

"Nech si své nejapné vtipy do hodin někoho jiného,…?"

"Lucy." Jasně, musí se mu nechat plusové body za to, že na mě nezkoušel něco jako Viky. "A nebyl to vtip. Krátká verze je zhruba pětiminutové shrnutí, dlouhá hodinový výklad. Tady možná i dvou."

"Velice vtipné, Lucy," ušklíbl se. "A teď povídej, rád si poslechnu tvou vyčerpávající verzi." Jak chceš, ty zmetku, jak chceš. A spustila jsem. Sem tam jsem si neodpustila nějakou poznámku, za kterou jsem byla okamžitě napomenutá ať si tyhle své osobní komentáře nechám na jindy. Jenže je těžké nechat si osobní pro sebe, když jste to zažili.

"No, to bylo skutečně obsáhlé. Stav se za mnou po vyučování do kabinetu. Ty a tví příbuzní, je třeba s vámi probrat něco ohledně chodu školy." Kecy, naprosté kecy, Chrisi. Víme to oba. Nejde o chod školy, ale o Katarinu. Ale jen mi řekni, kterej magor tě nechal učit? Protože pustit k dětem někoho jako jsi ty je jako mávat jim před nosem odjištěným granátem.

"Hm, fajn." Dala jsem si záležet, aby to znělo strááášlivě nadšeně. Teprve až když Chris vypadl jsem si dovolila podívat se na Sama. Není sice úplně v obraze, ale pitomej taky není. Došla jsem k němu a sedla si mu na klín. No co, jestli to někoho pohoršuje, ať se kouká jinam. Mě se stát fakt nechce.

"Víš, vážně bych někdy rád věděl o co tady jde."

"Podívej, jsou věci, kterýma se nemusíš zatěžovat, protože s tebou nemají vůbec nic společného." Jo, kolikrát jsem mu to za tu dobu, co jsme odjeli z Rumunska říkala?

"Ale má." Asi tolikrát, kolikrát se mi on snažil vysvětlit, že minimálně mě a zbytek rodiny to s ním společnou má.

"Nezačínej s tím zase. Čím míň toho víš tím líp pro tebe. A teď bychom měli jít varovat Rose dřív, než toho magora někde potká a povraždí se přímo na chodbě, hm?"

"Dobře," povzdechl si, ale nějak nadšeně nezněl. O jé, takže to vážně znamená, že se k tomu budeme ještě vracet? No bezva. Přesto jsem se na něj spokojeně usmála a políbila ho. Čímž jsem si vysloužila značně znechucený pohled od nějaké holky zezadu. Nevadí. Mohla se dívat jinam. Její boj.

"Rose." Nic. "Rose!" Otočila se.

"Copak vy dvě hrdličky, snad se vám nezastesklo po mé přítomnosti?"

"Což o to, tvé přítomnosti máme dost i doma," ušklíbla jsem se jízlivě, ale hned zase zvážněla na tohle pošťuchování teď není zrovna čas. "Ale o to nejde. Víš jak včera ten parchant-" páni, poslední dobou mu fakt nemůžu přijít na jméno "říkal, že se sejdeme ve škole?" Jen přikývla. "Učí. Dějepis. Právě mě nutil vykládat hodinu o inkvizici." Vážně, to mě prostě nemohl nechat spát? "Máme se za ním všichni zastavit do kabinetu. Prý jde o běh školy."

Rose jen protočila oči. "Nic stupidnějšího ho už nenapadlo, co? Jen mi řekni, který blázen ho pustil učit?"

"No na mě nekoukej." zvedla jsem okamžitě ruce. Jasně, mám prsty ve spoustě věcech, ale tahle to zrovna vážně není. Tak šílená ještě nejsem.

"Fajn, tak si teda odpoledne zajdeme popovídat s panem profesorem. Co myslíš, bude natolik vychovaný a nabídne nám něco k pití?"

"Mohl by, ale spíš bych to viděla na ten druh hulváta, co tě nechá trpět žízní a ještě z toho bude mít škodolibou radost."

"Hm, a přitom tu má takovou spoustu věcí k nakousnutí."

Musela jsem se zasmát. Jo, má tu opravdu plno věcí/lidí k nakousnutí, ale pochybuju, že nám nějakou svačinku dovede.

"Jo, nejspíš si budeme muset dát koktejl předtím," konstatovala jsem smutně a byla jen ráda, že to zvládla tak nějak v klidu bez zbytečných výbuchů. Co na tom, že jsem věděla, že ten přijde později. Ve škole se nemůže rozčilovat, protože by to přitáhlo nežádanou pozornost.

Uběhlo dalších pár nudných hodin. Zdá se mi to nebo je to rok od roku otravnější a otravnější? No dobře, možná kdybych to všechno už dávno neznala bylo by to o ničem jiném, ale takhle, zabte mě!

"Hele a odkud jste se sem přistěhovali?" Spolusedící. První problém když jste noví.

"Ale z takovýho malýho města. Ani to nestojí za řeč."

"To jste si moc nepomohli, co?"

"Věř mi, oproti tamtomu je tudyto velkoměsto."

"Hm, nechtěla bys tady provést a ukázat co kde je?" Díky, holka. Jsi fakt milá, ale…

"Ne. Díky. Vlastně to tu tak trochu znám. A nejsem zrovna společenský tvor."

"Jak myslíš, ale kdyby sis to rozmyslela…"

"Dám ti vědět, neboj." A už sklapni. Darksill znám a docela bych se divila, kdyby se za dvacet let změnilo něco stěžejního. Možná přibylo pár baráků, jedna hospoda, ale na nic vážnějšího bych to neviděla.

***

"On musí být psychicky vyšinutej, pokud si myslí, že ho budu poslouchat!" rozčilovala se Rose doma po té naší slavné návštěvě.

"Rose…" zkoušel jí Adrian přerušit - zbytečně.

"Naprostej kretén! To je přece absurdní! Navíc sám viděl a slyšel její názor! Tak jaképak nemáme na výběr a sami dobře víme?!"

Já se ještě nezmínila? My je vlastně okradli o dvě děti. Zachary měl být od narození vychováván Lovci k tomu, aby nás mohl jednoho dne zabít. A Katarina… je prostě Katarina.

"Rose…"

"Imbecil! To si vážně mysl, že bude celý svět skákat jak on píská? A ještě si dovolí-" A jsme u kamene úrazu. Chris totiž trpí jakousi podivnou představou, že i po dvaceti na ní má nějaké vlastnické právo nebo co. Magor.

"Rose…" došel k ní a objal jí. No, myslím, že je čas vyklidit pole. Takže jsem si došla pro krev a plácla sebou v pokoji.

Tak program na zítřek? Škola, znepříjemnění výuky tomu šmejdovi a možná bych mohla vyjít trochu mezi lidi. Přece jenom pokud chceme udržovat zdání lidí, musíme něco jíst, no ne?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama